Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
04.06.2015 17:52
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Uplatnìní Bo¾ích vlastnických práv!
Koho chléb jí¹, toho píseò zpívej! Tato slova ¾el platila v lidské spoleènosti v¾dy a platí v ní i dnes v demokracii. Pokud jsme toti¾ nìkde zamìstnáni, musíme bezvýhradnì plnit v¹echno to, co od nás zamìstnavatel po¾aduje. Pokud projevujeme s nìèím nespokojenost, nebo dokonce otevøenì kritizujeme vedení mù¾e se nám snadno stát, ¾e o práci pøijdeme. Oficiálnì se pak samozøejmì v¾dy najde nìjaká obecnì akceptovatelná pøíèina, proè jsme museli být propu¹tìni. Ve skuteènosti v¹ak budou v¹ichni vìdìt, ¾e k tomu do¹lo proto, ¾e jsme si otvírali ústa.
Takhle nìjak to v ¾ivotì kolem nás reálnì funguje, a» si to u¾ chceme pøiznat, nebo ne. Na kom jsou lidé závislí a dává jim práci, èili chléb, toho vùli a po¾adavky musí plnit. Kdy¾ ji plnit nechtìjí, mohou si hledat nový zpùsob ob¾ivy.
Pokud je v¹ak ná¹ zamìstnavatel lidský, èestný, spravedlivý a chápavý, tehdy vìt¹inou plníme jeho pøíkazy rádi a zcela samozøejmì, proto¾e jsou moudré a pøiná¹ejí prospìch obìma stranám.
S odvrácenou tváøí tohoto rèení se v¹ak setkáme zejména tehdy, pokud je zamìstnavatel nelidský, nespravedlivý, neèestný a bezohledný. Ale ani tehdy si èlovìk vìt¹inou neporadí a musí se pøizpùsobit, pokud nechce pøijít o práci.
Proè o tom v¹em mluvíme? Proto¾e lidstvo si dosud neuvìdomovalo a nechtìlo ¾ádným zpùsobem pøipustit, ¾e vý¹e zmínìné úsloví, které má v lidské spoleènosti své diskutabilní mravní a morální limity, ¾e toto úsloví platí absolutnì bezvýhradným zpùsobem ve vztahu tvora k jeho Tvùrci. Tedy ve vztahu èlovìka k Bohu!
Koho chléb jí¹, toho píseò zpívej! Obsah tohoto rèení mù¾eme do urèité míry najít i v podtextu prvního, a tudí¾ nejpodstatnìj¹ího a nejdùle¾itìj¹ího pøikázání, které nám dal Stvoøitel.
"Já jsem Hospodin tvùj Bùh, nebude¹ mít ¾ádné jiné bohy, kterým by ses klanìl." Tyto zásadní slova, které si mnozí lidé dosud nedali námahu správnì pochopit znamenají asi toto:
Hospodin je Stvoøitelem v¹eho ve stvoøení a tedy i tebe èlovìèe! Toto stvoøení vzniklo z jeho Vùle a z jeho Vùle v nìm smí¹ existovat. Je to tedy jeho Vùle, která je urèující a rozhodující pro v¹e, co se nachází ve stvoøení.
Èlovìèe, chléb z rukou Hospodina jí¹, v jeho stvoøení ¾ije¹ a proto si povinen respektovat jeho Vùli. Si povinen poznávat ji a podøídit se jí! To je ona píseò, kterou se musí¹ nauèit zpívat!
Poznání Vùle Nejvy¹¹ího a tvùj ¾ivot podle ní má být tedy písní chvály, kterou má¹ vzdávat díky Bohu, tvému ​​Stvoøiteli. Dík za výsadu smìt existovat v jeho stvoøení. Nebo» on jediný má skuteènou moc, on jediný je urèující a jedinì jeho Vùle je z dlouhodobého hlediska rozhodující. A proto¾e Hospodin je Pánem dobrotivým, milostivým, laskavým a spravedlivým, èlovìk by s plnìním jeho Vùle nemìl mít absolutnì ¾ádné vnitøní problémy.
A onen Stvoøitel, jako jediný oprávnìný Majitel a Vlastník celého stvoøení ji¾ celá tisíciletí trpìlivì èeká na to, aby lidé tyto zásadní skuteènosti koneènì pochopili. Nicménì oni neustále odmítali a odmítají zpívat píseò toho, koho chléb jedí a z koho milosti ¾ijí. Takový postoj je obzvlá¹tì nepochopitelným proto, nebo» jak ji¾ bylo øeèeno, Hospodin je pøece Pánem dobrotivým, milostivým, laskavým a spravedlivým a plnìní jeho Vùle má schopnost vnést do lidských srdcí dobrotu, spravedlnost, lásku, u¹lechtilost i bla¾ené ¹tìstí.
Èas milostiplným èekání na zmìnu postoje lidí v¹ak není nekoneèný! Jednou nakonec skonèí a Hospodin pak upøe právo na chléb ka¾dému, kdo se za dlouhá tisíciletí jeho trpìlivého èekání nenauèil zpívat jeho píseò. Píseò chvály plnìní Vùle Nejvy¹¹ího ve svém ka¾dodenním ¾ivotì!
Takovým lidem bude pak upøené právo na jejich bytí, proto¾e v¹echno, co smí existovat v Bo¾ím stvoøení je povinné respektovat jeho Vùli. Nebo» z této Vùle stvoøení kdysi vzniklo a ní je neustále udr¾ované. A v¹echny ty tisíciletí ¾ivota na zemi byly lidem darovány pouze k tomu, aby pochopili a ve svých ¾ivotech zrealizovali tuto nejelementárnìj¹í a nejzákladnìj¹í pravdu v¹ech pravd.
"Buï Vùle tvá, jako v nebi tak i na zemi!" Tato Kristova slova nám pøece jasnì napovídají, ¾e svatá Vùle Nejvy¹¹ího má být pro nás zde na zemi i mimo této zemì v¾dy rozhodující. ®e jí máme podøídit v¹echno své my¹lení a cítìní, v¹echna svá slova i èiny. Ka¾dý, kdo vyslovoval tato Kristova slova nimi pøece sliboval Nejvy¹¹ímu, ¾e se bude v¾dy právì takto sna¾it jednat.
Ale pøevá¾ná vìt¹ina lidských slibù zùstala sliby prázdnými. Nechtìli jsme a nenauèili jsme se zpívat vzne¹enou píseò plnìní Bo¾í Vùle, která by musela pøetvoøit ¾ivot na zemi v rajskou zahradu.
V¹ichni tito proto nakonec pøijdou o právo na vìdomé bytí ve stvoøení, které bylo lidmi pova¾ováno za samozøejmost. Pøijdou o nìj proto, aby ve své nepolep¹itelné svévoli neustále nezraòovaly ostatních, nezpùsobovaly jim utrpení a ustaviènì nevná¹eli disharmonii do chtìné harmonie univerza.
Je vskutku tì¾ko pochopitelné, proè lidstvo nikdy nechtìlo zpívat tuto vzne¹enou píseò, ale vydalo se na cesty zla, nespravedlnosti, nelásky a neu¹lechtilosti. Tím se ale vzdálilo od ¹tìstí a míru, které není schopno najít, proto¾e nechce a neusiluje o poznání a plnìní Vùle Nejvy¹¹ího.
Této svévoli lidstva je v¹ak urèen konec! Smìt dále setrvávat ve stvoøení budou moci pouze ti, kteøí zpívají vzne¹enou píseò plnìní Vùle Nejvy¹¹ího. Jedinì oni budou mít i nadále právo jíst chléb z Bo¾ích rukou.
Nebo» pokud dosud v tomto smìru stále mìli lidé mo¾nost svobodné volby, od urèité hranice se ono svobodné "má¹" a "mù¾e¹" zmìní na nekompromisní "musí¹"! Musí¹, nebo ztratí¹ právo na dal¹í existenci!
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.