Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jitka,
ztra Mikul.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Babibajky


Seniorský vk dostihl i mne a vnoval mi AS – as na odpoinek po hektickém pracovním období, as na vnouata, na relaxaci nad záhony v zahrad, na knihy bhem let kupované a odkládané bez tení na dobu, a na n zbude as...


Dal mi také monost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou ip a drátk, tím zázrakem dvacátého století. Zaátky s ní mi ulehil dárek – CD s nkolika tisíci klipart. Pi jejich prohlíení se mi zaaly vybavovat rzné záitky z proitých let, které jsem se snaila v nkolika vtách zachytit. To, co jsem bhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávní, nkde skoro pohádky, povzdechnutí, píslibu. A protoe stojí na samé hranici reality a bajky a protoe jejich autorkou je babika, dostaly název BABIBAJKY.


Ne kadá se povedla, písní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pesto doufám, e se najde i dost tená, kteí se zasmjí, souhlasn pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v nartnutém dji. Peji všem dobrou náladu.


Mara


Babibajky


* (19) *


Byly jednou íslice, které bydlely v poetníku, kam je zapsal stapatý kluk. Protoe se mu nechtlo moc uit a byl dost nepoádný, místo aby je napsal pkn rovn do ádku nebo pod sebe, podle toho, co práv poítal, naškrábal je jen tak halabala a bylo mu jedno, e mu nkdy výsledky nevycházejí správn. íslice to samozejm mrzelo, byly odnepamti takové akurátní, potrply si na pesnost, a tak pemýšlely, jak by kluka vytrestaly a nauily ho zacházet s nimi, jak se sluší a patí.


Kdy se pak psala dleitá provrka z pot a dokonce i nepoádnému klukovi na ní záleelo, protoe mla rozhodnout, jakou známku dostane na vysvdení a jestli postoupí do vyšší tídy, milá ísílka si na papíe dlala, co chtla, jedno s druhým si vymovala místo a mnila výsledky. No a kluk propadl, místo radovánek se celé prázdniny uil správn zacházet s íslicemi, a kdy zaal nový školní rok, dával si na jejich psaní moc dobrý pozor. Aby taky ne, takovou ostudu u nechtl nikdy zaít!


* * *


No schváln, kdo z vás u nkdy vidl na vlastní oi „rudého bratra“? A piznejte se, e jste si ješt nepeetli ani jednu kníku o Apaích a Hurikánech a Siouxech a… kdepak, nebudeme vypoítávat jména všech indiánských kmen, kterým kdysi patila celá velikánská Amerika. Já jen vím, e i dneska na poátku tetího tisíciletí jejich duch ije a dokonce se pesthoval i k nám. Jak to, e nevíte? Já pece nikdy nelu.


U druhým rokem s námi jeden „rudý bratr“ ije v domeku. No „rudý“ je asi silné oznaení, kdy je vtšinu roku bílý jako ze mlejna a zrudne, teprve kdy ho letní slunko nemilosrdn oehne. To potom s ubývajícími dny školy a blíícími se prázdninami zane shledávat svoji válenickou výstroj, pi zkušebním stílení poláme nkolik šíp, protoe místo do tere se trefí nkam jinam, zjistí, e mu pibylo nkolik kilo na váze a nevleze se do loského obleení. Ješt štstí, e jeho indiánská zástrka nemá ádné švy a kulatou prdelku mu ješt kryje docela obstojn.


Kdy nastane ta správná chvíle, nehodí svých pár švestek na záda a nevyrazí indiánským poklusem dolinami, lesy a holinami k základnímu táboišti, kde se vypínají snhobílé vigvamy k vrškm valašských hvozd. Kdepak, je to dít své doby, a protoe si na indiána jen hraje, naloí se do rychlého tykoláku a je rodii dopraven na místo urení. Je to prima „rudý bratr“, jen škoda, e není pravý.


* * *


Tak nevím, co se mn sem ti kluci jeden za druhým pletou. Podívejte se tady na toho… poád ml plno klukovské práce jako jezdit na skejtbordu z kopeka, honit se na kole po ddin a okolí, dlat bunkr z prkýnek, vyrábt mee a štíty pro nelítostný boj, lézt po stromech a já nevím co všechno ješt. Vn byl nkde v luftu, rodie ho vidli jen u jídla, a kdy se veer vracel pomalovaný jako indián nebo píslušník zelených baret, málem ho nepoznali.


Jene z prázdnin u zbýval jen docela malilinkatý kousíek, a tak ho maminka násilím dovlekla k holii, protoe vlasy mu padaly a na nos, take vypadal jako hodn zanedbaný briard a do školy by ho snad ani nepustili. No jasn, e se netváí nijak nadšen, ale škola trvá jen deset msíc a pak, pak jsou pece zase prázdniny!

 

* * *

 

Urit se té baculaté housence líbilo jen tak popolézat po vtvikách a v jednom kuse se krmit. Ani jí to vlastn nememe zazlívat, byl to její osud, bylo jí to pedureno. A tak si naped pochutnala na nejmladších lístecích, které byly ješt kehounké a šavnaté, potom se pustila do ostatních a nic jim nepomohlo, e se bránily, jak mohly, a tepetáním pivolávaly na pomoc ptactvo nebeské.

Housenka byla dobe pipravena i na takovou hrozbu. Však to vidíte sami, co si oblékla. Ne e by sama byla tak nápaditá, ale šila v tom nejskvlejším salonu Matky Pírody a rozhodn se jí vyplatilo dbát na rady špikového módního návrháe. Takhle vystrojená se vtšin zpvák zdála píliš extravagantní a oni by pece neriskovali, e by se jejich vn hladová ptáata tím chlupatým soustem mohla zadusit.


A tak nastala chvíle, e milá housenka pro samou tloušku u jen funla a lézt nedoká
zala vbec. Usoudila, e nejlepší bude, kdy si trošku zdímne, teba jí vytráví. Kdy po njakém ase vyletl z kukly pekrásný motýl, neml na jídlo ani pomyšlení, a kdyby mu nkdo prozradil, jak vypadal dív, rozhodn by mu nevil.


* * *


Bylo jednou jedno štn, které si vesele a bezstarostn ilo, hopsalo po dvorku, honilo se za kadou mouchou, co se kolem nho mihla, a kdy nkdo zapomnl zavít vrátka do zahrady, zstala po nm spouš, jako by tam projel buldozer. Protoe bylo ješt docela malé, hloupouké a roztomilé, nikdo je za jeho rošárny netrestal, co, jak urit uznáte, byla veliká chyba.


Jene kadé štn jednou vyroste, a se mu to líbí nebo nelíbí. Skonil as radovánek, nastal as vychovat z nho poádného a poslušného psa. A te pišlo to ouvej ouvej! Ani slepici se nelíbí, kdy se jí pistihnou kidélka, nememe proto ekat, e se to bude líbit rozjívenému pejskovi. Kdepak pibhnout na zavolání! Pokud k nmu nedonese vítr lákavou vni njaké vybrané pochoutky, dlá, e pána neslyší. A pesto jej zkrotili! Kdy na nj z krabiky vykoukl obojek, úpln ho to vyvedlo z míry, a kdy mu ho zapnuli kolem krku, bylo po zlobení a náš pejsek poslouchal jako hodinky. Tak se na nj musí!

 

Marie Zieglerová

* * *

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 24.09.2015  17:40
 Datum
Jmno
Tma
 24.09.  17:40 kusan
 24.09.  16:02 Von
 24.09.  11:27 Marta U.
 24.09.  08:46 Vesuvjana dky
 24.09.  08:40 Kvta
 24.09.  06:20 Bobo :-)))