Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Andrea,
ztra Jon.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Uctivý sluebník

V dob, kdy jsem zaínal rozum brát, tedy na pelomu padesátých a šedesátých let minulého století, se u komunistickému reimu podailo drobné ivnostníky zlikvidovat. Tch nkolik posledních svtlých výjimek by se dalo spoítat na ruce jedné ruky. Mezi nimi byl i holi Barták v dom . p. 171 s vchodem do krámu po tech vysokých schodech z Tyršovy ulice (dnes v tch prostorách sídlí Marcomnet). Nade dvemi visel nablýskaný mosazný kotou, díve znamení všech oficín.

V msteku bylo více holi. Povstný Bóa ervinka, známý z Hrabalových Postiin, ve skutenosti Bohouš ervenka, u byl v penzi a dlal jen maskéra v divadelním souboru Hálek, ale vzpomínám si teba na pana Heppnera. Ten ml kšeft na Palackého tíd – takovou úzkou tmavou noru, kde se scházeli pedevším fanouškové fotbalového manšaftu Polaban. Spolu s panem Heppnerem tu stíhal i pan erný, s ulíznutou patkou nad vysokým elem, a pozdji i Franta, ne neprávem pezdívaný Opilec. Jen o sto metr dál, (dnes proluka se zdí v bloku mezi Palackého s Dlouhou tídou), stíhal, ale pedevším neustále mluvil holi Ddeek. Na jeho hlav se skvla híva prošedivlých vlas s vlnami hodnými impresionistického umlce. Kdy neml zákazníka, postával v bílém plášti na chodníku, „ruikulíbal“ dámám a uklánl se pánm. Na Boleslavskou ulici se chodilo k Jelenovi. Tam, v pední místnosti, sedávaly dámy pod péí paní Jelenové, její mu v erné lesklé vest na blostné košili holil a stíhal vedle. Ti všichni ale u „spadli“ pod komunál.

Já jsem však chodíval jen k panu Bartákovi. Byl to úctyhodný starý pán, s bílou, do špiky sestíhnutou „kozikou“, s peliv upravenými vlasy a s vybraným chováním. I nám, malým klukm, vykal a oslovoval nás „pane“, a nutno podotknout, e si pamatoval píjmení kadého svého zákazníka, by k nmu pišel pouze jednou.

To ale nebyl ten dvod, pro jsem volil práv jeho oficínu. M sem táhla spolenost pamtník, kteí sem picházeli posedt, peíst si Svobodné slovo i Lidovou demokracii, denn erstvé a zavšené v bambusových rámech nad adou idlí podél zdi. Chodili si sem poklábosit, piem si jen tak, aby se neeklo, nechali pistihnout za korunu knírek, nebo za dv kaky peholit tvá. Tady se vzpomínalo na dívjší Nymburk, ddové vykládali o starých asech, mluvilo se o všem, kde se co šustlo, drbalo se o sousedech. A sousedkách. A mezi tím pan mistr cvakal nkami, šttkou vytváel na bradách pán bohatou pnu, e vypadali jako erstv natoený leák z nymburského pivovaru, svištl bitvou po koeném pásku. A pak pišel okamik, nad kterým do smrti smroucí nepestanu nm asnout. Akoliv se osmasedmdesátiletému panu Bartákovi tásly ruce tak, e by mohl cukrovat buchty pro erár, a pibliování bitvy ke klientovu krku navozovalo asociace podezávání obtního beránka, kdy bitvu nasadil, ml tah naprosto pevný a jistý. Nikdy jsem nevidl, tak jako celkem bn u jiných holi, na tvái zákazníka jedinou kapku krve. Kamenec k ošetení ezných ran urit v krám ani neml.

Po utení blostnou utrkou se oblieji, který byl po procedue holení hlaouký, jak mistr s oblibou íkával, „jako dtská prdýlka“, dostalo jemné masáe vodou po holení a oblaku vn ze sklenného flakónku s balónkem, na nm se skvla velká písmena Paris.

 

A po stíhání – pan Barták šel s dobou a ochotn nám klukm vytváel na kebulích módního jeka a vzadu na týle zaholoval tzv. havla – dokonil obad peísnutím velkým válcovým kartáem s klikami po obou stranách.

Pak peliv zákazníkovi, malému i velkému, oprášil jemnou šttkou vlasy z odvu, zkasíroval papírovou tíkorunu a s kadým se rozlouil: „Uctivý sluebník, rate zase navštívit náš závod, budeme se na vás tšit!“

Kdy za zákazníkem cvakly dvee, vybíhal ješt za ním a ze schod volal do ulice: „A pozdravujte milostpaní!“

 
Jan ehounek
* * *
Anotaní obrázek: Krásná litografie v podání Ivy Hüttnerové

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 12.06.2021  15:03
 Datum
Jmno
Tma
 12.06.  15:03 Vesuvjana dky
 12.06.  09:34 Von
 12.06.  07:46 Vclav Moc pkn pspvek