I socialismus měl své pozitivní stránky

Nic není úplně černé, ale ani zcela bílé. Pokud se objektivně díváme na svět zjistíme, že vše má své pro a své proti. A přesně tak je to i se současným a bývalým společenským systémem. Ne všechno v tom bývalém bylo špatné a ne všechno v tom současném je pouze dobré.

Mnoha dříve narozeným lidem se proto bytostně příčí dnešní, jednostranné a propagandisticky orientované, černobílé vidění vztahu mezi současností a minulostí v oficiálních médiích.

Kdo během bývalého společenského systému absolvoval vojenskou prezenční službu ví, že voják mohl být za své dobré výsledky odměněn trojím způsobem. Za prvé to byla fotografie před rozvinutou zástavou pluku. Za druhé fotografie před rozvinutou zástavou praporu. A za třetí dočasné opuštění posádky - takzvaný opušťák.

O této stupnici odměňování kolovaly žerty a první dva stupně byly víceméně formální, protože vojákům se za odměnu dávali především opušťáky.

Proč o tom mluvíme? Neboť na zmíněném příkladu, a podobných příkladů z dob dávno minulých by se dalo najít ještě mnohem víc můžeme vidět, že socialismus alespoň formálně stavěl na první místo službu určitému ideálu.

Socialismus tedy v jistém smyslu tušil, že skutečná velikost člověka a skutečné lidství se může plně plně rozvinout pouze ve službě vyšším ideálům. Toto poznání je opravdu něčím zásadním a velmi velkým, jen žel, nebylo prostřednictvím poznání pravých ideálů dotaženo do úspěšného konce.

No a teď se podívejme na kapitalismus. V co věří kapitalismus? Na čem stojí a co staví na nejvyšší místo? Odpověď je jednoznačná: kapitál a tedy peníze! Vždyť přece takové už nese pojmenování! Žádné ideály! Vše stojí a padá pouze na penězích. To je to nanejvýš rozhodující! A pokud se i tu a tam mluví o nějakých ideálech, ještě i oni musí sloužit především penězům a ještě i za nimi se skrývají pouze peníze a zisk.

Zatímco tedy v socialismu sloužil člověk určitým ideálům, v kapitalismu slouží především penězům. Peníze rozhodují všude a ve všem. Jsou tedy měřítkem všech věcí a člověk je jejich otrokem. Ten totiž, kdo peníze nemá otročí proto, aby byl schopen alespoň přežít a ten, kdo peníze má, otročí proto, aby je měl ještě víc. Peníze, které si lidé vytvořili proto, aby si jimi usnadnili vzájemný výměnný styk, a tedy aby jim sloužili, se však lidem časem staly modlou a lidé samotní začali sloužit penězům a dali se jimi zotročit. Taková je podstata společenského systému, ve kterém v současnosti žijeme.

Zkusme se na celou věc podívat prostřednictvím citu a zkusme vycítit, co je víc a co tedy stojí výše. Či otrok peněz, nebo služebník ideálů? Co je více hodné člověka a jeho lidské důstojnosti? Myslím, že odpověď bude je jednoznačná. To vyšší a skutečně lidské v nás se přiklání ke službě ideálům, avšak naše každodenní realita je realitou otroctví peněz, pro jejichž získání jsme ochotni udělat téměř vše. I pošpinit vlastní lidskou důstojnost, či lidskou důstojnost jiných.

Je nám tedy jasné v čem byl socialismus lepší? V pochopení toho, že máme sloužit ideálům. Jen to musí být ideály vysoké a pravé.

Ale jaké jsou to ty vysoké a pravé ideály? No přece dobro, spravedlnost, čestnost, ušlechtilost, čistota, lidskost a duchovnost. Jim máme sloužit, protože jedině oni mají schopnost zvedat a pozvedat jednotlivce i celou společnost. Neboť služba nejvyšším, pravým a skutečným ideálům dělá ve skutečnosti z člověka člověka. Neboť to, co stojí vysoko má schopnost zvedat, ovšem to, co stojí nízko nás naopak snižuje. A proto ve srovnání s tím, jaké by měl mít člověk skutečné cíle a ideály je současné otroctví peněz latí, nastavenou nesmírně nízko. Z lidí to dělá otroky a mnohdy jej snižuje až hluboko pod lidskou důstojnost.

Peníze jsou sice k životu potřebné, ale nesmí stát nikdy na prvním místě. Nesmí se stát středobodem všeho tak, jak je tomu dnes. Pokud se lidé a společnost k tomu sníží, pak to půjde od desíti k pěti. Půjde to dolů, protože nízké nemůže táhnout nikde jinde než do nížin.

Vzestup jednotlivce i celé společnosti tedy primárně nespočívá v pouze v racionalizaci a zefektivňování systému, který je v samotném jádru špatný, protože se klaní modle peněz.

Vzestup jednotlivce a celé společnosti spočívá tedy ne reformování, ale v naprosté změně systému, ve kterém bude stát v popředí a uprostřed všech zájmů celospolečenská snaha o dosahování vysokých a vznešených ideálů, přičemž peníze se musí stát záležitostí druhořadého charakteru.

Ve středu zájmu musí tedy stát především trvalá snaha o dobro, spravedlnost, čestnost ušlechtilost, čistotu, lidskost a duchovnost. Jedině pak se začnou věci zlepšovat. Jedině pak se budeme moci mít všichni lépe. Všichni a ne jen někteří!

Nicméně ti někteří, kteří se dnes mají dobře a kterým se daří profitovat ze současného systému, postaveného na zvráceném uctívání modly peněz, ti věru opravdu nemají zájem na tom, aby se něco změnilo. Jsou to totiž většinou ti, kteří stojí na nejvyšších příčkách společnosti a mají přímý vliv na její chod a směřování.

Jak ale změnit systém k lepšímu, když ti nahoře o to nemají zájem? Jisté úsloví říká, že každý národ má přesně takovou vládu, jakou si zaslouží. V těchto slovech se skrývá velká moudrost. Jaký je totiž národ a jaké hodnoty uznává, právě lidé takového druhu se mohou vyšvihnout na jeho vrchol. Pokud se však národ, lidé a jednotlivci začnou měnit k lepšímu, pokud začnou usilovat o skutečné a pravé hodnoty, pak, jedině pak se mohou postupně propracovat do popředí společnosti lidé, nesoucí v sobě tyto hodnoty a snažící se jej i aktivně prosazovat.

Změna k lepšímu, hodnotnějšímu a lidsky důstojnějšímu k nám tedy nemůže přijít změnou ve volbách, ale jedině prostřednictvím naší osobní změny. Jedině my musíme vyvinout snahu o pravé a skutečné ideály. Kéž by se našlo co nejvíce lidí, kteří to pochopí. Kteří pochopí, že za ně nikdo neudělá to, co musí provést jedině oni samotní. A pak, když tak učiní se jim dostane také přesně takové vlády, jakou si opravdu zaslouží.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š