12.2. 1925 v Chicagu se narodila Joan Mitchell, zemřela 30.10. 1992 v Paříži.
Byla to u americká umělkyně, která vytvářela abstraktní olejomalby, kresby a grafiky. Studovala umění a malbu od velmi mladého věku a po studiu anglické literatury navštěvovala Art Institute of Chicago. V roce 1948 odjela do Evropy, navštívila Francii, Itálii a Španělsko. Koncem 40. let se prosadila svými lyrickými abstraktními obrazy. V roce 1951, ve věku 26 let, se zúčastnila průkopnické výstavy 'Ninth Street Art Exhibitions' v New Yorku.
Její dílo se vyznačuje svěží a spontánní energií.
Od roku 1968 se definitivně usadila na francouzském venkově a rozvinula intenzivní barevnou abstrakci inspirovanou přírodními jevy.

9.2. 1873 se ve Staré Říši narodil Josef Florián, zemřel 29.12.1941 rovněž ve Staré Říši.
Josef Florián byl katolicky orientovaný myslitel, literát, vydavatel, překladatel z francouzštiny a angličtiny. Objevil pro naši kulturu celou plejádu básníků, filosofů a umělců.

Ve Staré Říši na Moravě založil Josef Florián vydavatelství s edicemi Dobré dílo, Archy, Studium, Nova et Vetera a Kursy. Objevil pro naši kulturu celou plejádu básníků filosofů a umělců. Impulsem pro vydávání mu bylo seznámení s dílem Leóna Bloye.
Žil a působil ve Staré Říši, která se díky němu stala centrem soudobé duchovní kultury. Josef Florián jako autor edice Dobré dílo (Opus bonum), v němž vlastním nákladem publikoval přes tři sta titulů děl vědců, básníků, filozofů a teologů, a během téměř čtyřiceti let poprvé představil autory dosud v Čechách neznámé, kteří však měli brzy dojít celosvětového uznání.
Mezi jinými v Dobrém dílu vyšly texty Leóna Bloye, S. Bonneta, G. Bernanose, Chestertona, Bohuslava Reynka, R.L. Stevensona a Florian byl také prvním, kdo zveřejnil překlady Franze Kafky. Edice Dobré dílo měla natolik vysokou výtvarnou i duchovní úroveň, že se stala synonymem pro precizní vydavatelskou činnost a dodnes je legendou české knižní kultury.
Výrazně byli Starou Říší ovlivněni Jan Zahradníček a zejména Bohuslav Reynek.Jan Čep a Jaroslav Durych byli dokonce přímými spolupracovníky staroříšského nakladatelství. A celá řada katolických spisovatelů, která v první republice začala psát a publikovat v Akordu a Řádu, byli lidé inspirovaní působením Josefa Floriana.
Z nekatolických spisovatelů měla Stará Říše velký vliv na Františka Halase, který Floriana několikrát navštívil.
Josef Florián je pohřben spolu s ostatními členy rozvětvené rodiny na hřbitově ve Staré Říši a genius loci tohoto místa ovane každého vnímavého člověka.

6.2. 1923 v Písku zemřel Adolf Hejduk, narozený 8.2. 1835. Adolf Hejduk byl český básník, člen májové družiny, propagátor česko-slovenských vztahů. Studoval reálku v Praze, techniku v Brně a v Praze. Působil jako profesor kreslení, stavitelství a krasopisu v Písku, kde žil až do smrti.

Adolfa Hejduka pojilo vřelé přátelství s Janem Nerudou. V osobním životě neměl příliš štěstí, zažil tragédii, kdy mu zemřely malé dcery. Útěchu hledal v literární práci, výsledkem byly tisíce básní uveřejňovaných ve všech tehdejších časopisech a na šest desítek samostatných básnických sbírek.

V roce 1900 si básník nechal vystavět podle návrhu architekta Jana Kouly dům ozdobený sgrafity se symboly básnictví - pegasem a labutí. Po smrti manželky zde byl zřízen památník, který spravuje Prácheňské muzeum v Písku. Jsou zde dochovány básníkova pracovna, jídelna a salon, a to včetně nábytku, knihovny, obrazů i drobných užitkových předmětů. Památník doplňuje malá nově zřízená expozice o životě a díle.
Dílo Adolfa Hejduka tvoří nejen lyrické a epické básně, ale i próza např. O dvou přátelích, O stavitelství devatenáctého století. Vltava, Zlatá stezka šumavská /1900 v Časopise českých turistů/, Vzpomínky literární.
Hrob Adolfa Hejduka nalezneme na Vyšehradě v Praze.

ŠTĚSTÍ! CO JE ŠTĚSTÍ?

Štěstí! Co je štěstí?
Muška jenom zlatá,
která za večera
kol tvé hlavy chvátá;
oblétá ti skráně,
v kadeři se kryje,
v dlaně hlavu skládáš,
ruka utlačí je.

Štěstí jako rosa
na květech se skvěje,
ale bludná noha
náhle zašlápne je;
zašlápnuto vzdechne,
v oblacích se tratí,
snad se jinovatkou
na tvou kadeř vrátí.

Autor básně Adolf Hejduk

Jindřich Blažej Vávra /WaWra/ se narodil dne 2. února 1831 v Brně, zemřel 26. května 1887 v Badenu u Vídně. Byl to moravský lékař, cestovatel, botanik, sběratel rostlin.
Vystudoval gymnázium v Brně, dále filosofický ústav v Brně, lékařství ve Vídni. V roce 1855 obdržel diplom doktor lékařství, diplom doktor chirurgie. Jako námořní lékař procestoval spoustu částí světa.

Osobně se Jindřich Blažej Vávra významně zapsal do průzkumu flóry exotických krajin. Patří rovněž k průkopníkům botanické fotografie - fotografoval. Během svých cest, které vykonal ve službách Rakousko-Uherska, popsal 173 nových botanických druhů. Na počest jeho objevů (170 botanických druhů) a k jeho poctě bylo jinými botaniky pojmenováno 10 botanických druhů.

Jindřich Blažej Vávra má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Wawra. Za zásluhy byl několikrát oceněn a 6. 3. 1873 povýšen do rytířského stavu s přídomkem von Fernsee - z dalekých moří.

30.1. 1760 v Duchcově se narodil František Xaver Partsch /Parč/, zemřel 6.4. 1822 v Praze. Byl to český hudební skladatel.

Pocházel z kantorské a muzikantské rodiny. Jeho otec byl vynikající varhaník ve službách Valdštejnů a dlouhá léta úspěšně zastával úřad školního rektora. František Parč studoval v Jihlavě, pokračování studia bylo v Praze a sice filozofie a práva. V Praze mladého skladatele neopustila láska k hudbě, hrál na piano, varhany, zpíval a skládal pro orchestr písně a kantáty. Byl členem české vlastenecké společnosti. Tiskem vydal František Parč i vlastní školu hry na klavír. Od roku 1807 byl ředitelem kůru v Týnském chrámu, autor chrámové hudby, klavírních skladeb a písní.

27.1. 1756 v Salzburgu se narodil Wolfgang Amadeus Mozart, zemřel 5.12. 1791 ve Vídni.

Wolfgang Amadeus Mozart byl klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos, geniální hudebník, který za svého života vytvořil 626 děl světského i duchovního charakteru - opery, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše a chorály.

Jeho otec byl houslista a skladatel ve službách salzburského arcibiskupa. Společně se svou starší sestrou Nanynkou byl vychován ve hře na klavír a jako malý hoch vykonal několik uměleckých cest do Vídně, Německa, Nizozemí, Paříže a Londýna. Později podnikl, tentokráte už pouze se svým otcem, studijní cesty po Itálii.

Dospělý W.A. Mozart se oženil s Konstancií Weberovu a usadil se trvale ve Vídni, ke konci života byl jmenován císařským komorním skladatelem.

Mezi léty 1786 - 1790 vznikly nejslavnější opery - Don Giovanni a Figarova svatba. Obě opery byly uvedeny v Praze za přítomnosti W. A. Mozarta.

Praha znala Mozartovo dílo a nadšeně je vítala,. V roce 1783 byl zahájen provoz Nosticova divadla jeho operou Únos ze serailu. W. A. Mozart navštívil Prahu vícekráte, poprvé přijel v lednu 1787, na jeho počest byl uspořádán velký ples. Podruhé to bylo v srpnu 1787 a poté se 29.10.1787 konala slavná premiéra Dona Giovanniho, kterou Mozart dirigoval a kterou věnoval "Mým Pražanům". Potřetí se stavil v Praze krátce při své cestě do Berlína na jaře 1789 a čtvrtá návštěva započala 28.8. 1791, kdy Mozart přijel na premiéru své korunovační opery Titus, jíž osobně dirigoval 6.9. 1791 u příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem.

Na podzim roku 1791 se W. A. Mozart nakazil infekční chorobou a 5.prosince zemřel. Jeho posledním dílem je zádušní mše, Reqiem, které však nedokončil. Pro nedostatek peněz bylo Mozartovo tělo pohřbeno do "všeobecného jednoduchého hrobu" (nikoliv do hromadného hrobu pro chudé), který se však nedochoval, od roku 1850 je na tomto místě postaven památník.

O přátelství W. A. Mozarta s pěvkyní Josefínou Duškovou a jejím manželem Františkem Xaverem Duškem, snad na jiném místě. Na Bertramce v jedinečném prostředí u Dušků se vždy cítil šťastný mezi svými.

Hermína Laukotová se narodila 24. ledna 1853 v Praze, zemřela 17.1. 1931. Byla to česká malířka, grafička a pedagožka.
Již od mládí se projevovala mimořádný výtvarný talent. Díky rodinnému finančnímu zázemí měla možnost získat rozsáhlé výtvarné vzdělání jak v Čechách, kde studovala u umělců jako Karel Javůrek, Jenny Schermaulová a Jan Adolf Brandejs, tak i v zahraničí. V Paříži se učila u Gustava Reyniera, v Antverpách u Charlese Verlata a v Mnichově u Ludwiga Hertericha.

Hermína Laukotová patří mezi první české malířky, které se věnovaly volné grafice. Tuto techniku osvojila v Mnichově, kde studovala u Doris Raab a později u jejího otce, profesora Johanna Leonarda Raaba. Po návratu do Prahy v roce 1887 začala Laukotová vystavovat své grafické práce a stala se první pražskou výtvarnicí, která se věnovala této formě umění. Od roku 1887 působila v Praze, založila ve Vojtěšské ulici v devadesátých letech vlastní dámskou malířskou a grafickou školu. Vyučovala zde až do roku 1909, kdy své pedagogické působení ze zdravotních důvodů ukončila. Během života podnikala cesty zejména po belgických, holandských a německých městech, ale i v Čechách.

23.1. 1883 se v Sedlčanech narodila Helena Šrámková, zemřela 26.2.1974 v Jaroměři. Byla to česká akademická malířka, restaurátorka obrazů, a představitelka českého meziválečného "ženského umění".

Vystudovala na Umělecko průmyslové škole v Praze, dále u prof. Schikanedera. V Paříži studovala krajinomalbou u profesorů Luciena
Simona a Reného Menarda. V roce 1931 podnikla stipendijní cestu do Itálie a Bulharska. Byla zakladatelkou Kruhu výtvarných umělkyň. S KVU se účastnila většiny členských výstav v Praze i v dalších českých městech. Většinu děl tvořily olejomalby – portréty a krajiny.
Jméno Heleny Šrámkové se objevuje také u zahraničních výstav. Její obrazy se objevily v Athénách, v Miláně, ve Vídni, Buenos Aires, v Sofii, Bukurešti nebo USA. Její hrob nalezneme na Vyšehradském hřbitově v Praze.

18.1. 1933 ve Zlíně zemřel Bohumír Jaroněk narozený 23.4. 1866 tamtéž. Byl to český výtvarník a zakladatel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Vystudoval Odbornou školu pro umělecký průmysl ve dřevě ve Valašském Meziříčí. Pracoval v různých místech a odvětvích uměleckého průmyslu. Bohumír Jaroněk procestoval spoustu zemí, seznámil se s grafikou, impresionismem, různými uměleckými směry a tím vším byl dán ráz jeho tvorby.

Do konce 19.století pracoval jako návrhář v keramických továrnách v Pécsi a Budapešti, působil ve fotoateliéru v Káhiře jako aranžér a malíř pozadí, v Nadarově ateliéru v Paříži, cestoval po Řecku, Palestině, Sýrii a Turecku.

Z křižovatek světa se na přelomu století vrátil domů. Oblíbil si Valašsko a snažil se o jeho povznesení. V roce 1909 založil se svými sourozenci dílny na gobelíny, keramiku a porcelán ve Valašském Meziříčí a v Rožnově pod Radhoštěm, zasloužili se o vznik Valašského muzea v přírodě. Patřil k zakládajícím členům Hollaru.

Pokud jde o grafickou techniku, nejbližší mu byl barevný dřevořez. Odrazil se v něm vliv vídeňské secese, Hanuše Schwaigra, japonského dřevořezu i vliv lidového ornamentu. Dnes se s jeho dílem můžeme setkat ve Štramberském muzeu, ve Valašském muzeu, a v dalších moravských galeriích.

Český malíř Jan Šafařík se narodil v lednu 1886 v Prostějově. Bohužel datum jeho smrti je neznámé, rok 1915.
Původně se měl věnovat stolařskému řemeslu, ale pro své nevšední nadání a náklonnost k malířství byl v roce 1903 přijat na pražskou akademii, kde však pobyl pouze rok. V akvarelování se cvičil u malíře Jana Köhlera. Za svého pobytu v Praze zachytil četná zákoutí a pohledy na starou Prahu. Proslul v Čechách malbami a pohlednicemi pražských zákoutí.
Po roce 1909 se usadil v Paříži, prosadil se i na oficiálních Salonech v letech 1910 - 1914 mezi tehdejší uměleckou konkurencí.
O Janu Šafaříkovi se hovoří jako o "českém Pařížanovi", který do nejvyhledávanější francouzské metropole, města světel, dorazil poté, co dezertoval z vojenské povinnosti v Bosně po roce 1908. Od první světové války je nezvěstný.
O dílo Jana Šafaříka je mimořádný zájem v aukčních síních.

12.1. 1876 v Benátkách se narodil Ermano Wolf Ferrari, zemřel tamtéž 21.1. 1948. Byl to italský hudební skladatel a pedagog.

Původně chtěl být malířem, své úmysly ale změnil po návštěvě Bayreuthu. Studoval v Mnichově u Josefa Gabriela Rheinbergera. Jeho první opera Popelka (1900) v Itálii propadla, v Německu ale později sklidila úspěch. Skládal opery na Goldoniho předlohy, zaznívá z nich jeho záliba v benátském buffo stylu 18. století. Kombinuje ho s chromatickou harmonií, které se naučil v Německu. Dosáhl tak vynikajícího divadelního účinku. Právě v komedii se Wolf-Ferrari cítil nejlépe, neboť tam mohl uplatnit svůj elegantní styl, lehké melodie a zručné nakládání s orchestrem. Vokální party dokládají, že dokonale rozuměl hlasu. Důkazem toho je i hudební hříčka Zuzančino tajemství (1909). Rovněž pokus o veristickou operu (Madonin klenot-1911) dopadl výborně. Dalším dílem je např. Láska lékařem.

Hrob skladatele nalezneme v Benátkách na ostrově San Michele.

11.1. 1795 v Batelově u Jihlavy se narodil Josef Beneš, zemřel 11.2. 1873 ve Vídni. Byl to český houslový virtuóz, skladatel a pedagog.

První hudební vzdělání získal u otce, později studoval v Jihlavě. Dosáhl prestižních postů (dirigent Filharmonické společnosti v Lublani, profesor Akademie hudby ve Vídni, první koncertní mistr vídeňského Dvorního divadla). Svůj život strávil mezi Vídní a Lublaní a na koncertních cestách. Josef Beneš byl autor skladeb pro housle a klavír, ve kterých se nechal inspirovat hudbou Nicoly Paganiniho.

Josef Beneš je spíše zapomenutou postavou české hudby 19. století. Dnes máme to štěstí, že do některých děl tohoto autora se můžeme zaposlouchat na koncertech.

8. ledna 1936 se narodil světově proslulý dirigent Zdeněk Mácal

Svou osobností a gesty přitahoval pozornost nejen hráčů, ale i publika. Za svou dirigentskou kariéru řídil mnoho orchestrů na čtyřech kontinentech. Dirigoval ve významných operních domech světa. Velkou část života zasvětil české hudbě. Na tu se soustředil i v době, kdy stál v čele České filharmonie.

V životě dirigenta Zdeňka Mácala sehrála málokterá skladba tak zásadní roli v jeho životě sehrála první symfonie Bohuslava Martinů. Díky ní se jako student konzervatoře zařadil v polovině 60. let mezi nejvýraznější české dirigenty.

V České republice začal svou kariéru. Po příchodu ruských tanků zamířil do Nizozemska, a odtud pak dál do Evropy. Jeho muzikalita a charisma mu otvíraly dveře u nejvýznamnějších evropských orchestrů.

Do vlasti se vrátil až v roce 1996. A do čela milovaného orchestru se pak jako šéfdirigent postavil v roce 2002. Jako šéfdirigent se snažil uvádět především českou hudbu.

3.1. 1848 v Nové Pace se narodil Josef Tulka. Byl to český malíř, jehož rodina prožívala těžké existenční podmínky. Po absolvování gymnázia v Jičíně studoval na pražské Akademii. V letech 1867-1871 byl žákem profesorů E. Roma, Josefa Trenkwalda a Antonína Lhoty. Na studiích se živil sám, hrál divadlo, opisoval noty, vyučoval hudbě a kreslení. Tragický pocit umělecké neschopnosti vedl Tulku v dalších letech k tomu, že spálil většinu svých malířských a hudebních skic.

K jeho nejznámějším dílům patří cyklus Lidský život v pražském Thunovském paláci a výzdoba pěti lunet v lodžii Národního divadla v Praze. Dále se podílel na výzdobě votivního chrámu ve Vídni spolu s Františkem Ženíškem a Maxem Pirnerem. Na počátku roku 1882 odjíždí Tulka do Itálie, kde jeho stopa mizí.

28.12. 1969 zemřel Václav Král, narozený 21.10. 1902 v Dobříči u Kralovic. Byl to český malíř, grafik a ilustrátor. V letech 1916 - 1919 studoval na odborné škole keramické v Bechyni, dále to byla studia na UMPRUM v Praze, a posléze další studium na AVU v letech 1923 - 1927 u Maxe Švabinského a T.F. Šimona. Věnoval se krajinomalbě a portrétu, v grafice se zaměřil na dřevoryt a na barevnou litografii. Od roku 1939 byl členem Umělecké besedy, od 1950 člen SČVU, od roku 1952 SČUG Hollar.

Zajímavostí je, že při bombardování Prahy v únoru 1945 byl zničen jeho ateliér i dům ve kterém bydlel /dnes zde stojí Tančící dům/. Celé jeho dosavadní dílo bylo zničeno. Díky přátelství Václava Karla s fotografem Josefem Sudkem se zachovala alespoň částečná fotodokumentace obrazů a kreseb. Z existenčních důvodů se Václav Karel od druhé poloviny čtyřicátých let soustředil především na práci ilustrátora dětských knih a stal se velmi úspěšným a vyhledávaným autorem.