Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jaromr,
ztra Zlata.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Magdalena Dobromila Rettigová, spisovatelka

Magdalena Dobromila Rettigová patila mezi naše první národní buditele, pesto, e se narodila v rodin, kde se mluvilo pouze nmecky.

Pesto, e ji pipomíná pouze slavná „Kuchaka“, není její jméno zapomenuto, vtšina lidí u nás ví, e práv tuto kuchaku napsala.

Je trošku úsmvné, kdy všechny prameny o této spisovatelce vyzdvihují, e pocházela z nmeckého prostedí. Kde by byla pišla na konci osmnáctého století k eskému prostedí? esky mluvit nepatilo tehdy ke znakm „dobré spolenosti“. Kadý vrchnostenský úedník, jím byl i otec Magdaleny, nemluvil jinak ne nmecky, to ani jinak nešlo.

František Martin Pelcl (1734 - 1801), první profesor eštiny na praské univerzit, v dob jejího narození uil eštinu a eský djepis na vídeské univerzit; profesorem v Praze byl jmenován a r. 1793. Pokusil se v r. 1775 vydal Balbínovu „Obranu jazyka eského“, ale náklad byl zabaven a on uvznn. R. 1781 bylo zrušeno nevolnictví a tím se mohlo stát, e eština zaala z venkova pronikat i do mst. Krameriovy noviny zaaly vycházet a r. 1789.

Josef Dobrovský, který ve vzkíšení eštiny nevil, napsal svoji „Ausführlichges Lehrgebäude der böhmischen Sprache (Zevrubná mluvnice eštiny) a v r. 1808.

Magdalena Rettigová, rozená Artmannová, se narodila 31. ledna 1785 ve Všeradicích u Hostomic na Berounsku, kde byl na zámku její otec purkrabím, tzn. byl správcem zámku, kde v té dob vládl rod Mitrovických.

I kdy Magdalena mla šest sourozenc, zstala nakonec sama. Krátce po jejím narození nastaly na zámku zmny a její otec si hledal místo u hrabat Špork. Podle nkterých pramen prý ve Stanicích u Prahy. Nenašla jsem ale ádné Stanice ani v seznamu obcí R ani zámek Stanice v Sedlákových „Hradech a Zámcích“; Šporkové mli v té dob v drení Milešov u Kutné Hory, Lysou nad Labem. Hemanv Mstec a Konojedy u Kostelce nad ernými Lesy. V Konojedech by vypadalo pravdpodobné, e by zde František Artmann našel uplatnní, protoe v té dob Šporkové zámek pestavovali, ale potvrzení pro to nemám.

Magdalena se ale musela se ji v pti letech nauit plést, aby si sama pletla punochy. Se stejn starými dtmi si hrát nemohla; pro slenu „ze zámku“ se to nehodilo a jiné úednické dti v okolí nebyly. Matka ji uila íst a psát a také se cituje, e ji uil piarista Eugenius Frank, který byl kdysi vychovatelem u hrabat Kounic.

Otec ale zemel, kdy jí bylo sedm let. Tehdy il ješt její malinký bratíek, který brzy zemel také. Matka dostala malou penzi a odsthovala se s dcerou do Plzn k své bohaté seste. Podle jiných pramen nejdíve bydlely v Praze a a kdy bylo Magdalen deset let, odsthovaly se nakrátko do Plzn.

V Plzni v deseti letech zaala Magdalena navštvovat školu. Školní docházka tehdy byla povinná od 6 do 12 let, pokud ovšem dít nemlo njakého domácího uitele. První ti roky byla škola triviální, kde se vedle náboenství uilo íst, psát a poítat, nkdy i v eštin, druhý stupe byla škola hlavní vtšinou v krajských, nkdy i v okresních mstech, kde se vedle náboenství uily základy latiny, djepis, zempis, matematika a fyzika. Ale vyuovací e byla u pouze nmecká.

Vzhledem k její spoleenské osamlosti jí nezbývalo nic jiného ne etba. A v té dob se dívkám nedostávaly do rukou jiné knihy, ne náboenské. etla tedy vtšinou biblické píbhy; rzné píbhy, i vyslechnuté náhodou, si zapisovala.

Pak se pesthovaly po roce a pl do Prahy, opt k njaké bohaté tet, a zejm se dostala Magdalena také na njaká divadelní pedstavení, protoe dokonce tehdy nmecky napsala divadelní hru, která se nedochovala, s názvem „Holztante“. Peloit by se to dalo jako „Devná tetika“, ale pravdpodobn se jednalo o krajový název - íkalo se tak v sedmnáctém století enám pocházejícím ze Schwarzwaldu v Nmecku. - Ale moje sonda vypuštna do svta - doŠvýcarska a Rakouska mi bliší informaci nepinesla.

V r. 1798 Magdalena ván onemocnla a byla v praské nemocnicí v ulici Na slupi „U Albtinek“ a tam ji to ovlivnilo natolik, e se chtla stát jeptiškou, ale maminka jí to nedovolila.

V dom, kde s matkou bydlela, se pronajímaly i pokoje pro studenty. Podle nkterých pramen potkávala v dom studenta Jana Rettiga (1774 - 1844), který studoval práva. Ovšem doba, kdy se mohli poprvé uvidt, není zcela jistá. Opt nkteré prameny uvádjí, e se vidli poprvé, kdy bylo Magdalen dvanáct let, co bylo v r. 1797, podle nkterých pramen se s ním poprvé potkala, kdy jí bylo patnáct let, co by bylo v r. 1800. Rettig práva studoval mezi r. 1797 a 1801.

V kadém pípad se do sebe zakoukali, ale matka se satkem nesouhlasila - Rettig nebyl pro dceru dostaten dobrou „partií“. Ale kdy byla Magdalena nemocná a byl strach, e nemoc nepekoná, svolila matka s tím, e pokud se dcera pozdraví, e se to vyeší jinak. Ale ona svatbu prosadila. Jan Alois Rettig pocházel z polonmecké rodiny, jeho otec byl Nmec - a Jan svj vztah k eskému národu zejm zaal hledat u za vysokoškolských studií, kdy bylo moné zhlédnout ve Stavovském divadle nebo u Hybern eské hry, kdy u vycházely Krameriovy noviny.

Podle nkterých pramen se Magdalena Artmannová vdala v r. 1808 práv v den svých tiadvacátých narozenin. Pesto, e se vdávala z lásky, byly její pozdjší názory zcela odlišné, pestoe její manelství bylo povaováno za šastné. Psala prý pozdji, e kdyby jí bylo dvacet let, e by se radji vrhla ze skály, ne aby se vdala. Me to ale být zpsobeno pedevším tím, e z jedenácti dtí, které pivedla na svt, se pouze ti doily dosplosti.

Její manel se zamil na komunální právo - býval zamstnancem rzných radnic, ím bylo dáno, e se manelé pomrn asto sthovali. Prvním místem po svatb Magdaleny Retttigové byl Tábor. Manelé tam pobyli asi pt let, narodily se jim dv dti, ale ob zemely. Z tohoto období nejsou o jejich ivot celkem další zprávy. Dalším místem, kde Rettig slouil, byla Pelou. Opt zde byli pt let. Zde se narodily dv z dtí, které peily do dosplosti - Karel, který se pak vyuil sazeem, psobil v Terstu.Ví se o nm, e ml dceru Angelu, která byla vynikající pianistkou. Druhým díttem byla Jindiška Mílina (1813 - 1854), slavná sopranistka nejdíve ve Stavovském divadle v Praze, pak ve Štýrském Hradci a pak dvorní pvkyn Královské opery v Mnichov. O ní je moné se doíst v Pozitivních novinách v láncích Jetti v hrob Její Excelence  a PIUM FALSUM - Od písn Kde domov mj k Lumírovi Nedvídkovi.

Deset let po svatb se manelé Rettigovi dostali do Ústí nad Orlicí a zde se vlastn zaalo rozvíjet vlastenectví obou dvou.

Protoe paní Magdalena asto churavla, byl jejím lékaem František Xaver Koráb (1762 - 1843), který byl ale zárove velkým vlastencem. On to byl, který upozornil na tehdejší nezpsob rozhovoru v domácnosti Rettigových, kde se mluvilo „pisl pémiš pisl taj“ trošku esky, trošku nmecky. Podle nkterých pramen k rozhodnutí došlo pi oslav svátku paní Magdaleny v lét 1819, kdy se spolenost rozhodla, e za kadé nmecké slovo se bude platit pokuta a z výtku se poídí knihovna. Z vybraných penz se poídilo asi ticet knih a paní Magdalena se stala knihovnicí. Podle nkterých pramen se v té dob se také manelé Rettigovi seznámili s vlasteneckým knzem Josefem Liboslavem Zieglerem (1782 - 1846), který sám hodn knih pjoval. On byl tím, který jim navrhl uívání druhého - vlasteneckého jména. Od té doby se paní Magdalena podepisovala Magdalena Dobromila Rettigová a její manel ml jména Jan Alois Sudiprav Rettig. V jiných pramenech stojí, e se Zieglerem se Rettigová seznámila a u Pospíšila v Hradci Králové.

Od r. 1819 psala paní Magdalena jen esky.

Další významnou ústeckou osobností byl místní lékárník Jan Evagelista Andres (1783 - 1825), s jeho manelkou se paní Magdalena pátelila. Pan lékárník ve svém dom zaídil místní divadlo, kde se dávaly i dost tké divadelní kusy. Podle nkterých pramen se i paní Magdalena zúastnila jako úinkující.

Ale i její manel zaal psát - nejdíve napodoboval lidovou poezii; báse „Jablíko“ mu vyšla k almanachu „Dobroslav - aneb rozliné spisy pouného i obveselujícího obsahu v ei nevázané“, který v letech 1820 a 1822 vydával Ziegler v Hradci Králové. - Nkteré prameny pipisují báse „Jablíko“ jeho en. - Pak vycházel, stejn jako jeho manelka z nmeckých vzor; oba také z nminy pekládali. Z Rettigových prací uvádím pouze dva názvy z let 1821 a 1822 „Kouzelná píšala aneb Na odslouenou v klevetníku“ a „Neškodí pátel zkoušeti“. - Pro srovnání meme uvést, e Ján Kollár (1793 - 1852) napsal „Slávy dceru“ v r. 1824 a sám hledal zpsob verše, protoe ást knihy je psána asomírou, která se k eštin vbec nehodí. - Bylo to tedy období hledání pro kadého tehdejšího vlastence.
Nejdíve Rettigovi v Ústí bydleli v Kostelní ulice a pak v r. 1823 v tzv. „Princov dom“ na východní stran námstí.

Kdy se tedy paní Magdalena Dobromila stala knihovnicí, znamenalo to pro ni, e kadou kníku sama peetla, aby ji mohla doporuit dalším tenám. Tak se také stalo, e Ústí nad Orlicí bylo jedním z mst v echách, kde se r. 1820 konala jedna z prvních tenáských besed. Tuto besedu vedla Magdalena Dobromila Rettigová. - Také hned na zaátku r. 1820 napsala provolání, které vybízelo ústecké rodáky a eské eny, aby pstovali eský jazyk; sama provolání stokrát opsala a rozeslala na mnohé adresy po echách, i na Morav, dokonce je poslala i do Vídn, a tak se seznámila s mnoha vlastenci.

Magdalena Dobromila psala dopisy ráda. Dokonce je psala i veršovan - vtšinou bývaly i pouného charakteru. Tehdy byla korespondence jedinou moností, jak udrovat spoleenské kontakty - cestování bylo obtínjší. Rettigová si dopisovala napíklad s básníkem Karlem Sudimírem Šnajdrem (1766 - 1835), asto si dopisovala s ústeckým rodákem, páterem a spisovatelem Matjem Josefem Sychrou (1776 - 1830), který byl také jedním z tch, kteí dbali na správnou eštinu.

Prameny uvádjí, e dokonce Rettigová pedvádla u v Ústí své kuchaské umní a v domácnosti manel Andresových mla jakousi „kuchaskou“ školu, protoe její byt v Kostelní ulice byl tsný. Zde se také pi vaení pedítaly eské knihy.

První práce Rettigové, stejn jako jejího manela, mohly vycházet pouze v almanaších a asopisech. Tak vyšla, podle literárního kritika Arneho Nováka (1880 - 1939) nasládlá a mravouná kníka „Arnošt a Blinka“ v r. 1820 a v r. 1821 „Maenin košíek“. Ovšem v její dob šlo o oblíbené kníky - vtšina literárních kritik mívá k enským románm podobné pipomínky a eny je mají pesto docela rády.

Za pobytu v Ústí se narodil další z potomk manel Rettigových Josef Ondej Liboslav (1821 - 1871), který se stal knzem - piaristickým profesorem, spisovatelem, ale mimo to byl významným mineralogem, co byla i záliba jeho matky.

V r. 1824 byl Jan Sudiprav Rettig peloen do Rychnova nad Knnou. Zde Rettigovi bydleli pímo v radnici, na ní je dnes pamtní deska. Podle uritých pramen jela paní Rettigová s paní Andresovou nkdy ped r. 1826 do Hradce Králové nakoupit knihy pro knihovnu, kterou spravovala. Setkala se tam s vydavatelem Janem Hostivítem Pospíšilem (1785 - 1868). Kdy se dozvdl o jejích aktivitách, e sama píše a i pedítá svoje práce, nabídl jí vydání jejích prací. Podpoili ji ješt Ziegler, spisovatel Václav Kliment Klicpera (1792 - 1859) a také rychnovská hrabnka Rena Kolovratová, rozená Kinská ze Vchynic (1780 - 1842).

O vzniku slavné kuchaky se traduje historka, e za paní Rettigovou dojídl i z Ústí její léka Koráb a e ji místo honoráe poádal o soupis recept jejích vyhlášených lahdek. Tak vyšla poprvé u Pospíšila v Hradci Králové „.Domácí kuchaka, aneb Pojednánj o masytých a postnjch pokrmech pro dcerky eské a Moravské“.

Zajímavé ovšem je, e Rettigové „Kuchaka“ nebyla v té dob na trhu jedinou kuchaskou knihou a pesto pronikla do podvdomí jako kniha velmi úspšná a ádaná, a na tolik, e v r. 1831 vyšlo její další vydání. Z hlediska souasného je moné kladn hodnotit pedevším úzkostlivou snahu autorky o istotu, vzhled i chu pokrm i mnohé praktické rady do domácnosti. Zajímavé je, e bhem autorina ivota vyšla ješt v dalších dvou eských a tyech nmeckých vydáních.

Pínos „Kuchaky“ v té dob byl pedevším v jejím uvedení eštiny do kadé domácnosti. To je práv to pozoruhodné, e se natolik rozšíila. - Ovšem i dnes patí Rettigové „Kuchaka“ mezi poadovaný sbratelský artikl.

V následujících letech vyšly její pouné píbhy - v r. 1825 „Vneek pro dcerky vlastencké“, v r. 1827 divadelní hra „Bílá re“ a „Kesanka vzývající Boha aneb Kniha modlitební pro náboné pohlaví enské“.

V r. 1829 jí vyšly „Chudobiky - Feldblumchen, dárek útlé mládei v jazyce eském i Nmeckém“ opt dílo spíše sentimentální, vnované slen hrabnce Kolovratové.

 
                       
Ke konci období v Rychnov mla Rettigová tký úraz ruky - nebylo jisté, zdali bude moci ješt psát. Ale zásluhou proslulého ranhojie z Hoiek si ruku vyléila a mohla na dalším svém psobišti pokraovat ve své buditelské innosti. V r. 1834 byl toti Jan Sudiprav Rettig peloen do Litomyšle a Litomyšl bylo opt místo, kde vlastenecký ivel psobil.

Úspchy její „Kuchaky“ urily pak další smr její tvorby - zamila se pedevším na praktické kníky.

V Litomyšli ila Rettigová od r. 1834 a do své smrti. Bydlela na dnešním Toulovcov námstí p. 151, kde je pamtní deska.

Za jejího pobytu v Litomyšli vyšly z jejích mravouných kníek v r. 1834 „Narcisky“ a v r. 1835 „Kvítí májové“.

V Litomyšli se manelé Rettigovi opt zapojili do akcí místních vlastenc. Paní Rettigová organizovala rzná setkání, kávové spolenosti a k nim pispla i svojí odbornou publikací „Kafíko a vše co je sladkého – Sto pedpis, kterak se všeliké nápoje i to, co je k pikousnutí pi besedách neb spolenostech paní a pán, pipravovat mají“ která vyšla hned dvakrát - v r. 1843 a 1845.

Byla organizátorkou výlet (landpartií) s njakým vlastivdným cílem.

V r. 1838 vyšla její kníka „Dobrá rada slovanským venkovankám, aneb Pojednání, kterak lze ony pokrmy sprosté lacin a chutn pipraviti, a tak se bu pro budoucí svou domácnost, neb pro slubu cviiti“.

Vzhledem k tomu, e v té dob dobrá partie a spokojenost manelova byla podstatná pro vlastní existenci en, se nememe divit titulu kníky z r. 1840 „Mladá hospodyka v domácnosti, jak sob poínati má, aby spokojenosti své i manelovy došla“. Pímo oslovuje svobodné dívky a vysvtluje jim, pro se mui neení: „Já však, milé dívinky, chci s vámi soukromn pohovoiti a jen mezi tyma oima kadé chci to tajemství sviti, v em to záleí, jaká toho píina, pro se muové ím dál tím mén enjí, pro milovník sice v hojnosti, ale tch, jen by se s milenkou svou navdy poehnáním knským spojiti dali, denn ubývá; kdo tím vinen, povím vám, i dovolím, abyste to také svým milým drukám svily – „Vy samy, roztomilé dívinky, vy samy tím vinny jste!“

Z dalších jejich prací jsou to pedevším divadelní hry - z r. 1838 hra „Vdovec a vdova“, která se nedochovala, „Masopustní ert“, který byl vydán a po autorin smrti. Ke konci svého ivota napsala na pání zámeckých sleen Valdštejnových loutkovou hru „Koš“ pro zámecké divadélko. Dokonce snad i sama hrála v ochotnickém divadle v hostinci U erného orla.

Vtšinou se zúastnila všech kulturních akcí v Litomyšli poádaných a referovala o nich jako dopisovatelka asopisu Kvty. Na píklad i cestovatel Josef Koenský (1847 - 1938) cituje Rettigové zprávu z Kvt z 25. ísla roníku 1840 o litomyšlském rodákovi Janu Jílkovi, který procestoval všechny svtadíly a psal o svých záitcích dom. Charakteristiku mladého mue dopluje paní Rettigová následovn: „O povaze a rázném smýšlení našeho cestovníka svdí listy samé. K vysvtlení jeho neobyejné chuti k cestování pipomínám, e ji co studující v gramatikálních tídách v Litomyšli zvláštní zalíbení jevil v zempise a historii, zanášeje se tením obojího i pi emesle eznickém, k nmu r. 1831 ze studií pestoupil.“

V r. 1843 vyšlo „Pojednání o telecím mase, kadému, komu se pejídáno vnováno“.

V lét 1844 zemel její manel a Magdalena Dobromila Rettigová ho následujícího léta - 5. srpna 1845 - následovala. Pochována je na hbitov v Litomyšli.

Boena Nmcová (1820 - 1862), která Rettigovou osobn poznala, si jí váila natolik, e odmítala svj vlastní portrét s tím, e Rettigová by si ho zaslouila víc.

Na památku Magdaleny Dobromily Rettigové jsou pamtní desky ve Všeradicích na místní hospod, v Rychnov nad Knnou a v Litomyšli. V Litomyšli je nad to ješt pomník z r. 1875, na nm je medailón s reliéfním poprsím spisovatelky podle návrhu profesora kreslení místní reálky Leopolda Ferbera (1838 - 1912), který vytvoil místní umlec František Metyš.

Kdy se zaalo v konci století na Rettigovou zapomínat, napsal v r. 1901 Alois Jirásek (1851 - 1930) veselohru „M. D. Rettigová“.

V r. 1961 byl televizní film „Magdalena Dobromila Rettigová“ od reiséra Františka Filipa (* 1930).

V souasnosti je ve Všeradicích u tetím rokem poádána kuchaská sout O pohár M. D. Rettigové. V Rychnov nad Knnou je v Muzeu hraek v radnici na Starém námstí expozice Magdaleny Dobromily Rettigové, kde jsou vystaveny jednak dobové pedmty, které se vztahují k hospodaení, a jednak i osobní vci spisovatelky.

A na „Kuchaku“, která jí zajistila nesmrtelnost, jsou Rettigové spisy podrobovány kritice pro svou sentimentálnost, mentorství a nepíliš dobrý literární styl. Ale mli bychom si uvdomit, e byla jednou z prvních eských spisovatelek; také témata, o nich psala, byla tehdy uznávaná - viz napíklad nmecké vzory. Nkdy je jí vytýkána i krutost, s jakou „trestá“ provinilce ve svých dílech proti rzným pikázáním. Ale pokud napíklad vezmeme tehdejší pohádky - napíklad bratí Grimm, setkáme se s krutostí, nkdy obzvláš vybranou. - Není moné posuzovat z hlediska zkušenosti, kterou mezi její dobou a dneškem lidstvo prošlo. 

 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 01.02.2021  09:24
 Datum
Jmno
Tma
 01.02.  09:24 Von
 31.01.  15:09 Karla I.