5. dubna 1355 - Èeský král Karel IV. byl v Øímì korunován císaøem Svaté øí¹e øímské.
V doprovodu mìstské reprezentace a velkého mno¾ství dal¹ích osob se vydal pøed baziliku sv. Petra, do místa, kde mìla slavnostní korunovace probìhnout. Cestu do chrámu lemovalo zvìdavé obyvatelstvo Øíma, dychtící spatøit budoucího císaøe. Mladíci z øad øímské aristokracie se sna¾ili vyu¾ít pøíle¾itosti a do¾adovali se od budoucího císaøe pasování na rytíøe, co¾ Karel, nestojící o komplikace a naru¹ení slavnostní atmosféry, nemohl odmítnout.
Podle osvìdèené tradice nále¾ela císaøská korunovace pape¾ùm, kteøí tak demonstrovali své postavení uvnitø køes»anské spoleènosti i vùèi samotným øí¹ským vládcùm. Ve 14. století se v¹ak pomìry ponìkud zmìnily. Svatý otec sídlil od roku 1309 v jihofrancouzském mìstì Avignonu pod kuratelou francouzských králù (tzv. "avignonského zajetí"). Také korunovace Karla IV. se musela obejít bez nejvy¹¹ího pøedstavitele západní církve. Inocenc VI. odmítl do Øíma dorazit osobnì, jmenoval v¹ak tøi kardinály, kteøí mìli korunovaci provést. Z nich se jí nakonec ujal pouze jeden, ostijský kardinál-biskup Pierre Bertrand de Colombier. Formální prùbìh korunovaèního ceremoniálu v¹ak absence pape¾e zásadnì neovlivnila. Císaøský prùvod vstoupil do mìsta nedaleko Andìlského hradu a postupnì dospìl k místu korunovace, tj. Svatopetrské bazilice. U jejich schodù Karel sestoupil z konì a pøivítal se objetím a polibkem s kardinálem Bertrandem. Poté slo¾il pøísahu chránit a podporovat øímskou církev a potvrdil majetková práva pape¾ského státu. Teprve potom mohl nastat samotný korunovaèní obøad. Zdroj:https://karel700.cuni.cz