Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Doubravka,
ztra Ilona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bylo nebylo...
aneb jak je uitené mít známosti mezi bezdomovci
 
U jsem toho mla plné kecky. Dokonila jsem úklid ped nájezdem kritické ísti rodiny, tedy kritické hlavn ke stavu mých oken, istoty podlahy a naleštných zrcadel.
Od rána jsem nic poádného nejedla, s vlasy svázanými v neádném culíku, na sob u notn ušmudlané triko z bývalé manelovy garderoby a kamaše.
Hotovo! Nesmírn jsem se tšila, e se svalím do ušáku, uvaím kafe, a budu vychutnávat uklizený byt (ped likvidací té ásti rodiny, která nedosáhla vku pti let).
Ješt vynést odpadky, mla jsem v pedsíni tyi plné pytle.
Nazula jsem si synovy tenisky, jednak proto, e byly po ruce – tedy po noze, jednak proto, e byly krásn zešlápnuté u paty, a tím pádem lehce obutelné. Tch pár metr k popelnici nevadilo, e jsou o pt ísel vtší.
Pouena pedchozími zkušenostmi, jak trapná situace me nastat v podobných pípadech, kdy se zabouchnou dvee jsem popadla tyi pytle, peliv zamkla, klíe pevn svírala v dlani, a sebhla tch pár schod s vdomí, e to je dneska poslední výkon, který musím udlat. Pak u bude klid, mír a kafe.
Naše kontejnery nebyly kupodivu peplnné a po okraj, jen divn páchly. Bylo období okurkové sezóny, ili zbytky rzných zelenin v rzném stupni rozkladu tvoily základ všeho materiálu.
Hodila jsem do kontejneru jeden pytel, druhý, tetí – a hups – s tetím pytlem zázraným zpsobem zmizely v té zmti uvadlých salát, rozbedlých rajat a tlejících kedlubn i mé klíe od bytu.
Slyšela jsem tupé cinkání, jak klíe pozvolna díky své váze klesaly co nejblíe ke dnu.
S posledním pytlem a posledními zbytky sil jsem zstala stát zcela bezradn ped vozíkem, s otázkou – co te?
Vrhnout se do kontejneru, vyházet odpadky, a probojovat se a ke dnu, k mým klím? Pedstava, e se noím do té zmti rzných zbytk všelieho jsem ztuhla.
Naklonila jsem se dovnit, a rychle jsem odstoupila.
To nedokáu …. bdovala jsem. To nezvládnu…
Rychle jsem probírala jiné  monosti.
Kdo má ješt moje klíe?
Rodie, kteí jsou ve Vídni. Dost od ruky.
Kamarádka, která je po posledním zneuití mého bytu pro své mimomanelské hrátky (jak odsouzeníhodné!) ješt nevrátila, ovšem ona se také ješt nevrátila z dovolené s dtmi u moe.
Sousedka, které jsem klíe dát chtla, ovšem zatím nedala, jeliko jsem to poád odkládala.
Syn byl nkde mezi Prahou a New Yorkem.
Jsem v pytli.
e bych se spustila po okapu od soused? Poární ebíky, nad kterými vdycky projevuji údiv v zahraniních filmech nemáme. Bydlím ve tetím poschodí – od stechy i od zem tedy dost daleko, abych podnikala jakékoliv kaskadérské kousky.
ešení nemám.
Do háje! Nezbývá, ne se propracovat jakoukoliv metodou na dno kontejneru!
Bezradn jsem se rozhlíela kolem, a jako naschvál, nikde ani noha. Byl podveer, lidstvo tlelo u televizních pijíma.
 
Bylo mn do breku, byla jsem vzteklá, a hlavn zcela, ale totáln zcela bezradná!
Pokusila jsem se odstranit vrchní ást pytl s odpadky a docílila jsem pouze toho, e se protrhly, a jejich obsah zasypal ješt více mé proradné klíe od domova, bezpeí, klidu a kafe.
Jestli budu muset volat hasie, aspo e mám doma uklizeno, utšovala jsem se hloup.
Te jsem si uvdomila, jak asi psobím, a jak bych zapsobila na pípadné bezpenostní a jiné sloky.
Pi odskoku s odpadky jsem si opravdu nepipustila, e bych potkala ivou duši, a mj úbor, nalíení i úes skuten nebyly vhodné k jakémukoli spoleenskému styku.
Psobila jsem jak bezdomovec. A k tomu pološílený.
Snad ta myšlenka, snad zásah vyšší moci – nevím, ale kde se vzala, tu se vzala...
Jediná postavika, která se v mém zorném úhlu objevila, se mn znan podobala. Schýlená postava s vozíkem, hrábmi a tyí. Míila pímo ke mn.
„Dobrý den“, tichým hlasem promluvila osoba.
„Dobrý den“, odpovdla jsem tak, jak mn doma uili.
Bledmodré oi pod epicí se na mne zkoumav podívaly. Odhadovaly, zda jsem konkurence, pízrak, nebo tajný agent KGB, velmi dobe maskovaný.
V tom mn to došlo. Pravidelná „údrba“ našich kontejner v podob osbky, která hledala v odpadcích to, co se ješt dalo vyuít pro její peití. Zrovna nedávno jsem vyhazovala u pro mne nepotebné obleení, a s vdomím existence tchto lidiek jsem ho nehodila do kontejneru, ale v pytlích poloila vedle. Byly tam kabáty, deka, i bundy po synovi.
lovíek ml na sob mn velmi známou bundu – ano, byla to ta „naše“! On to ovšem nemohl vdt. Já si pipadala jako v blbém filmu.
„Prosím vás, upadly mn do kontejneru klíe od bytu, mete mn pjit ty hráb?“, duchapln ze mne vypadlo.
„Já to prohrábnu“, odvtil v „naší bund“ ustrojený lovíek. „V kterém míst?“
Ukázala jsem mu pravdpodobné místo výskytu mých klí k domovu.
Trvalo to snad dv, ti minuty. Praxe se nezape – pár šikovných pohyb, a ne jsem se nadála, klíe byly venku.
Nevím, jestli ten lovíek tušil, jakého problému mne zbavil, ale mé upímné dkování mu urit udlalo radost.
Usmál se na mne bezzubým úsmvem, a já si íkala – pomocnou ruku vtšinou najdete tam, kde ji vbec neekáte. Napadlo by vás nkdy, e bezdomovec, kterého obcházíte obloukem, vám nkdy me velmi, velmi pomoci?
Mn do té doby nikdy.
Dagmar Jarošová
Další lánky:
Bylo, nebylo...(1) le
Bylo, nebylo...(2) pravda
Bylo, nebylo...(3) le
Bylo, nebylo...(4) pravda
Bylo, nebylo...(5) pravda
Bylo, nebylo...(6) le
Bylo, nebylo...(7) pravda
Bylo, nebylo... (8) pravda
Bylo, nebylo... (9) le 
Bylo, nebylo...(10) pravda
Bylo, nebylo... (11) pravda