Přestávala jsem rozumět. Už ne jen televizi a povídání v rádiu. Nerozuměla jsem již ničemu. Muž, za kterým jsem jela, byl velkorysý, štědrý, s obrovským smyslem pro humor. Tolerantní a chápavý. Prožívala jsem překrásné dny, kterými prosakovaly drobné divné a zvláštní historky. Vůbec jsem je nebrala vážně. Musel to být nějaký omyl! Asi jsem špatně spala...

Naše maminka měla a má dodnes vzácný dar, dělat z maličkostí tuze přetěžké záležitosti. Normálně neřešitelné. S mým tatínkem však bylo řešitelné vše! Pečení cukroví u nás propukalo někdy počátkem prosince, kdy se vyráběly tzv. zázvorky. Bylo to takové tvrdé něco, ve tvaru neurčitém, barvy žluté a nepoživatelné. Musely se uležet. To jsme s tatínkem ještě byli v klidu, trpělivě jsme čekali na rohlíčky, kuličky, sádelníčky...

Původně se hody slavily na den patrona, kterému byl zasvěcen kostel. V Boršicích je kostel svatého Václava, tedy 28. září. Hody většinou všude trvaly dva až tři dny. Polní práce vázly, vrchnost měla ztráty. Císař Josef II. při reformě státní správy sjednotil termín hodových slavností na třetí říjnovou neděli. Některé vesnice chytře využily situace a slavily hody dvakrát. Na svatého patrona i ty císařské...

Kolik už bylo napsáno úvah, statí a rozborů o tom, jak si česká společnost a její politická reprezentace neumí vážit krajanů, exulantů, emigrantů, zkrátka lidí českého původu žijících v zahraničí. Jak je neumíme ocenit, sjednotit a využít. Kolikrát nám byly předhazovány politické úspěchy například polské lobby v USA. Mnohokrát jsme četli doporučení, jak tento stav napravit a narovnat vztah k našim krajanům – Čechům v cizině....

dovolila bych si na toto téma malý příspěvek. Není to sice pohled z okna, ale z rozhledny. 28. října 2004 byla slavnostně uvedena do provozu na Brdu,nejvyšším vrcholu Chřibů (587m n.m.) nová kamenná rozhledna. Je to unikátní dílo, protože to je od třicátých let 20. století první kamenná rozhledna postavená v ČR a nejvyšší kamenná rozhledna na Moravě ...

Přes weekendy jsme jezdívali po západním pobřeží, a doma pak na velkou plastickou mapu zapíchávali barevné špendlíčky, kde jsme už byli. Projeli jsme křížem krážem skoro celý „západ“, a já nasávala neskutečně krásné okamžiky. Špendlíčky se kupily a já upadala do stále většího zmatku a nejistoty...

Podle definice je lékařský předpis neboli recept písemný pokyn lékaře lékárníkovi, který obsahuje žádost o přípravu a vydání léku pacientovi. Lékařský předpis může být napsán na několika druzích blanketů. Ty se liší podle toho jaké léčivo je pak na recept vydáváno. Jednak je to recepturní tiskopis, který dostane pacient a v lékárně si vyzvedne příslušný lék...

Jak už jsem mnohokrát psala, od jara do zimy trávíme většinu času v domku v Boršicích. Blesk tam má boudičku na zahradě, Paška je bytový pejsek, spává v kuchyni na křesle. Od loňského roku mám digitální foťák Olympus a co nafotím, dávám do počítače. Samozřejmě mám nejvíc fotek právě z Boršic...

Moje maminka je tvor veskrze šetrný, zlí jazykové tvrdí, že dokonce nad míru obvyklou či stravitelnou. Naproti tomu tatínek byl bohém, rozdal i to, co neměl, a tak u nás o situace mnohdy tvrdě vyhrocené nebylo nouze. Kromě těchto „zákeřností“, které na tatínka číhaly ( jako je manželka, která hlídá každý pětník), musel tatínek čelit i jiným pohromám. Jedna z největších byl vánoční ( nebo jakýkoliv veliký) úklid...

k pozorování, rozjímání a vzpomínání. Skvěle se ho zmocnila Ivanka Devátá v jedné ze svých nejroztomilejších knížek. Moc doporučuji!Takže léto v Trenčianských Teplicích a Trenčianské Teplice v létě, abych nekopíroval. Dostal jsem se sem nečekaně, protože po srdeční operaci jsem měl potíže s hrudním košíkem, kterému, jak se posléze ukázalo, nevoněly ty dráty, co mu zavázali kolem rozpolcené prsní kosti. Stahovaly žebra, která se jim bránila ...

Kdo si pozorně prohlédne slovo podnikatel, zjistí, že je to ryzí substance všech informací potřebných k tomu, aby člověk zbohatnul. Nevěříte? Tak čtěte se mnou...

To bylo obsahem dalšího setkání neobvyklého Networkingu. Protože témata jsou široká a každý si jejich obsah dovede představit, tak následuje dále na připomenutí jen malá fotogalerie z procházky Prahou....

V zimě je lidský organismus oslaben, a proto je náchylnější k různým nemocem. Není však třeba myslet na nejhorší. Není ani nutné smiřovat se s tím, že se nám nějaká ta viróza stejně nevyhne. Naopak. Na zimu je možné se připravit…

S přibývajícím věkem člověk zjišťuje, že tam ho bolí, tam ho píchá a dostavují se i další neduhy. Pak dojde k závěru, že to chce nějakou údržbu, odpočinek a relaxaci. Ke stejným závěrům jsme došli i my a hledali jsme jak. Jednou z možností byly termální lázně. Po dva roky jsme jezdili do Harkány (Maďarsko). S ohledem na značnou vzdálenost jsme letos zvolili Podhájskou (Slovensko)...