Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Darja,
ztra Izabela.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Miluji klobouky

Vzpomínkový lánek

Miluji klobouky. Ráda je kupuji, mám jich za svj ivot na kont bezpoet, pár jich ješt poád chovám ve své skíni v bláhové nadji, e je jednou, a bude as i píleitost, budu i nosit. 

Dje se mi toti zvláštní vc. Pesto, e klobouk, který se mi zalíbil, nejdíve peliv posoudím, vyzkouším, podívám na sebe kritickým okem zleva, zprava, zepedu a pomocí zrcadla i zezadu, dokud si nejsem jista, e mi padne a tentokrát opravdu i sluší, e v nm opravdu mohu mezi lidi. A za pomocí rových brýlí se v nm u vidím kráet mstem, a pesn vím, ke kterému kabátu, ke kterým šatm se bude nejvíc hodit.  

Rozhodnu se tedy, zaplatím píslušnou ástku a v pevné víe odnáším koist dom. Dje se to takto u dlouhých tyicet let.

Pak ovšem dochází obvykle ke zvláštnímu, nepochopitelnému úkazu. Podobn, jako nkdo pekroí bludný koen a neme najít cestu dom, mn se stává, e ne svj úlovek donesu dom, nkdo, nebo nco(?) vymní bu klobouk, nebo moji tvá, protoe kdy si doma cvin nasadím to, co se mi v obchod tak líbilo, abych se ujistila, e jsem neprohloupila, se eleznou pravidelností zjišuji, e „v tomhle“ vyjít na ulici opravdu nemu.

To však neznamená, e bych na klobouky zanevela. U jsem jich pár, v rámci jedné za svých mnohých profesí i vyrobila a líbily se, i slušely. Vdy ovšem nkomu jinému, mn velmi zídka. 

Jednou, jedinkrát se mi povedlo. Koupila jsem si letní, slamný klobouek, vzdušný, a prsvitný. Jeho dírkami prosvítalo slunce, ale províval i vítr a tím pádem mi nikdy neulétl. Ten klobouek jsem za parných letních dn ráda nosila, byl k nezaplacení. Pak jsem ho jednou pjila, a vrátil se mi vytaený z baohu pomuchlaný, pelámaný, dravý. Nedokázala jsem ho vyhodit, ješt dosluhuje na chalup.

Tento slamáek mne ovšem nauil, jaká je úleva mít v lét lehounkou pokrývku hlavy, a po létech jsem opt zatouila po nem takovém zvláš proto, e mne eká cesta do jiních kraj. 

Koupila jsem si lýko, vytáhla ze sklepa formu, obnovila znalosti uzlík a bhem pobytu v lázních jsem si „udrhala“ model. 

Ten klobouk se mi povedl. Rodina i pátelé mi ho odsouhlasili, ba sklidila jsem za svou práci i obdiv, cítím se v nm dobe a jsem pesvdena, e mi sluší, e ho uiju.
 
Jsem ovšem enská marnivá, pedvedla jsem se v nm jednoho dne i svému vnukovi krasomilovi, který – a ješt malý – má velmi dobrý vkus i posteh.

„Tak co tomu íkáš, jak se ti líbím?“

Usmál se na mne. „Hezký, babi. A víš jak v nm vypadáš? Jako ten pán co hlídá pole…“   

Te nevím, mám v nm chodit na plá nebo do polí?
 
Elena Paclová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 11.02.2021  16:45
 Datum
Jmno
Tma
 11.02.  16:45 Evussa znaj to asi vechny eny