Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jaroslav,
zítra Vlastislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tomáš Záøecký:
Kousek klauna si v sobì nosí ka¾dý z nás

 

Pøijde smutný, skleslý, prostì u¾ od pohledu utrápený a zbìdovaný èlovìk za doktorem, aby mu pomohl. Svìøí se mu, ¾e ho nic nebaví, nezajímá, do nièeho nemá chu» – ani do jídla, špatnì spí, a kdy¾ pøece jen zavøe oèi, trápí ho noèní mùry, trpí depresemi a vùbec je na tom svìtì strašnì neš»astný. Sám neví proè. ®ádný doktor mu zatím nepomohl. ®e by snad on…? Tázaný se na chvíli zamyslí, naèe¾ mu odvìtí: „Poslyšte, ne¾ s tím zaèneme nìco dìlat, zajdìte do cirkusu, co k nám právì pøijel do mìsta. Vystupuje v nìm svìtoznámý, ú¾asný klaun. Kdoví… tøeba tam pøijdete na jiné myšlenky a naèerpáte trochu optimismu. Pak mi povíte, jestli se nìco zmìnilo.“ A neš»astný mu¾ se na nìj jen trpce usmál a zašeptal: „Ten klaun, to jsem já…“


Tenhle pøíbìh jsem èetl nìkdy pøed pùl rokem, a jak jistì uznáte, vzhledem k mému vìku a s tím související skleróze se nelze divit, ¾e u¾ si nevybavím, komu¾e se pøipisuje jeho autorství, resp. odkud pochází. No nic. I jméno smutného klauna jsem zapomnìl. Nevadí. V kratièkém vyprávìní se nachází dùle¾itìjší vìci. S jeho pomocí vidíme, jak mù¾e zdání klamat. Jak oèi l¾ou a jak málo k tomu staèí! Trocha líèidel, divný oblek a srandovní maska, herecký um a pøetváøka… koho z lidí v šapitó napadlo, ¾e zatímco se od srdce smìjí a do oèí se jim derou slzy veselí, klaunovi z mané¾e veèer co veèer brázdí líce slzy hoøkosti? Vìøí, ¾e se stali svìdky komedie, a pøitom se jim pøed zraky odehrává tragédie.

 


Nìco z toho klauna si v sobì nosí ka¾dý z nás. Kolik z lidí, co nás obklopují, ví, jací doopravdy jsme? Nebo aspoò tuší? Ne jak se jevíme navenek, nýbr¾ jak se cítíme ve skuteènosti? Ve svém nitru? Ka¾dý má dvì tváøe. Jednu, co ukazuje, druhou, co vidí sám. Nìkdo tu vnitøní schovává dobrovolnì, jiný musí, nìkdo by si pøál, aby ji ostatní vidìli, jiný dìkuje za jejich slepotu. Nìkteøí nevidí, jiní vidìt nechtìjí a další vidí, jen co chtìjí. Nezøídka panuje pøedstava o tom, jak je kdo š»astný jen proto, ¾e se tìší úspìchu, slávì, bohatství, èi èemukoliv jinému, co se v oèích vìtšiny jeví ú¾asné, bájeèné, pohádkové krásné… a èeho se jim zpravidla nedostává. Ovšem ti, co uvízli v pasti iluze, u¾ nemají potuchy, co se nachází za tím „skvìlým“ obalem. Zda tam opravdu køepèí štìstí. Nìkdy ano, jindy ne.


Jako lidé jsme výbornì uzpùsobeni klamat. Napøíklad øeè. Dokonalý nástroj ke lhaní. Perfektnì kontrolujeme mimiku i postoj tìla. Doká¾eme ovládnout výraz v oblièeji bìhem pìtiny sekundy! Jsme-li v tomhle vá¾nì dobøí a netou¾íme svìtu otevøít své nitro, mají jeho (d)obyvatelé mizivé vyhlídky na úspìch. Kromì toho se dnešní spoleènost, orientovaná na zisk a výkon, ani nepídí po tom, jak se kdo cítí, co pro¾ívá, jaké vìci se mu honí hlavou… Nikoho to nezajímá. Proè taky?


Nìkdo se svìøuje s chutí, ¾e si o jeho soukromí cvrlikají i vrabci na støeše. Jiný naopak peèlivì volí, koho poctí dùvìrou. Nìkteøí si vyberou pouze jediného èlovìka, kterému se odevzdají a odhalí mu, kým doopravdy jsou. Najdou se ovšem i tací, kteøí svou druhou tváø nikdy nevystaví dennímu svìtlu. Snad se bojí, ¾e by ji spálilo… Jen¾e to v sobì skrývá více logiky, ne¾ se na první pohled zdá. Nese to s sebou toti¾ ohromné riziko. Je nadmíru nebezpeèné o sobì prozradit nìkomu úplnì vše. Vydat se mu napospas. Svým zpùsobem hovoøíme o patologickém jevu. Neøíká se nadarmo, ¾e èlovìk by nemìl nikdy dopustit, aby nìkdo jiný poznal jeho skuteèné smýšlení a zámìry.

 


Jistì¾e existují rozdíly a ne zanedbatelné. Asi byste si nepøáli, aby kdokoliv jiný zjistil, ¾e pod rouškou spoøádaného obèana se skrývá masový vrah (samozøejmì èistì hypoteticky, ne ¾e pošlete policii, aby kopala u mì na zahradì!). Pokud jste si vybrali podobného koníèka, nepova¾uje se za dvakrát chlubit se tím na veèírcích. Menší prùšvih se pøihodí, kdy¾ na vás praskne, ¾e tøeba potají ujídáte vánoèní cukroví, nebo sledujete filmy s Chuckem Norrisem. Ale i tak nám nemusí být zrovna milé, aby to všichni vìdìli (obzvláštì to druhé). Nìkteré vìci si prostì radìji necháváme pro sebe.


Ka¾dý ve svém nitru schováváme tøináctou komnatu, kus temnoty v nás, tajemství, co nesmí vyplout na povrch, strach, co úzkostlivì tajíme, vzpomínky, které patøí jen nám, obavy, pøání… Mù¾e se jednat o cokoliv. I o nìco zcela neškodného, nevinného, nìco, èeho se není tøeba bát a nepøedstavuje to zhola nic strašného, ale pøesto to z dùvodù, které známe jen my, tajíme. Jindy jde o vìci, které chtì nechtì musíme pohøbít, jeliko¾ se na denním svìtle ocitnout nesmí. Nepøipadá v úvahu pustit je z našeho domácího vìzení. Ublí¾ily by nám èi nìkomu, na kom nám zále¾í, zpùsobily by, co si nepøejeme. Nìkdy bì¾í o zlou vìc, ondy o nìco pìkného, co ale i tak z rùzných pøíèin musí odvracet tváø od lidí. Tøeba kdy¾ nìkoho milujete, dennì s ním mluvíte, a pøesto mu to nemù¾ete øíct… a nebo se s ním chystáte pohnojit rajèata, proto¾e vás vá¾nì štve a minule byla špatná úroda. To mu taky nevyklopíte na rovinu.


Ka¾dý jsme nìjaký a nikdo z nás nestojí pøed svìtem nahý a èistý jak bílá lilie. Ka¾dý si neseme své malé tajemství, a» u¾ podoby vlèí nebo beránèí. Èasto pøedstavuje naše slabé místo, bod, v nìm¾ jsme nejzranitelnìjší. I proto zøejmì tolik lidí tvrdošíjnì odmítá návštìvu psychologa. Ne kvùli nálepce blázna, nýbr¾ ze strachu v podvìdomí hluboce zakoøenìného, ¾e by pronikl peèlivì budovaným obranným systémem a odhalil jejich skuteènou podobu, jejich Achillovu patu.


Ka¾dý z nás je tak trochu klaun.

 

 

***
Ilustrace © Eda Mühsam
Kolá¾ © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autora





Komentáøe
Poslední komentáø: 22.08.2013  06:40
 Datum
Jméno
Téma
 22.08.  06:40 Bobo :-)))
 21.08.  21:33 marta
 21.08.  20:21 Bøetislav Kotyza
 21.08.  18:37 Josef Absolín
 21.08.  17:49 Tomá¹ Záøecký
 21.08.  12:27 ferbl
 21.08.  10:25 Von
 21.08.  09:56 MilunaH
 21.08.  07:38 venca
 21.08.  07:33 Blanka B.
 21.08.  07:04 Jolana