Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Robert,
zítra Blahoslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Fuj - hanba!


Na posledních stránkách Reflexu bývají recenze nových kní¾ek a zaujala mne Markéta Baòková "Straka v øíši entropie". Koupím ji pravnouèkovi - ale ve skuteènosti proto, ¾e - snad - budu mít koneènì šanci pochopit nìco z fyziky - co¾ mi bylo celo¾ivotnì odepøeno.


Myslím, ¾e u¾ jsem se zmiòovala, s jakým "úspìchem" jsem dosáhla po válce aspoò propouštìcí ètyøky pøi dodateèných zkouškách po pøerušeném studiu - i kdy¾ jsem se stihla nadrtit dvì tøetiny uèebnice bìhem jedné noci pøed zkouškou - bylo to ocenìní spravedlivé, proto¾e jsem to opravdu odøíkávala sice pøesnì, ale ani¾ bych tušila, o èem je øeè.


Ale ta kní¾ka mi pøipomnìla doby pozdìjší, kdy jsem jako dospìlá mìla jakousi naivní pøedstavu, ¾e si tu maturitu pøece jen dodìlám - no není mi osudem dopøáno, dálková vìtev na pøíslušné škole byla po prvním roèníku zrušena a tak - no zase jsem to nedodìlala. Tentokrát dokonce opravdu bez vlastního zavinìní. Já schválnì píšu - "pøíslušné škole", proto¾e to, co hodlám vyprávìt není jaksi košer - proto to "fuj" v titulku - ukazuje se , ¾e nejsem neschopná korupce a to dokonce velmi specifické - tak¾e hanba mi - no a trošku hanba i tomu zkorumpovanému (a ¾e se nechával rád!). A i kdy¾ u¾ dneska tøeba ani není ¾iv a kdo¾ ví, jestli ta škola ještì existuje - no ani promlèené vìci se nemusí v¾dycky upøesòovat.


Byli jsme tam v tom roèníku ale banda! Pìkná èeládka dospìlákù, co jim škola i pøes všechnu práci se studiem pøinášela navíc potìšení jakéhosi bezstarostného návratu k mládí. A kantoøi byli víceménì v našem vìku a mìli z toho potìšení podobné - anebo jsme se tak š»astnì sešli lidi se smyslem pro psinu. Zahájila jsem tu legraci vlastnì i tím, ¾e jsem se dobrovolnì pøihlásila "za školníka" - vyuèování toti¾ probíhalo v Malostranské besedì, kde samozøejmì ¾ádný školník nehlídal èas a nechodil zvonit na konec hodina a pøestávku. A já mìla takového mròavého - ale šílenì hluèného budíèka - a bylo mi škoda toho nevyu¾ít. Ke konci hodiny jsem ho pìknì narychtovala na zvonìní a spustila - napoprvé se ka¾dý kantor k smrti vylekal -ale pak u¾ po mnì sami mrkali, jestli "nenatahuju" a mávali rukou - netøeba, netøeba!!! A tøída se chechtala.


Anebo Eva, krásná vysoká blondýna, øidièka z povolání a v té dobì osobní øidiè øeditele jednoho severoèeského podniku. Do školy mìsíènì jezdila stopem, pøece nebude ona, sama øidiè, jezdit vlakem. A tak jednou se zaèínali vyuèování bez Evy - zapsala se "nepøítomná" a v tom se v pùli chemie rozrazí dveøe a v nich uchechtaná Evka - a proto¾e ví, ¾e všichni umíráme zvìdavostí - vèetnì pana profesora - tak bylo po vyuèování a uslyšeli jsme opravdu krásný pøíbìh.


Po ránu si stopla malý náklaïáèek s dodávkou nìjakého rychlozbo¾í pro Prahu a jedou ... najednou øidiè odboèí na okresku, ¾e prý je tam zkratka, kdy¾ sleèna pospíchá - no je vám jasné, oè mu šlo a taky opravdu se po Evì zaèal na opuštìné silnièce sápat. Nedala se, tak se pøetahovali, a¾ se dopálil, vylítl z vozu, ¾e si ji na její stranì vytáhne a pìknì jí dá vìdìt, kdo je tu pánem. Netušil s kým má tu èest. Eva hbitì pøesedla na jeho místo, nastartovala a s chutí se vychechtala do jeho vyvalených oèí. A zavezla se pìknì v Praze a¾ je škole a auto i s nákladem nechala zaparkované kousek pod okny na parkovišti pøed sv. Mikulášem. Není dodnes známo, jak se ten chudák svého auta a tovaru dohledal - my jsme to neshodili nikdo.


A tak jsem i já tady za¾ila - no vlastnì kouzelný pøíbìh a taky k potìše spolu¾ákù a nejen jich. Já u nevím, co jsme to ve fyzice probírali, moje schopnost pochopení v tomto oboru se zapíchla tak u volného pádu a to kdo¾ví jestli. Byla jsem vyvolána k tabuli a mìla zadané nìjaké to poèítání a vysvìtlování. Jaj!!! Nìjak jsem odvedla pár prvních øádkù - ale pak šlus. A co já vím, co mne to popadlo, zaèala jsem koktat, mnout si ruce a špitat v rozpacích - kdy¾ já nemù¾u, aspoò se na mne nedívejte, prosím vás, máte tak nádherné uhranèivé oèi, já prostì se na to zadání nemù¾u soustøedit, vlastnì ani myslet ...


A kantor mìkl, nechal mne bez známky sednout a po vyuèování - oj! èekal pøed Besedou a zval mne naproti do kavárny na kafe - no a pak jme tam zvával ka¾dý mìsíc v nadìji, ¾e pøijdu poobdivovat jeho - je¾íšku, co on to mìl, sbírku známek ne, ale nìjaké vzácné papoušky, èi co - no, nedoèkal se, ale já jsem v¾dycky pøedem vìdìla, naè se mne pøi zkoušení bude ptát (aby to tak nevypadalo) a mohl mi dát slušnou známku. Spolu¾áci si naše sedánky u kafíèka nenechali ujít a jeho snaha mi vylepšovat skóre tajnì byla marná - no ale taky to nikdo neshodil a já mìla - poprvé a naposledy v ¾ivotì - krásnou dvojku z fyziky.


Naïa Vencovská

Další èlánky autorky