Ta písmenka jsou pěkné potvůrky, Gabi, jsou samá neplecha! Mně třeba o nich vyprávěl starý psací stroj - poslechni si jeho příběh.
Psací stroj. Leta sloužil, jeho písmenka napsala všechny nápady a myšlenky postaršího muže. Doba ale utíká stále rychlejším tempem a redakce přestaly přijímat články psané na papíře a chtějí diskety. A tak byl starý psací stroj odstaven do koutku a slouží spíš jako vzpomínka, jako dekorace pracovny. A jak rád by ještě sloužil, psal, ťukal do noci ...
Ale nemůže, i kdyby chtěl sebevíc. On totiž nemá písmenka. Dlouho se závistivě dívala na zářící obrazovku a jednoho dne se prostě rozhodla. Nedají se odstrčit! A tak se jedné klidné chvilky před ránem sebrala a tiše se schovala pod počítačem. A jen co jej pan spisovatel zapnul - šup - a už tam byla! A poskakují si po obrazovce, svítí a září do podzimního ranního šera, objevila, že jsou v počítači barvy - tak honem honem - přetahují se o ně jako děti o kyblíček, a počítač na ně nestačí, na divoké cizince, a starý psací stroj je marně z koutku volá k pořádku.
Pán počítače se nestačí divit, co se mu to tam děje! A protože ještě není takový počítačový znalec, volá raději opraváře - ten chvíli nad tou spouští mudruje a pak se rázně rozhodne. Neposlušná písmenka prostě vymaže, smete je do koše a už mizí v nenávratnu.
A tak starý počítač v tom koutku teď stojí už opravdu jen jako dekorace - protože nemá ani jedno jediné písmenko. Ani na vahadýlkách uvnitř mašinky, ani a klávenici...