10.3. 1861 v Petrohradu zemřel Taras Ševčenko narozený 9.3. 1814. Byl to ukrajinský básník, výtvarný umělec, folklorista a etnograf. Vedle Ivana Kotljarevského zakladatel moderní národní ukrajinské literatury, symbol země a ukrajinské kultury. Jeho pomníky stojí v mnoha ukrajinských i světových městech. Za psaní v ukrajinštině a obhajobu ukrajinské nezávislosti byl v roce 1847 uvězněn. Ze 47 let svého života prožil Ševčenko 24 let jako nevolník, 9 let na svobodě, 10 let ve vyhnanství a 4 roky pod policejním dohledem.

8. března 1348 Karel IV. vydal zakládací listinu Nového Města pražského.

Město bylo založeno kolem tří centrálních prostorů (dnešní nám. Karlovo, Václavské a Senovážné) se sítí pravoúhlých, nezvykle širokých ulic jak středisko řemeslné výroby.

V roce 1784 bylo spojeno s ostatními historickými částmi Prahy v jeden celek.

7.3. 1716 se narodil Josef Stern, zemřel 1.7. 1775. Byl to barokní malíř oltářních obrazů a fresek rakouské národnosti. Dlouho působil na území dnešní České republiky a byl mimo jiné i dvorním malířem hraběte Leopolda Dietrichsteina v Brně.
V mládí Josef Stern prošel italskou školou. Byl ovlivněn italskou, především benátskou malbou. Kromě Brna pracoval pro řadu kostelů, byla to i Kroměříž, dále v Krnově a ve Slezsku, dále i v Čechy Umělecká práce malíře zahrnuje jak nástěnnou malbu, tak závěsné obrazy s převážně náboženskou tematikou.

3.3. 1966 v Memmingenu v Německu zemřel Gustav Brauner, narozený 10.9. 1880 v Tylově u Rýmařova. Byl to středoškolský učitel, malíř, grafik, krajinář.

Gustav Brauner studoval na technické škole v Brně, odkud přešel na Vídeňskou akademii kde studoval v letech 1899-1909. Vyučoval poté na německých středních školách v jižních Čechách. Namaloval velké množství akvarelů z Budějovicka a jižních Čech Po odchodu do penze se usadil v Uničově a vyhledával náměty z místního prostředí. Maloval venkovská stavení severní Moravy a Slezska, krajinu se vzdálenými kopci i lukami. Po druhé světové válce byl odsunut a usadil se v Bavorsku. Nadále tvořil a realizoval několik výstav ve Španělsku i v USA.

29.2. 1864 v Praze se narodil Vilém Doubrava, zemřel 2.11. 1935 v Srbsku. Byl to český hudební skladatel, pedagog a překladatel. Vilém Doubrava vystudoval v Praze gymnázium a zpěv. Po státní zkoušce byl majitel hudební školy na Žižkově, pořádal se svými žáky hudebně výchovné koncerty. Zároveň byl úředníkem pražské plynárny, ve výslužbě žil ve Vráži u Berouna.
Vilém Doubrava byl autor klavírních skladeb. Vydal písně Čtvero písní, Staropražské písničky a jiné. Překládal krátké beletristické práce a uveřejnil i články z oboru přírodopisu.

26.2. 1735 ve Chvalšinech se narodil Josef Rosenauer, zemřel 10.3. 1804 v Českém Krumlově. Datum narození není zcela přesné. Byl to význačný jihočeský rodák, český inženýr, který vyprojektoval a postavil Schwarzenberský kanál a Vchynicko-tetovský plavební kanál.

Josef Rosenauer se narodil jako dítě svobodné matky. Roku 1759 nastupuje jako lesní adjunkt do schwarzenberského lesního úřadu v Českém Krumlově. Na náklady zaměstnavatele studoval na inženýrské akademii ve Vídni, kterou ukončil r. 1770 a následujícího roku získává titul schwarzenberského knížecího lesního inženýra. V roce 1724 se stává přísežným zemským zeměměřičem.
V době života Josefa Rosenauera ještě nepronikla na území Šumavy železnice, trvalo to dalších 50 let. Existovaly stezky a dlážděné či neupravované silnice pro soumary a vozy jako hlavní dopravní komunikace. Vypracováním návrhu plavení dřeva z oblasti šumavské Modravy a Roklanu po řece Vydře s obejitím nesplavného úseku pod Antýglem.Josef Rosenauer navrhl vodní kanál, který se dnes jmenuje Vchynicko-tetovský. Tento kanál nesplavný úsek Vydry geniálně obchází a ústí do Křemelné pod obcí Srní. Zajímavé je, že vybudování této asi 14 km dlouhé stavby v náročném horském terénu trvalo Rosenauerovi a asi 300 dělníkům jen dva roky (1799-1801).
V závěru života byl Josef Rosenauer nejen občanem Českého Krumlova a čestným občanem Vídně, ale také čestným občanem královského hlavního města Prahy.


Doplním text, při mých toulkách Šumavou nikdy nevynechám cestu podél Vchynicko-tetovského kanálu, miluji ho, obdivuji malé mosty a mostky, je to pohoda pro oči i duši. Inženýr Josef Rosenauer byl skvělý muž s velkou vizí do budoucna.

22.2. 1993 zemřel v Praze Miloslav Troup, narozený 30.6. 1917 v Hořovicích. Byl to český akademický malíř. Vystudoval Státní grafickou školu a Státní umělecko průmyslovou školu v Praze. V jeho výtvarném vývoji sehrálo důležitou roli studium v Paříži v druhé polovině 40 let.

Vzdělával se na École des Beaux Arts a École des Arts décoratifs. Po návratu do vlasti v roce 1950 se usadil v Praze, kde po celý život pracoval ve svém ateliéru na Starém Městě ve Veleslavínově ulici. Architekturu města zachycoval velmi osobitým způsobem na svých plátnech. Kromě volné tvorby se intenzivně zabýval ilustrováním a užitou grafikou.

Ve Francii jeho výtvarný projev získal expresivní výraz založený na suverénní kresbě a jasné barevnosti. Silné francouzské vlivy se odrážely v jeho celoživotní tvorbě. Do témat jeho volné malby se vždy promítalo prostředí, v němž žil, ať už to byly pařížské ulice se svéráznými postavami trhovců či později architektura staré Prahy, nebo prostředí jihočeského venkova.

Miloslav Troup se podílel i na výzdobě sakrálních interiérů. Oblíbil si jižní Čechy, kam zajížděl za svým bratrem prachatickým lékárníkem a jeho rodinou, s níž trávil letní dovolené a vánoční svátky. Velmi bohatá je knižní ilustrace, umělec ilustroval více než 160 titulů, z nichž některé vyšly v mnoha jazykových mutacích a deseti vydáním. Miloslav Troup se prosadil rovněž v oboru užitého umění, vytvořil návrhy pro vitráže do olova umístěné v Praze, Olomouci, Pitíně, Ostravě, Martině a Česticích u Volyně.

19.2.1987 zemřela Milada Marešová narozená 16.11.1901. Byla to česká malířka a ilustrátorka. Věnovala se malbě, kresbě a ilustrátorské tvorbě.
Z Uměleckoprůmyslové školy v Praze, kde studovala na Kreslířské a malířské škole pro dámy, přestoupila Milada Marešová v roce 1918 na Akademii výtvarných umění do ateliéru profesora Vojtěcha Hynaise. V roce 1922 podnikla studijní cestu po Německu, kde na ni silně zapůsobily sociálně kritické proudy tehdejší realistické malby, souhrnně označované jako Nová věcnost. Následující rok pak strávila několik měsíců v Paříži, kde navštěvovala přednášky Františka Kupky.
Po návratu do Čech se začala naplno věnovat profesionální práci malířky a ilustrátorky. První samostatnou výstavu uspořádala již roku 1925 v Topičově salónu v Praze. O pět let později, po návratu ze své další studijní cesty do Paříže, vystavovala dokonce v Aventinské mansardě. Ve 20. a 30. letech vyzdobila svými kresbami celou řadu knih a bibliofilií a jako ilustrátorka spolupracovala s časopisy Prager Presse, České slovo, Lidové noviny, Pestrý týden a Ženský svět.
Větší část druhé světové války Marešová strávila v ženské káznici Waldheim, kam byla převezena nedlouho po zatčení gestapem roku 1940 za spolupráci na ilegálním časopise V boj, do nějž jako ilustrátorka přispívala.
Po válce pak téměř na dvacet let přerušuje svou malířskou práci a věnuje se převážně ilustrování knih, kterých za svůj život výtvarně doprovodila na dvě stě. Pozdní tvorba autorky se pak nese ve jménu návratu k jejím oblíbeným velkoměstským námětům ze 20. a 30. let.

16.2. 1803 v Praze zemřel Jan Václav Stich, narozený 28.9. 1746 v Žehušicích. Byl to český virtuóz na lesní roh, houslista a hudební skladatel.

Jan Václav Stich se učil hře na lesní roh v Praze u Josefa Matějky, v Mnichově u Jana Šindeláře a v Drážďanech u K. Houdka a Jos. Hampela. Jeho otec byl panským kočím u hraběte Jana Josefa Thuna. V roce 1763 byl odeslán do Drážďan k dobříšskému rodákovi K. Houdkovi a jeho kolegovi A. J. Hamplovi původem z Prahy, kde si osvojil jím tehdy vyvinutou techniku krytí, kterou později rozvinul a zdokonalil.
U hraběte Thuna na panství Žehušie musel Jan Václav Stich sloužit i jako sluha. S tím se nesmířil a začala jeho pouť hudebníka Evropou. Používal italský pseudonym Giovanni Punto. Setkal se i s Wolfgangem Amadeem Mozartem a s mladým Ludwigem van Beethovenem.
Tvorba Jana Václava Sticha byla velmi rozsáhlá. Šlo o koncerty pro lesní roh a orchestr, koncerty pro klarinet, dále např. více než 100 duetů ro 2 lesní rohy. Přepracoval Hamplovu školu pro lesní roh a napsal sbírku denních cvičení.

12.2. 1925 v Chicagu se narodila Joan Mitchell, zemřela 30.10. 1992 v Paříži.
Byla to u americká umělkyně, která vytvářela abstraktní olejomalby, kresby a grafiky. Studovala umění a malbu od velmi mladého věku a po studiu anglické literatury navštěvovala Art Institute of Chicago. V roce 1948 odjela do Evropy, navštívila Francii, Itálii a Španělsko. Koncem 40. let se prosadila svými lyrickými abstraktními obrazy. V roce 1951, ve věku 26 let, se zúčastnila průkopnické výstavy 'Ninth Street Art Exhibitions' v New Yorku.
Její dílo se vyznačuje svěží a spontánní energií.
Od roku 1968 se definitivně usadila na francouzském venkově a rozvinula intenzivní barevnou abstrakci inspirovanou přírodními jevy.

9.2. 1873 se ve Staré Říši narodil Josef Florián, zemřel 29.12.1941 rovněž ve Staré Říši.
Josef Florián byl katolicky orientovaný myslitel, literát, vydavatel, překladatel z francouzštiny a angličtiny. Objevil pro naši kulturu celou plejádu básníků, filosofů a umělců.

Ve Staré Říši na Moravě založil Josef Florián vydavatelství s edicemi Dobré dílo, Archy, Studium, Nova et Vetera a Kursy. Objevil pro naši kulturu celou plejádu básníků filosofů a umělců. Impulsem pro vydávání mu bylo seznámení s dílem Leóna Bloye.
Žil a působil ve Staré Říši, která se díky němu stala centrem soudobé duchovní kultury. Josef Florián jako autor edice Dobré dílo (Opus bonum), v němž vlastním nákladem publikoval přes tři sta titulů děl vědců, básníků, filozofů a teologů, a během téměř čtyřiceti let poprvé představil autory dosud v Čechách neznámé, kteří však měli brzy dojít celosvětového uznání.
Mezi jinými v Dobrém dílu vyšly texty Leóna Bloye, S. Bonneta, G. Bernanose, Chestertona, Bohuslava Reynka, R.L. Stevensona a Florian byl také prvním, kdo zveřejnil překlady Franze Kafky. Edice Dobré dílo měla natolik vysokou výtvarnou i duchovní úroveň, že se stala synonymem pro precizní vydavatelskou činnost a dodnes je legendou české knižní kultury.
Výrazně byli Starou Říší ovlivněni Jan Zahradníček a zejména Bohuslav Reynek.Jan Čep a Jaroslav Durych byli dokonce přímými spolupracovníky staroříšského nakladatelství. A celá řada katolických spisovatelů, která v první republice začala psát a publikovat v Akordu a Řádu, byli lidé inspirovaní působením Josefa Floriana.
Z nekatolických spisovatelů měla Stará Říše velký vliv na Františka Halase, který Floriana několikrát navštívil.
Josef Florián je pohřben spolu s ostatními členy rozvětvené rodiny na hřbitově ve Staré Říši a genius loci tohoto místa ovane každého vnímavého člověka.

6.2. 1923 v Písku zemřel Adolf Hejduk, narozený 8.2. 1835. Adolf Hejduk byl český básník, člen májové družiny, propagátor česko-slovenských vztahů. Studoval reálku v Praze, techniku v Brně a v Praze. Působil jako profesor kreslení, stavitelství a krasopisu v Písku, kde žil až do smrti.

Adolfa Hejduka pojilo vřelé přátelství s Janem Nerudou. V osobním životě neměl příliš štěstí, zažil tragédii, kdy mu zemřely malé dcery. Útěchu hledal v literární práci, výsledkem byly tisíce básní uveřejňovaných ve všech tehdejších časopisech a na šest desítek samostatných básnických sbírek.

V roce 1900 si básník nechal vystavět podle návrhu architekta Jana Kouly dům ozdobený sgrafity se symboly básnictví - pegasem a labutí. Po smrti manželky zde byl zřízen památník, který spravuje Prácheňské muzeum v Písku. Jsou zde dochovány básníkova pracovna, jídelna a salon, a to včetně nábytku, knihovny, obrazů i drobných užitkových předmětů. Památník doplňuje malá nově zřízená expozice o životě a díle.
Dílo Adolfa Hejduka tvoří nejen lyrické a epické básně, ale i próza např. O dvou přátelích, O stavitelství devatenáctého století. Vltava, Zlatá stezka šumavská /1900 v Časopise českých turistů/, Vzpomínky literární.
Hrob Adolfa Hejduka nalezneme na Vyšehradě v Praze.

ŠTĚSTÍ! CO JE ŠTĚSTÍ?

Štěstí! Co je štěstí?
Muška jenom zlatá,
která za večera
kol tvé hlavy chvátá;
oblétá ti skráně,
v kadeři se kryje,
v dlaně hlavu skládáš,
ruka utlačí je.

Štěstí jako rosa
na květech se skvěje,
ale bludná noha
náhle zašlápne je;
zašlápnuto vzdechne,
v oblacích se tratí,
snad se jinovatkou
na tvou kadeř vrátí.

Autor básně Adolf Hejduk

Jindřich Blažej Vávra /WaWra/ se narodil dne 2. února 1831 v Brně, zemřel 26. května 1887 v Badenu u Vídně. Byl to moravský lékař, cestovatel, botanik, sběratel rostlin.
Vystudoval gymnázium v Brně, dále filosofický ústav v Brně, lékařství ve Vídni. V roce 1855 obdržel diplom doktor lékařství, diplom doktor chirurgie. Jako námořní lékař procestoval spoustu částí světa.

Osobně se Jindřich Blažej Vávra významně zapsal do průzkumu flóry exotických krajin. Patří rovněž k průkopníkům botanické fotografie - fotografoval. Během svých cest, které vykonal ve službách Rakousko-Uherska, popsal 173 nových botanických druhů. Na počest jeho objevů (170 botanických druhů) a k jeho poctě bylo jinými botaniky pojmenováno 10 botanických druhů.

Jindřich Blažej Vávra má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Wawra. Za zásluhy byl několikrát oceněn a 6. 3. 1873 povýšen do rytířského stavu s přídomkem von Fernsee - z dalekých moří.

30.1. 1760 v Duchcově se narodil František Xaver Partsch /Parč/, zemřel 6.4. 1822 v Praze. Byl to český hudební skladatel.

Pocházel z kantorské a muzikantské rodiny. Jeho otec byl vynikající varhaník ve službách Valdštejnů a dlouhá léta úspěšně zastával úřad školního rektora. František Parč studoval v Jihlavě, pokračování studia bylo v Praze a sice filozofie a práva. V Praze mladého skladatele neopustila láska k hudbě, hrál na piano, varhany, zpíval a skládal pro orchestr písně a kantáty. Byl členem české vlastenecké společnosti. Tiskem vydal František Parč i vlastní školu hry na klavír. Od roku 1807 byl ředitelem kůru v Týnském chrámu, autor chrámové hudby, klavírních skladeb a písní.

27.1. 1756 v Salzburgu se narodil Wolfgang Amadeus Mozart, zemřel 5.12. 1791 ve Vídni.

Wolfgang Amadeus Mozart byl klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos, geniální hudebník, který za svého života vytvořil 626 děl světského i duchovního charakteru - opery, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše a chorály.

Jeho otec byl houslista a skladatel ve službách salzburského arcibiskupa. Společně se svou starší sestrou Nanynkou byl vychován ve hře na klavír a jako malý hoch vykonal několik uměleckých cest do Vídně, Německa, Nizozemí, Paříže a Londýna. Později podnikl, tentokráte už pouze se svým otcem, studijní cesty po Itálii.

Dospělý W.A. Mozart se oženil s Konstancií Weberovu a usadil se trvale ve Vídni, ke konci života byl jmenován císařským komorním skladatelem.

Mezi léty 1786 - 1790 vznikly nejslavnější opery - Don Giovanni a Figarova svatba. Obě opery byly uvedeny v Praze za přítomnosti W. A. Mozarta.

Praha znala Mozartovo dílo a nadšeně je vítala,. V roce 1783 byl zahájen provoz Nosticova divadla jeho operou Únos ze serailu. W. A. Mozart navštívil Prahu vícekráte, poprvé přijel v lednu 1787, na jeho počest byl uspořádán velký ples. Podruhé to bylo v srpnu 1787 a poté se 29.10.1787 konala slavná premiéra Dona Giovanniho, kterou Mozart dirigoval a kterou věnoval "Mým Pražanům". Potřetí se stavil v Praze krátce při své cestě do Berlína na jaře 1789 a čtvrtá návštěva započala 28.8. 1791, kdy Mozart přijel na premiéru své korunovační opery Titus, jíž osobně dirigoval 6.9. 1791 u příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem.

Na podzim roku 1791 se W. A. Mozart nakazil infekční chorobou a 5.prosince zemřel. Jeho posledním dílem je zádušní mše, Reqiem, které však nedokončil. Pro nedostatek peněz bylo Mozartovo tělo pohřbeno do "všeobecného jednoduchého hrobu" (nikoliv do hromadného hrobu pro chudé), který se však nedochoval, od roku 1850 je na tomto místě postaven památník.

O přátelství W. A. Mozarta s pěvkyní Josefínou Duškovou a jejím manželem Františkem Xaverem Duškem, snad na jiném místě. Na Bertramce v jedinečném prostředí u Dušků se vždy cítil šťastný mezi svými.