Jdu takhle ulicí, jdu takhle náměstím, a najednou vidím strom. Velký, svítící, vánoční. Blikají na něm světýlka, a to jedno -pozor - to bliká určitě na mě. Co chce? Jsem zvědavá, tak nasadím brýle a najednou vidím: je to "E", nespokojené, třpytící se, jeho paprsky jsou jako neposedné děti. Co asi hledají? Už to chápu, dosáhly až na "V". Ostré, jasné, upřímné.
A už jsou dvě ...září, něco je k sobě přitahuje. Dívám se pozorně, ani nedutám, a stejně mám pocit, že ještě něco chybí. Něco důležitého, něco konečného. Co to asi bude? Paprsky hledají dál - jejich světlo je už netrpělivé...a je to: hledaly přece "A" - to poslední, bez kterého není kruh uzavřen. Stojím dole, hlavu zvrácenou - EVA - slyším ten světelný tok, a po zádech mi jde mráz. TO JE NADĚJE..ŠTĚSTÍ..ŽIVOT SÁM.