Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jitka,
ztra Mikul.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Marie Zieglerová: Píbh kosí rodinky


Na svoje poslední vnoue – Vendulku – jsem ekala devt let. To u byla pedchozí ti vnouata docela odrostlá. Na rozdíl od nich jsem se jí mohla cele vnovat, jsouc u regulérní seniorkou.


Proívaly jsme spolu dobrodruné vycházky po zahrad, kde rostlo tolik zajímavých kvtinek a ke, kde se na zídce vyhívaly ještrky, cvrci závodili ve cvrlikání, na zelných listech se pásly baculaté housenky bláska, hopsaly tam sýkorky... však to znáte, jak pestrým ivotem ije zahrada. ...“Babi, vem si veliký boty, pudeme na kopec“... no jist, v pantoflích bych se tam sotva vyšplhala. Doprovod nám dlal velký hafan – kavkazan „Loldík“, Vendina chva, dobrá víla a ochránce. To bylo paneku jiné dobrodruství ne dole na zahrad. Obrovské mraveništ lesních mravenc a skoro nahoe s lesem za plotem bylo cílem výprav. „...A plo lezou? A plo nosí semínka? A kde mají dti?...“ To bylo otázek, a z nich babice šla hlava kolem. A protoe takové výpravy byly na denním poádku, zaala o nich babika spisovat pohádky. Teba se budou líbit i vašim vnouatm.


Celý cyklus uvádím opravdu pravdivým vyprávním o kosí rodince.


* * *


Píbh kosí rodinky z jarního truhlíku


(vyprávní nejen pro vnouata)


Jednoho krásného dne, kdy sluníko po nkolika týdnech dubnových deš a skorobeznové zimy zase vysvitlo a ohálo povtí, vykoukla babika kuchyským oknem, aby se podívala na tu krásu modré oblohy, co vesele prosvítala mezi jemnými blavými mráky. Byla spokojená také proto, e bolest v noze, která ji poslední týden velice trápila, byla menší, u nerýpala v kloubech, ani do její jinak stále dobré nálady.


Jak tak koukala po trnkách u plotu obalených blostnými chomáky kvt, zahlédla paní kosovou se zobákem plným suché trávy, jak se posadila do truhlíku s pahýlky muškát, které v minulých týdnech namrzly a které chtla vyhodit.


… Copak tam ta kosice dlá?… divila se babika a velice pozorn se dívala, jak se paní kosová vrtí a zobákem zastrkuje suchá stébélka kolem sebe.


… Honem se podívej, ddo, ona si tam staví hnízdo! Jak je moné, e se nebojí, vdy je to tak blízko domu!


Celý den kosice piln pracovala, dokud hnízdo nebylo dost hluboké, dokud s ním nebyla spokojená. A pak najednou zmizela a babika se bála, e se do toho pkného hnízdeka nevrátí. Teba se polekala prádla, které plápolalo ve vtru na šrách hned vedle, teba jí to pan kos rozmluvil, vdy ho bylo slyšet, jak cosi rozilen vykládá a natepává se na nejvyšší vtvi lípy, odkud ml dobrý rozhled. Asi se mu moc nelíbil ten huatý velký pes, který chodil lín sem a tam po dvorku.


Druhý den to zvdavá babika nevydrela a opatrn se šla podívat, jestli je hnízdeko prázdné. Nebylo! Pkn uprosted leelo krásné modrozelené kropenaté vajíko a sotva se babika vrátila do kuchyn, u na nm sedla kosice a pozorn se rozhlíela kolem. Nejspíš si byla slupnout íalu, aby pi zahívání vajíka nemla hlad.


Týden utekl jako voda a v hnízdeku se objevilo druhé vajíko. Te u je kosí maminka moc asto nenechávala bez dohledu a nehnula se, ani kdy kolem ní babika chodila nabírat vodu do bazénku. Jen se na ni pozorn dívala oikem jako erný korálek pkn ozdobený lutým kroukem. No, babika je zvdavá, jak u to mají babiky ve zvyku, a kdy ped veerem kosice odlétla do zahrady, honem jí nakoukla do hnízda. Jak byla pekvapená, kdy uvidla vajíka ti!


…Paneku , to bude zpvu, a se kosátka vyklubou a kdy to bude?…
Povídali si o tom s ddekem, který navrhl, aby se kosí mamince íkalo ofinka, kdy je tak pelivá. A ona skuten pelivá byla, dokázala sedt na hnízd i v tom velikém horku nkolika posledních dní, obas se zavrtla, ped sluníkem jen uhýbala hlavikou do trošky stínu a ochlazovala se pooteveným zobákem.


Kdy si pak babika potebovala vzít ebík opený v kotci na druhé stran muškátového truhlíku, neodolala a mrkla aspo jedním okem do hnízdeka, protoe ofinka ped minutkou frnkla do zahrady sezobnout pár mravenc a njaké to semínko. Boínku, to ale zase bylo pekvapení! Babika ani nechtla vit svým oím a málem spadla ze ebíku, protoe napoítala vajíek pt .


Jak to ta ofinka chce uivit? A jestlipak jí bude pomáhat pi krmení malých kosátek i jejich táta Vendelín, který si zatím vesele poletuje z lípy na oech, poskakuje si po trávníku v zahrad a vesele ráno a veer vyzpvuje? Nesmíme mu ale kivdit. Vdy on moc dobe ví, e musí ofinku na hnízdeku hlídat, aby ji nevyhnal njaký jiný pták kosák, teba ten, se kterým se ráno na zahrad popral, protoe mu lezl do revíru, nebo, nedejboe, si na ní nechtla smlsnout sousedovic erná koka, co se nkolikrát za den plíí trávou za plotem. Ale koky se vbec nemusí ofinka ani Vendelín bát, protoe by ji k nám nepustil ten veliký huatý kavkazan Lord, který na dvoreku hlídá, take je v truhlíku ofinka i s vajíky v bezpeí.


Po dvou horkých týdnech, kdy to v polovin jara vypadalo jako v nejparnjším lét, pišlo zase prudké ochlazení. Všichni si íkali, e je to snad u naposledy a a za pár dní odejdou „zmrzlíci”, bude u opravdu pkn a ofince se z vajíek konen vyklubou holátka kosátka. Jediný, kdo z toho chladna ml radost, byl Lordík, kterému je v jeho silném koichu moc horko, take si chodí poleet do vodárny, kde je i v nejparnjším lét krásn zimavo.


A je horko nebo zima, ofinka sedí trpliv na hnízdeku s vajíky a odletí opravdu jen na chvilku, aby si našla nco k sndku. Dneska hledala v loském listí, rozhazovala je zobákem kolem sebe a párkrát nco sezobla. A tak jí babika pilepšila, kdy v kompostu, který naváela do folníku, našla dv pkn vypasené larvy chrousta. Naped jí donesla jednu, a aby ofinku nevyplašila, poloila larvu za hnízdo. Kdy tam za chvilku nesla druhou, byla ofinka práv nkde na zahrad, a tak larvu babika povsila na vtviku muškátu pímo ped hnízdo. Baculaté sousto zmizelo, jako kdy mávnete kouzelným proutkem.


A je to tady, u se to stalo, v hnízdeku se otevírá pt lutých zobák a ofinka si me kidélka ulítat, jak pro n shání. Pátrá po celé zahrad a sbírá, na co pijde. Je na všechno sama, Vendelín si kdesi uívá svobody, asi má dojem, e pro svoji rodinku dlá dost, kdy si na vršku oechu vyzpvuje. Ó, ty Vendelíne, mysleli jsme si, e budeš starostlivjší táta. Kdy se u hnízda ani neukáeš, tak t tvoje dti vbec nebudou znát! A jsou to taková sotva ochmýená a ješt slepá holátka. Ješt e o nich babika ví, stará se i za Vendelína a donesla ofince, která si chviliku odpoívala a taky svoje ochmýené dti zahívala, pt íal. ofinka se jí u vbec nebojí, jen se pozorn dívá, jak jí babika ty íaly dává co nejblí, aby na n dosáhla z hnízda. Taky se do nich hned pustila.


Ubhlo pár dní, babika trhala plevel mezi keíky na pahorku a úpln se polekala, kdy pod jedním z nich našla mrtvého kosa. Zbyl z nj jen naepýený chomáek erného peí. Chudinka Vendelín, svoje území sice ubránil, ale zaplatil za to nejvyšší cenu. ofinka te skuten zstala na všechno sama, nic nepomáhalo její naíkavé volání, kdy hledala potravu pro nenasytné zobáky. Babice jí bylo velice líto a mla strach, aby neuhynula i ostatní kosátka, protoe to nejmenší páté u v hnízdeku nebylo.


Jene lítost nepome, ta nikoho nenasytí, a tak babika zaala kadý den ofince pomáhat s krmením. Nejen e jí nosila kadou íalu a ponravu, kterou našla pi práci na zahrad, ale taky jí na drobounké kousíky krájela kuecí maso a vaená vajíka. Niím ofinka nepohrdla, všechno mizelo jako sníh na sluníku, jako kdy mávneš kouzelným proutkem. A kosátka rostla pímo ped oima. Za týden se opeila a dneska babika vidla, jak to nejstarší a nejsilnjší u zkouší mávat kidélky.


Ale pibyla další starost. Malá yorkšírka Bety je veliký lovec. Kadý den šmejdí po zahrad a loví myši. Loví je taky pod Lordovou a Cedrikovou boudou, kde si doposud ily docela v pohod. No a pi tom lovení si milá a bystrá Betynka všimla, e jí nad hlavou nco pípá, a tak si te navykla šmejdit taky pod kosím hnízdem.


Bety naštstí není koka a k hnízdu nevyleze, ale malé kosí dti za njaký den vyletí z hnízda a ne se nauí poádn lítat, budou urit hopsat po zemi, kde na n íhá nebezpeí. Pokud bude Bety práv na dvoreku, kam se velice lehko dostane, protoe podleze pod plotem, bude s nimi zle. Taky Lord pro n znamená stejné nebezpeí. Musíme te jen ekat a doufat, e budou dost silná, aby frnkla do bezpeí lískového houští.


A te ti, Vendulko, na kosátka prozradím, co dlají, kdy maminka ofinka odletí hledat njakou potravu. U jsou veliká skoro jako ona, hnízdeko je jim malé a jsou tam namakaná jako hrášky v lusku. Celé dopoledne na n svítí sluníko, je jim horko, a tak se snaí njak ochladit. Kdy u na to nestaí zobáky otevené dokoán, vyskoí dv nejsilnjší na kraj hnízda, celá se naepýí a zobáky si probírají peíka na náprsence, kterou mají stejn svtlehndou jako jejich máma, probírají si i letky na kidélkách, natásají se, div e neztratí rovnováhu, a tepetají kidélky, co jim síla staí. Myslím, e u to nebude dlouho trvat a vyletí do svta. Kdy uslyší, e se máma vrací k hnízdu, honem do nho hupsnou a všechny tyi ji vítají štbetáním a otevenými zobáky, které jsou neustále nachystané zobnout cokoliv, co je k sndku.


No vida, ani to netrvalo dlouho. Vera se kosátka pipravovala, a kdy ráno kolem šesté babika nakoukla z kuchyn, co se dje v kosí rodin, uvidla, jak maminka ofinka vyvádí svoje pedposlední dít z hnízda. Naped mu nco chvilku štbetav vykládala, potom odletla a kosátko roztáhlo kidélka a frnk! letlo za ní. V hnízd zstalo poslední nejmenší, hopkalo po okraji a chtlo taky za maminkou. Ješt mu to nešlo, tak zaalo maminku volat a ta mu za chvilku donesla v zobáku snídani. Potom babika s ddou odjeli do msta, a kdy se za hodinku vrátili, bylo hnízdeko prázdné, opuštné.


A to je, Vendulko, všechno. Co bude s kosátky dál?


To je jako s dtmi. Kdy budou maminku poslouchat, všechno se od ní nauí. Jak si v tráv hledat brouky a íaly, kde si mohou zobnout zralou jahdku, kde rostou sladké bobulky erného jeábu, kde na jae nejdív najdou pupeny na stromech, ped kým si dávat pozor, aby se jim nic nestalo.


My jim te popejeme hodn štstí do ivota a budeme se tšit, e nám, a úpln dorostou, piletí zazpívat.


* * *
Ilustrace © Eva Rydrychová

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 10.07.2013  19:50
 Datum
Jmno
Tma
 10.07.  19:50 Mara dkuji
 10.07.  15:55 Blanka K.
 10.07.  14:29 Ivan
 10.07.  13:34 Tom Mcha
 10.07.  11:26 Vlastav
 10.07.  06:01 Bobo :-)))
 09.07.  19:07 Vesuvanka dky
 09.07.  16:13 La K.
 09.07.  13:21 Vendula
 09.07.  11:08 Mara
 09.07.  08:28 Blanka B
 09.07.  06:43 KarlaA