Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Blahoslav,
zítra Svátek práce.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem se stala redaktorkou - 17

Rozhovor s Ludmilou…

 

 

Napsat rozhovor s Ludmilou Holubovou byl úplnì pøirozený nápad. V¾dy» je-li Doba seniorù èasopis pro seniory a mimo jiné seznamuje se zajímavými lidmi, kteøí mají seniorùm co øíci, Ludmila do nìj bez diskuse patøí.


Staèilo pøekonat dvì „jednoduché“ pøeká¾ky. Pøemluvit Ludmilu a ujistit ji, ¾e odpovìdi na mé otázky urèitì nikdo nebude brát jako její „vytahování“. Její vyprávìní naopak mù¾e mnohým starším ètenáøùm ukázat, ¾e i v pozdìjším vìku je mo¾né najít aktivity, které budou druhým k u¾itku a èlovìku samotnému pøinesou uspokojení a smysluplné naplnìní volného èasu. Zkrátka aktivní a akèní lidé si v¾dycky to své najdou.


Druhou, stejnì „jednoduchou“ pøeká¾kou byla vzdálenost mezi Ostravou a Èáslaví, tedy místy, v nich¾ obì ¾ijeme. Letmým pohledem na mapu snadno zjistíte, ¾e je to „pouhých“ 312 km. Jako správné seniorky víme, jak tuto technickou zábranu vyøešit. Na co jsou poèítaèe, internet, telefon… !!!


Ludmila se vyzná, já trochu ménì, pøesto to ke spojení staèilo. Náš rozhovor probìhl prostøednictvím Skypu a e-mailù a abyste si ho dnes mohli pøeèíst, staèilo pøekonat u¾ jen poslední pøeká¾ku. Povolení Ludmily, abychom ho zveøejnily na SeniorTipu…

 

„Mám ráda výzvy…“


øíká ing. Ludmila Holubová. Seznámily jsme se spolu na webovém serveru SeniorTip, který je vlastnì jejím „dítìtem“, ale zdaleka ne jediným. Je i šéfredaktorkou èasopisu SeniorTip, který je na Ostravsku, kde Ludmila ¾ije, mezi seniory velmi populární.

 

 

 

Ludmilo, jak tì napadlo zkusit spojit seniory a co bylo impulzem?
U¾ nìkolik let pøed odchodem do dùchodu jsem zva¾ovala, co budu dìlat, a¾ ten èas nastane. Dost mì to dìsilo, proto¾e jsem celý ¾ivot hodnì aktivní èlovìk. V roce 1999 jsem èetla malou zprávu v novinách, ¾e novì utváøený kolektiv seniorù hledá k rozvinutí svých aktivit další spolupracovníky. To mì zaujalo. Jedním z témat bylo i navázat kontakt s podobnými organizacemi v zahranièí. Poštovní styk byl hodnì zdlouhavý a drahý, zdálo se, ¾e nejlépe by to šlo pomocí internetu, se kterým se zaèínalo tenkrát pracovat i u mì v zamìstnání.

 

Tak¾e senioøi a internet?
No, jednoduché to nebylo. V té dobì byl internet doménou mladých lidí, sna¾ila jsem se od nich èerpat zkušenosti. Za¾ívala jsem i kuriózní pøíhody, kdy¾ jsem se napø. zkoušela zapojit do diskuse tzv. CHATU. Trochu vykulená jsem zkusila konverzovat a zahájila jsem dotazem, jestli je tam nìkdo kolem padesátky. „Vykopávky neberem“, znìly odpovìdi. Zdravì jsem se naštvala, a to bylo impulzem, ¾e jsem zaèala pøemýšlet, jak najít na internetu prostor i pro seniory.


Èím jste zaèínali?
Na poèátku nás bylo pìt. Sešli jsme se v kavárnì a diskutovali jsme, co udìlat. Mìli jsme takové pøedstavy, ¾e vytvoøíme jakýsi klub pro seniory s pravidelnými aktivitami, krou¾ky. Vìdìli jsme, ¾e odchod do dùchodu je pro ka¾dého velkým zlomem, a ¾e je mezi seniory mnoho tìch, kteøí by rádi dál sportovali, vzdìlávali se, setkávali na spoleèenských akcích, zkrátka pokraèovali v aktivním ¾ivotì. A my jsme jim to chtìli nabídnout.

 

Jak jste si poradili s administrativou?
Vytvoøili jsme stanovy, podali pøihlášku, zaregistrovali obèanské sdru¾ení Spoleènost senior. Zapojili jsme se do grantových programù, získali jsme finanèní prostøedky. Zaèalo tak „pionýrské období“ budování – zajistit a vybavit prostory, rozvinout aktivity. A samozøejmì vybudovat èlenskou základnu. Jedním z nápadù bylo zaèít vydávat zpravodaj o naší èinnosti. A to byl vlastnì takový pøedchùdce dnešního èasopisu, který tady na Ostravsku vychází pravidelnì 4x roènì, a je distribuován mezi seniory. Obèanské sdru¾ení jsme zaregistrovali v roce 2002, klubová èinnost je v provozu od samého poèátku, webové stránky byly zprovoznìny v roce 2004. Dennì je navštíví kolem dvou tisíc zájemcù.


Co bylo nejslo¾itìjší?
Mám ráda výzvy a nebylo nic, co by nás zastavilo. Všechno, co dìláme – a nejsem na to sama, stojí za mnou celý tým skvìlých spolupracovníkù – všechno dìláme se zaujetím, proto¾e to dìlat chceme. To, co vymyslíme, se nám vìtšinou podaøí uskuteènit. Staèí jen chtít a plnì se tomu vìnovat. Jedinou pøeká¾kou v naší snaze je nedostatek finanèních prostøedkù, ale ty, jak víme, chybí všude.

 
Vaší chloubou je i vybudování poèítaèové uèebny. Je mezi seniory o poèítaèe zájem?
Do provozu jsme ji uvedli v roce 2004 a zájem je obrovský. Sna¾ili jsme se uèit seniory vyu¾ívat poèítaèe v bì¾ném ¾ivotì. Náš projekt se jmenuje „Dìdeèku, babièko, nebojte se internetu“ a byl zaèátkem naší kampanì vzdìlávání seniorù v poèítaèové gramotnosti. V dnešní dobì se ani starší lidé bez ní neobejdou. Projekt trvá a daøí se. Bìhem tìch let prošlo našimi kurzy nìkolik stovek seniorù, v¾dy» ka¾dý má nìjakého pøíbuzného, známého, s ním¾ rád komunikuje alespoò virtuálnì. A zamávat si èi popovídat s dìtmi èi vnouèaty, pobývajícími tøeba v zahranièí, je velkou motivací pro ka¾dého.


Pokoušíte se i o spolupráci s dalšími organizacemi?
V Ostravì jsme zalo¾ili Koordinaèní centrum seniorù, kde spolupracujeme i s ostatními seniorskými organizacemi, jsem èlenkou Krajské rady seniorù Moravskoslezského kraje, která pùsobí pøi Radì seniorù ÈR, myšlenku aktivního stárnutí se sna¾íme rozšiøovat co nejvíce.


Ludmilo, mìla jsi u¾ nìkdy chu» z té „lodi“ vystoupit ?
Je to samozøejmì práce s lidmi, a ta není nikdy úplnì bezproblémová. Nìkdy mám pocit, ¾e by mohla být vìtší odezva, ¾e by mohli být lidé aktivnìjší a více se zapojovat. To jsou momenty, kdy mám chu» se na to vše „vykašlat“. Ale pak se nìjaká akce mimoøádnì podaøí, pøijde pøekrásný dopis, kdy mi nìkdo neznámý podìkuje, èi pøípadnì nabídne svou pomoc èi spolupráci. V tu chvíli èlovìk na vše negativní zapomene a jede se dál. Naštìstí tìch pozitivních ohlasù je dost a vìøím, ¾e budou pøicházet i nadále.

 

 

Co tì na celé té práci tìší nejvíc?
Seznámila jsem se s mnoha zajímavými lidmi, které bych jinak vùbec nepoznala. Nejprve jsme se tøeba poznali prostøednictvím Internetu, sešli jsme se a spøátelili. Toho si moc vá¾ím. Obdivuhodná je chu» mnoha seniorù s odvahou se pouštìt do aktivit, na které do této doby nemìli èas, nebo se k nim prostì vùbec nedostali. Mám radost, kdy¾ se jim to naším prostøednictvím podaøí.

 

  

 

Máš vùbec èas odpoèívat, vìnovat se svým koníèkùm?
Mohla bych øíci, ¾e volný èas nemám, ¾e nestíhám, taková odpovìï je v dnešní dobì bì¾ná. Ale kdy¾ èlovìk chce, v¾dycky si èas na to, co je pro nìj dùle¾ité umí najít. Jak odpoèívám? Aktivnì, tzv. nicnedìlání mì nebaví, to není nic pro mì. Baví mì ruèní práce, sport – turistika, cyklistika. Pøála jsem si koleèkové brusle, a kolegové v práci mi je k mým šedesátinám opravdu vìnovali. Chodím do kina, na koncerty, ètu – prostì vše, co k ¾ivotu patøí. Hodnì mì nabíjí pravidelné cvièení tai-èi, ale zkouším i kreslit, fotografovat, procvièovat cizí jazyky.


Ludmila má elánu na rozdávání a pøedává ho dál. V roce 2001 se s projektem Senioøi a internet dostala do finálového kola ankety „Profesionálka roku“.

 

Tady je nìkolik jejích postøehù:
„Práce s internetem mù¾e pozitivnì ovlivnit ¾ivot seniora, není èeho se bát a stojí za to zkusit to. Pokud naše stránky navštíví další návštìvník a chvilku tam zùstane, znamená to, ¾e ho nìco zaujalo. To je moje ocenìní. Naše populace stárne. Je velmi dùle¾ité, aby si senioøi udr¾eli co nejdéle vitalitu, aktivitu a tím i zdraví. Internet umo¾òuje sledovat ¾ivot ve spoleènosti, vèetnì dìní v oboru, v nìm¾ pracovali a který je zajímá. Umo¾òuje jim to bez fyzicky nároèného cestování a navíc nejlevnìji, jak jen lze.“


Máte-li chu» to zkusit – webové stránky SeniorTip / www.seniortip.cz  /  jsou vám k dispozici.

 

Ludmile pøeji, a» se i v letošním roce daøí pokraèovat ve všech dùle¾itých aktivitách a dìkuji jí za rozhovor.

 

Eva Procházková

 

Další èlánky autorky