Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Vlastislav,
zítra Robert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dìti moje… (2)
aneb cesta do Indonésie


Komodo – Lombok – Flores – Bali


To jsou hlavní ostrovy, které jsme navštívili. Pøi plavbì lodí jsme zastavovali na nìkolika malých ostrùvcích, kterých je ve Floreském moøí nespoèet. O tom však pøijde øeè pozdìji.
Ještì ne¾ zaènu navazovat na první díl pøidám malý postøeh. Indonésané skoro všichni kouøí. Proè taký ne, kdy¾ jim tabák roste na zahradì. Indonésané jak píší, tak také vyslovují. Proto¾e ka¾dé pravidlo má výjimky, tak J ètou d¾ a C vyslovují è. To» vše.

 


Ráno budíèek v 7:00 hod. Probuzení bylo dost kruté, proto¾e jsem toho moc nenaspal. Posunutí èasu dìlalo potí¾e.


Snídanì byla kontinentální, hrazená cestovní kanceláøi - èili nic moc. Hodnì dobøe mi udìlal teplý èaj. Batohy u¾ byly nalo¾eny. Zbývalo nastoupit do autobusu a odjezd na letištì. Pøelet na Lombok trval jednu hodinu. Znovu do autobusu a tøíhodinová jízda krásnou krajinou do oblasti pod sopkou Rinjani. Zapomnìl jsem podotknout, ¾e výlet a výstup na sopku byl fakultativní (pøíplatek nìco pøes 2000 Kè). Nejeli Eva a man¾elé Petr a Marie. Jelo nás tedy všeho všudy osm lidí.
Ti co zùstali mìli svùj program. Koupali se u moøe.


Po tøech hodinách jízdy, jsme dorazili do základního tábora na pokraji mìsteèka, nebo vìtší vesnice - Sumbawa.
Ubytování bylo v pìkných chatkách. Èisté a pohodlné postele. Mìl jsem k dispozicí dvì.
Zajímavé a nezvyklé bylo sociální zaøízení. Byla to místnost cca 2x3m. V koutì u zdi mísa WC a vedle ní stál obrovský hrnec. V prùmìru pøes metr a vysoký po pás. V nìm byl hrnec asi tak 3 a¾ 4 litrový. Chvíli jsem dumal co s tím a kdy¾ jsem se chtìl okoupat, tak jsem na to pøišel.
Vedle na zdi byl vodovodní kohoutek. Vlezl jsem do hrnce, nabral vodu do hrnce, poléval se a tak jsem se okoupal. Výhodu mìli ti, co byli dva. Jeden poléval a druhý se myl. Upotøebená voda se pou¾ila, na splachování. Jak jednoduché a ekologické.


Kdy¾ jsem se okoupal a trochu rozhlédl, pozval nás Jo¾ka na obìd do muslimské rodiny. Nedalo se to odmítnout. Velice mne mrzí, ¾e jsem si nevzal fo»ák. Kamarádi však fotili a slíbili, ¾e mi fotky pošlou. Pak je uká¾u.

 

 


Pøed domem jsme se sezuli. Vešli do skromnì zaøízené velké místností. Podlaha byla celá pokrytá koberci. Stolovalo se na zemi. Muslimové jedí pravou rukou. Nám byla podána vidlièka a l¾íce. Jo¾ka znalec nám poradil, ¾e nejvíce potìšíme domácí, kdy¾ pou¾ijeme jen l¾íci a s chutí budeme hodovat. To jsme také udìlali. Jídlo bylo chutné, avšak kdo nemá rád ostrá jídla, musel si dát pozor na pøísady, které byly podávány zvláš». Jen jednou jsem se spletl. Byla to opravdu síla! Horký èaj jsem necítil.
Jedli jsme, základ byla rý¾e (v¾dy), nudlièky s omáèkou, hodnì zeleniny, co zahrada dá, ovoce a malé rybièky. Pozor na nì, byly ostré jako bøitva. Na samostatném talíøi bylo podáváno osmahnuté (ogrilované?) na kousky nasekané kuøe.


Po obìdì jsme se vrátili do tábora. Potkal jsem se s Martou, která mi nabídla procházku po zdejším mìsteèku a okolí. Mìla domluveného prùvodce. A¾ teï kdy¾ o tom píšu, jsem si uvìdomil, ¾e jsem ji nepøispìl na toho prùvodce. Snad mi to odpustila.


Procházka trvala asi tak dvì hodiny a byla velice pouèná. Vidìli jsme jak ¾ijí úplnì ti nejbídnìjší. Mìli by to vidìt všichni ti, co se jim poøád nìco u nás nezamlouvá. Pøesvìdèili jsme se, ¾e dìti jsou nádherné. Rády se fotí (a nejen dìtí). Je na nich vidìt jak jsou š»astné, kdy¾ jim odpovíte na zamávání. Nemluvì o tom, kdy¾ je obdarujete drobným dárkem. Na jejich oèièka nelze zapomenout. Jejich hraèka (u klukù) byla oje¾dìná pneumatika.

 


U¾ kdy¾ jsme za mìsteèkem stoupali na trochu strmý, ale ne vysoký kopec jsem cítil, ¾e se mnou není nìco poøádku. Nohy jsem mìl nìjak roztøepané a poci»oval jsem slabost. No nic, øíkal jsem si. Vyspím se a ráno bude líp.


V noci jsem se vzbudil trochu zpocený a byla mi zima. Vzpomnìl jsem si na Kilimand¾áro a do zpìvu mi nebylo. Aklimatizaèní potí¾e a zítra nastupujeme na výstup. Pøevlekl jsem se a spal a¾ do rána.


Ráno bylo krásné, èisté, modré nebe. Bývá tak èisté do 10ti hodin. Pak se zaènou po obloze tvoøit mraky a odpoledne u¾ sopku není vidìt.


Vezmu to zkrátka. Tentokrát mne tìlo nepodr¾elo. I pøes veškerou snahu a vùli neumím moc prohrávat, ale s pøibývajícím vìkem se to asi budu muset nauèit. Musel jsem to po tøech hodinách chùze vzdát. Kopec to nebyl nijak obtí¾ný, takových jsem u¾ vyšel hodnì, ale nešlo to. Bylo hrozné vedro. Nevadilo mi horko od slunce, ale spíše prach a horko od tmavé zemì. Zem pekelnì ¾hnula. Vzpomnìl jsem si co jsem doma slíbil a vzdal to. Jo¾ka mi vzal batoh, hned se mi šlo líp a vrátili jsme se. Do tábora mne dovezli na motorce, kterou zaøídil Jo¾ko.
Zbytek dne jsem odpoèíval. Další den jsem fotil a pozoroval krajinu. Je to jako v kinì. Krajina se s mraky stále promìòuje a poøád je na co se dívat.

Mìl jsem dva dny pro sebe. Druhý den jsem se u¾ cítil dobøe. Prozkoumal jsem okolí a veèer jsme opìt byli pozvání na veèeøi do soukromí.
Na veèeøi se jelo na motorkách. V Indonésii je velice mnoho motorek. Opìt se všechno opakovalo, jen s tím rozdílem, ¾e v místností bylo šero. Tak¾e jsem si spletl pána domù s babièkou.
Kdy¾ místním zbude od jídla rý¾e, tak jí usuší a udìlají z ní krekery. Celkem byly chutné. Ještì jsme dostali jako mouèník vaøený nebo peèený banán. Ten mi moc nešel.


Tøetí den jsme jeli k vodopádu a k první muslimské modlitebnì na indonéském území. Byla zalo¾ena v 16.století.


Ještì jednu skuteènost popíšu - zpívání z minaretu. Veèer zaèal muezzin zpívat v 18 hod a vydr¾el a¾ do 22 hod. Ráno zaèal opìt v 06 hod do 08 hod.
Po prohlídce vodopádu a výborném koupání jsme se sešli s turisty horolezci. Pøišli trochu pozdìjší. Mladá Dánka si poranila koleno a aby smùla byla naplnìna, ještì si otlaèila prsty na nohách. Kdo to za¾il ví co to obnáší.


Výsledek výstupu.
Z osmi vycházejících jsem prvý odpadl já. Na vrchol sopky vyšli Jurko z Košic (bìhá maratóny), Jurko od Bratislavy a za Èechy Marta. Pod vrchol se dostala Danka starší. Ostatní došli do stanového tábora ke kráteru. Dùle¾ité bylo, ¾e vyšel Jurko od Bratislavy, nebo» celý zájezd natáèel. Všichni máme slíbené DVD.


Udìlali jsme spoleèné foto v dìdince Senaru. Pøesun do pøístavu a pak malou lodicí (byly velké vlny, zá¾itek na celý zbývající ¾ivot) na ostrov Gili. Bylo to 5 km od Lomboku.
Ubytování v pìkných chatách. Do postele jsem se dostal ve 22 hod.
Zítra nás èeká šnorchování…

 

Dìti moje - aneb cesta do Indonésie - 1

 

Fotogalerie - 1
Fotogalerie - 2


František Blabla

***


Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 12.10.2013  20:06
 Datum
Jméno
Téma
 12.10.  20:06 hera
 12.10.  19:38 kvìta
 12.10.  18:40 ferbl pro heru
 12.10.  18:06 hera
 12.10.  12:16 janina
 12.10.  10:35 Vesuvanka díky
 12.10.  10:16 jisuch53
 12.10.  09:25 ferbl pro Vona a nejen pro nìho.
 12.10.  08:33 Bobo :-)))
 12.10.  07:40 Blanka B.
 12.10.  07:33 Inka
 12.10.  07:20 KarlaA
 12.10.  06:53 Pavel
 12.10.  06:39 LenkaP