Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zita,
ztra Oleg.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

BIBLICKÉ PÍBHY  (7)

Vstup do zaslíbené zem 

Jozue ml nyní uzavít tyicetileté putování pouštmi Sinaje vpádem do zaslíbené zem, která nebyla vtší ne polovina dnešního Švýcarska. Soustedil proto hlavní síly naproti Jerichu, strategickému bodu, který steil brody pes eku Jordán. „Nyní tedy vsta a pejdi s veškerým tímto lidem pes tento Jordán do zem, kterou dávám synm Izraele.“ (Joz 1,2) Tak znl píkaz Boí. Ne se však vojska odváila prvního vpádu, vyslal Jozue k Jerichu dva zvdy. Jerišský král se o przkumu dozvdl – dvojici Izraelc naštstí ukryla ena Rachab (Raachab). V noci pak spustila oba pronásledované z okna a Izraelci se za prokázanou slubu zavázali šetit nejenom Rachab, ale i celou její rodinu; poznávacím znamením mla být ervená šra v okn. 

Rachab poslouila útoníkm i informací o morálním stavu Jerišských: „Padla na nás hrza ped vámi a všichni obyvatelé zem propadli ped vámi zmatku,“ (Joz 2,9) íkala Rachab ješt ped zaátkem válené kampan. Vlastní pechod Jordánu probhl stejn jako pechod Rudého moe ped tyiceti lety. Nejprve vstoupili do Jordánu nosii se schránou úmluvy a jordánské vody se rozestoupily, jakmile kní nesoucí truhlu vnoili své nohy do eky. Jordán byl tehdy, v ase ní, rozvodnn... vtom ji vstoupili na suché dno i bojovníci Izraele. Aby tato velká událost byla dokumentována i fyzicky, nechal Jozue vyzvednout ze dna eky dvanáct balvan. Ty pak byly postaveny do Gilgálské svatyn zbudované nedaleko jordánských brod. Tady si Izrael rok co rok pipomínal legendární návrat do své domoviny. 

Jericho se píchozím uzavelo a Izraelští ani nemli zkušenost s obléháním hrazených mst, ani nedisponovali obléhací technikou. Bh jim vychází vstíc pokynem, aby bojovníci obešli hradby Jericha – a to šestkrát v šesti za sebou jdoucích dnech. Sedmého dne mají obejít msto sedmkrát – posedmé kní zatroubí na polnice a hradby Jericha se zhroutí. Máme-li vit archeologm, jde v bibli jen o obraz, o symboliku, nebo msto Jericho se skuten mocnými hradbami leelo v dob Jozuova píchodu (kolem 1150 ped Kristem) v sutinách. 

Biblický text je snad starým liturgickým tením, kterým si idé v Gilgánské svatyni pipomínali finále svého putování. Jozue – práv tak jako Mojíš – nevedl zejm ani všechny kmeny, ale jen potomky Josefovy, kmeny Manases a Efrajim a snad i rod Benjamínv. Není také náhodou, e prostor píštích Jozuových bitev leí práv ve stední ásti Izraele, která byla obsazena touto trojicí kmen. 

Vrame se však k starozákonnímu podání. Dalším strategickým bodem, jeho se mli Izraelci zmocnit, bylo msto Aj. První útok byl však odraen, nebo jeden z izraelských bojovník si ponechal stíbro, zlato a pláš ukoistné v Jerichu. Drahé kovy dobytého msta mly však, jak rozhodl Jozue, patit Bohu. Viník Akán (Achan) z pokolení Judova byl za svj pestupek ukamenován. Trest byl zajisté mimoádn písný – moná proto, e pláš, stíbro a „zlatý jazyk“ patily mezi pohanské kultovní pedmty, jak uvádjí nkteí znalci Písma. 

Teprve pak Ajo padlo. Jozue vyuil válené lsti a pedstíral útk od hradeb msta. Obránci oteveli mstské brány, vydali se za prchajícími, a zatím jejich citadela padla do rukou skryté Jozuovy zálohy. Povst o tomto vítzství se šíila zemí a obyvatelé Gibeónu se rozhodli uzavít s Jozuem pakt o neútoení. 

Gibeónští se však právem obávali, e Jozue s nimi neuzave smlouvu, nebo Izrael se nesml bratit s Kanaanci. Vyslali tedy poselstvo, které pedstíralo píchod z velmi vzdálené zem. Izraelští prohlédli lest Gibeónu pozd. Jozue nicmén dohodu neporušil, ale uinil z Gibeónských poddané Izraele, odsouzené ke štípání díví a k erpání vody. 

Ostatní domorodí vladai pokládali pakt Gibeónu za zradu spolených zájm; jeruzalémský vlada se okamit spojil se tymi dalšími mocnái a „zrádné“ msto bylo obleeno. Jozue však neekan vytáhl z Gilgálu a oblehatele rozdrtil. Slunce pi tom stálo na obloze tak dlouho, dokud izraelský lid nevykonal akt msty. 

Na ty, kteí z místa bitvy prchali, „vrhal... Hospodin s nebe balvany“. (Joz 10,11) Ptice vlada se ukryla v jeskyni, avšak Izraelci po bitv vešli i do tchto míst a velitelé Izraele stoupli vítzn na šíje zajatých král. Všichni do jednoho byli pobiti. Onch pt vlada pedstavovalo celý jih Palestiny. Za Jozua došlo i k rozdlení zem mezi dvanáct izraelských kmen. Parcelace probíhala v Šílo (Sílo), severozápadn od Jericha. Tady byla vybudována svatyn, v ní byla pozdji uloena i archa úmluvy; dá se tedy íci, e se tak Šílo z více dvod stávalo posvátnou základnou Izraele, zvlášt cennou v dobách, kdy lid ješt neml korunované vladae. Ve skutenosti Jozuova doba nevládla celým Izraelem, aby si jej mohla rozdlit. Hranice, o nich se mluví v prvních knihách Zákona, jsou de facto hranicemi daleko pozdjší doby, as nejmocnjších král zem. Tradice prost pipsala i bitvy, k nim došlo daleko pozdji.

Písemný i ústní materiál z rzných dob byl rovn zpracován biblickými autory daleko pozdji a dnes tmto mum meme sotva zazlívat, e zhustili dje a e zápasy celých generací zkoncentrovali místn i asov do krátké etapy. Faktem ovšem zstává, e doba, mocenské pomry Izraeli v daném okamiku pály, i kdy byla tato nepatrná zemika vklínna mezi etné cizí národy a mezi velké mocnosti tehdejšího svta. V Jozuov dob, nkdy okolo roku 1150, kdy Izrael vniká do zaslíbené zem, jsou chetitská a egyptská íše v relativní rovnováze. 

Roku 1280 se mocní obou stát shodli na takzvané „vné smlouv“; v pozadí jejich koalice byl snad nejspíše strach ped invazí stále mocnjších Filištín (Pelistea). Daná konstelace vytvoila ovšem na prseíku mocenských siloar, v Kanaanu, urité vakuum. A tu tedy vnikají do zem Izraelci. Izolované mstské státeky, a v tom má Starý zákon naprostou pravdu, nejsou s to klást poínající invazi znatelnjší odpor. Velmi tvrdým oíškem pro Izrael se však v budoucnu stanou Filišané (Pelištejci), kteí se k výsostným sférám Izraele blíí od stedomoské oblasti. Bojm s nimi je ostatn vnováno nejedno pozdjší biblické vyprávní. V dob, kterou popisujeme, zaujímají tito biblití „obi“ ji pruh území podél Stedomoí a na dvou mistech se jim dokonce podailo vytvoit strategické pedmostí proti Izraeli. Ovládli napíklad území Jeruzaléma a vrazili tak nebezpen klín práv do stedu Izraele. V jiném, severnjším klínu postavili svou pevnost Megiddo a vytvoili tak chronickou hrozbu, e z dobytých strategických výsep rozdlí Izrael na ti ásti“ na severní, stední a jiní. Tato choulostivá situace bude Izrael, jak ješt uvidíme, zamstnávat po mnohé generace. 

teme-li biblickou knihu Jozue, zaujme nás nesporn ješt jeden fakt“ z líení autor se zdá, jako by za valící se izraelskou invazí nezstal ivý tvor. Nejde ani tak o ivoty jedenaticeti král, kteí padli na západ od Jordánu, jako spíš o obyvatelstvo dobytých mst. Pasáe hovoící o zniení Jericha a ostatních kanaanských mstských státek jsou názornou ilustrací „starozákonní tvrdosti“, o ní asto hovoívají soudobí tenái. „Všechno, co bylo v mst, vyhubili ostím mee jako klaté, mue i eny, mladíky i starce, té skot a brav i osly.“ (Joz 6.21) „Neponechali nic, co dýchalo.“ (Joz 11,14) Archeologové dokazují, e se ve tináctém století pevalila Palestinou skuten niivá vlna a nevyluují, e pvodci mohli být první Izraelité vstupující do zem. Mstské hradby mnoha kanaanských mst byly tehdy poboeny a došlo zajisté i k velkým ztrátám na ivotech. Na druhé stran se však nememe ubránit dojmu, e neslýchaná brutalita útoník byla asto diktována spíše pozdním páním, které je otcem myšlenky, ne historickou realitou. Zjistíme to ostatn i v dob takzvaných soudc, která následovala bezprostedn po dob Jozuov. 
 
Píšt:  Doba soudc / Samuelova kniha nám povídá...

 
Pipravil Slavomír Pejoch-Ravik
* * *
Pvodní grafiku nazarénské školy upravila pro tisk  © Olga Janíková

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 11.06.2019  04:21
 Datum
Jmno
Tma
 11.06.  04:21 olga jankov
 10.06.  18:44 Vesuvjana dky
 10.06.  12:18 Vendula
 09.06.  05:21 JanaM
 08.06.  13:31 olga jankov
 08.06.  11:08 Von