Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Doubravka,
ztra Ilona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Chci toho hodn?

V dobách, kdy jsem chodila do školy, jsme mli pedmt zvaný výpoetní technika. V jedné místnosti se nacházel „POÍTA“. Pes celou stnu. Fackovali jsme takové kartiky, které jsme tam pak strkali, aby nco nesmyslného vylezlo ven.
Peila jsem.
 
V následujících letech,  oproti dnešku líných a pomalých, jsem se nauila ovládat automatikou praku, dálkový ovlada, psací stroj s pamtí, kopírku, a pak HUPS, osobní poítae, ili PC. Personal computer.

Peklopýtala jsem základním vývojem, objevila jsem, e myš nemusí být nutn nco, ped ím skáu na stl a vu. Také osbky, které se zaaly procházet po ulicích s rukou na uchu, a kteí promlouvali sami k sob jsem vbrzku pomocí vzdlaného a svta znalého synovce odhalila. íkali tomu MOBIL, a zpoátku jsem k tmto lidem vzhlíela jako k nadlidem. Bylo to drahé, a k mé nepoteb.

Le – vývoj se zastavit nedá, jak mi u nkolikrát ivot pomocí kopanc naznail. Za chvíli tém všichni mli pilepenou ruku k uchu, a vatlali. Díky tomuto technickému vynálezu se mi nesmírn rozšíily obzory nebo jsem v tramvaji vyslechla, kdo má vinu na tom, e Helenka má horeku, pro Josef pišel zase „oraly dom“, a jak svdí starším dámám mladší milenec. Zpoátku jsem nechápala, pro tak osobní a intimní informace musí vstebávat dalších dvacet, ticet lidí, ale hovoícím to zejm bylo jedno. Mluvili hlasit, snaili se pekiet ruch velkomsta, drnení  a hluk v dopravním prostedku. Lépe se poslouchalo na zastávkách. U jsem zaínala mít obavy, e se z nás všech stanou voyeui – teda sluchoví. Ne zrakoví.

Pak mne rodina, známí, kolegové donutili stát se takovým jdoucím, stojícím i sedícím samomluvcem také. U jsem zaala brát všechny technické vymoenosti jako nutné zlo, i video m proti mé vli nauili pouívat. Digitální fotoaparát – zde ješt tvrd vzdoruji!

Pese všechnu praxi nabytou v posledních padesáti letech jsem však pesto opt zaváhala, zda u nepatím do domova pro dementní seniory.

Na zastávce stála dívina, krásných tvar, krásných dlouhých blonatých vlas, krásného vku, a zejm krásných myšlenek. Ruce mla v kapse, bylo mínus pt stup, a ze rt jí ne tiše, ale hlasem zvonivým plynulo:„Taky t miluji, lásko, u se nemohu dokat, a mne obejmeš, a se mne budeš dotýkat…“, nepokrauji, NEJSEM voyeur! 

Jeliko jsem stála vedle ní jen já, chvilku jsem ztuhla hrzou, e hovoí ke mn.
Nastoupila však lhostejn  do stejného dopravního prostedku jako já, a její slova zcela zejm patila pohlaví muskému - to jsem se uklidnila. Pece u jsem starší osoba a sexuální úchylky – by mám pro n urité pochopení, u nemusím snad zkoušet.
Znáte to. Nechcete, víte, e se to nehodí, stydíte se – ale pesto umíte. Já jsem umla na tu hezkou dívinu, já jsem ji litovala, a pemýšlela, e samomluva zas není tak moc tká nemoc. I já jí trpívám, hlavn, kdy se praštím o njaký zákený roh, to si nadávám pkn šavnat! A nahlas!
 
Pak mne napadlo, e má snad njaký mobil pilepený k uchu – kdy je taková zima. Krom naslouchání jsem ji zaala pozorovat. Ob uši však mla volné! Nieho pilepeného jsem si nevšimla! I  kdy – dráteek. Niteka. Takové jemné nic, pro mé oi, které vlastní ti dioptrie tém nepostehnutelné nic! Nenápadn jsem pikroila blí a koukala, kam ten drátek vede. Vedl do kapsy té krásné lovinky.
 
Aha, takový vylepšený model mobilu! U nemusíme dret pístroj rukou u ucha! Vsuneme do otvoru ušního malinkatý plíšeek, a malinkatý mobilek do kapsy. A meme mluvit, a ob ruce jsou volné!

Zaala jsem poítat, kolik mi je, jakou prmrnou rychlostí jde technický vývoj vped a zaala se bát, e pes mj pokroilý vk se doiji bohuel doby, kdy budeme chodit s minianténkami na hlavách nebo ipech voperovaných v zátylku, a pestaneme hovoit vbec, nebo si myšlenky budeme pedávat na pokyn smrem, i k osob, kterou si uríme. V myšlenkách.

V tuto chvíli jsem byla vdná i za zdánliv samomluvou trpící dívinku, která stále ševelila, no – u byla pkn daleko, nebýt to mobil na drátku, u by asi byla opt nadje na zvýšení populace.

Zatím spolu hovoíme – i kdy …

A budeme oipovaní, kontrolovatelní, pod dohledem kamer, sníma, já u nechci být! Jen letmý pohled do vil vyvolených a velkých bratr a sester stail.

Já chci soukromí! Já chci to nejzákladnjší – chci mít svj domov a své „já“ nedotknutelné, chci mít své  myšlenky, a  monost aspo MYSLET bez kontroly kohokoliv!
 
Chci toho hodn?
 
Dagmar Jarošová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky
 
 
 


Komente
Posledn koment: 11.12.2015  06:25
 Datum
Jmno
Tma
 11.12.  06:25 Bobo :-)))
 10.12.  17:02 kusan
 10.12.  16:28 Jaroslav
 10.12.  13:17 ferbl
 10.12.  13:02 petr Moc je dnes u mlo
 10.12.  08:05 Von
 10.12.  05:58 Mara