Indie, slovo spojující představy o pohádkových palácích maharádžů, tygrech a slonech. Ale je toho mnohem více. Je to země s nekonečnými rozmanitostmi nabízející širokou paletu barev, scenérií, stylů, zvyků, jazyků, architektury a geografie...

Křesťanství se v počátcích svého zápasu o vítězství nad předchozími starověkými náboženstvími muselo vyrovnávat s úctou po věky prokazovanou předkům a zástupům bohů, kteří ochraňovali určitá území. Řada lidí váhala, zda jediný bůh bude mít čas dohlédnout zrovna do jejich chýší...

Jak už to tak bývá i moje dcera byla ve věku asi od roku a půl, když už perfektně mluvila, neuvěřitelně zvídavá. Všechno si chtěla vyzkoušet, ohmatat nebo se alespoň zeptat. Proč jsou na obloze mráčky, proč slunce svítí, proč voda teče, proč se motýl jmenuje motýl...

Při domácím úklidu jsem našel starý blok a v něm zápis nazvaný Kronika naší doby z května, června a října 1983. Psal jsem jej tehdy s úmyslem přečíst si to po letech a připomenout si, čím jsme tenkrát žili a jak jsme uvažovali. Dnes už je mnohé zcela jasné všem, ale v té době se mé úvahy vymykaly z běžného průměru. Nic jsem nezměnil, a tak i jazyk odpovídá té době...

Už od dětství o mně říkali, že jsem malý blázen. Nemohli totiž s klidným srdcem snášet moje vyprávění, kterému nerozuměli a kterému, dlužno říci, jsem nerozuměl ani já sám. To pak říkali, že si příliš vymýšlím, nebo trpím bájivou lhavostí...

Muž kolem sedmdesátky v šedivém klobouku a stejném odstínu pomačkaného saka sestoupil namáhavě po schůdcích osobního motorového vlaku na popraskaný chodník z neforemných dlaždic. Rozhlédl se po malém venkovském nástupišti a otřel si papírovým kapesníkem pot z čela...

Při návštěvě pobočky Městské lidové knihovny jsem si na pultíku všiml knížky Judaismus, politika a stát Izrael a bez váhání si ji vypůjčil. Napsal ji osmadvacetiletý JUDr. Mirek Čejka, někdejší asistent soudce Ústavního soudu, který v letech 2001-2 absolvoval roční výzkumnou stáž na katedře politologie Hebrejské univerzity v Jeruzalémě...

Indie, slovo vonící kořením, exotikou, dálkami a zcela vlastní historií, která šla svou prastarou cestou dávno před tím, než v Evropě vůbec nějaká historie začala; také druhá nejlidnatější země na světě s téměř miliardou obyvatel, rodná vlast Mahátmá Gandhího. Člověk má pocit, že aby ji alespoň trochu poznal...

Historie vějířů je stará asi 5.000 let. Původně byly skutečně jen symbolem postavení, moci, jak u čínských mandarinů, tak u vysokých hodnostářů v Egyptě, kde byly vějíře původně ve formě velkých "mávátek" na tyčích. Otroci jimi ovívali své pány. Přes Japonsko se v 16. století dostaly vějíře do Evropy...

Fuchs totiž trpěl nespavostí v důsledku zvýšené úrovně neuroticismu. Laicky řečeno, byl příliš přecitlivělý a vnímavý na jakékoli podněty. Praskání nábytku vnímal jako rány z pistole, let komára pro něho představoval útok srovnatelný s hloubkovým náletem tryskové stíhačky...

S narůstajícím věkem stále více vnímáme změny, k nimž dochází ve společnosti. Pociťujeme to zejména u našich vnoučat, která jsou zcela jiná, než jsme bývali my, jiná než naše děti. Dnešní mladí dříve dospívají, jsou sebevědomější, soutěživější, ale také pod tlakem okolí neklidnější. Rodiče na ně mívají málo času, a tak jsou, alespoň podle některých psychologů...

Náš Airbus spol. Air Austria se snášel v deset večer na letiště Indiry Gandhíové v Dillí, hlavním městě Indie. Ačkoli jsme byli vybaveni radami známých "co už tu byli" i informacemi získanými z Internetu a dalších zdrojů, přesto jsme si s kolegou nebyli jisti, co máme přesně očekávat. Byli jsme zvědaví a trochu nejistí...

Jako vždy v neděli v poledne zasedli poslanci k rozhovoru s Vladimírem Moravcem a řešili, kdo zasedne ve vládě a v parlamentu a jakou funkci získá. Globální oteplování, ozónová díra, energetická náročnost průmyslových velkoměst, tání ledovců, povodně a sucha, hurikány, tajfuny a tornáda, dokonce již i u nás - to nezajímá ani zelené. Není divu...

Asi málokterý výtvarník o sobě může prohlásit, že během 26 let se každý den věnoval umění. Pavel Pekar to tvrdí. tvoří "při zaměstnání" a jeho svébytné místo - mezi autory jako je M.Cihlář, V.Kokolia, B.Rozbořil nebo J.Vičar. Tento vyznavač poctivého díla se narodil v Ostravě (1960), dětská a jinošská léta prožil v Táboře, kde osm let navštěvoval LŠU a taky závodně veslařil...