Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Mistr Jan Hus,
ztra Bohuslava.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Adalbert von Chamisso - pírodovdec a básník

Adalbert von Chamisso byl nmecký básník a pírodovdec, který pocházel z francouzské šlechtické rodiny. Jmenoval se pvodn Louis Charles Adélaide de Chamissot de Boncourt. Ze zaátku svého ivota v Nmecku pouíval jména Ludwig, pozdji pouíval také jména Adalbert nebo Adelbert, pod kterým je znám.

Narodil se jako tvrté se sedmi dtí 30. ledna 1781 na zámku Boncourt v Champagni ve Fracii, který byl ddiným sídlem jeho rodu. V roce 1790 jeho rodina vlivem zmn za Velké francouzské revoluce zchudla a v roce 1792 v obav ped pronásledováním revolucionái opustila Francii. Sám v jedné školní úloze popsal Chamisso jejich cestu:
„Od msta k mstu, ze zem do zem se toulající, bez spojení, bez vlasti, tém bez nadje, v bíd, poznával jsem neštstí; sotva kdy mi bylo dopáno být pvodcm mých dní njak uiteným. Spojen s jejich osudem a následuje jejich kroky, prošel jsem Brabantsko, Holandsko a íši; všude se mým oím nabízel obraz neštstí; všude jsem nacházel krajany i z nejvyšších kruh uvrené do bídy.“

Existuje nkolik verzí celé cesty rodiny de Boncourt po Nmecku. Popíšu snad tu nejpravdpodobnjší. Od roku 1795 pobývali Boncourtové njakou dobu ve Würzburgu a pak v Bayereuthu. Jeden ze syn - Prudent odešel do Berlína a našel pro Adalberta práci, kde mohl studovat i umní - maloval pro porcelánku KPM (Královská pruská manufaktura) a pak se stal páetem u princezny Luisy Friederiky Pruské. Podailo se mu získat práci uitele pro další dva bratry, a tak se celá rodina v roce 1796 usadila v Berlín v hugenotské francouzské kolonii. Adalbert zárove studoval na francouzském gymnáziu a od roku 1798 slouil v pruské armád jako praporík.

Sám pozdji nostalgicky vzpomínal na své rodišt:
„Tak stojíš, píbytku mých otc,
vrn mi v mysli dál
a pitom jsi ze svta zmizel,
pluh v zem t snad zaoral.“


Jeho rodim bylo povoleno se koncem 18. století vrátit do Francie, ale on se po delších úvahách rozhodl pokraovat ve vojenské kariée a v roce 1801 se stal dstojníkem pruské armády a tehdy uíval jména Ludwig von Chamisso.

Protoe ml malé vzdlání a taky z touhy ponkud se vymanit z únavy z vojenského drilu, vnoval se piln studiu. Zaal psát básn. Kdy se mu podailo zdokonalit se v nmin, zaloil v roce 1803 spolu s pozdjším nmeckým spisovatelem a ivotopiscem slavných lidí Karlem Augustem Varnhagenem von Ense (1785 - 1858) „Berlínský almanach Múz“ (Berliner Musenalamanach), ve kterém se objevily jeho první verše, psané u nmecky.
I kdy tento almanach v dsledku války brzy zkrachoval, zanechal však v tehdejších literátech povdomí o Chamissovi, jakoto zaínajícím básníkovi, co mu pozdji pomohlo v dob, kdy u nevdl, co dál.

V roce 1805 následoval svj pluk do Hammeln, aby se pipravoval na boj pruské armády proti Napoleonovi. Chtl se rozlouit s rodii a poádal o dovolenou na estné slovo a odešel do Francie, ale s rodii se ji nesetkal, oba ji byli mrtví. Podle nkterých pramen se pak zúastnil bitvy u Jeny v íjnu 1806, kde byla pruská armáda Napoleonem hanebn poraena - dvacet tisíc Francouz porazilo sedmdesát tisíc Prus. Nechtl dál bojovat proti svým krajanm a poádal v roce 1807 o uvolnní z armády nadobro. Zstal pak v Berlín rozarován a bez prostedk a do r. 1810. Je o nm ale známo, e zstal ve styku s nkterými literáty, pedevším z okruhu Madame de Staël, celým jménem Anne Louise Germaine Staël-Holstein (1766 - 1817), diplomatkou a spisovatelkou, která nesouhlasila s Napoleonovou politikou, a proto jí byl zakázán pobyt v Paíi. Do jejího kruhu patil napíklad nmecký básník a indolog August Wilhelm Schlegel (1767 - 1845), jeho dílo Chamisso pozdji pekládal do francouzštiny.

V roce 1810 mu starý pítel rodiny nabídl profesuru na lyceu v Napoléonville ve Vendée na západ Francie. Chamisso oznámil ji svj nástup do místa, avšak byl vyzván Madame de Staël, aby ji následoval do jejího exilu do Coppetu ve Švýcarsku na behu enevského jezera. Výzvu pijal a mohl se tam skoro po dva roky vnovat studiu botaniky.

V roce 1812 se vrátil do Berlína, kde ve svém vdeckém studiu dále pokraoval.

V lét roku 1813 napsal své nejslavnjší dílo, tém faustovský píbh o mui, který zaprodal svj stín - „Podivuhodný píbh Petra Schlemihla“ (Peter Schlemihls wundersame Geschichte). Napsal tento píbh jako pohádku pro pobavení dtí svého pítele Julia Eduarda Hitziga (pv. jm. Isaac Elia Itzig - 1780-1849), který byl státním úedníkem a pozdji i radou nejvyššího soudního dvora v Berlín. Píbh Petra Schlemihla vyšel v roce 1814.

Je to píbh mue, který prodal áblu vlastní stín za bezedný mšec, z nho bylo moné získat úpln vše - od drobností a teba i po koské speení. A kdy se ho lidé zaali stranit pro jeho odlišnost od nich a opovrhovat jím, a kvli tomu ztratil lásku své vyvolené, pokusil se vzít svj obchod od ábla zpt. Ale stín by dostal zpt pouze tak, e by za nj dal áblu výmnou svoji duši. To však odmítl a rozhodl se zasvtit svj ivot pírodním vdám ve prospch celého lidstva. Získal nakonec sedmimílové boty a s nimi své výzkumy mohl snadno provádt.

Chamisso zde symbolicky pedstavil svj vlastní osud, ztrátu své zem, kterou si uvdomil práv v dob válek s Napoleonem. Nepatil ani do Francie, ani do Nmecka, co zpsobovalo jeho rozpolcenost.
Je to odvké dilema mnoha lidí zvolit si nkdy z velmi omezených moností tu, kterou se vlastní stín neztratí. A pokud se stín ztratí, bu z hlouposti a nerozvánosti, nebo pinucením osudu, nevzdat se alespo své duše.
Motiv stínu je umlecky pomrn zajímavé téma. Ji v 15. století italský malí Masaccio namaloval obraz svatého Petra, jak léí híšníka svým stínem. - Ve zcela jiné podob tento motiv napíklad zpracoval velký dánský pohádká Hans Christian Andersen (1805-1875). Oba dva básníci se vzájemn znali a vzájemn si peloili nkteré texty - Chamisso Andersenovy do nminy a Andersen Chamissovy do dánštiny.

V roce 1815 Adalbert von Chamisso vyuil nkdejšího pátelství svého otce s nmeckým dramatikem Augustem von Kotzebuem (1761-1819), který il v té dob v Rusku a jeho syn Otto von Kotzebue (1787-1846) byl v té dob ji ostíleným moeplavcem, majícím za sebou cestu kolem svta a pipravujícím další cestu kolem svta.

Postupoval tedy podle svého konceptu z Petra Schlemihla, jen místo sedmimílových bot ml lo: Dosáhl toti jmenování botanikem na ruské brize Rjurik, které Otto von Kotzebue velel. Posádka vetn Chamissa a dalšího pírodovdce Johanna Friedricha von Eschscholz (1793-1931) se skládala z dvaceti sedmi mu.
Autorem plánu cesty kolem svta byl Ivan Fjodorovi Kruzenštern (nebo té na Západ jmenován jako Adam Johann von Krusenstern - 1770-1846), ruský admirál a moeplavec, který velel u první ruské výprav kolem svta, které se zúastnil ve vku patnácti let mladý Kotzebue. Výprava byla financována hrabtem Nikolajem Petroviem Rumjancevem (1754-1826), který byl v dob 1810 a 1826 ruským kancléem.

Cílem výpravy bylo proplout Beringovým prlivem a na severní stran Ameriky hledat spojení Tichého oceánu s Atlantikem, sledovat moské proudy, mit teplotu vody a její przranost a objevovat nové ostrovy. - Pro zajímavost dodávám, e pi této výprav byl poprvé vyzkoušen vynález plechovky.

Rjurik se vydal po obvyklé trase ruských lodí: vyplul z Revelu, jak byl tehdy nazýván Tallin, 30. ervence 1815 Baltským moem do moe Severního a do Anglie. Boue v Lamanšském prlivu lo málem zniila. Z Kanárských ostrov se peplavili pes Atlantik do Brazílie, obepluli Drakeovým prlivem Ohovou zemi, kde byla lo velmi poškozená a museli ji v Chile opravit. Moeplavci pistáli u Velikononího ostrova, objevili mnoství ostrov v Oceánii, avšak jejich ruská jména se neujala. Byly to Rumjancevv ostrov, Sviridovv ostrov, Kruzenšternovo souostroví, Kutuzovv, Suvorovv ostrov, celá skupina Ratak v Marshallových ostrovech. Pak lo zamíila k severu do pístavu Petropavlovsk na Kamatce. Po oprav se lo opt vrátila Beringovým moem k Aleutám na ostrov Unalaska, dále na Havajské ostrovy a pak znovu na Marshallovy ostrovy. Pak se Rjurik opt obrátil k severu, ale u Aljašky opt peili boui, která málem stála Kotzebua ivot. Byl zrann a museli se vrátit k domovu, a protoe zvlášt chlad jeho zdraví zhoršoval, vraceli se opt na jih. Ale pesto je ekala ješt dlouhá cesta - pes Indonésii, kolem Afriky, pes Svatou Helenu, anglický Portsmouth, Koda a po tech letech se vrátili do domovského pístavu Revel. - Pochopiteln botanici se dost asto pohybovali i po vnitrozemí, o em svdí pozdjší Chamissova díla.

Chamisso svá pírodovdná pozorování vydal knin ve dvou dílech spisu „Cesta kolem svta s Rumjancevovou výzkumnou výpravou“ (Reise um die Welt mit der Romanzoffischen Entdeckungs-Expedition). Prvním dílem tohoto cestopisu byl „Deník“ (Tagebuch) a druhým „Poznámky a vyobrazení“ (Bemerkungen und Ansichten).

Bhem této výpravy popsal Chamisso také mnoství nových druh rostlin v oblasti zátoky San Francisca, kde oba pírodovdci pobývali v roce 1816. Nkteré z nich, vetn kalifornského máku Eschscholzia californica, i u nás známé lutooranové letniky, byly pojmenovány podle jeho pítele Johanna Friedricha von Eschscholtz, druhého pírodovdce na Rjuriku. Na oplátku pojmenoval Eschscholtz rzné rostliny, vetn rodu Camissonia podle Chamissa. Jiné rostliny mají pívlastek „chamissonis“. Nkteré z tchto rostlin jsou na obrázcích. - V pojmenováních rostlin, popípad i ivoich, která Chamisso uril, se vyskytuje odborná zkratka „Cham“. návratu dále studoval botaniku a zoologii a stal se doktorem filozofie. Nejdíve byl pomocníkem a pak správcem botanické zahrady v Berlín. V roce 1819 napsal latinské pojednání o ervech „De animalibus quibusdam e classe vermium Linnaei“.

V roce 1820 se oenil; svou manelku Antonii, rozenou Plaste, zejm velmi miloval. O tom svdí i jeho vlastní vyjádení: “Štstí je láska a láska štstí zas, a na tom trvat chci po všechen as.“
Kdy mu manelka zemela v roce 1837, peil ji pouze o rok. Zemel 21. srpna 1838  ve vku 57 let.

Hrob jeho i jeho manelky je v Berlín v Neukölnu (Friedhöfe der Dreifaltigkeits-, Jerusalems- und Neuen Kirchengemeinden).

Jeho dílo je velmi obsáhlé - týká se biologie, lingvistiky a poezie.
V roce 1827 napsal dílo „Pehled nejuitenjších a nejškodlivjších rostlin v Severním Nmecku“ ( Übersicht der nutzbarsten und schädlichsten Gewächse in Norddeutschland), které je oceováno jako pelivé pojednání o tchto rostlinách.
Zabýval se rozmnoováním pláštnc, speciáln salp, vetn jejich rodozmny, co je stídání pohlavního a nepohlavního rozmnoování niších ivoich.
V roce 1835 byl zvolen lenem akademie vd.

Jeho vdecké dílo se neomezovalo pouze na biologii. Napsal rovn pojednání „O havajském jazyce“ (Über die Hawaische Sprache), které vyšlo v roce 1837, a dlouhá léta pracoval na havajsko - nmeckém slovníku. - Peloil havajskou poezii do nminy a v pedmluv ke knize „O havajském jazyce“ napsal velmi zajímavý názor: „Je to prapvodní poezie, která dlí v lovku jako hlas pták. Aby jeho písn zstaly vrné, neml by se národ dát svádt od nepovolaných zpvák.“

Chamissovy cesty, vdecké výzkumy - a v podstat i zamstnání - mu znemoovaly zcela rozvinout jeho básnický talent. K literatue se vrátil a ve svých 48 letech. V roce 1829 zaal ve spolupráci se spisovatelem Gustavem Schwabem (1792 - 1850) znovu vydávat Almanach múz. V roce 1832 se k nim pipojil ješt spisovatel a básník Heinrich Wilhelm, svobodný pán von Gaudy (1800 - 1840).

Sebrané literární spisy Chamissovy vydal v šesti svazcích poprvé v r. 1836 ji jmenovaný Chamissv pítel Julius Hitzig.

Z jeho básní jsou nejslavnjší i nejznámjší „Láska a ivot eny“ (Frauenliebe und -leben) z roku1830, které zhudebnili hned ti nmetí skladatelé: Robert Schumann (1810 - 1856) ve stejnojmenném písovém cyklu, jako op. 42, Carl Loewe (1796-1869), jako op. 60 a Franz Paul Lachner (1803-1890) v op. 59. Básn popisují prosté emoce spolu se sentimentální naivitou, jak byla v té dob v nmecké literatue obvyklá.

Pozoruhodné jsou jeho básn „Zámek Boncourt“ (Schloss Boncourt), z ní je citováno v úvodu tohoto lánku, a pak báse „Salas y Gomez“ jako vzpomínka na neobydlený chilský ostrov, spolu s pochmurným romantickým vylíením jeho krajiny.

Vedle u uvedených peklad Andersena z dánštiny do nminy, peloil naopak z nminy do francouzštiny „Vídeské pednášky o dramatickém umní a literatue“ (Wiener Vorlesungen über dramatische Kunst und Literatur) od Augusta Schlegela. Z ruštiny do nminy peloil báse „Vojnarovskij“ od dkabristy Kondratije Fjodorovie Rylejeva (1795-1826), který byl za úast v povstání dkabrist popraven. Báse „Vojnarovskij“ se týká emigranta po bitv u Poltavy, kde se kozáci, vedení Ivanem Mazepou, pidali na švédskou stranu. Vojnarovskij uprchl, našel domov v Hamburku, ale na vyádání ruské vlády byl vydán, aby svj ivot skonil ve vyhnanství na Sibii. Naopak zase ve své básni „Bestuev“ (Bestujeff) popsal Chamisso své vlastní setkání na Sibii s jiným vyhnaným dkabristou - básníkem Alexandrem Alexandroviem Bestuevem (1797-1837), který psal pod pseudonymem Marlynskij. Ob básn vyšly pod spoleným názvem „Vyhnanci“(Die Verbannten).

V té dob velice ovlivoval Chamissovo dílo básník Heinrich Heine (1797-1856). Ovšem z toho dvodu nastala v Almanachu múz roztrka mezi Chamissem a Gustavem Schwabem, který se o Heinovi kvli jeho idovskému pvodu vyjadoval velmi hrub. Heine na oplátku za ocenní svého díla Chamissem jej nazval nejvlastnjším a nejvýznanjším moderním básníkem. Druhým význaným umlcem, který Chamissa ovlivnil, byl francouzský básník, i spíše lidový písniká, Piérre-Jean de Béranger (1780-1857), jeho dílo Chamisso peloil v závru svého ivota. V jeho díle našel vzor pro vyjádení sociálních problém lehkou múzou a kritickým zpsobem.

Vtipný je jeho sonet „ O Pythagorov vt“ (Vom Pythagoreischen Lehrsatz), e pravda platí odedávna, ale nkdy ji i nkdo rozpozná, jako Pythagoras, kdy vyslovil svou všeobecn známou pouku. Pak na dkaz své vdnosti obtoval bohm, jako dík za seslaný paprsek pravdy, stovku osl. Od té doby se vdy oslové, pokud tuší, e bude nová pravda vyjevena, tesou strachy.

Jeho básn se sociálním charakterem jsou napíklad „Postiený v blázinci“ (Der Invalid in Irrenhaus) a „ebrák a jeho pes“ (Der Bettler und sein Hund). V básni o ebrákovi popisuje uboáka, který u není schopen platit poplatky za psa, a neme proto penést pes srdce, e by kvli tomu ml psa utopit, radji si uváe na krk kámen a sám skoí do vody.

Jako vzpomínka na jeho vojenskou kariéru velmi psobí jeho báse „Voják“ (Der Soldat) - o vojákovi, který je odvelen k popraví et pi poprav svého pítele, jak tento voják popisuje své pocity - scénu se zvukem bubnu jako divadlo, svj strach, hrzu ostatních len popraví ety se závrem, e ostatní kulky z dvodu tesu rukou stelc svou ob minuly, ale jeho kulka to byla, která pítele zbavila ití.

Jeho básnickým i lidským testamentem je báse „Stará pradlena“ (Die alte Waschefrau) a „Druhá píse staré pradleny“ (Das zweite Lied von der alten Waschefrau). Týká se staré nemocné pradleny, která vychovala ti dti a na konci ivota zstala sama, nemocná a zcela bez prostedk. Chamisso o ní napsal báse, zaídil loterii a na losech byla vytištna první z tchto básní. Výtek akce byl 150 tolar, co bylo v té dob hodn penz. Báse byla jakýmsi jeho rozlouením se ivotem, e si „pi veeru svého ivota chce ješt pohár tohoto ivota osvit“.

Vzhledem k rozsáhlému dílu Adalberta von Chamisso není divu, e je stále oceován na mnoha místech svta. Rusové jsou nadšeni z jeho úasti na jejich výprav a chovají ve svých sbírkách nkteré exempláe z jeho herbáe jako vzácnost. Ameriané jsou potšeni, e popisoval jejich kvtenu. V Nmecku na jeho poest existuje od roku 1985 Cena Adalberta von Chamisso z Nadace Roberta Bosche, která vyznamenává významné pínosy autor nenmeckého pvodu a nenmecké mateštiny k nmecké literatue. Cena se udluje ron v rámci slavnostní akce Bavorské akademie Krasného umní v Mnichov. Naše krajanka Libuše Moníková (1945-1998) obdrela tuto cenu v roce 1991.

Na závr ješt poznamenávám, e na jeho poest byl pojmenován jeden malý ostrov u Aljašky - leící uprosted Eschscholzovy zátoky - o zempisných souadnicích 66°13 severní šíky a 161°49 západní délky na severozápad Aljašky. V souasných atlasech se najde jako malý bod, sice bez popisu, ale internetové vyhledávae jej ochotn vyhledají. - Obrázek výhledu z tohoto ostrova je zvlášt vhodný pro ochlazení v horkých letních dnech.

 
Dobromila Lebrová

* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 30.01.2022  15:09
 Datum
Jmno
Tma
 30.01.  15:09 Vesuviana oprava
 30.01.  13:58 Vesuviana dky
 30.01.  11:23 Von