Každý má v něčem pravdu, resp. má tu svojí a ta má často v sobě to "jádro pudla", které není vždy každému zřejmé. V diskuzi by mělo jít o vysvětlování své pravdy - svého postoje, ne každý má stejný úhel pohledu a právě jejich křížením se té pravdě aspoň trochu přibližujeme. Souhlasím, že diskutování je umění, které by se mělo trénovat od dětství, ale všichni máme za sebou to, jak se vymstila prezentace jiného názoru, jak se to trestalo a jakou sílu vyžadovalo to unést. Já to neunášela a ještě teď cítím tu osiřelost, zahanbení a zmatek, který jsem si tehdy nedokázala vysvětlit. A chápu, že většina lidí naší generace má sklon vidět v diskuzi nepatřičnou konfrontaci, která se tak trochu nesluší a rádi by vše urovnali a vyhladili, aby "nebylo zle". A určitě je to zvětší části podvědomé. Ale tím, že se o tom bavíme, to rozkrýváme a učíme se to a to je přece úžasné, naučit se pojmenovat všechno, co nám přijde falešné a nesprávné. Olga Sommerová řekla v jednom dokumentu moc pěknou myšlenku o tom, jak je důležité vyslovovat svoje nespokojenosti v manželství hned jak to člověk pocítí. A že je lepší obětovat tomu zkažený večer, než to nechat v sobě kysnout a obětovat tomu pěkný vztah. Myslím, že to platí o všech vztazích, i o těch tady. Proto se mi líbí, když se najde někdo, kdo má dar výmluvnosti a schopnost trefit zpráchnivělé místo a to se za pomoci ostatních provětrá a vyčistí.
Ještě mě napadá, že každý kdo sem napíše článek, nese svou kůži na trh. Měl by předem požádat vyšší sílu o to, aby se mu dostalo pravdivých reakcí a vědomě předem zatratit svou touhu po pochvale. Věřím, že to pak tím článkem prostupuje, slova jsou volena tak, že nevybudí povrchní chválu. A to platí o jakémkoliv příspěvku do diskuze.