23.1. 1883 se v Sedlčanech narodila Helena Šrámková, zemřela 26.2.1974 v Jaroměři. Byla to česká akademická malířka, restaurátorka obrazů, a představitelka českého meziválečného "ženského umění".

Vystudovala na Umělecko průmyslové škole v Praze, dále u prof. Schikanedera. V Paříži studovala krajinomalbou u profesorů Luciena
Simona a Reného Menarda. V roce 1931 podnikla stipendijní cestu do Itálie a Bulharska. Byla zakladatelkou Kruhu výtvarných umělkyň. S KVU se účastnila většiny členských výstav v Praze i v dalších českých městech. Většinu děl tvořily olejomalby – portréty a krajiny.
Jméno Heleny Šrámkové se objevuje také u zahraničních výstav. Její obrazy se objevily v Athénách, v Miláně, ve Vídni, Buenos Aires, v Sofii, Bukurešti nebo USA. Její hrob nalezneme na Vyšehradském hřbitově v Praze.

18.1. 1933 ve Zlíně zemřel Bohumír Jaroněk narozený 23.4. 1866 tamtéž. Byl to český výtvarník a zakladatel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Vystudoval Odbornou školu pro umělecký průmysl ve dřevě ve Valašském Meziříčí. Pracoval v různých místech a odvětvích uměleckého průmyslu. Bohumír Jaroněk procestoval spoustu zemí, seznámil se s grafikou, impresionismem, různými uměleckými směry a tím vším byl dán ráz jeho tvorby.

Do konce 19.století pracoval jako návrhář v keramických továrnách v Pécsi a Budapešti, působil ve fotoateliéru v Káhiře jako aranžér a malíř pozadí, v Nadarově ateliéru v Paříži, cestoval po Řecku, Palestině, Sýrii a Turecku.

Z křižovatek světa se na přelomu století vrátil domů. Oblíbil si Valašsko a snažil se o jeho povznesení. V roce 1909 založil se svými sourozenci dílny na gobelíny, keramiku a porcelán ve Valašském Meziříčí a v Rožnově pod Radhoštěm, zasloužili se o vznik Valašského muzea v přírodě. Patřil k zakládajícím členům Hollaru.

Pokud jde o grafickou techniku, nejbližší mu byl barevný dřevořez. Odrazil se v něm vliv vídeňské secese, Hanuše Schwaigra, japonského dřevořezu i vliv lidového ornamentu. Dnes se s jeho dílem můžeme setkat ve Štramberském muzeu, ve Valašském muzeu, a v dalších moravských galeriích.

Český malíř Jan Šafařík se narodil v lednu 1886 v Prostějově. Bohužel datum jeho smrti je neznámé, rok 1915.
Původně se měl věnovat stolařskému řemeslu, ale pro své nevšední nadání a náklonnost k malířství byl v roce 1903 přijat na pražskou akademii, kde však pobyl pouze rok. V akvarelování se cvičil u malíře Jana Köhlera. Za svého pobytu v Praze zachytil četná zákoutí a pohledy na starou Prahu. Proslul v Čechách malbami a pohlednicemi pražských zákoutí.
Po roce 1909 se usadil v Paříži, prosadil se i na oficiálních Salonech v letech 1910 - 1914 mezi tehdejší uměleckou konkurencí.
O Janu Šafaříkovi se hovoří jako o "českém Pařížanovi", který do nejvyhledávanější francouzské metropole, města světel, dorazil poté, co dezertoval z vojenské povinnosti v Bosně po roce 1908. Od první světové války je nezvěstný.
O dílo Jana Šafaříka je mimořádný zájem v aukčních síních.

12.1. 1876 v Benátkách se narodil Ermano Wolf Ferrari, zemřel tamtéž 21.1. 1948. Byl to italský hudební skladatel a pedagog.

Původně chtěl být malířem, své úmysly ale změnil po návštěvě Bayreuthu. Studoval v Mnichově u Josefa Gabriela Rheinbergera. Jeho první opera Popelka (1900) v Itálii propadla, v Německu ale později sklidila úspěch. Skládal opery na Goldoniho předlohy, zaznívá z nich jeho záliba v benátském buffo stylu 18. století. Kombinuje ho s chromatickou harmonií, které se naučil v Německu. Dosáhl tak vynikajícího divadelního účinku. Právě v komedii se Wolf-Ferrari cítil nejlépe, neboť tam mohl uplatnit svůj elegantní styl, lehké melodie a zručné nakládání s orchestrem. Vokální party dokládají, že dokonale rozuměl hlasu. Důkazem toho je i hudební hříčka Zuzančino tajemství (1909). Rovněž pokus o veristickou operu (Madonin klenot-1911) dopadl výborně. Dalším dílem je např. Láska lékařem.

Hrob skladatele nalezneme v Benátkách na ostrově San Michele.

11.1. 1795 v Batelově u Jihlavy se narodil Josef Beneš, zemřel 11.2. 1873 ve Vídni. Byl to český houslový virtuóz, skladatel a pedagog.

První hudební vzdělání získal u otce, později studoval v Jihlavě. Dosáhl prestižních postů (dirigent Filharmonické společnosti v Lublani, profesor Akademie hudby ve Vídni, první koncertní mistr vídeňského Dvorního divadla). Svůj život strávil mezi Vídní a Lublaní a na koncertních cestách. Josef Beneš byl autor skladeb pro housle a klavír, ve kterých se nechal inspirovat hudbou Nicoly Paganiniho.

Josef Beneš je spíše zapomenutou postavou české hudby 19. století. Dnes máme to štěstí, že do některých děl tohoto autora se můžeme zaposlouchat na koncertech.

8. ledna 1936 se narodil světově proslulý dirigent Zdeněk Mácal

Svou osobností a gesty přitahoval pozornost nejen hráčů, ale i publika. Za svou dirigentskou kariéru řídil mnoho orchestrů na čtyřech kontinentech. Dirigoval ve významných operních domech světa. Velkou část života zasvětil české hudbě. Na tu se soustředil i v době, kdy stál v čele České filharmonie.

V životě dirigenta Zdeňka Mácala sehrála málokterá skladba tak zásadní roli v jeho životě sehrála první symfonie Bohuslava Martinů. Díky ní se jako student konzervatoře zařadil v polovině 60. let mezi nejvýraznější české dirigenty.

V České republice začal svou kariéru. Po příchodu ruských tanků zamířil do Nizozemska, a odtud pak dál do Evropy. Jeho muzikalita a charisma mu otvíraly dveře u nejvýznamnějších evropských orchestrů.

Do vlasti se vrátil až v roce 1996. A do čela milovaného orchestru se pak jako šéfdirigent postavil v roce 2002. Jako šéfdirigent se snažil uvádět především českou hudbu.

3.1. 1848 v Nové Pace se narodil Josef Tulka. Byl to český malíř, jehož rodina prožívala těžké existenční podmínky. Po absolvování gymnázia v Jičíně studoval na pražské Akademii. V letech 1867-1871 byl žákem profesorů E. Roma, Josefa Trenkwalda a Antonína Lhoty. Na studiích se živil sám, hrál divadlo, opisoval noty, vyučoval hudbě a kreslení. Tragický pocit umělecké neschopnosti vedl Tulku v dalších letech k tomu, že spálil většinu svých malířských a hudebních skic.

K jeho nejznámějším dílům patří cyklus Lidský život v pražském Thunovském paláci a výzdoba pěti lunet v lodžii Národního divadla v Praze. Dále se podílel na výzdobě votivního chrámu ve Vídni spolu s Františkem Ženíškem a Maxem Pirnerem. Na počátku roku 1882 odjíždí Tulka do Itálie, kde jeho stopa mizí.

28.12. 1969 zemřel Václav Král, narozený 21.10. 1902 v Dobříči u Kralovic. Byl to český malíř, grafik a ilustrátor. V letech 1916 - 1919 studoval na odborné škole keramické v Bechyni, dále to byla studia na UMPRUM v Praze, a posléze další studium na AVU v letech 1923 - 1927 u Maxe Švabinského a T.F. Šimona. Věnoval se krajinomalbě a portrétu, v grafice se zaměřil na dřevoryt a na barevnou litografii. Od roku 1939 byl členem Umělecké besedy, od 1950 člen SČVU, od roku 1952 SČUG Hollar.

Zajímavostí je, že při bombardování Prahy v únoru 1945 byl zničen jeho ateliér i dům ve kterém bydlel /dnes zde stojí Tančící dům/. Celé jeho dosavadní dílo bylo zničeno. Díky přátelství Václava Karla s fotografem Josefem Sudkem se zachovala alespoň částečná fotodokumentace obrazů a kreseb. Z existenčních důvodů se Václav Karel od druhé poloviny čtyřicátých let soustředil především na práci ilustrátora dětských knih a stal se velmi úspěšným a vyhledávaným autorem.

23.12. 1885 v Mladé Boleslavi se narodil Josef Kumpán, zemřel 9.5. 1961 v Praze. Byl to český krajinářský a zahradní architekt, zasloužil sel o rozvoj českého sadovnictví.

V mládí absolvoval Zahradnickou školu v Lednici. Již před první světovou válkou hned po studiích pracoval v Německu jako vedoucí architekt královské botanické zahrady v Berlíně, působil také v Hamburku a v Paříži. Po návratu domů v roce 1919 založil a otevřel si vlastní projekční ateliér v Roudnici nad Labem, a brzy nato v Praze. Vypracoval přes 1000 projektů novodobých zahrad u vil, 123 veřejných parků, 21 hřbitovů, několik sportovních areálů a koupališť a také zámeckých zahrad.
Ve dvacátých a třicátých letech 20. století se podílel na úpravě zahrad Pražského hradu, Památníku bitvy u Lipan, byl autorem návrhu Růžového sadu na Petříně nebo se podílel na rekonstrukci Fürstenberské zahrady.
Našla by se ještě další spousta zahrad a parků, na kterých se podílel či vytvořil je Josef Kumpán.
Pro mne je to město Slaný a Kumpánova zahrada. V zahradě, která prošla rekultivačním procesem se dochovaly některé původní dřeviny jako jerlin japonský, jedlovec kanadský, lem jehličnanů podél Červeného potoka nebo dřeviny ve svahu nad vilou. Významné jsou i původní staré duby lemující cestu napříč parkem.

Mám fotodokumentaci, kterou ještě na jaře doplním rozkvetlou přírodou. Jinak uchovávám Kumpánovy noviny ze dne 11.6. 2022 vydané u příležitosti slavnostního otevření Kumpánovy zahrady.
Stačí zajet nedaleko Prahy a člověk se ponoří do krásného, klidného místa.

20. prosince 1890 se narodil fyzikální chemik Jaroslav Heyrovský

Za objev polarografie a její využití v analytické chemii získal v roce 1959 Nobelovu cenu.

19. prosince 1915 se narodila francouzská šansoniérka Edith Piaf

Byla nejen vynikající zpěvačkou, ale proslula mnohými milostnými avantýrami. Její poslední přítel byl o třicet let mladší a v podstatě ji pouze ošetřoval na konci její těžké nemoci.
Zemřela 11. října 1963.

17.12. 1965 v Londýně zemřel Bedřich Feigl, narozený 6.3. 1884 v Praze. Byl to český židovský malíř, grafik a ilustrátor.
Bedřich Feigl se narodil v kultivované rodině pražského advokáta Josefa Feigla. V letech 1904-1905 studoval na pražské výtvarné Akademii u profesorů Vlaha Bukovace a Bohumíra Roubalíka. Pro zásadní nespokojenost s jejich akademicky konzervativní výukou však školu velice brzy opustil a podnikl rok trvající studijní cestu po západní Evropě.
Všude intenzívně vstřebával nové dojmy a stále více se utvrzoval o správnosti své nově nasměrované tvůrčí cesty. Jako německy mluvící umělec z Čech se aktivně podílel na kulturním životě v Čechách i v Německu. V roce 1907 stát u vzniku umělecké skupiny Osma. Na její první pražské výstavě představil nejpočetnější soubor.
V prosinci 1932 Feigl navštívil Palestinou. Památná židovská místa a jejich současný život na něj hluboce zapůsobily, jeho malířský výraz se uvolnil a získal na živosti.

Bedřich Feigl s manželkou unikl před německou okupací republiky skutečně v "hodině dvanácté" do Londýna, a tady již setrvá až do dne své smrti, která ho v britské metropoli zastihne 17. prosince 1965. Jeho díla jsou umístěna v galeriích po celém světě.
V Galerii Roberta Guttmanna v Praze byla před pár roky krásná výstava tohoto umělce.

Připomínám hudebníka z dob spíš minulých. Byl to koncertující virtuos a skladatel. V jeho skromném odkazu hrají prim skladby pro violoncello - šest koncertů a dueta pro dvě violoncella. Mikuláš (Nikolaus) Kraft se narodil 14.12.1778 v Esterháze v Uhrách, kde jeho otec A. Kraft působil v tamní kapele, zemřel 18.5. 1853 ve Vídni. Skladatelský odkaz Mikuláše Krafta byl obdobou Paganiniho. Ve hře na violoncello se vyznačoval mimořádnou technikou, krásným zpěvným tónem a výrazným frázováním.

Dnes je tomu 300 let, kdy zemřel Jan Blažej Santini Aichel, český barokní architekt italského původu, který se proslavil jedinečným stylem nazývaným barokní gotika.

6.12. 1879 se ve Strakonicích narodil František Horký, zemřel 21.3. 1936 v Praze. Byl to český malíř a grafik.
Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Františka Ženíška a Hanuše Schwaigera. Ve studiu pokračoval při pobytech v Mnichově, Paříži a Nizozemsku. Pro své kolorované kresby s motivy z pohádkového světa čerpal z díla Hanuše Schwaigera. František Horký maloval převážně krajiny, dále zátiší, portréty a kolorované pohádkové kresby.