Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zlata,
ztra Andrea.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

V Getsemanské zahrad

Kovová brána zahrady na úpatí Olivové hory byla všem vstícná. Ped ní se povalovali na chodníku výrostci. Kouili, tlachali a smáli se nahlas. Prošla jsem opatrn mezi mini a moje noha vstoupila na posvátnou pdu. Do zahrady v zahrad. Nohy mi vrostly do hlazených kostek cesty, která vedla po obvodu. Ve vnitní zahrad za kovovým míovím pi zemi hýily trsy pestrých kvt. A mezi nimi udrovaly stín pokroucené, všemi staletími modelované, tém kamenné kmeny olivovník. Jejich listy obalené koruny mlely. Neprozrazovaly ddictví svých pedk.
 
U protjší zdi kostela jsem spatila ruku. Na nkoho mávala. Rozhlédla jsem se, ale v zahrad nikdo nebyl. Uposlechla jsem její výzvy a šla jsem jí nejist vstíc.

Na lavice u kostelní zdi sedl mu. Neml na hlav jarmulku ani erný klobouk. Pejzy u vbec ne. Ukázal na lavici vedle sebe. Posadila jsem se, kam ukázal a na mue jsem se u nepodívala. Hledla jsem dopedu, pes kovové míe do zahrady. Krom dvojího plotu nebyla niím výjimená. Pestárlé kmeny olivovník se bortily do bizarních tvar, do podob starc, zvíat, lidských pochybných vlastností a padaly do bolesti. Do té nejvíc. Z jejich rozpraskané kry vycházel šepot staletí, ba tisíciletí a bylo slyšet snad jen poselství zde pítomného lovka.

Pod zahradou se svaoval do údolí Cedronu idovský hbitov. Hroby v adách bez jediné zelen, bez jediné kvteny. Bílé kamenné desky nad myšlenkami mrtvých tl. Naproti údolí jak vyblené kosti se tyily kolem starého msta hradby. Zlatou bránu zazdili. Pro asi? Mám se obrátit na mue vedle?  Je zdejší a jist ví. 

Nebo e bych se zeptala na kámen posledního pomazání v chrámu Boího hrobu? Vidla jsem kleící eny, jak svými hedvábnými pokrývkami hlavy hladily tu vycídnou mramorovou desku, mue, jak na ni sypali drobné a pevraceli je sem a tam, jak po ní pejídli svými platebními kartami, jak k ní sklánli svá ela, všichni na kolenou a s prosíkem o trochu víc štstí, penz, zdraví. Kdo z nich pichází bez proseb, chtla bych se zeptat, ale mu mne zejm nevnímá a já nemám odvahu.

Mramor m zaal studit. Posadila jsem se na batoh, blí k mui. Staila jsem postehnout, e je mladší ne dává tušit jeho erný plnovous.

ádná jiná rozumná otázka mi nepicházela na mysl. A on se zdál být duchem dál, ne aby mi vyšel vstíc.

Ani ne tolik on jako já jsem zabloudila v duchu ke Zdi nák. Moje motlitba bude vyslyšena. Nebo já v ní o nic neprosím, já jen dkuji. iním tak celý ivot, protoe moje ára ivota na dlani je neperušovaná a dlouhá. e bych se ho zeptala, ím to je a jak je na tom on? Ale mu vedle sedí jako stín  a nevisí mu na boku modlící emínky.

Nebo bych mu poloila otázku, zda odtud pozná dm Mosheho Safdie. Je jisté, e zná všechny domy uprosted jeruzalémských hradeb. e zná architekta zdejšího muzea holocaustu. Kdy jsem vešla dovnit, jako by jeden a pl miliónu dtí bylo pítomno v temném prostoru kolem mne. Jako by se dívaly, záily úsmvy, jako by byly šastné. Takovou sílu mla jejich pedasná smrt v podání architekta Safdie.

U jsem se ho málem zeptala, ale tvá mue, pestoe pálilo slunce a stíny se drely korun strom, nebyla proslunná. Jeho myšlenky se zdály být pipoutané k minulosti, snad a k poátku letopotu, k jedinému bodu.

Nebylo v mých silách je odpoutat i rozplést. Snad proto, e jsme se spolu opírali o ze Kostela všech národ, o ze Kostela Utrpení, který skrýval jeho bolest i tajemství, den jeho ukiování.

 
Marta Urbanová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 15.06.2021  11:53
 Datum
Jmno
Tma
 15.06.  11:53 Marta
 15.06.  05:47 olga jankov