Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Blahoslav,
zítra Svátek práce.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dìlení
 
Zaèalo to dìlením bunìk. Nebo dìlení lidstva na mu¾e a ¾enu, kdy¾ byla stvoøena Eva? „Ka¾dopádnì“ dìlení pokraèuje.
Nejdøív tedy na mu¾e a ¾enu. Pak zøejmì na mladé a staré …. Pak na dobré a zlé, na bohaté a chudé, na èerné a bílé.
Jedno z posledních dìlení lidstva „NA..“ snad bylo po slavném technoparty. Na ty, kdo byli pro zásah policistù, a na ty, co byli proti.
 
Dennì jsme svìdky jakéhosi dìlení.
 
V souèasné dobì probíhá v televizním národì dìlení na ty, co sledují Vyvolené, a na ty, co je zcela zavrhují. Pøed èasem jsem zavrhla veškeré seriály, moudøe soudíc, ¾e to je nejen ztráta èasu, ale hlavnì osobní svobody. Umnì naaran¾ované a zre¾írované vymyšlené pøíbìhy tak, aby se èlovìk u¾ nemohl doèkat pokraèování – co udìlá ten, a co onen, a jak se vyvine ten èi onen vztah. V ty dny, kdy jsem nedoèkavì èíhala, a¾ se ošklivka Betty promìní v nádhernou ¾enskou jsem si uvìdomila, ¾e zanedbávám letité zvyky – jako tøeba ve støedu odpoledne bazén. Nemohla jsem na bazén. V televizi dávali další díl Betty … Vìdoma si nerozumnosti svého poèínání, ale bezmocná!
 
Od té doby utrum. Ka¾dému – by» sebeslibnìji inzerovanému seriálu jsem rozumnì  odolávala. Ráda ètu, a knihy mne nikdy nezklamaly.
®el bohu… v posledních týdnech jsem zaèala zjiš»ovat, ¾e nemám spoleèné téma témìø s nikým. Vejdu do obchodu, a z útr¾kù rozhovorù sleduji hluboké psychologické rozbory nìjakého Vladka, a Regíny. Pokraèování pøíbìhu mohu  zaruèenì sledovat v MHD. To do dìje vstupuje nìjaký Ros»a.
 
První otázku, kterou dostávám pøi èekání na tramvaj je – „Sleduješ vyvolené?“. Kdy¾ kývnu zápornì hlavou, oslovující objekt mne zavrhne jako nezajímavou bytost, a vcucne se do sebe. Zøejmì pøemýšlí o Regínì a Ros»tovi.
 
Kdy¾ jsem u¾ nìkolikátý den zjiš»ovala, ¾e jsem zøejmì jediná, kdo ty lidièky nezná, ïáblùv našeptavaè syèel: “ Tak se jen jedním oèkem podívej!!!, a» vidíš, „vo èom“ to je…“.
Kdysi jsem taky byla témìø jediná – která nevlastnila mobil. Dlouho jsem odolávala, byli mi protivní chodící jedinci, kteøí jakoby hovoøili sami se sebou, a to všude. Nevnímali okolí, jen jedna ruka pøilepena k uchu, a smích, pláè, rozèilování… v tramvaji jsem se dozvìdìla, ¾e babièka u¾ to má spoèítané, a zleva do mì bušila informace, ¾e TO SI TEDA VYØÍDÍME, A HNED, HAJZLE …“.
Jak to mohlo dopadnout! Kdy¾ u¾ jsem nikdy nikoho na pevné lince nemohla sehnat, a pøipadala jsem si jako na pustém ostrovì, nechala jsem si ten pøístroj darovat. ®e je to ¾rout soukromí, pronásledovaè, detektor mého pohybu? Co se dá dìlat. Doba chce své.
 
A teï jsem si pøipadala stejnì.
Napùl naštvaná na sebe jsem i já tedy usedla k dvojitému VV.
První èást, kterou jsem shlédla, mne otrávila zcela. Mám já to zapotøebí, koukat se na nìjaké ubreèené chlapy, kterým se stýská po domovì, ¾enách a dìtech? Proè tam lítá ta støelená blondýna se sprejem, a proè tam vùbec všichni exhibují? Pro prachy! Aha.
Abych se utvrdila ve svém názoru, ¾e to je opravdu ptákovina, dívala jsem se po druhé, po tøetí – po desáté.
Neèekala jsem na sex a hádky, to mne opravdu nebere, ale koukala jsem se jako blázen na lidi, kteøí zavøeni v prostoru odhalují své nejniternìjší pocity, hrají, pøehrávají, pøetvaøují se, aby vzápìtí odkryli své nejbolestnìjší já.
Zaèala jsem si uvìdomovat své já. Co bych dìlala já? Pøistihovala jsem se doma v rùzných situacích s tichým úpìním – „je¾íšmarjá, teï mnì tak sledovat kamera!“
Kdy¾ mì nìkdo z tìch lidièek na obrazovce štve svým chováním, uva¾uji „ jsem JÁ lepší? Skuteènì bych se zachovala tak, jak by to mìlo být, nebo tak, jak by ze mne vytryskla pøirozenost – sobeckost, sebeláska, která je v ka¾dém èlovìku?“
 
Nekonèím. Jen konstatuji – netušila jsem, ¾e se mne toto další dìlení dostane.
„Máš ráda Vladka, nebo ne?“
A DALŠÍ REAKCE.  Nesmiøitelné dva tábory. Neschopné ustoupit, proto¾e jen já to vidím správnì, mùj názor je ten lepší!
Tak¾e – èekám v sobotu na další duel. Neposílám SMS – a hle, spojení! Byla jsem donucena vlastnit mobil, a teï jsem donucena posílat SMS? NE. Na byznys mne nedostanou. Ale tipuju, pøeju si, fandím – podle svých ¾ivotních zkušeností, podle svých znalostí lidí, odhaduji reakci národa, odhaduji míru manipulace s televizními diváky. Moje soukromá sázková kanceláø! Bez finanèního zásahu.
 
Zatím vyhrávám. Teoreticky.
Byla bych schopna pro 11 milionù dát své soukromí, své nejintimnìjší nálady a reakce všanc všem lidem?
Nebyla.
Jsem srab?
Nevím.
Jindra Válková