Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jaromr,
ztra Zlata.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O tom, jak jsem zaal cestovat

aneb

povídání s Josefem Hlinomazem

 
Milý Josef Hlinomaz cestoval rád – zvlášt k moi, v nm se dozajista rochnil jako delfín. Byl však také skromný, nebo ti, kdo dostali výjezdní doloku a devizový píslib, se museli chovat za našimi hranicemi velmi skromn.

A tak jednou vyrazil náš hrdina do Itálie, a ji v Praze, za eské peníze, si zaplatil jízdenku z jedné strany Apeninského poloostrova na druhou. A tak se tedy ráno rozloil na jedné stran Itálie, samosebou na moském behu, vesele se slunil, dospával, a hlavn se vydatn koupal. 

Kdy se sluníko chýlilo k západu, usedl Hlinomaz do vlaku a putoval noním vlakem na opanou stranu, ovšeme zase k moskému behu. Co mu v našich chudinských pomrech trvalo jen tak dlouho, ne jej na neapolské stran obrali o všechny peníze. 

Došla nálada, opustily jej peníze, snad i doklady, a také jeho dámský doprovod. Pepík sám se tedy pepravil do Jugoslávie, kde ml rovn pedplacený pobyt. Nálada tedy nebyla valná, zklamání veliké. 

Kdy mi tuhle píhodu Mistr jednoho dne vyprávl, dodal i pointu. 
Na jugoslávské pd došlo k jistému nedorozumní a Hlinomazv protjšek v debat nebo spíš v konfliktu pouil výrazu: „Ty nádvorníku“. 

Hele, povídal mi Hlinomaz, já proti Nádvorníkovi, co by hudebníkovi, nikdy nic neml. Ml jsem ho dokonce rád. Ale kdy došlo na uráky, a dokonce vyloen na Nádvorníka, tak já jsem se neznal. 
Zkrátka došlo na facky, a eknme si rovnou, e to musely být „dardy“, nebo Josef Hlinomaz byl ádný poez, a co se m osobn týe, nerad bych mu stál v okamiku nenálady v cest. 
I kdy šlo vlastn o dobráka, který se takto popral asi poprvé a nejspíše i naposled. Take jeho záitky, také díky našim finanním pomrm, nezaínaly práv nejlépe. 

Dejme mu však slovo, nebo o svých cestách bude Josef Hlinomaz vyprávt nejlépe. Vdy si je také proil. 
 

Kdy e jsem zaal s cestováním?

Já a moji kamarádi jsme bydleli ped válkou v koleji - bylo nás tam devt set. 
S Honzou Karlem, co je te editelem njaké té iksletky v Píbrami, jsme se tehdy rozhodli, e by bylo dobré ponkud si zacestovati. 

Na cestu vydlali jsme si hyenním. Odhlásili jsme se od stravy, a kolej nám vracela nevím kolik korun denn. 

Hyenní bylo trojího druhu: nóbl, mén nóbl a ješt mén nóbl. Ti ze študák, kteí se nemohli zúastnit obda nebo veee, pi snídani obd a veei prodávali, a bylo jich vdycky dost. 

Vykikovali po zpsobu kamelot: "Prodám vobd", "Prodám veei". Ceny se pohybovaly od 50 halé do dvou korun jako pi drab. Levnjší bylo flákání se po jídeln a vyhledávání jedinc, jejich aludek nebyl ten den v kondici, anebo jedinc mlsných, kteí vezmouce mouník do ruky, odcházeli znechuceni od netknutého hlavního chodu. 

Nejnenóblejší zpsob bylo ovšem poírání zbytk na talíích. Ale nebylo to tak zlé - mezi tolika lidmi je vdycky spousta nejedlík knedlík a nejedlík vbec. A bda jednotlivci, který, ne se dotkl obda, si odskoil a omylem poloil vidliku s noem na talí vedle sebe a ne kíem.

Jednou m takový vracející se pistihl, an odcházím s jeho ízkem v ruce, zakousnuv se do. Velmi hlasit protestoval. Ale já mu ukázal na talí s osielými bramborami se slovy: "Podívej se na n a vidliku, na celým svt to znamená, e se dojedlo."

On ovšem šel do kuchyn oznámit, e se vzdálil a "hyeny mu seraly" obd a dostal nový, take se nic nestalo.
Zkrátka za dva msíce to hodilo na cestu na Balkán na msíc, za ti msíce na luxusní. Nebo jelo se po Dunaji. I napsalo se do Vídn na Erstedonaudampfschoffahrtgesellschaft a odtamtud poslali kartiku, opravující na poloviní cestovné, co inilo z Bratislavy rovných 30 K. 

Spalo se ovšem na palub v teplákách s vlastní dekou a s ruksakem pod hlavou a trvalo to ti dny se zastávkami v Budapešti a Blehrad. Podruhé jsem jel s Poldou Pavlem, co je te profesorem na iksletce v Písku. 

On jeho tatínek byl u eleznice, take Leopold to ml a na hranice zdarma. Stavli jsme se v Bukurešti, to bylo ešt v dobách, kdy jste potkávali všude spousty dstojník, samé zlato jako v operet, ale vojáci chodili bosi. 

Dali jsme si v restauraci kue a láhev vína, íšník nás okradl, dali jsme mu spropitné a pepoítávali jsme si hned, kolik to dlá v korunách. V Bulharsku to bylo podobné. 
Po mých pedešlých zkušenostech sedli jsme ve Varn na lo a šupity do Istanbulu, tam se dostalo v pístavu naerno místo za ti sta - tyista leva. Všechno jsme si prohlédli vetn Malé Asie.
U na lodi jsme se seznámili s divnou partou: ti Nmci z reichu, dva Rakušané a jeden Holanan, který nosil tropickou pílbu. V Nmecku u byl dávno Hitler, bylo to asi dva roky ped válkou. 

 
  
Ale pedstavte si to pekvapení, ti Nmíci ho vbec nebaštili, naopak. A taky šli v Caihrad na nmecké vyslanectví, íkali, e z nich nco vyrazej, e jsou studenti a chtli, abych tam šel taky, e nemusím nic dlat, e eknou, e jsem hluchonmej. 

Mn se to ale eklovalo, a tak jsme si s nima dali schzku. A skuten je obdarovali a oni tam ješt ukradli veliký demión s vínem. A celý den nás potom i s Rakušanama a Holananem hostili a to nejen tím demionem. Plyne z toho pouení, e všude na svt není mláde jako mláde. Tihle napíklad byli všechno jiný ne Hitlerjugend. Stejn ale asi tu válku nepeili, mli na tu dobu, co pak pišla, ten nejhorší vk. Take to byly ty zaátky toho cestování - a snad se na to podíváme jindy ješt z jiný stránky.
 
Slavomír Pejoch Ravik

* * *
Ilustrace©Olga Janíková
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma