Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Adalbert von Chamisso - pøírodovìdec a básník

Adalbert von Chamisso byl nìmecký básník a pøírodovìdec, který pocházel z francouzské šlechtické rodiny. Jmenoval se pùvodnì Louis Charles Adélaide de Chamissot de Boncourt. Ze zaèátku svého ¾ivota v Nìmecku pou¾íval jména Ludwig, pozdìji pou¾íval také jména Adalbert nebo Adelbert, pod kterým je znám.

Narodil se jako ètvrté se sedmi dìtí 30. ledna 1781 na zámku Boncourt v Champagni ve Fracii, který byl dìdièným sídlem jeho rodu. V roce 1790 jeho rodina vlivem zmìn za Velké francouzské revoluce zchudla a v roce 1792 v obavì pøed pronásledováním revolucionáøi opustila Francii. Sám v jedné školní úloze popsal Chamisso jejich cestu:
„Od mìsta k mìstu, ze zemì do zemì se toulající, bez spojení, bez vlasti, témìø bez nadìje, v bídì, poznával jsem neštìstí; sotva kdy mi bylo dopøáno být pùvodcùm mých dní nìjak u¾iteèným. Spojen s jejich osudem a následuje jejich kroky, prošel jsem Brabantsko, Holandsko a Øíši; všude se mým oèím nabízel obraz neštìstí; všude jsem nacházel krajany i z nejvyšších kruhù uvr¾ené do bídy.“

Existuje nìkolik verzí celé cesty rodiny de Boncourt po Nìmecku. Popíšu snad tu nejpravdìpodobnìjší. Od roku 1795 pobývali Boncourtové nìjakou dobu ve Würzburgu a pak v Bayereuthu. Jeden ze synù - Prudent odešel do Berlína a našel pro Adalberta práci, kde mohl studovat i umìní - maloval pro porcelánku KPM (Královská pruská manufaktura) a pak se stal pá¾etem u princezny Luisy Friederiky Pruské. Podaøilo se mu získat práci uèitele pro další dva bratry, a tak se celá rodina v roce 1796 usadila v Berlínì v hugenotské francouzské kolonii. Adalbert zároveò studoval na francouzském gymnáziu a od roku 1798 slou¾il v pruské armádì jako praporèík.

Sám pozdìji nostalgicky vzpomínal na své rodištì:
„Tak stojíš, pøíbytku mých otcù,
vìrnì mi v mysli dál
a pøitom jsi ze svìta zmizel,
pluh v zem tì snad zaoral.“


Jeho rodièùm bylo povoleno se koncem 18. století vrátit do Francie, ale on se po delších úvahách rozhodl pokraèovat ve vojenské kariéøe a v roce 1801 se stal dùstojníkem pruské armády a tehdy u¾íval jména Ludwig von Chamisso.

Proto¾e mìl malé vzdìlání a taky z touhy ponìkud se vymanit z únavy z vojenského drilu, vìnoval se pilnì studiu. Zaèal psát básnì. Kdy¾ se mu podaøilo zdokonalit se v nìmèinì, zalo¾il v roce 1803 spolu s pozdìjším nìmeckým spisovatelem a ¾ivotopiscem slavných lidí Karlem Augustem Varnhagenem von Ense (1785 - 1858) „Berlínský almanach Múz“ (Berliner Musenalamanach), ve kterém se objevily jeho první verše, psané u¾ nìmecky.
I kdy¾ tento almanach v dùsledku války brzy zkrachoval, zanechal však v tehdejších literátech povìdomí o Chamissovi, jako¾to zaèínajícím básníkovi, co¾ mu pozdìji pomohlo v dobì, kdy u¾ nevìdìl, co dál.

V roce 1805 následoval svùj pluk do Hammeln, aby se pøipravoval na boj pruské armády proti Napoleonovi. Chtìl se rozlouèit s rodièi a po¾ádal o dovolenou na èestné slovo a odešel do Francie, ale s rodièi se ji¾ nesetkal, oba ji¾ byli mrtví. Podle nìkterých pramenù se pak zúèastnil bitvy u Jeny v øíjnu 1806, kde byla pruská armáda Napoleonem hanebnì pora¾ena - dvacet tisíc Francouzù porazilo sedmdesát tisíc Prusù. Nechtìl dál bojovat proti svým krajanùm a po¾ádal v roce 1807 o uvolnìní z armády nadobro. Zùstal pak v Berlínì rozèarován a bez prostøedkù a¾ do r. 1810. Je o nìm ale známo, ¾e zùstal ve styku s nìkterými literáty, pøedevším z okruhu Madame de Staël, celým jménem Anne Louise Germaine Staël-Holstein (1766 - 1817), diplomatkou a spisovatelkou, která nesouhlasila s Napoleonovou politikou, a proto jí byl zakázán pobyt v Paøí¾i. Do jejího kruhu patøil napøíklad nìmecký básník a indolog August Wilhelm Schlegel (1767 - 1845), jeho¾ dílo Chamisso pozdìji pøekládal do francouzštiny.

V roce 1810 mu starý pøítel rodiny nabídl profesuru na lyceu v Napoléonville ve Vendée na západì Francie. Chamisso oznámil ji¾ svùj nástup do místa, avšak byl vyzván Madame de Staël, aby ji následoval do jejího exilu do Coppetu ve Švýcarsku na bøehu ®enevského jezera. Výzvu pøijal a mohl se tam skoro po dva roky vìnovat studiu botaniky.

V roce 1812 se vrátil do Berlína, kde ve svém vìdeckém studiu dále pokraèoval.

V létì roku 1813 napsal své nejslavnìjší dílo, témìø faustovský pøíbìh o mu¾i, který zaprodal svùj stín - „Podivuhodný pøíbìh Petra Schlemihla“ (Peter Schlemihls wundersame Geschichte). Napsal tento pøíbìh jako pohádku pro pobavení dìtí svého pøítele Julia Eduarda Hitziga (pùv. jm. Isaac Elia Itzig - 1780-1849), který byl státním úøedníkem a pozdìji i radou nejvyššího soudního dvora v Berlínì. Pøíbìh Petra Schlemihla vyšel v roce 1814.

Je to pøíbìh mu¾e, který prodal ïáblu vlastní stín za bezedný mìšec, z nìho¾ bylo mo¾né získat úplnì vše - od drobností a¾ tøeba i po koòské spøe¾ení. A¾ kdy¾ se ho lidé zaèali stranit pro jeho odlišnost od nich a opovrhovat jím, a¾ kvùli tomu ztratil lásku své vyvolené, pokusil se vzít svùj obchod od ïábla zpìt. Ale stín by dostal zpìt pouze tak, ¾e by za nìj dal ïáblu výmìnou svoji duši. To však odmítl a rozhodl se zasvìtit svùj ¾ivot pøírodním vìdám ve prospìch celého lidstva. Získal nakonec sedmimílové boty a s nimi své výzkumy mohl snadno provádìt.

Chamisso zde symbolicky pøedstavil svùj vlastní osud, ztrátu své zemì, kterou si uvìdomil právì v dobì válek s Napoleonem. Nepatøil ani do Francie, ani do Nìmecka, co¾ zpùsobovalo jeho rozpolcenost.
Je to odvìké dilema mnoha lidí zvolit si nìkdy z velmi omezených mo¾ností tu, kterou se vlastní stín neztratí. A pokud se stín ztratí, buï z hlouposti a nerozvá¾nosti, nebo pøinucením osudu, nevzdat se alespoò své duše.
Motiv stínu je umìlecky pomìrnì zajímavé téma. Ji¾ v 15. století italský malíø Masaccio namaloval obraz svatého Petra, jak léèí høíšníka svým stínem. - Ve zcela jiné podobì tento motiv napøíklad zpracoval velký dánský pohádkáø Hans Christian Andersen (1805-1875). Oba dva básníci se vzájemnì znali a vzájemnì si pøelo¾ili nìkteré texty - Chamisso Andersenovy do nìmèiny a Andersen Chamissovy do dánštiny.

V roce 1815 Adalbert von Chamisso vyu¾il nìkdejšího pøátelství svého otce s nìmeckým dramatikem Augustem von Kotzebuem (1761-1819), který ¾il v té dobì v Rusku a jeho¾ syn Otto von Kotzebue (1787-1846) byl v té dobì ji¾ ostøíleným moøeplavcem, majícím za sebou cestu kolem svìta a pøipravujícím další cestu kolem svìta.

Postupoval tedy podle svého konceptu z Petra Schlemihla, jen místo sedmimílových bot mìl loï: Dosáhl toti¾ jmenování botanikem na ruské brize Rjurik, které Otto von Kotzebue velel. Posádka vèetnì Chamissa a dalšího pøírodovìdce Johanna Friedricha von Eschscholz (1793-1931) se skládala z dvaceti sedmi mu¾ù.
Autorem plánu cesty kolem svìta byl Ivan Fjodoroviè Kruzenštern (nebo té¾ na Západì jmenován jako Adam Johann von Krusenstern - 1770-1846), ruský admirál a moøeplavec, který velel u¾ první ruské výpravì kolem svìta, které se zúèastnil ve vìku patnácti let mladý Kotzebue. Výprava byla financována hrabìtem Nikolajem Petrovièem Rumjancevem (1754-1826), který byl v dobì 1810 a¾ 1826 ruským kancléøem.

Cílem výpravy bylo proplout Beringovým prùlivem a na severní stranì Ameriky hledat spojení Tichého oceánu s Atlantikem, sledovat moøské proudy, mìøit teplotu vody a její prùzraènost a objevovat nové ostrovy. - Pro zajímavost dodávám, ¾e pøi této výpravì byl poprvé vyzkoušen vynález plechovky.

Rjurik se vydal po obvyklé trase ruských lodí: vyplul z Revelu, jak byl tehdy nazýván Tallin, 30. èervence 1815 Baltským moøem do moøe Severního a do Anglie. Bouøe v Lamanšském prùlivu loï málem znièila. Z Kanárských ostrovù se pøeplavili pøes Atlantik do Brazílie, obepluli Drakeovým prùlivem Ohòovou zemi, kde byla loï velmi poškozená a museli ji v Chile opravit. Moøeplavci pøistáli u Velikonoèního ostrova, objevili mno¾ství ostrovù v Oceánii, avšak jejich ruská jména se neujala. Byly to Rumjancevùv ostrov, Sviridovùv ostrov, Kruzenšternovo souostroví, Kutuzovùv, Suvorovùv ostrov, celá skupina Ratak v Marshallových ostrovech. Pak loï zamíøila k severu do pøístavu Petropavlovsk na Kamèatce. Po opravì se loï opìt vrátila Beringovým moøem k Aleutám na ostrov Unalaska, dále na Havajské ostrovy a pak znovu na Marshallovy ostrovy. Pak se Rjurik opìt obrátil k severu, ale u Aljašky opìt pøe¾ili bouøi, která málem stála Kotzebua ¾ivot. Byl zranìn a museli se vrátit k domovu, a proto¾e zvláštì chlad jeho zdraví zhoršoval, vraceli se opìt na jih. Ale pøesto je èekala ještì dlouhá cesta - pøes Indonésii, kolem Afriky, pøes Svatou Helenu, anglický Portsmouth, Kodaò a po tøech letech se vrátili do domovského pøístavu Revel. - Pochopitelnì botanici se dost èasto pohybovali i po vnitrozemí, o èem¾ svìdèí pozdìjší Chamissova díla.

Chamisso svá pøírodovìdná pozorování vydal kni¾nì ve dvou dílech spisu „Cesta kolem svìta s Rumjancevovou výzkumnou výpravou“ (Reise um die Welt mit der Romanzoffischen Entdeckungs-Expedition). Prvním dílem tohoto cestopisu byl „Deník“ (Tagebuch) a druhým „Poznámky a vyobrazení“ (Bemerkungen und Ansichten).

Bìhem této výpravy popsal Chamisso také mno¾ství nových druhù rostlin v oblasti zátoky San Francisca, kde oba pøírodovìdci pobývali v roce 1816. Nìkteré z nich, vèetnì kalifornského máku Eschscholzia californica, i u nás známé ¾lutooran¾ové letnièky, byly pojmenovány podle jeho pøítele Johanna Friedricha von Eschscholtz, druhého pøírodovìdce na Rjuriku. Na oplátku pojmenoval Eschscholtz rùzné rostliny, vèetnì rodu Camissonia podle Chamissa. Jiné rostliny mají pøívlastek „chamissonis“. Nìkteré z tìchto rostlin jsou na obrázcích. - V pojmenováních rostlin, popøípadì i ¾ivoèichù, která Chamisso urèil, se vyskytuje odborná zkratka „Cham“. návratu dále studoval botaniku a zoologii a stal se doktorem filozofie. Nejdøíve byl pomocníkem a pak správcem botanické zahrady v Berlínì. V roce 1819 napsal latinské pojednání o èervech „De animalibus quibusdam e classe vermium Linnaei“.

V roce 1820 se o¾enil; svou man¾elku Antonii, rozenou Plaste, zøejmì velmi miloval. O tom svìdèí i jeho vlastní vyjádøení: “Štìstí je láska a láska štìstí zas, a na tom trvat chci po všechen èas.“
Kdy¾ mu man¾elka zemøela v roce 1837, pøe¾il ji pouze o rok. Zemøel 21. srpna 1838  ve vìku 57 let.

Hrob jeho i jeho man¾elky je v Berlínì v Neukölnu (Friedhöfe der Dreifaltigkeits-, Jerusalems- und Neuen Kirchengemeinden).

Jeho dílo je velmi obsáhlé - týká se biologie, lingvistiky a poezie.
V roce 1827 napsal dílo „Pøehled neju¾iteènìjších a nejškodlivìjších rostlin v Severním Nìmecku“ ( Übersicht der nutzbarsten und schädlichsten Gewächse in Norddeutschland), které je oceòováno jako peèlivé pojednání o tìchto rostlinách.
Zabýval se rozmno¾ováním pláštìncù, speciálnì salp, vèetnì jejich rodozmìny, co¾ je støídání pohlavního a nepohlavního rozmno¾ování ni¾ších ¾ivoèichù.
V roce 1835 byl zvolen èlenem akademie vìd.

Jeho vìdecké dílo se neomezovalo pouze na biologii. Napsal rovnì¾ pojednání „O havajském jazyce“ (Über die Hawaische Sprache), které vyšlo v roce 1837, a dlouhá léta pracoval na havajsko - nìmeckém slovníku. - Pøelo¾il havajskou poezii do nìmèiny a v pøedmluvì ke knize „O havajském jazyce“ napsal velmi zajímavý názor: „Je to prapùvodní poezie, která dlí v èlovìku jako hlas ptákù. Aby jeho písnì zùstaly vìrné, nemìl by se národ dát svádìt od nepovolaných zpìvákù.“

Chamissovy cesty, vìdecké výzkumy - a v podstatì i zamìstnání - mu znemo¾òovaly zcela rozvinout jeho básnický talent. K literatuøe se vrátil a¾ ve svých 48 letech. V roce 1829 zaèal ve spolupráci se spisovatelem Gustavem Schwabem (1792 - 1850) znovu vydávat Almanach múz. V roce 1832 se k nim pøipojil ještì spisovatel a básník Heinrich Wilhelm, svobodný pán von Gaudy (1800 - 1840).

Sebrané literární spisy Chamissovy vydal v šesti svazcích poprvé v r. 1836 ji¾ jmenovaný Chamissùv pøítel Julius Hitzig.

Z jeho básní jsou nejslavnìjší i nejznámìjší „Láska a ¾ivot ¾eny“ (Frauenliebe und -leben) z roku1830, které zhudebnili hned tøi nìmeètí skladatelé: Robert Schumann (1810 - 1856) ve stejnojmenném písòovém cyklu, jako op. 42, Carl Loewe (1796-1869), jako op. 60 a Franz Paul Lachner (1803-1890) v op. 59. Básnì popisují prosté emoce spolu se sentimentální naivitou, jak byla v té dobì v nìmecké literatuøe obvyklá.

Pozoruhodné jsou jeho básnì „Zámek Boncourt“ (Schloss Boncourt), z ní¾ je citováno v úvodu tohoto èlánku, a pak báseò „Salas y Gomez“ jako vzpomínka na neobydlený chilský ostrov, spolu s pochmurným romantickým vylíèením jeho krajiny.

Vedle u¾ uvedených pøekladù Andersena z dánštiny do nìmèiny, pøelo¾il naopak z nìmèiny do francouzštiny „Vídeòské pøednášky o dramatickém umìní a literatuøe“ (Wiener Vorlesungen über dramatische Kunst und Literatur) od Augusta Schlegela. Z ruštiny do nìmèiny pøelo¾il báseò „Vojnarovskij“ od dìkabristy Kondratije Fjodorovièe Rylejeva (1795-1826), který byl za úèast v povstání dìkabristù popraven. Báseò „Vojnarovskij“ se týká emigranta po bitvì u Poltavy, kde se kozáci, vedení Ivanem Mazepou, pøidali na švédskou stranu. Vojnarovskij uprchl, našel domov v Hamburku, ale na vy¾ádání ruské vlády byl vydán, aby svùj ¾ivot skonèil ve vyhnanství na Sibiøi. Naopak zase ve své básni „Bestu¾ev“ (Bestujeff) popsal Chamisso své vlastní setkání na Sibiøi s jiným vyhnaným dìkabristou - básníkem Alexandrem Alexandrovièem Bestu¾evem (1797-1837), který psal pod pseudonymem Marlynskij. Obì básnì vyšly pod spoleèným názvem „Vyhnanci“(Die Verbannten).

V té dobì velice ovlivòoval Chamissovo dílo básník Heinrich Heine (1797-1856). Ovšem z toho dùvodu nastala v Almanachu múz roztr¾ka mezi Chamissem a Gustavem Schwabem, který se o Heinovi kvùli jeho ¾idovskému pùvodu vyjadøoval velmi hrubì. Heine na oplátku za ocenìní svého díla Chamissem jej nazval nejvlastnìjším a nejvýznaènìjším moderním básníkem. Druhým význaèným umìlcem, který Chamissa ovlivnil, byl francouzský básník, èi spíše lidový písnièkáø, Piérre-Jean de Béranger (1780-1857), jeho¾ dílo Chamisso pøelo¾il v závìru svého ¾ivota. V jeho díle našel vzor pro vyjádøení sociálních problémù lehkou múzou a kritickým zpùsobem.

Vtipný je jeho sonet „ O Pythagorovì vìtì“ (Vom Pythagoreischen Lehrsatz), ¾e pravda platí odedávna, ale nìkdy ji i nìkdo rozpozná, jako Pythagoras, kdy¾ vyslovil svou všeobecnì známou pouèku. Pak na dùkaz své vdìènosti obìtoval bohùm, jako dík za seslaný paprsek pravdy, stovku oslù. Od té doby se v¾dy oslové, pokud tuší, ¾e bude nová pravda vyjevena, tøesou strachy.

Jeho básnì se sociálním charakterem jsou napøíklad „Posti¾ený v blázinci“ (Der Invalid in Irrenhaus) a „®ebrák a jeho pes“ (Der Bettler und sein Hund). V básni o ¾ebrákovi popisuje ubo¾áka, který u¾ není schopen platit poplatky za psa, a nemù¾e proto pøenést pøes srdce, ¾e by kvùli tomu mìl psa utopit, radìji si uvá¾e na krk kámen a sám skoèí do vody.

Jako vzpomínka na jeho vojenskou kariéru velmi pùsobí jeho báseò „Voják“ (Der Soldat) - o vojákovi, který je odvelen k popravèí èetì pøi popravì svého pøítele, jak tento voják popisuje své pocity - scénu se zvukem bubnu jako divadlo, svùj strach, hrùzu ostatních èlenù popravèí èety se závìrem, ¾e ostatní kulky z dùvodu tøesu rukou støelcù svou obì» minuly, ale jeho kulka to byla, která pøítele zbavila ¾ití.

Jeho básnickým i lidským testamentem je báseò „Stará pradlena“ (Die alte Waschefrau) a „Druhá píseò staré pradleny“ (Das zweite Lied von der alten Waschefrau). Týká se staré nemocné pradleny, která vychovala tøi dìti a na konci ¾ivota zùstala sama, nemocná a zcela bez prostøedkù. Chamisso o ní napsal báseò, zaøídil loterii a na losech byla vytištìna první z tìchto básní. Výtì¾ek akce byl 150 tolarù, co¾ bylo v té dobì hodnì penìz. Báseò byla jakýmsi jeho rozlouèením se ¾ivotem, ¾e si „pøi veèeru svého ¾ivota chce ještì pohár tohoto ¾ivota osvì¾it“.

Vzhledem k rozsáhlému dílu Adalberta von Chamisso není divu, ¾e je stále oceòován na mnoha místech svìta. Rusové jsou nadšeni z jeho úèasti na jejich výpravì a chovají ve svých sbírkách nìkteré exempláøe z jeho herbáøe jako vzácnost. Amerièané jsou potìšeni, ¾e popisoval jejich kvìtenu. V Nìmecku na jeho poèest existuje od roku 1985 Cena Adalberta von Chamisso z Nadace Roberta Bosche, která vyznamenává významné pøínosy autorù nenìmeckého pùvodu a nenìmecké mateøštiny k nìmecké literatuøe. Cena se udìluje roènì v rámci slavnostní akce Bavorské akademie Krasného umìní v Mnichovì. Naše krajanka Libuše Moníková (1945-1998) obdr¾ela tuto cenu v roce 1991.

Na závìr ještì poznamenávám, ¾e na jeho poèest byl pojmenován jeden malý ostrov u Aljašky - le¾ící uprostøed Eschscholzovy zátoky - o zemìpisných souøadnicích 66°13 severní šíøky a 161°49 západní délky na severozápadì Aljašky. V souèasných atlasech se najde jako malý bod, sice bez popisu, ale internetové vyhledávaèe jej ochotnì vyhledají. - Obrázek výhledu z tohoto ostrova je zvláštì vhodný pro ochlazení v horkých letních dnech.

 
Dobromila Lebrová

* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 30.01.2022  15:09
 Datum
Jméno
Téma
 30.01.  15:09 Vesuviana oprava
 30.01.  13:58 Vesuviana díky
 30.01.  11:23 Von