Neklid duše

Každý člověk v sobě cítí zvláštní, nedefinovatelný a neurčitý vnitřní neklid. Neklid, který ho stále nutí něco hledat a o něco usilovat. A když to, co hledá a o co usiluje nakonec dosáhne, neklid duše se po nějaké době ozve zas. Zdánlivě jakoby nebylo zcela ničeho, čím by se dal uhasit. Ba časem, s přibývajícími léty se jakoby ještě více stupňoval a přerůstá až v drásajíci pocit nenaplněnosti bytí.

Lidé se snaží zahnat a přehlušit onen tajemný neklid svých duší různými způsoby. Jeden se dá na alkohol a druhý zase na drogy. Další se stane worholikem a jiný usiluje o peníze, moc, slávu, nebo o kariéru. Jiní se zase oddávají smyslným vášním, další cestují, nebo pěstují sport, či různé koníčky. A jiní se zase naplno oddají rodině a dětem. A všechno z toho, co bylo zmíněno má schopnost na určitý kratší nebo delší čas, nebo i relativně dost dlouhou dobu překrýt a zapudit onen neurčitý neklid duše, který se však nakonec přece jen opět vynoří.

Co to ​​je? Co nám to bez ustání zneklidňuje naši duši?

Odhalením jednoho z největších tajemství lidského bytí je poznání, že tento neklid byl do naší duše vložen záměrně. Do nejhlubší podstaty naší duše záměrně vložen proto, abychom nenašli klidu a spočinutí, dokud nenajdeme Boha! Přesněji řečeno, dokud nenajdeme spojení se Světlem Nejvyššího.

Tohoto si tedy buď člověče dobře vědom! Věz, že právě toto je skutečnou příčinou neklidu tvé duše. Darmo se ho proto budeš snažit přehlušit tisícerými způsoby. Dosáhnout požadovaného vnitřního klidu a míru můžeš jedině v nalezení spojení se Světlem Stvořitele. K němu tě žene onen tajemný neklid. Tlačí tě ke snaze o poznávání Boha a o stále větší přibližování se k Němu.

Můžeš se klamat čímkoliv chceš, můžeš se namáhavě pachtit za jinými cíli, i když je nakonec dosáhneš, tvé uspokojení nebude nikdy trvalé. Uspokojení z dosažení nějakého cíle můžeš totiž cítit třeba i delší dobu, avšak nakonec, i kdyby to snad mělo být na samém sklonku tvého života tě o to intenzívnějším způsobem zasáhne neklid tvé duše, která zůstala hladovou a žíznivou po poznání Nejvyššího.

Žel tisíce, ba miliony lidí takto promarňují svůj život a nakonec odcházejí z tohoto světa v bouři vlnobití duševního neklidu, prorůstajícího až do zoufalství. Prorůstajícího do zoufalství v nesmírně bolestném tušení a uvědomění si promarnění svého života, ve kterém nebylo učiněno to nejpodstatnější a nejdůležitější. Ve kterém nedošlo k nalezení spojení se Světlem Stvořitele prostřednictvím jejich vážné snahy o jeho poznání.

Snaha o poznávání Pána! Snaha o poznání jeho Vůle, která se v tomto stvoření projevuje ve formě Zákona. Ve formě Zákona, čili prostřednictvím Zákonů, které stvořením hýbou. Zákonů hmotných, jakož i Zákonů duchovních. Obojí reprezentují Vůli Nejvyššího a jsou jí živým odrazem. Jsou životem samotným v jeho duchovních a hmotných zákonitostech. Kdo se snaží poznávat tyto Zákonitosti a vidět jej takovými, jaké opravdu jsou, ten poznává Stvořitele v jeho díle. Ten poznává Vůli Nejvyššího a tím se stále více přibližuje k poznání Tvůrce samotného, navazujíc stále užšího spojení s jeho Světlem. Pokud by za tímto účelem byli lidé ochotni vynaložit tolik námahy a tolik úsilí, kolik jsou ho ochotni vynaložit na mnohem podřadnější cíle, pak by nutně musely dříve nebo později, zrajíc v poznávání Vůle Nejvyššího najít živé spojení s Jeho Světlem, ve kterém by našli onen toužebně hledaný cíl své duše. Našly by onu vodu živou, která by navždy uhasila jejich vnitřní žízeň a ukojila jejich vnitřní hlad.

Ať hluboký mír naplní duše lidí této země! Klid a mír, pramenící z poznání Pána! Z poznání jeho Vůle a jeho Zákonů, protože neklidná lidská duše může najít spočinutí jedině v blízkosti svého Boha!

Toto je onen tajemný a neznámý cíl, který každá duše podvědomě a nevědomě hledá. Avšak hledá ho v tisících různých věcech, které jí nabízí tato země, ale které jí ho nikdy nemohou přinést. Neboť skutečný mír nachází duše pouze v Bohu. Dokud toto lidé nepochopí, budou se svými životy neustále štvát a plahočit, nenacházejíc klidu a plní neklidu, který byl do jejich podstaty vložen záměrně. Záměrně, aby byl člověk nucen hledat, dokud skutečný klid a mír nenajde.

Kdo hledá najde! Kdo prosí dostane a kdo tluče, tomu bude otevřeno! Člověče hledej, pros a usiluj o poznání Vůle Nejvyššího! Tak vážně a intenzivně, jak si toho schopen v tisícerých jiných věcech, které si dosud považoval za důležité. Pokud takové vážné úsilí směrem k poznání Vůle Nejvyššího nevyvineš, nic nenajdeš. Nikdy nenajdeš skutečný klid a nic jiného, v co marně doufáš ti tento klid nepřinese.

Věz totiž člověče, že Pán, velký všemohoucí Bůh zjevil světu svou Vůli, která je jedinou Pravdou! Její Světlo, Světlo Pravdy záři to temnot této země jako maják. Kdo vážně hledá, může ji najít, poznat a pochopit. Ale opravdu jen ten, kdo vážně hledá! To je rozhodující podmínka! Všem ostatním zůstane jen trvalá trýzeň neklidu jejich duše, která nikdy a v ničem nedokáže najít spočinutí, klidu a míru, až se nakonec v honbě za nicotnostmi uštve na smrt.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.