Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Blahoslav,
zítra Svátek práce.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Vìruška


Nedávno jsem v televizi s lítostí vidìla rozpad krásné Petrovy boudy v Krkonoších - té na které jsem i s holkama pro¾ila tolik pìkných, ale i dramatických chvilek. Blí¾il se ale èas Janina nástupu do první tøídy a musela jsem rozumnì uvá¾it, ¾e pro tak malé dítì je nemyslitelné, aby ka¾dý den scházelo anebo v zimì sjí¾dìlo na ly¾ièkách do Špindlu a vracelo se a¾ nahoru na kopce domù a musela jsem se porozhlídnout po nìjakém zamìstnání "doma" v Mostì. Tak¾e konec tulákù!


Sice to znamenalo návrat i do spoleèného bytu s man¾elem, na byt v té dobì nebyla šance - byt bych nebyla stejnì získala - a tak nebyl vlastnì dùvod k úøednímu rozvodu. Ale celkem jsme se asi "jako stáøí známí" dost slušnì snášeli a kdy¾ se mi povedlo získat zamìstnání podobné tomu horskému v Lázních Teplicích, od Mostu co by dup - tak šly holky na pøechodný èásek do zaèátku školního roku do celotýdenní školky v Litvínovì, kde byly v prvním èase našeho rozchodu a mého útìku na rekreaèní zotavovny ROH. Doufala jsem, ¾e se to za ten krátký èas nìjak zabìhne a budeme zase trvale spolu.


Práce v Lázních byla dost podobná té na horách, kulturní poøady veèer, kní¾ky a hry a procházky s chodícími pøes den. A právì ty vycházky mìly jednu neèekanou a smìšnou stránku. Z hor jsem byla zdatný a rázný chodec a nìjak mi nedošlo, ¾e lázeòští pacienti chodí pomalu a tak mne poøád dr¾eli za šos a lkali - "pomalu, soudru¾ko, neutíkejte tak, my nestaèíme" - a já zpomalila a za chvíli automaticky pøešla zase do "pochodu". Ale jinak to bylo pøíjemné, jen v týdnu jsem musela po veèerních poøadech zùstávat na noc v Teplicích, ale mìla jsem hned vedle svých Kamenných lázní malý kamrlíèek.


Jednou jsem se v sobotu probudila nìjak hodnì brzo a øíkám si, nebudu pøece èekat na obvyklou osmièku a pojedu hned a tak se stalo, ¾e jsem v Mostì byla za ranního kuropìní a tìšila jsem se, ¾e se nasnídám a zajedu pro holky a bude to prima den. Otevøu dveøe a v kuchyni se otáèí tmavovlasá dívenka a vaøí pánovi snídani do postýlky. Vytøeštila na mne oèi a v rozpacích nepøišla na nic lepšího, ne¾ na upípané: "Chcete také snídani?"

"Ne, dìkuji, já jsem tu doma, kdy¾ tak si ji udìlám sama!" øekla jsem a nebyla si jistá, jestli se nemám zaèít chechtat. František zatím vyøešil trapas docela "po mu¾sku". Naházel na sebe šaty a zmizel pryè a nechal nás, a» si to nìjak vyøešíme.


A tak co teï? Bylo mi té holky nìjak líto, kolik jí tak mù¾e být? Ten "donšajn" jede èím dál po mladších a tak jsem si tu pùvodnì jeho snídani dala já a mezi kousáním do mazaného chleba a pitím kafe jsme se s milou Vìruškou daly do øeèi. A docela mne dostala, kdy¾ mne s pýchou vedla do pokoje a ukazovala mi moji vlastní knihovnu - a øíkala jak je ten František kulturní èlovìk a kolik má kní¾ek!!!

A ve mnì se vzbudil zlomyslný èertík a povídám:"Má milá, tyhle kní¾ky jsou všechny moje a František tu má na polièce jednu jedinou kovbojku, co je jeho." Chvíli koukala s otevøenou pusou, nevìøícnì, ale kdy¾ vidìla, ¾e se vlastnì bavím, tak špitla "nezlobte se" a pøišla mi v tu chvíli strašnì milá a tak jsem zrušila naplánovaný program, popadla ji za køídlo, pùjèila plavky a vypravily jsme se spoleènì na koupalištì na "kus poøádné ¾enské øeèi".


Ukázalo se, ¾e je to zaèínající paní uèitelka v základní škole v Komoøanech, velmi poctìna tím, ¾e si ji tak "zaslou¾ilý" herec vybral za svùj idol a proto¾e prý já "o dìti nestojím", tak bude Jana po prázdninách jezdit do školy k ní do Komoøan a pak, jak si na ni holky zvyknou, tak se vezmou a budou "š»astni a¾ do smrti".

Tak tím, ¾e nestojím o holky a Jana bude jezdit do školy autobusem kraj svìta, aèkoliv tu svou tady v Mostì má skoro za rohem, to by mne bylo naštvalo, ale František u¾ mne nemohl vlastnì pøekvapit nièím a ona byla tak naivnì hloupouèká, ¾e tomu všemu vìøila. A tak jsem jí, starší o tìch deset let a hlavnì o ty zkušenosti, jak je to u nìj s trvalou láskou a nádherným man¾elstvím, nalila èistého vína a holce jen plavaly oèi.


Ale nelitovala jsem, podaøilo se mi zachránit další oveèku, co si na ni vlk brousil nenechavé zuby. Však v týdnu potom mìl František pøedstavení na zájezdu do Teplic, vyhledal mne v lázních a nahnal k posezení v lázeòské kavárnì - a poøádnì mi mìl za zlé, ¾e jsem mu zkazila pak krásnou lásku a budoucnost - téhle bych u¾ byl urèitì - ale urèitì - nadosmrti vìrný - tak prohlašoval a vìøím, ¾e v tu chvíli tomu i opravdu vìøil. Nebyl to v hloubi duše zlý èlovìk, ale jen naprosto bez káznì a ohledu k èemukoliv - vyjma sebe.

Naïa Vencovská

 

 

 

 

Další èlánky autorky