Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zita,
ztra Oleg.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Pímo dušikový zaátek tohoto roku zpsobil, e jsem se ani já necítila ve své ki. Hledala jsem proto, ím bych si zlepšila náladu, jene nic kloudného mne nenapadalo... „A pedevírem!...“
 
"Co jsem to vlastn chtla...?"
O všem - pro oi mé a mých pátel.
 
asy se mní...
Naše rodina nebyla njak náboensky zaloená, ale maminka si do kostela tu a tam zašla - trochu srovnat myšlenky, jak íkávala. Nu a pokud pijela na návštvu babika, i tu to do našeho kostela táhlo. Nebylo se emu divit. V našem nevelkém mst toti stojí rozlehlý, historicky cenný zámek a souástí zámeckého areálu je i velký a krásný barokní kostel.
A s maminkou i babikou jsem se obas do kostela dostala i já. Chodila jsem tam ráda, protoe se mi moc líbila bohatá výzdoba barokního interiéru, zvlášt pak sochy svatých a andl. Kdo m ale okouzlil nejvíc, to byla socha Panny Marie. K té m to táhlo neodolateln, a tak kdykoliv jsme  se na procházce ocitli v blízkosti kostela, zaala jsem svj doprovod (a to i v dob, kdy jsem se ješt vozila na sporáku) pobízet slovy: "Pojídat Malinu!" To ovšem nebyla výzva, abychom se dopustili zahradního pychu v maliní , jak by se nezasvcení tenái mohli chybn domýšlet ! Byla to výzva, abychom zamíili do kostela "podívat se na Marii", podaná svéráznou eštinou asi dvouleté sleny.
Další, co mne na kostele fascinovalo, byla varhanní hudba a hlavn pak zpv.V dob, kdy jsem sotva zaínala tvoit první slova, vytvoila jsem si pro kostelní zpv oznaení "háchá". Jediným štstím pro naši rodinu  bylo zejm to, e jsem se nenarodila o njaký ten rok díve, protoe kdykoli jsme projídli s koárkem v blízkosti kostela, zaala jsem nadšen vykikovat svoje "háchá"- i kdy se práv nezpívalo.
Jednou, to u mi táhlo na tetí rok, mne maminka vzala s sebou do kostela na njakou bohoslubu. Dokud mluvil knz a probíhal obad u oltáe, byla jsem klidná. Prohlíela jsem si oblíbenou "Malinu" i ostatní obrazy a sochy a mlela jsem. Le všeho do asu! Najednou zaznly varhany a lidé zaali zpívat. A to byl konec mého klidu. Pocítila jsem nepekonatelnou touhu být také ástekou toho mnohohlasého sboru! A protoe jsem tehdy asi znala velmi omezený poet písniek, spustila jsem bez pedchozího varování, zato na celé kolo Já do lesa nepojedu, já do lesa nepjdu. Musím zárove dodat, e kdy mi Stvoitel pidloval hudební sluch, byl velmi skoupý!  Maminka ztuhla, popadla mne do náruí a rekordn rychle pekonala tch asi 30 metr, je ji dlily od východu z kostela, ím pipravila vdné posluchae o dleitou informaci, e sekyra je za 2 zlatý a toprko za tolar. Venku následovalo drazné kázání o tom, e já musím v kostele mlet, i kdy ostatní zpívají. No, dlouho mi to vrtalo hlavou...
Kdy mi bylo pt let, zaaly jsme s Julinkou coby pedškolaky navštvovat mateskou školu. Do školky jsme to mly jen pár desítek metr, nepecházely jsme ádnou silnici, a tak jsme mohly do školky chodit samy, bez doprovodu. Byly jsme jako dvojata: stejná výška, pes ramínko stejné kabelky na svainku, kudrnaté vlásky naesané do stejných "kohout" - jen barvou a délkou vlásk jsme se lišily. Julinka byla nná andlská blondýnka  s vlnitými vlásky po ramena, kdyto z mých kaštanových, na krátko ostíhaných kudrn urit vyuhovaly rky. Ráno jsme se ped našimi zahradními vrátky uchopily za ruce a svorn odkráely do školky. V poledne se pro nás stavoval nkdo z dosplých, ale ten mohl slouit jen jako neviditelný tlesný stráce - do své samostatnosti jsme nikomu zasahovat nedovolily! Rozcházely jsme se vdy zase ped naší brankou a louily se bným "Ahoj!" A jednou se projevila - a bhví jestli to bylo "školkovou" výchovou, nebo jen poslechem rozhlasu - zmna našeho politického smýšlení. V ten den jsme si toti potásly pravicí a rozlouily se:"Tak est práci!"
Míla Nová
Další lánky autorky:
Bráškovy vejšplechy
Není nad slušivý sestih...
Nesušte se u sloupu!
Zázrané uzdravení
Doktorky Bolíto