Na Nový rok jsem dostal mimoøádnì zajímavou péefku, která mne svým doprovodným textem zaujala a velmi oslovila. Øekl jsem si, ¾e si ji nemohu nechat jenom pro sebe a ¾e zcela jistì zaujme a jistì osloví i naše ètenáøe. V¾dy» slovo MÍR bylo snad ve starém roce nejpou¾ívanìjším slovem, a ne jenom mluveným a psaným ale bylo i tou¾ebným pøáním všech mírumilovných lidí po celém svìtì.
Tvùrkyní téhle péefky není nikdo jiný, ne¾ naše úspìšná mladá autorka Terezie Èerbáková a její doprovodný text nepøímo vystihuje momentální neutìšenou celosvìtovou politickou situací.
Václav ®idek
MÍR JE, KDY®...
Mír. To slovo bylo za totáèe v ka¾dé budovatelské básnièce. V ka¾dém hesle spolu s holubicí míru, která k nám pøiletìla nì¾ným køídlem míru pøekrýt totalitní hnùj. Mír byl, kdy¾ se dr¾el zobák. Táhla, odkud pøiletìla. Tam, kde peèení holubi sami lítaj do huby. V samé nena¾ranosti jí tam zakroutili krkem. Tam, odkud ji tehdy vyslali. Votvírala si moc zobák. Tam, kde se na mír umírá.
Proto vám do nového roku 2023 pøeji hlavnì volná køídla. A» vám je nesvá¾e nic a nikdo a mù¾ete se svobodnì rozletìt a svobodnì votevøít zobák. A» mají vaše slova pravý význam a v duši máte skuteèný mír. Mír je, kdy¾ mù¾eme letìt. Nemusíme.
