Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zlata,
ztra Andrea.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

POKUTNÍ LOUKA
 
Kdy Tonka došla ke kamennému mostku, za kterým se Doubravka toila v hluboké tni, opela se o parapet, aby si nadlehila na zádech nši zeleného. Podívala se k abokrcké hrázi, do aleje mladých dub a pišla k ní vzpomínka na Lojzu. Cípem zástry si vysušila slzy. Veery tajných schzek byly v nenávratnu a Tonin milý bhvíkde.
 
Vtom eka ztlumila hukot, pod mostkem zavachtalo a z tn se ozval nepodaený hlas. Táhl se, jako kdy nabírá medu a cinklo v nm, jako kdy brousí noík.
„Propak neš a hrbíš hbet po mezích? Tady na louce bys pišla k hotovému.“
„Fuj!“ odplivla si Tonka, která mla pro strach udláno. „Nestydíš se navádt poctivou enskou ke krádei?“
„Jen by sis vzala, co ti náleí,“ zaskehotalo znovu z vody.
„Jakpak me njaká obluda z rákosí vdt, co mi patí?“ zajímala se Tonka a zvdav natáhla uši.
„Copak nevíš, kdo je tady toho pánem?“ ukázal vodník a ke splavu. „Tahle louka patí sedlákovi Hoenovi z Male.“
„To ví pece kadý.“
„A kadý taky ví, kdo dal tvého Lojzu naverbovat.“
 
Tonce se zatoila hlava, div e jí nespadla nše do vody. Hubo jedna nevymáchaná, chtla si ulevit, ale vtom zaala pemýšlet, rozvaovat a uznala, e asi nemohlo být samo sebou, kdy z celé vesnice naverbovali jen jednoho a to jejího Lojzu. Naklonila se nad vodu. Ráda by se zeptala na podrobnosti, dokonce vodníka zavolala, ale marn. Tyhle potvory pijdou, jen kdy je nikdo nezve a neeká. Tonka mávla rukou a zvedla nši. Zamíila k domovu. Celá v horece probdla noc a ne se dokat rána. Po rozbesku její první kroky vedly za sedlákem.
 
Hoena dobe vd, e Tonika má všechno, co k enské patí, e se dovede podívat, jako kdy sjede blesk a piková, a proto nepustil psy, ale vyšel jí naproti a ped vrata a dvrn jí pošeptal:
„Líbivá enská me všechno, Toniko, i na mém si naít nši trávy, ale…“ pohrozil jí…, „nesmí dát na klevetný ei.“
„Tak je to tedy, ta vodnická potvora se drí dvou beh a málem by m pivedla do maléru.“ Tonda se na sedláka usmála, e v nm jihlo.
 
Ped soumrakem vzala nši a srp a kam jinam ne zase k abokrcké hrázi. Tentokrát se nehrnula a do Konin za eku, ale nasekala si u mostku na Hoenov louce. Tráva podruhé nevyrostla po pás jako o senách, zato šavnatá a hustá. Zdaleka to nebylo chmýí plné bodlák, jaké ala po mezích.
 
Sedlák meril Tonku u hezkou chvíli. Kdy ji vidl vycházet z vrátek, piísl si rukou patku nad elem a neml nic kvaltovnjšího na práci, ne obhlídnout u splavu otavu.

Holínky ho nesly pímo k Tonice. Ne svázala nši, u ji Hoena drel v pase a jak se otoila, uvízla v jeho náruí.
„Jdu si pro závdavek, Toniko,“ vrkal.
„O tom nebylo ani ei,“ vydsila se.
„Jak to, e ne,“ ohradil se Hoena. „Dovolil jsem ti snad sekat zadarmo?“
„To ne,“ vyhrkla, „ale na jiném jsme se taky nedomluvili.“
„Jakápak domluva,“ zasmál se sedlák a sevel Tonku ješt pevnji. „Chci jen to, co chceš ty sama.“
 
Tonka se mu vyškubla z nárue a rozbhla se k ece.
„Nic nechci!“ kiela. „Ani tu trávu. Snzte si ji sám. Udavte se s ní!“
„Tak ty takhle, nevdnice!“ sedlák se vzteky neznal, popadl nši a bác s ní po Tonce.
 
Nše ji srazila ze behu a Tonka zoufale vykikla. Sedláka v miku pešla zlost a pibhl k ece.
„Tonko, Toniko,“ volal, ale dole na hladin vely jen bubliny.
 
Tonka oteve oi. Leí v posteli a uchází jí krev. Vodník ji hladí po vlasech.
„Toniko, srdíko moje, dávno jsem ml v tob zalíbení, ale v mi, tohle jsem nechtl. Opravdu ne. Všechno zavinil ten mizera sedlák. Ale nic se neboj, za kivdy se platí a tohle mu pijde setsakra draho.

Zaplatí pokutu jako kadý podruh. Tuhle louku u nikdy neusuší. O to se postarám!“
„Máš pravdu, pokutu zaslouí. U proto, e nele, dokud hubu neoteve. Sám na m líil, a svedl to na tebe. Ale copak by dobrák jako ty nkomu ublíil? Pomoz mi nahoru,“ adoní Tonika a hladí ho po zeleném fráku.
„Co mám init?“ bduje vodník a drí jak beránek. „Obtovat svý vlastní štstí pro dobrý skutek? Kdo to kdy vidl takhle mnit? Kus zlata za jehlu!“ lamentuje, div si nevydímá šsek do sucha.
 
Ale co se týe Hoenovy louky, dostál slovu: sotva z ní odešel poslední seká, u vodník rejdil kolem stavidla, zvedl vodu a všechnu trávu z ní odplavil.
 
Marta Urbanová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 03.06.2021  17:11
 Datum
Jmno
Tma
 03.06.  17:11 Betislav
 03.06.  11:09 Marta
 03.06.  11:08 Marta
 02.06.  15:23 Von
 02.06.  00:37 Betislav