Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Michaela,
ztra Vendeln.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Cesta do íma a Neapole - 9

 

V Capri jako v Ráji….

 

Tahle noc nebyla kouzelná a ráno jsem nevstával dív jako vera. Kdy jsme pijeli opt k moi na náš druhý nocleh, tak jsem se soustedn a odhodlan pesvdoval, e se po veei urit v tom moi vykoupu. I bez tch plavek. A pak jsem se dobe a hodn naveeel, popil se spolustolovníky darované víno, vybhl na beh moe do tmy a ony vlny skoro do pasu. Tedy do mého nízkého pasu. Pesto jsem se zaal svlékat a najednou mi dv vlny opláchly kolena, akoliv jsem ped tím stál ve vod jen po kotníky. Njak se nám rozdovádlo moe. Mrška. A protoe jsem ješt nevidl ani jednou v ivot Capri, tak jsem se znovu oblékl a šel spát. To zas tak dobe neplavu, abych teba u tuto noc doplaval zrovna a tam. V té tm bych tam pece nic nevidl! To radši na Capri a zítra lodí.

 

 

 

Kdy u jsem ten osobn prásknutý prvodce, tak jsem hned ml být vyuit a vést tu naši skupinu do pístavu, zatím co ta naše Pavla dokoupí lodní lístky pro zbytek spolucestujících. To bylo ješt vera. Nakonec jsem ale nikoho nevedl a lístky se stihly na tu naši lo koupit za pochodu. Zase ádná praxe. Pánbh má turisty rád. No ale zase by mohli vidt teba Bari, kdyby se se mnou ztratili. Dneska u s Itálii skoníme. Jedeme lodí na Capri a pak v Neapolském pístavu pokáme na autobus, ne se naplní devítiaplhodinová povinná pestávka našich idi. Je to dáno zákonem a ten je platný v celé Evropské unii. A pak pojedeme dom. Tady v pístavu je ivo jako na Václaváku. Ani ne tak lidmi, jako rznými a perznými plavidly. Parkují zde dva veliké trajekty a kadou chvíli pijídí a odjídí lod nejrznjších druh, typ, rychlostí a význam. My u lístky máme koupené. Kadý dostáváme jeden tam a jeden zpátky. Odjezd v devt ticet. Do té lodi ped námi nestihli nastoupit dva pokroilí manelé na tandemovém kole. Nejdív musel “nkam”pán a pak paní. A víte, e kapitán kvli nim zacouval s lodí zpátky k molu, nalodil je a pak teprve doopravdy odplul! Kolik to asi muselo stát penz. Té vyjeté nafty! Záitek!

 

 

 

edstavte si to teba s letadlem na letišti. Tedy s vrtulníkem, nebo letadla necouvají. Ale ono to není v cestovním prostedku, ale v tch lidech co je ídí. V jejich lidskosti. To na nás tedy ekat kapitán nemusel. Vrhli jsme se všichni na palubu, jako bychom si nepamatovali, jak to dopadlo s Titanikem. Tahle ta lo se Titanik nejmenovala. Nejmenovala se vlastn nijak, nebo na jejím boku byl jen název lodní spolenosti. Hbit jsem zaujal místo u okna, nebo lo byla veliká, míst bylo na ní hodn a my na ní byli první. Byla skoro plná, ale je fakt, e všichni sedli a nikdo nestál. Pomalu jsme proplouvali pístavem kolem všech tch lodí, lodiek a bárek a bylo to vlastn jako na nádraí. Jen ty koleje nebylo vidt a “vlaky” byly vtší. Opustili jsme pístav, pak motory poádn zabraly, a lo poskoila jako nevycválané híb a já jsem asnul, jak plujeme najednou rychle. Asi to byla lo rychlíková. Moské Pendolíno. Nesedlo se nám špatn a cesta trvala asi hodinu. Ubhla pekvapiv rychle. Bylo mi sváten, vlny byly správn malé a mn ani nikomu na palub se neudlalo špatn. Sláva všem suchozemcm.

 


A pak u se ped námi objevily bíle útesy caprijské. Útesy- to snad ne. To jsem trochu pehnal. Moná pehnal. Nevím, od jaké velikosti zaínají útesy. Byly to prost vápencové skály nejrznjších tvar a obas i odstín. Slunce je ozaovalo a vytváelo za našimi zády stíny které se postupn posouvaly za lo, jak jsme je míjeli. Pomalu jsme vplouvali do pístavu, pak chvíli stáli na kotv a ekali, a nkteré lodi z pístavu vyjedou. Pod jejich kýly víil bílý písek, zatím co my stáli ukotveni a ekali. Ale pak jsme se dokali i my. Byla docela legrace vystoupit na molo. Lo se pece jenom trochu houpala, mezera mezi ní a molem se co chvíli mnila, a tak obas byl vidt v nkterých oích i ds a hrzu. Phobos a deimos. Ale nakonec jme to všichni zvládli bez pádu do mlkých hlubin pístavu.
Beli jsme všichni na záchod, protoe u za pár minut nás ekala jiná výletní lo na cestu kolem ostrova. Doopravdy, ne kolem svta. Jenom kolem ostrova. Nkteí z nás touili po návštv Modré jeskyn. Ale to nám prvodkyn celkem rychle rozmluvila. Dát dvacet ti euro za maximáln desetiminutovou návštvu, je trochu moc. Navíc tu modrou svtélkující vodu budeme vidt i pi plavb, která nás práv ekala. Ne zas tak výjimen modrou, ale pece alespo piblin. A pi té naší plavb budeme vidt i Bílou jeskyni a mnohem a mnohem víc, ne kdybychom pluli navštívit jen Modrou jeskyni.

 

 

 

Pístav mi trochu svou barevností pipomínal Maranelu z mé loské návštvy Ligurského moe. Jen to vlastní moe nebylo tak nádhern barevné jako tam. On taky ostrov Capri je jiný u tím, e je ostrovem. Ale o tom a za chvíli.Te nasedáme do devné bárky, která nás poveze kolem ásti ostrova, jen je pírodní rezervací, na vyhlídkovou plavbu. Je to doopravdy bárka ze deva a obsazujeme ji zcela. Sedíme na bocích na sedadlech kolem dokola, jako se kdysi dávno sedávalo na ebiáku. Opíráme se o devo a o sousedy v blízkém sousedském kontaktu. Vzadu uprosted je nco jako kapitánský mstek s kormidelním kolem. El kapitano nám zane italsky drmolit o tom, co vidíme práv vpravo. E a destro…..Zní to trochu, jako by nám nadával a chvíli mu to trvá, ne si uvdomí, e promlouvá pouze k moi, které mu jediné rozumí. A tak dostává mikrofon do ruky Pavla.Ta nám nenadává. Lo není zas tak úpln velká. Je vlastn úpln malá. Vnímáte skoro kadou vlnu od projídjících lodí a obas nás opláchne zdivoelá voda. Ale reakce jsou jen veselé. Nikdo se s nikým nahlas nebaví, kadý sedící na boku se otáí bokem, aby vidl co se dje na pídi.


Zaíná to sochou zdravícího Neptuna. Pokrauje nejmenší pláí na ostrov. Jen tak pro švédskou trojku, nebo pro objemného, asi dvstdvacetikilového jedince. To odhaduji, prosím. Pobeí se dramaticky co chvíli mní. Je libo Pravickou bránu? Je práv ped námi. Bílá jeskyn je vlastn nejenom bílá, ale té rová a trochu modrá. Nahoe uvnit ní je vidt stalaktit (nebo stalagmit?-roste zespoda) ve tvaru, který pipomíná modlící se Pannu Marii. Tak pravila Pavla do mikrofonu. Vidíme i kousek pobeí s podobn zbarvenou hladinou jako v Modré jeskyni. Jako by do moe nkdo nasypal modrou skalici. Plujeme dál k ervenému korálu. Já korál tedy nevidím. Snaím se, snaím. Hodn. Ale nevidím. Pravda je to krásn ervené, ale písahal bych, e je to asa. To víte. To ta televize m zkazila. Ale kdy to íkají, tak to musí být pravda. Skály jsou fascinujícím zpsobem porostlé zelení. Je to, jako by to bylo namalované v pohádkové kníce. A to prosím píroda všechno sama. A pak je to tady a ped námi. Symbol ostrova Capri. Slavné Faraglioni. Ti skály s prchozím otvorem uprosted té prostední. Jsou na všech pohlednicích z Capri. Jakoby ani nepatily do tohoto našeho evropského svta. Spíš nkam do Jihoínského moe. Pomalu proplouváme na druhou stranu a na výzvu kapitána si trojskalí fotíme. Všichni, kteí máme ím. A pak u následuje jen plavba zpátky do pístavu stejnou, ale zpátení trasou. Fotím luny v protismru, mávám neznámým kormidelníkm jako malý kluk a se mnou se asem pidávají i ostatní. Blbnutí je nakalivé.

 

Ta plavba byla …..No nevím jak to napsat, aby to nevyznlo nabubele, umle a neupímn. U to mám. Píjemná! Moc. Po plavb si kupujeme lístky na zubaku. Taková šalina na ocelovém hebenu. Abychom u te nemuseli potit krev. To stoupání do msteka Capri je moné zdolat po schodech. Ale pro, e. Svezeme se zase ním, co doma nemáme. A tak zaíná as našeho stoupání. Je to trochu, jako bychom jeli výtahem. A do msta Capri. Ve mst je nco asu, a tak se ást lidí vrhá do nákup suvenýr a ást do kafe se zmrzlinou. Já chodím a fotím a snaím se do sebe dostat atmosféru. Docela se mi to daí. Ta pohoda je úasn nakalivá. Pak se jdeme podívat na vyhlídku kolem domu Muntheho se jménem San Michele. Pan Axel Munthe byl švédský spisovatel, který tu il a napsal njakou moc krásnou knihu. Bohuel ji neznám. Hlavn ten jeho dm by se mi moc líbil. Prohlíí se za vstupné, ale my nemáme as. Nemáme as ani si prohlédnout Villu di Tiberio, neboli vilu Jovis. A to m mrzí doopravdy hodn. Nic není v ivot zadarmo, nebo náš as je písn vymen. Spcháme jinam. Jedeme toti skoro všichni do Anacapri. Autobusem, místní dopravou. Anacapri znamená v pekladu nco jako proti Capri. Ale to neznamená, e by proti mstu Capri Anacapri nco mlo. Spíš to vyjaduje polohu. Vila Jovis má blí práv k Anacapri. Le, jak jsem dl……


Vešli jsme se do autobusu všichni. Silnice jako na Vesuv, ale jednu chvíli mám dojem, e autobus jede po provázku, který je omotaný kolem skály. Domorodce to nebere, ale turisté co chvíli zavírají oi, aby je zas vyteštné otvírali. Nevím, zda se potíme strachem i vedrem. A to ješt pojedeme zpátky! Naštstí to trvá jen chvilku. V Anacapri je sedaková lanovka, která vede na nejvyšší kopec ostrova se jménem Monte Solaro. Je to jen 589m, ale je to dost. Vte mi. A tak naskakujeme na lyaskou sedaku, zaklapneme závoru ped sebou a stoupáme naposledy vzhru. Výš ne tento kopec u na Capri nic není. Mám pár posledních volných pomyslných okýnek na pamové kart. Ale dole pode mnou je tolik krásných kvtin. Poprvé v ivot vidím divoce rostoucí strelícii. Pak nco jako rdesno hadí koen, ale vtší a domodra, nco jako vikev, ale njak tak dvakrát velikou a pomerane, citrony, tešn…..A za mnou moe a pístav a lod a……Jeiši, je tohleto moné? Vdy ráj je pece výš. O hodn výš. A Svatý Petr v ím. Kdo nás do toho Ráje tedy vlastn pustil?


Vyskakujeme nahoe na nejvyšší plošin ostrova. Je tu vyhlídková terasa s restaurací a zábradlím. Tak tohle je ta chvíle, která se u nikdy nezapomíná. Tohle je ta chvíle, kvli které se ije. Nezavinné štstí. Zaplacené, ale nezavinné. Kdy m tady necháte bydlet a dáte mi tikrát denn najíst, budu vám zde bez mzdy nadosmrti uklízet! Proto hipísáci zstávali v šedesátých a sedmdesátých letech v jihovýchodní Asii. Pro ten nenáron a pirozen plynoucí as. Hluboko pod námi je Národní park Capri, vlevo ti útesy Faraglioni, u kterého jsme byli ped chvílí s bárkou, a za námi pístav. Na nm se houpá obrovská školní plachetnice, jako by byla z dávných as. Není. Lod vplouvají a vyplouvají, celé moe je jasn a neskuten modré a pechází na obzoru v tmavší pevninu. Tam nkde u Sorenta a Neapole a nad tím vším spí svj neklidný sen klidný Vesuv se svými bratry a sestrami. Byli jsme tam nahoe moná i hodinu, ale byli bychom tam urit o moc a moc déle. Tak tam bylo krásn a taková vám tam byla pohoda! Pavla se piznala, e má sen tu strávit teba msíní dovolenou jako turista. „V támhle té vile. Vidíte ji? V támhle té.“ A Pavla u toho pi své profesi zaila i vidla moc…..

 

Ale pak u musíme dol. Lodní zpátení lístky máme na sedmnáct ticet. A tak se Pavla pohupuje na sedace pode mnou, docela sympaticky a malebn a pak se nacpeme do skoro plného autobusu, projedeme Krupovou silnici bez zavírání oí, sestoupáme zubakou a nalodíme se. Všechny ty lod, které jsme vidli seshora, te míjíme vlevo a pak se proplouíme neapolským pístavem a vystoupíme na molo. Ješt máme as zajít na hrad. Vajený hrad stojí pímo v jedné z ásti pístavu. Vstup je bezplatný. V základech hradu je prý zazdno veliké zlaté vejce. A praskne, hrad se zítí. Honem, honem, a to ješt stihneme. A tak stoupáme na bašty. U je nás málo, protoe zbytek výpravy loví suvenýry. Ty, které si mete koupit. Suvenýr je pece francouzsky vzpomínka. A já u te jimi mám naplnné srdce, hlavu i oi a koup mi neteba. Ale abych zas tak úpln nelhal. Koupil jsem na Vesuvu nerosty, které Vesuv vytavil. Jsou úhledn seazené v krabice a jednou je teba vnouata vyhodí do popelnice. V budoucnu jednou, nkdy, moná…Take taky jsem kupoval. Njaké pohledy pro rodinu a dva obrázeky a citrónovici v Anacapri. Ale te u nic a dupu schody na bašty. Vyhlídka z nich je krásná a já u si mau nafocené fotky, abych mohl nafotit lepší. Pístav je barevný jako pohlednice, je plný lodí a lodiek, msto je odsud pokojné, malebné, bohaté. Ale pak u musíme doopravdy k autobusu. Po nábeí co chvíli probhne bec, rybá chytá pímo na molu ryby a oba trajekty ješt stále kotví v pístavu. Míjíme slavnou ulici Santa Lucia. Ano, tu ze známé a obas i rádii provozované písn. Zamávám trajektm a vyjídíme dom. Trajektm je to šuma fuk a zase nás eká Brener, Mnichov a Plze. A pak se rozejdeme a u se asi nikdy v ivot neuvidíme. My, kteí jsme spolu byli chvíli v Ráji. Turisté z eska. Ale záleí na tom odkud? V kteréme srdci nebo míst leí Ráj?

N E J D L E I T J Š Í J E P E C E S A M O T N Á E X I S T E N C E R Á J E …


Jií Suchánek

 

Další lánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance asu
Na Bab
Pro píšu
Na Príglu
Podobenství o vtru
Svtlo v oích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hrad
Vrou mi boty
Povode
Jen tak si leím v poli
Za poledního áru
Na Strahov
Osamlost pespolního bce
 
 
Toskánsko
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3
Toskánsko - 4
Toskánsko - 5
Toskánsko - 6
Toskánsko - 7
Toskánsko - 8
 
Cesta do íma a Neapole
Cesta do íma - 1
Cesta do íma - 2
Cesta do íma - 3
Cesta do íma - 4
Cesta do íma - 5
Cesta do íma - 6
Cesta do íma - 7
Cesta do íma - 8
 
Stvoitelé asu - 1
Stvoitelé asu - 2
Stvoitelé asu - 3