Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Robert,
zítra Blahoslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Auguste Renoir, francouzský impresionistický malíø

Pierre-Auguste Renoir (narozen 25. února 1841; zemøel 3. prosince 1919) jak zní celé umìlcovo jméno, byl jedním z vùdèích osobností malíøského stylu impresionismu.

Pojem „impresionismus“ vznikl podle názvu obrazu francouzského malíøe Clauda Moneta (1840 - 1926) „Impression, soleil levant“ (Dojem, východ slunce), který znázoròoval moøskou krajinu pøi východu slunce - na základì kritiky z roku 1874 od francouzského novináøe, malíøe, dramatika a kritika Louise Leroye (1860 - 1935), nebo» slovo „impression“ znamená nejen „dojem“, ale také podkladový nátìr na plátnì. Leroy chtìl ve své kritice touto slovní høíèkou naznaèit, ¾e obraz není dokonèen, ¾e je jen „podlo¾en“; dokonce ironicky a posmìšnì poznamenal, ¾e pùvodní vzorek na tapetovacím papíru, na kterém prý je obraz namalován, je dokonèenìjší ne¾ vlastní namalovaná scenérie. Avšak malíøi, kteøí tento zpùsob malby razili, si vzali pojem za svùj a zaèali pro tento smìr název „impresionismus“ pou¾ívat. A v dùsledku jejich nového pojetí vznikla øada nyní velice obdivovaných obrazù, vyjadøující hru barev, svìtla a stínu a jakéhosi chvìní, které vytváøí ¾ivotnost tìchto obrazù.

Celou tuto filozofii také Renoir vyjádøil svými slovy: „Umìní se nás musí zmocòovat, musí nás strhnout. Tímto zpùsobem sdìluje umìlec ostatním své vášnivé fluidum.“ - Nìkteøí ¾ivotopisci o Renoirovi dokonce tvrdí, ¾e tragických momentù mìl ve svém ¾ivotì dost, ale nikdy se neodrazily v jeho umìní.

Auguste Renoir se narodil 25. února 1841 v Limoges ve støední Francii. Podle nìkterých pramenù byl šestým a posledním dítìtem Léonarda Renoira (1799 - 1874) a jeho man¾elky Margueritty, rozené Merlet (1807 - 1896), podle jiných pramenù pøedposledním. V roce 1845 se rodina pana Renoira pøestìhovala do Paøí¾e, kde si otec vydìlával jako krejèí. Nejdøíve navštìvoval Auguste místní katolickou školu a zpíval na kùru v kostele, kde byl regenschorim význaèný francouzský hudební skladatel Charles Gounod (1818 - 1893). Gounod rozpoznal chlapcovo hudební nadání a nabídl se, ¾e ho bude zadarmo uèit. Ale Augusta více bavilo kreslení a tak v dobì rozhodování, èím se bude uèit a pozdìji ¾ivit, rozhodl jeho výtvarný zájem a nastoupil v roce 1854 jako uèedník v porcelánce bratøí Lévyù. Nauèil se tam pøedevším øemeslné práci. Po veèerech navštìvoval kurzy kreslení a dekorativního umìní v rue des petits Carreaux.
Po vyuèení v roce 1858 doufal ve stálou práci. Ze zaèátku se jednalo o skuteènou ruèní práci podle námìtù z 18. století, ale pozdìji z konkurenèních dùvodù zaèala továrna pøecházet na malování pomocí šablon, ale v roce 1858 zkrachovala, tak mu nezbylo ne¾ si najít nìco jiného. Vystøídal rùzná povolání, také maloval vìjíøe, zástìny, rolety a malby pro kavárny. Rozhodl se být opravdovým malíøem. V lednu 1860 získal povolení dìlat kopie obrazù v Louvru, co¾ byla èinnost, ve které pokraèoval pak po další ètyøi roky. V té dobì ho nejvíce ovlivòovali staøí malíøi z období rokoka - z nich nejvíce François Boucher (1703 -1770), dále Jean Honoré Fragonard (1732 -1806), Nicolas Lancret (1690 - 1743) a Jean-Antoine Watteau (1684 - 1721).

V roce 1858 namaloval první dochovaný portrét - svoji babièku, která pøedcházejícího roku zemøela.
V šedesátých letech na tom nìkdy býval tak špatnì, ¾e ani nemìl na barvy. V roce 1862 se ale trochu vzmohl a zaèal studovat na starodávné umìlecké škole École des beaux arts (Škola výtvarných umìní) v Paøí¾i. Zároveò studoval v ateliéru švýcarského malíøe Charlese Gleyera (1808 - 1874), který dvakrát týdnì bezplatnì vyuèoval ve svém ateliéru na rue de l´Université, oèekávaje pouze, ¾e se studenti slo¾í na nájemné a na poplatky na modely. Velice významný na tehdejší dobu byl i Gleyerùv liberalismus - pøedpokládal toti¾, ¾e se studenti vyjádøí i ke zpùsobu vedení jeho ateliéru. V ateliéru se Renoir seznámil s dalšími mladými malíøi s podobnými zájmy a názory na umìní - Alfredem Sisleym (1839 - 1899), Claudem Monetem (1840 - 1926), dále Frédericem Bazillem (1841 - 1870), Edgarem Degasem (1834 - 1917) a Édouardem Manetem (1832 - 1883). Umìlci se setkávali v Café Guerbois v ulici Batignolles nedaleko Manetova ateliéru, co¾ bylo tehdy jedno z center paøí¾ské bohémy. Nebylo to však jediné místo jejich schùzek. - Co se týká noèního paøí¾ského ¾ivota, i kdy¾ Renoir mìl rád ¾eny i veselý ¾ivot noèní Paøí¾e, spíše to vše vnímal jako hru, nenechal se do toho plnì vtáhnout. A tak zanechal na svých obrazech vlastnì svìdectví onìch dní.

Nejdøíve se soustøedil na svìtelné efekty, kterých malíøi tehdy dosahovali nejèastìji nanášením barevných skvrn malými tahy štìtce. Tato technika je jedním ze znakù impresionistického umìní. Setkal se také s malíøem Diazem de Peñou (1807 - 1876), který mu radil, aby na svých obrazech zjasnil barvy. - Jasné barvy byly dalším znakem tohoto smìru. V roce 1863 z Gleyrova ateliéru odešel a s malíøem Henrim Fantin-Latourem (1836 - 1904) trávil Renoir hodnì èasù v Louvru pøi studiu svých oblíbených rokokových mistrù. V roce 1864 namaloval Reonoir obraz „La Esmeralda“ inspirovaný postavou z románu Victora Huga (1880 - 1885) „Chrám Matky Bo¾í v Paøí¾i“. Ovšem Renoir obraz namaloval klasickým stylem, co¾ pozdìji sám nemohl pøijmout; kromì toho pova¾oval obraz za zasmušilý, tak ho sám hned po výstavì znièil.
V té dobì byl Renoir ve Fontainebleau, kde ho podporovala rodina malíøe a architekta Julesa Le Coeur (1832 - 1882); v roce 1866 namaloval obraz „Jules Le Coeur procházející se se svými psy po lese ve Fontainebleau“. Podle nìkterých pramenù pøátelství a podpora skonèily v dùsledku aféry s dcerou domu Marií.

První Renoirova neúspìšná úèast na výstavì byla v roce 1864 na paøí¾ském Salonu, kde se sna¾il uplatnít obraz „Auberge de la mère d'Anthony" (u nás pøekládáno nappøíklad jako Kabaret u matky Anthonyové nebo Krèma); pøíšti rok mu porota pøijala jeho obraz „Lise“ - portrét jeho modelky a milenky Lise Trehot, která mu naplòovala ¾ivot mezi roky 1865 - 1872, kdy se provdala a ji¾ se nikdy nesetkali. Ale obraz byl znaènì zkritizován.

V zimì bydlel u pøítele - malíøe Bazilla a u dalších pøátel, z èeho¾ vznikly jeho portréty „Bazille pøed malíøským stojanem“, „Man¾elé Sisleyovi“, ale také naopak sedìl Renoir modelem Bazillovi. Léto r. 1869 trávil Renoir s Claude Monetem západnì od Paøí¾e v Bougivalu nad Seinou a spolu zpracovávali svùj nový malíøský smìr. Oba namalovali obraz „La Grenouillere“, co¾ jsou láznì na Seinì. V roce 1870 pøi prusko - francouzské válce byl Renoir povolán do armády; slou¾il u pìchoty u 10. regimentu v Bordeaux a v Pyrenejích, ale jeho pøítel Frédéric Bazille padl. Podle nìkterých pramenù byl tehdy Renoirùv ¾ivot znaènì ohro¾en onemocnìním úplavicí.

V roce 1871 se Renoir vrátil do Paøí¾e, impresinionistická skupina se zreformovala. Bìhem zmatkù v dobì Paøí¾ské komuny byl Monet v Londýnì a setkal se tam s prvním obchodníkem s obrazy, který impresionisty podporoval - Paule Durandem - Ruelem (1831 - 1922). V létì roku 1872 mu pøedstavil také Renoira a Durand Ruel zakoupil nìjaké obrazy, mezi jiným také „Pont des Arts“ (Most umìní). - Takto si malíøi vzájemnì vypomáhali tím, ¾e se pøedstavovali navzájem rùzným galeristùm a obchodníkùm s obrazy. Tím se ponìkud zvedly Renoirovy výdìlky, ¾e si mohl pronajmout velký ateliér ulici St Georges. Renoir v té dobì zaèal malovat i portréty na objednávku, co¾ bylo od ostatních pova¾ováno a¾ za zradu. Jemu ale nezbývalo z finanèních dùvodù nic jiného, proto¾e Durand-Ruelova podpora nestaèila.

V létì 1873 a 1874 si Monet s Renoirem zopakovali malbu v pøírodì, tentokrát severozápadnì od Paøí¾e v okolí Argenteuil. Oficiální Salon díla tìchto mladých moderních malíøù odmítal. Rozhodli se tedy pro výstavu vlastní. Pouze Renoir se nevzdával a stále svá díla k vystavení v Salonu nabízel. První výstava z dìl tìchto mladých malíøù, pøedstavující nový umìlecký smìr (ještì nepojmenovaný) byla 15. dubna 1874 v ateliéru jednoho z èlenù skupiny - fotografa a karikaturisty Nadara (1820 - 1910) na Boulevardu des Capucines. Tehdy vzniklo pojmenování tohoto stylu, ale kritika výstavu ztrhala, i kdy¾ veøejnost ji celkem pøijala. Finanènì výstava naprosto propadla. Renoir zde mìl vystaveno sedm obrazù, napøíklad „Taneènice“ , „Lo¾e“ a “Paøí¾anka“. V tisku se pak u¾ objevoval název „impresionismus“.

Pro Renoira mìl neúspìch výstavy jeden nepøíznivý dùsledek - byl odpovìdný za její likvidaci a bylo zapotøebí zaplatit pohledávky. Tehdy se poprvé objevil velký sbìratel impresionistických dìl celní úøedník Victor Chocquet (1821 - 1891), který od Renoira objednal nìjaké obrazy a vyskytli se i další zákazníci, napøíklad velký pùmyslník Jean Dollfuss (1800 - 1887), který si od Renoira objednal kopii Delacroixova obrazu „®idovská svatba“ vystaveného v Louvru. Ve stejném roce pøedstavil Durand-Ruel dva Renoirovy obrazy v Londýnì. Další impresionistická výstava byla v v dubnu r. 1876. Zde mìl Renoir patnáct obrazù, z nich¾ nìkteré u¾ byly zapùjèeny od jejich tehdejších majitelù Chocqueta a Dollfusse.

V létì roku 1876 zaèal Renoir práce na vìtším díle „Moulin de la Galette“ (Mlýn de la Galette) a pronajal si na Montmartru nedaleko onoho malebného místa nový ateliér i s velkou zahradou. Zde vznikl tého¾ roku obraz „Ètenáøka“. Tehdy také namaloval jásavý obraz „Bal du moulin de la Galette“ (Tanec v Moulin de la Galette), na nìm¾, proti svým zvyklostem, nepou¾il èernou barvu: konturování a stínování èernou barvou byl „prohøešek“ proti zásadám impresionismu. Obraz znázoròuje veselou zábavu v oblíbené taneèní zahradì na Monmartru. V té dobì velice èasto maloval významnou modelku Suzanne Valadon (1865 - 1938), kterou malovali, ale také uèili malovat i mnozí jeho pøátelé, a která se pozdìji stala malíøkou a také matkou malíøe Maurice Utrilla (1883 - 1955).

V roce 1877 poøádali impresionisté další výstavu, na které mìl Renoir obrazù dokonce dvaadvacet. Postupnì se vynoøovala skupina nadšených sbìratelù díla impresionistù. Mezi nimi to byl ji¾ jmenovaný Victor Chocquet, který zakoupil pomìrnì velký poèet Renoirových obrazù nebo novináø a publicista Georges Charpentier (1846 - 1905). Na Salonu 1879 vystavoval Renoir „Portrét hereèky Jeanne Sammary“ a „Portrét paní Charpentierové s dìtmi“.

V dubnu 1879 zalo¾il Georges Charpentier týdeník „La Vie Moderne“, který byl urèen pro umìní, literaturu, ale i spoleèenské klepy, a Renoir ho zásoboval spoustou ilustrací. V galerii paní Charpentierové, rovnì¾ nazvané „Galerie La Vie Moderne“ mìl Renoir v létì 1879 svou první samostatnou výstavu. V dùsledku èlenství v tomto klubu a blízkosti man¾elù Charpentierových zaèal mít Renoir spoustu zakázek, které byly spíše výdìleèného charakteru, ne¾ aby byly nìjakým umìleckým hledáním. Ostatní impresionistì mu to vytýkali, pova¾ovali to témìø za zradu. Dle jejich názoru se Renoir pøíliš pøibli¾oval mìš»ácké spoleènosti. V té dobì namaloval svá velká plátna „Houpaèka“, „Snídanì“ a „Veslaøi z Chatou“.

V roce 1880 si Renoir zlomil pravou pa¾i, tak¾e po nìjakou dobu maloval levou. Jeho styl se zmìnil, jeho díla u¾ nebyla tak záøivá a nelíbilo se to ani jeho obdivovatelùm a potenciálním zákazníkùm, avšak opìt to byl návrat k dílùm, pøijímaným Salonem. Z roku 1881 je jeho obraz „Les Déjeuneur des Canotiers“ (u nás pøekládáno Snídanì veslaøù), na nìm¾ se poprvé objevuje jeho modelka, pozdìji milenka a man¾elka Aline Victorine Charigot (1859 - 1915), pocházející z vesnice Essoyes.

Odjel v r. 1881 na jih Francie a do Al¾írska. Druhou cestu do Itálie podnikl u¾ i s Aline. V Itálii se vìnoval renesanènímu umìní, pøedevším Tizianovi (1477 - 1576) a Rafaelovi (1483 - 1520). Procestoval Benátky, Florencii a Øím. Na Sicílii v Palermu se setkal se nìmeckým skladatelem Richardem Wagnerem (1813 - 1883), který tam zrovna dokonèoval svou operu „Parsifal“. Jeho portrét namaloval bìhem pìtatøiceti minut. Kdy¾ se vracel do Francie, navštivil Renoir malíøe Paula Cézanna (1839 - 1906) v Aix-en-Provence, který zde ¾il v jakési izolaci a Renoir s ním nìjakou dobu pracoval. Na cestách v r. 1882 onemocnìl zápalem plic, ze kterého se vzpamatovával na radu lékaøe pøi dalším pobytu v Al¾íru, ale následky s dýcháním mìl a¾ do konce ¾ivota.

Pak jel do Madridu studovat díla španìlského mistra Diega Velázqueze (1599 - 1660). Po návratu se dostal opìt do urèité krize pøi hledání nového stylu. Byl toti¾ ovlivnìn italskou klasikou a zaèal se k ní vracet. Namaloval obrazy „Deštníky“ a „Dvì koupající se ¾eny“. V té dobì se opìt zlepšily jeho vztahy s ostatními impresionisty a vystavoval s nimi v roce 1882 na sedmé impresionistické výstavì celkem pìtadvacet obrazù.

V roce 1883 strávil léto na Normanských ostrovech - na Guernsey - v Lamanšském prùlivu, kde bìhem mìsíce namaloval patnáct obrazù. Vìtšina z nich byla z romantických zákoutí zátoky Moulin Huet.

V roce 1885 portrétoval Aline, které se narodil 21. bøezna 1885 jejich syn Pierre (1885 - 1952), pozdìjší filmový herec. Od tohoto roku èasto jezdíval, hlavnì na léto, do její rodné vsi - do Essoyes, kde si nakonec v roce 1898 koupil i dùm.

Durand-Ruel, který se s impresionisty vlastnì seznámil v Londýnì v dobì kolem prusko-francouzské války, kam sám uprchl, tam poznal i dalšího absolventa Gleyerova ateliéru, amerického malíøe Jamese Abbotta McNeil Whistlera (1834 - 1903), který se cítil být spíš Evropanem ne¾ Amerièanem, a pøes nìj si zajistil kontakty ve Spojených státech. Proto¾e rozpoznal hodnotu obrazù impresionistù, mìl prý prohlásit: „Amerièané se tomu smát nebudou, oni budou kupovat!“ Uspoøádal tedy v roce 1886 výstavu impresionistických obrazù v New Yorku. Renoirových obrazù na výstavì bylo dvaatøicet a tím byl zahájen „zámoøský trh“ s impresionistickými obrazy.

V Paøí¾i si Renoir pronajal roku 1889 dùm na Montmartru, romanticky nazvaný Château des Brouillards (Mlhový zámek). V roce 1890 se Renoir s Aline o¾enil a zaèal ¾ít rodinným ¾ivotem. Na zaèátku devadesátých let Renoir ještì cestoval. Byl v Drá¾ïanech, Anglii a Holandsku, kde navštívil v Amsterodamu velkou Rembrandtovu výstavu. Z r. 1892 je významné Renoirovo plátno „Dívka u klavíru“, inspirované domácím ¾ivotem. Kolem roku 1892 zaèal Renoir trpìt revmatoidní artritidou, která zpùsobovala jeho celkové ochromování. Zaèaly se mu køivit prsty a pravé rameno po pádu z kola v roce 1897 dokonce postupem èasu ztuhlo. Èásteènì mu atrofovaly nervy jeho levého oka.

V roce 1892 probìhla úspìšná výstava impresionistù, kterou poøádal opìt Paul Durand-Ruel.

V roce 1894 se man¾elùm Renoirovým narodil druhý syn Jean (1894 - 1959), pozdìjší slavný filmový re¾isér, a v roce 1901 tøetí Claude (1901 - 1969), doma nazývaný „Coco“, který se stal známým kameramanem. Nìkdy v letech 1894 nebo 1895 se setkal Renoir se slavným obchodníkem s obrazy a galeristou Ambroisem Vollardem (1866 - 1939), který se stal velmi významnou osobou v Renoirovì ¾ivotì; kupoval jeho obrazy, poøádal výstavy. Napsal také obšírnou monografii o Renoirovi a dohlí¾el na jeho dílo po smrti, zajiš»uje jeho posmrtnou slávu. Po narození druhého Renoirova syna Jeana pøijali v roce 1894 Renoirovi jako chùvu Gabrielle Renard (1878 - 1959), vzdálenou sestøenicí paní Aline. Gabrielle bývala pozdìji i Renoirovou modelkou a byla rodinì zcela oddaná, ¾e se provdala po Renoirovì smrti a a¾ kdy¾ její svìøenci vyrostli. Zvláš» blízký vztah mìla právì k Jeanovi. Jejím man¾elem byl americký malíø z bohaté rodimy Conrad Henser Slade (1871 - 1949), s ním¾ pøed okupací Francie odjela do Spojených státù, kde zemøela, a kam ji i následoval její nejoblíbenìjší svìøenec Jean.

Cocovou chùvou byla další modelka Renoirova Renée Jolivet, pocházející z rodné vesnice paní Renoirové. V dobì jejich dìtství Renoir èasto své dìti i s jejich chùvami maloval.

Rok 1900 byl vrcholem jeho slávy - probìhlo nìkolik úspìšných výstav a byl jmenován rytíøem Èestné legie.

Od roku 1903 u¾ sotva chodil a aby si ulevil od bolestí, pøestìhoval se na teplý jih. Od roku 1907 pobýval v zimì na Azurovém pobøe¾í v usedlosti zvané „Les Collettes“ v Cagnes-sur-Mer., kterou zakoupil a nechal vybavit na tehdejší dobu a¾ nezvykle pohodlnì. V domì byla i elektøina; sám mìl také auto. - Tehdy namaloval obrazy „Portrét Coca“, „Gabrielle v rozhalené bluze“ a „Po koupeli“.

V létì bývali Renoirovi v Essoyes a odtud podnikali cesty do Paøí¾e - do galerií a za pøáteli. Od roku 1910 byl malíø odkázán u¾ na koleèkové køeslo. Ale stále maloval. ®ivotopisci tvrdí, ¾e pøestal jen krátce v r. 1915, kdy¾ zemøela jeho ¾ena Aline. Po její smrti mu pomáhala s malbou Gabrielle Renard. Jeho choroba ho postupnì nutila si štìtec k prstùm pøivazovat, dokonce pozdìji potøeboval asistenta, aby mu štìtec pøidr¾oval. V roce 1911 byl jmenován dùstojníkem èestné legie, ale pocty ho nezajímaly, chtìl jen malovat. V létì 1913 mu Vollard navrhl, aby se pokusil o sochaøení. Pokusil se tedy o tvorbu soch s pomocí sochaøe Richarda Guina (1890 - 1973), ¾áka katalánského sochaøe Aristida Maillola (1861 - 1944) a vedl pøi modelování jeho ruce. Jejich spoleèným dílem je napøíklad socha „Venuše vítìzící“. Jediné jeho sochaøské dílo, modelované pouze jeho rukama, je podobizna syna Clauda.

Na zaèátku války v roce 1914 byli oba starší synové mobilizováni. Pierre byl zranìn, matka ho ošetøovala. Rovnì¾ Jean byl tì¾ce zranìn - i za ním matka jela. Nevìdìla, kudy kam - také man¾el ji potøeboval, také jemu chtìla pomáhat. U¾ nemohla dále a zemøela na cestì domù z nemocnice od Jeana, šestapadesátiletá, 27. èervna 1915.

Poslední Renoirùv obraz, dokonèený v roce 1919, je „Odpoèinek po koupeli“. Tì¾ko si doká¾eme pøedstavit, ¾e to mohl namalovat ochrnutý malíø, kolik ¾ivota obraz pøedstavuje.

V roce 1919 byl Renoir jmenován velitelem Èestné legie a jeho obraz „Paní Charpentierová a její dìti“ byl vystaven v Louvru. Renoir chtìl obraz vidìt a s velkými oslavami byl pøijat a s velkou radostí muzeum opustil. Vrátil se do svého domova v Les Collettes a zemøel na srdeèní selhání v noci 3. prosince 1919 v Cagnes-sur-Mer. Synové Jean a Claude byli u nìho.Pochován byl vedle své Aline v její rodné vesnici v Essoyes. Byl velmi pilným malíøem - jeho dílo èítá nìkolik tisíc obrazù. Svým synùm zanechal velké jmìní.

Jeho ¾ivotopis zpracoval jeho prostøední syn Jean ve své knize „Pierre-Auguste Renoir, mon père“ (Pierre-Auguste Renoir, mùj otec).
Filmové umìní sdílel i další malíøùv potomek - jeho vnuk Claude (1914 - 1993), syn Pierrùv, a další Renoir - pravnuk Jacques je rovnì¾ kameramanem i významným fotografem. Spolupracoval jako kameraman pøi podmoøských výpravách Jacquesa Cousteaua (1910 - 1997). Jeho výstava byla v tomto roce v øíjnu v Brnì. O ¾ivotì svého pradìda napsal knihu „Le Tableau amoureux“ (Milostný obraz), která byla rovnì¾ pøelo¾ena do èeštiny. V „Les Collettes“ v Cagnes-sur-Mer je Renoirovo muzeum, v nìm¾ je vystavena vìtšina Renoirových a Guinových soch, a v letošním roce byly zpøístupnìny zahrada a ateliér v Renoirovì domì v Essoyes.

Ve Francii jsou v nìkolika mìstech ulice pojmenované po tomto malíøi; u nás je Renoirova ulice v Praze na Barrandovì.

Auguste Renoir je milován kvùli svým obrazùm, které znázoròují lepší stránky ¾ivota - hezké dìti, hezké ¾eny, veselé zábavy, kvìty a pøírodní scény. Sám zdùrazòoval, ¾e umìní by mìlo být hezké, proto¾e na svìtì je tolik neradostných vìcí. 

 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 05.03.2023  19:03
 Datum
Jméno
Téma
 05.03.  19:03 peter vïaka za poctu velmistrovi
 26.02.  08:31 Ivan
 25.02.  20:27 Vesuviana
 25.02.  18:13 Von
 25.02.  15:43 Jaroslava