Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ladislav,
ztra Lubomr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Za všechno me as… aneb Ostudná studna
 
Sedím si tak v tichém pití káviky na zápraí chatiky a koukám do zelen, kdy se na naši malikatou louku nad chatou souká z kopce dol óbrnáklaák a na nm njaké veliké elezné vci jako napíklad vrtná v. To je njaký divný hovnocuc (promite, ale nevím, jak se to ekne slušn), co jede asi k sousedm, myslím si. Ale to monstrum zastaví nad mojí malou chatikou a dva chlapi zanou vykládat ty eleza.

Tak a te malá vsuvka: je tady studna, ale jaksi vyschlá. Nechal ji vyvrtat ped léty mj tatínek, který u neije. Chodím u asi sedmý rok, co sem jezdím, loudit vodu po sousedech. Tedy pitnou. Uitkovou musím ekat, a naprší.

– Kdy budete chatiku opravovat? – ptala se jednoho dne jedna ze sousedek.- A jestli jo, mla byste nejdív mít vodu, to je k zednickým i jiným opravám nutné.

– A hele, nevíte o njakém studnai? já na to.

– Jasn, dám vám telefon. A dala. To bylo na jae. Na telefonu mi kdosi ekl, e jo, e tam nkoho pošle se na to podívat. Ale dlouho se nic nedlo. A v ervnu pijel rovnou sem pan Procházka, e ml cestu kolem a e se na to jde podívat. A e jo, e to pjde, dohodli jsme se, e se ozve a e to udláme bhem léta, kdy tady vtšinou jsem. Jene pak se za mnou zaali trousit sousedé, e je to prý dsný rámus, e to práší, e tu jsou dti, e jsou prázdniny a e se to má dlat mimo sezónu. Tak jsem ekla, e tomu pánovi zavolám a odloíme to na podzim. Jene jsem na to zapomnla, respektive ve snu mne nenapadlo, e pijede rovnou…On mi toti veer pedtím volal na mobil, ale já jsem to nezaregistrovala…

A te zaalo tóo. Sousedi zaali vát. Dílem na m, dílem na nj. On byl pohodá a s klidem íkal: Ale helejte, to vdycky trochu dlá rámus, a vdy je to jen pár hodin vrtání, kdy u jsem tady s tím cajkem, pece to nebudu zase nakládat zpátky, atd., atd. Já jsem z toho dostala tesavku, protoe jsem vbec nevdla, co mám dlat. Na jednu stranu vodu potebuju, na stranu druhou si nechci nechat nadávat a ani se mi to vrtání zrovna te nehodí, kdy tu mám dv vnuky, psa a ádné peníze, které jsem (pvodn na vodu) zapjila své dcerunce na byt.

No, byla to záleitost, pi které jsem také víc poznala sousedy. Nkteí mi fandili, (tedy asi jeden a to moná neupímn, protoe má pod mojí cestou naerno jakousi rouru) jedna si šla mit hloubku vody ve své studni, aby jí náhodou neubylo, a budu mít studnu já, volala m k tomu a vyhroovala, e kdy to klesne… tetí mi vypoítala, kolik potvrzení k tomu potebuju atd.

Nejlepší byl pan Procházka, kterýmu jsem uvaila kafe a probrali jsme trochu ivot, kdy nám mezitím na doslech všichni nadávali. Domluvili jsme se, e to vzdáme a udláme to a v záí. A e si ty vci zase odveze (zavolá na to zpátky ten náklaák, kterej musí zaplatit) ale ode mne nic za to nebude chtít.

Mezitím mi zase jedna sousedka dosti výrazn naznaila, e jsem njakej póvl, kdy nemáme svoje “plato” na vod u eky a aby si náhodou moje dti neusmyslely chodit skákat do vody z toho jejich plata. (Tady toti není normální pístup do vody, je tu skála, po které se leze dol a vtšina chata tu má plato. Já se svými s dtmi a psy chodím na tzv. kameny, kde ml kdysi stan mj táta, kde se sice leze do vody po tyech, ale je to romantika a stejn hezké koupání.) Ale kdy se moje vnouata holky i kluci kamarádj s jejich a jdou nkam skákat, mám jim to zakazovat, e oni nesmjí?

S panem Procházku, který je povoláním studna a stelec skal, ale jako hobby má putování po pouštích (Gobi, Kea, Sahara, Indie apod.) jsme usoudili, e jejich starosti na naši hlavu a on m ujistil, e sousedi jsou ve všech osadách, kde studn dlal, stejn nepející. To m sice trochu potšilo, ale vzhledem k tomu, e mám myšlenky na dluhy své dcery, na dluhy svého asopisu, jsem docela uvaovala o tom, e bude fajn, kdy njakou studnu nebudu vrtat a tedy ani platit.

Mn osobn nevadí tady být tém bez vody, nemít auto, kterým si dovezu jídlo, pití, rádio a krabice s papírama k práci, mít okolo chatiky, která se skuten u dost siln rozpadá, rozpadlé a kopivama zarostlé bývalé dladice, rozpadající se devnou verandiku, skrz kterou prorstá dílem planá hruška, dílem cosi, co vypadá cizokrajn, ale kdo ví, co to je za plevel.

Nevadí mi to do té chvíle, ne to opravdu spadne, nevadí mi (tedy moc), kdy jedu autobusem a pak jdu asi sedm kilometr, protoe tady je opravdu krásn. Koukám do strom ped chatou, které by potebovaly porazit (nkteré, tatík je sázel jako malinké, ale u sem skoro neme slunce), sedím si na malinké lavice u miniaturního stolku (obé zapuštné po trampském zpsobu do devné stny z kulatin) a vzpomínám práv na to, jak jsem tady sedávala s tátou.

Kdy obstarám vnuky i vnuky napíklad snídaní, jdu se psem na hodinovou procházku lesem s krásným výhledem na okolní kopce a je to nejvtší super, co znám. Pak tomu psímu blbekovi – hraikovi musím asi další hodinu házet do pole jablko nebo míek a pak si konen udlám kafe, sedím na té malinké lavice a nco si tu nebo dokonce píšu. Dti tu jsou fajn, vtšinou celý den nkde lítaj a pijdou jen na jídlo.

Protoe tu mám poíta, napíšu tu víc ne v Praze, nebo tu není telefon a mj mobil tu taky funguje jen nkdy. Sedím u poítae, který je v rohu mezi dvma okýnky. Z levého okýnka mu obas mezi psaním mrknout na velký oblouk pnoucích se rí a z pedního prost koukám do zelen. Nedovedu si moc dobe pedstavit, e bych sem u nejezdila (jezdím sem od svých asi trnácti), ale snad bych to také peila…

Ovšem lepší je tady být. I kdy se poasí trochu zhoršilo, je sem tam zima, sem tam prší, na koupání to není a moje holiky se nudí takovou mrou, e u s nima nemám ádnou trplivost a volám na všechny svtové strany jejich rodim, kdy e u si je zase vezmou zpátky? (Samozejm, e mezitím s nimi a psem, kterého musím dret na vodítku, aby ho oralí myslivci nezastelili, piem on m strašn vláí, nebo je od pírody tahoun, chodíme dvakrát denn do lesa, kdy u ne na houby, které pestaly rst, tak aspo na šišky, s kterými práv te topím, aby se holiky zahály, kdy u se tak nudí, e se válejí po válend a snad i po zemi…) Rodie však nemají moc zájem, jsou rádi, e holky odloili alespo na chvíli k babce, co chápu.

A i bez studny je tu hezky.
Eva  Stíovská
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 14.03.2019  09:46
 Datum
Jmno
Tma
 14.03.  09:46 Jaroslav
 13.03.  20:21 Vclav Pokorn Chytrmu napovz, hloupho trkni!
 13.03.  15:09 Jaroslav
 09.03.  19:01 Duan
 09.03.  14:59 ferbl
 09.03.  09:26 Marta
 09.03.  09:09 Hilda