Poslední sobota v listopadu, letos 28. listopadu - Den nenakupování

(Mezinárodní den bez nákupů / nenakupování ničeho). V Americe se každý čtvrtý čtvrtek v měsíci slaví Den díkůvzdání a den poté i Den nenakupování. Na celosvětové úrovni si jej připomínáme ještě o den později, tj. v sobotu následující po americkém Dni díkůvzdání.

Smyslem dne je bojovat proti konzumerismu, proti nakupování věcí, které až tak nutně k životu nepotřebujeme. Za kanadským Dnem nenakupování v roce 1992 prý stál muž pracující v reklamní agentuře, kterému se už nelíbilo, jak reklamy nabádají lidi ke koupi tolika zbytečností. Spustil vtipnou kampaň, ve které se snažil lidi přesvědčit, že stačí koupit mnohem méně věcí, než jsme zvyklí, a že se lidé nemají nechat ovlivnit reklamami ke zbytečným nákupům.

27. listopadu 1895 podepsal Alfred Nobel svou poslední závěť

Tohoto dne položil Alfrér Nobel základy Nobelově ceně. Jejími nositeli jsou i dva Češi. Jaroslav Heyrovský v roce 1959 za vynález a rozvoj polarografie a Jaroslav Seifert v roce 1984 za poezii.

Švédský chemik, továrník a vynálezce dynamitu Alfred Nobel (1833 - 1896) odkázal 31 milionů tehdejších švédských korun na fond každoročního oceňování vědeckých a jiných zásluh, z čehož pak vznikla Nobelova cena.

Bylo vytvořeno pět cen, které jsou každoročně udělovány v oblasti fyziky, chemie, fyziologie a medicíny, literatury a míru. Od roku 1969 se uděluje i cena za ekonomii. Ceny se začaly udělovat v roce 1901 při pátém výročí Nobelovy smrti. Nobelovu cenu za fyziku a ekonomii uděluje Královská akademie věd, cenu za fyziologii a medicínu Nobelova společnost v Karolínském medicínsko - chirurgickém ústavu ve Stockholmu, cenu za literaturu Akademie ve Stockholmu a cenu za mír pětičlenný výbor jmenovaný norským parlamentem v Oslu. Cena se skládá ze tří částí: peněžní odměny, zlaté medaile a diplomu. Udílí se v den výročí Nobelova úmrtí. Ceny předává švédský král ve Stockholmu, cenu za mír pak norský král v Oslu.

26. listopad - Den díkůvzdání

Každý čtvrtý čtvrtek v listopadu slaví Američané Den díkůvzdání, svátek připomínající oslavu první úrody, o kterou se dělili Poutníci (první američtí osadníci) a původní obyvatelé Ameriky.
Dnes je tento svátek dnem, kdy se scházejí rodiny a přátelé, aby si společně vychutnali sváteční jídlo a vyjádřili vděčnost za vše dobré, co život přináší. Typickým jídlem tohoto svátku je krocan s brusinkovou omáčkou, sladké štouchané brambory, dýňové a pekanové koláče.

Den díkůvzdání je ve Spojených státech časem, kdy se lidé scházejí s rodinou a přáteli, společně stolují u tradičních pokrmů a vyjadřují vděčnost za dobro ve svém životě. Může to být také doba, kdy lidé pomáhají druhým ve své komunitě.

Den díkůvzdání, který se slaví čtvrtý čtvrtek v listopadu, má původ ve slavnosti dožínek. V kultuře poutníků, kteří připluli z Anglie v roce 1620, i v kultuře domorodých Američanů, s nimiž se poutníci setkali, bývalo obvyklé vyjádřit poděkování za bohatou sklizeň.

Za první americký Den díkůvzdání je obecně považována třídenní slavnost dožínek, která se konala v roce 1621 v kolonii Plymouth (část dnešního státu Massachusetts). Poutníci připluli o rok dříve na lodi Mayflower. Nepřivezli s sebou dostatek potravin a na setí plodin už bylo pozdě. Polovina kolonie během zimy 1620-1621 zemřela. Na jaře místní Indiáni kmene Wampanoag osadníky naučili pěstovat obilí (kukuřici) a další plodiny a pomohli jim osvojit si lov a rybolov. Ukázali také osadníkům, jak vařit brusinky, kukuřici a tykve.

Na podzim roku 1621 sklidili osadníci bohatou úrodu. Pozvali své dobrodince z kmene Wampanoag na hostinu, kde se podávali divocí krocani, kachny, husy, ryby a korýši, obilí, zelenina a sušené ovoce. Náčelník Wampanoagů Massasoit a příslušníci jeho kmene přinesli srnčí.

Dožínky se v Nové Anglii staly pravidelnou událostí. Den díkůvzdání se oslavoval v jednotlivých státech v různých termínech až do roku 1863, kdy prezident Abraham Lincoln prohlásil za národní svátek Díkůvzdání poslední listopadový čtvrtek. V roce 1941 podepsal prezident Franklin Roosevelt zákon, kterým Den díkůvzdání stanovil na čtvrtý (ne vždy poslední) čtvrtek v listopadu.

Řada tradic Dne díkůvzdání pochází z dožínkových slavností roku 1621. Jako výzdoba se často používají snopy pšenice nebo kukuřice. K večeři na Den díkůvzdání se obvykle podává pečený krocan s brusinkovou omáčkou, sladké brambory a dýňový koláč. Rostoucí rozmanitost obyvatelstva USA se však projevuje i v pokrmech, které se na Den díkůvzdání podávají. Dnes se na stole vedle krocana najde i mísa obsahující tamales, tabbouleh, kuskus nebo kysané zelí.

Vysokoškolské menzy podávají studentům, kteří na Den díkůvzdání zůstávají na koleji, slavnostní jídlo a mezinárodní studenti jsou často zváni na Den díkůvzdání do místních rodin. Slavnostní jídlo na Den díkůvzdání dostávají i američtí vojáci nasazení v zahranicí. Když Američané doma usednou ke stolu a vzdají své díky, často vyjadřují vděčnost za svou svobodu a za oběti, které byly položeny na její obranu.

Mnoho lidí se na Den díkůvzdání podílí na přípravě a rozdávání jídla potřebným. Jiní věnují příspěvek veřejným jídelnám, pracují ve skladech potravin nebo doručují nákupy potravin pojízdným kuchyním, církvím a dalším charitativním skupinám.
Den díkůvzdání je nejrušnější cestovní období roku, protože rodiny se snaží být pohromadě. Mezi oblíbené činnosti patří sledování televizního přenosu každoročního slavnostního průvodu před obchodním domem Macy v New Yorku a zápasů amerického fotbalu, které se hrají po celé zemi. Den po Dni díkůvzdání je začátkem předvánočních nákupů, což je pro obchody v USA důležitá část sezóny.

Jednou z rozmarných tradic Dne díkůvzdání je každoroční "milost", kterou americký prezident udělí krocanovi, jenž měl skončit na talíři. Krocan pak dále žije po celou zbývající část života v dětské zoo.

Po dožínkové slavnosti roku 1621 následovalo dlouhé období bezpráví a střetů mezi domorodými Američany a Evropany. Mnoho domorodých Američanů ve Spojených státech amerických vnímá Den díkůvzdání jako "národní den smutku". Jiní si však na Den díkůvzdání vychutnávají doma nebo na velkých komunitních slavnostech tradiční hostinu, a využívají tak příležitosti strávit den s rodinou a přáteli. Každý rok v jižní Kalifornii věnuje indiánské společenství Morongo několik tisíc krocanů charitativním organizacím a rodinám v nouzi.

Historie a kultura domorodých Američanů jsou často předmětem diskusí na školách v období svátku Dne díkůvzdání a během listopadu, což je národní měsíc kulturního dědictví domorodých Američanů. (zdroj:cs.wikipedia.org)

25. listopad - Mezinárodní den za odstranění násilí páchaného na ženách

Organizace za práva žen vyhlásily Den za odstranění násilí na ženách v roce 1981, OSN pak v roce 1999. Den je připomínkou brutálního zavraždění tří sester Mirabalových v roce 1960. Podle odhadů zažije jakoukoli formu násilí až 70% žen! Je to příliš velké číslo a OSN se proto rozhodla spustit kampaň, která by měla pomoci k odstranění násilí.

Je velmi důležité na tuto problematiku stále upozorňovat a poukazovat na nejrůznější druhy násilí (domácí násilí - psychické i fyzické, diskriminace na pracovišti, znásilnění, ženy jako válečné oběti...). Obětem násilí v České republice pomáhá řada organizací.

23. listopadu 1915 rakouské úřady rozpustily Českou obec sokolskou a Svaz Slovanského sokolstva pro "bratrské smýšlení k Rusku a Srbsku".

K sokolské činnosti patřil i zpěv. Pěstování zpěvu patřilo k sokolské činnosti už od prvních počátků tohoto tělocvičného spolku, založeného v roce 1862.

V usnesení III. Valného sjezdu se píše: "Jednotám se ukládá, aby v míře co největší pěstovaly písně národní, jichž znalost stále víc a více mizí, jakož i písně sokolské. Pěvecké kroužky nechť pravidlem věnují se zpěvu národních písní slovanských a písní sokolských." (zdroj:www.ifolklor.cz)

21. listopad - Světový den pozdravů

Světový den pozdravů se slaví zdravením na ulici i cizích lidí. Po celém světě se v tento den zdraví už ve 180 zemích. Popudem k vyhlášení tohoto dne byla válka mezi Arabi a Izraelci. Tehdy jeden americký student jménem Michael McCormack se chtěl ve válce dokázat, že spory jdou řešit i jinak. Prvním symbolem komunikace je vždy pozdrav, který on sám začal šířit se svým bratrem.

Světový den pozdravů

Poprvé se Světový den pozdravů neboli World Hello day, slavil v roce 1973. A právě v tento den, 21. listopadu, si připomínáme i pravidla společenské etikety a všímáme si, jak se dnes zdraví současná mládež. Pozdrav je jedním z nejzákladnějších bodů etikety a setkáváme se s ním několikrát denně. Zdravíme se s rodinou, kamarády, s lidmi známými i neznámými, s učiteli, nadřízenými a osobami váženými. V pozdravu existují striktní pravidla, kdo koho má zdravit. Zjednodušené pravidlo zní, že na onom pomyslném vrcholu stojí ti, kdo si zaslouží úctu. Jsou to osoby nadřízené, starší a ženy. Takové zdravíme nejdříve my a projevujeme jim tak úctu.

Při setkání a loučení

Při setkání platí, že mladší zdraví staršího, muž zdraví ženu, dívky a mladé ženy zdraví výrazně staršího muže. Společensky méně významný zdraví společensky významnějšího, podřízený svého nadřízeného, vstupující do místnosti všechny ostatní, jednotlivec zdraví skupinu. Naopak při loučení se první loučí ten důležitější s tím méně důležitým. Starší se loučí s mladším, žena s mužem, společensky významnější se společensky méně významným, nadřízený s podřízeným a odcházející z místnosti se všechny ostatními. Jakmile se kombinuje více faktorů, obecně se bere ohled více na věk než na postavení a pohlaví. Je-li protějšek výrazně starší, měla by jej nejen žena pozdravit jako první. V hierarchii je pak na dalším místě pohlaví a ženy mají větší úctu. Pak teprve přichází pozice nadřízený a podřízený.

Koho zdravit

Všechny, které potkáváte pravidelně, i protivnou sousedku, prodavačku, lidi v čekárně, je to prostě slušnost. Také toho, komu jsme již byli někdy představeni. Samozřejmé také zdravíme toho, koho zdraví náš doprovod, třeba známé rodičů. Pozdravit bychom měli všechny, co potkáme v uzavřeném prostoru, třeba na schodišti v domě, ve výtahu, vlakovém kupé nebo v čekárně u lékaře či na úřadě. Světový den pozdravů není v České republice příliš známým pojmem, ve světě se ale slaví ve velkém.

Pozdrav nazdar

Pozdravy ahoj, nazdar, čau vznikly následovně. Dva z nich pocházejí z ciziny a čeština je pouze přebrala, jeden je ryze český a je to pozdrav nazdar. Jde o složeninu prvních dvou slov, které se objevovaly na kasičkách, do nichž lidé přispívali právě na stavbu Národního divadla. Celá věta zněla: Na zdar důstojného Národního divadla. Historie vznik tohoto pozdravu se tedy datuje k 14. dubnu 1851. O 12 let později, při vzniku prvního Pražského Sokola, pozdrav převzali oficiálně také sokolové. Od slova nazdar se odvozuje přípitek: Na zdraví.

Pozdrav ahoj

Pozdrav ahoj je už složitější. Patrně pochází z angličtiny, z výrazu Ahoe nebo A hoy. Ahoe je velmi starý námořnický pozdrav počeštěný na ahoj. V angličtině znamená loďka prosazený trampy a vodáky. Podle legendy vztahující se k námořníkům šlo o povel v nejvyšší nouzi, kdy prudká bouře zlámala stěžně i kormidlo a loď se dostala už jen do božích rukou. Pokyn Ahoy námořníkům přikazoval pokleknout a modlit se k poctě Ježíše – Ad Honorem Jesus. Ona transkripce slov pak tvoří Ahoy.

Pozdrav čau

Pozdrav čau vychází z italského ciao. Původně do Československa se dostal v 50. letech minulého století. V československých kinech se mezi sovětskými filmy objevil italský trhák Grande strada azzurra, v překladu Velká modrá cesta. Hlavní roli rybáře ztvárnil slavný herec a zpěvák Yves Montand. Celý film byl protkán italským pozdravem ciao. Lidé jej převzali částečně i jako vzdor proti komunistickému čest práci a za pozdrav čau se i trestalo. Zvyk byl ale silnější a čeština převzala italský pozdrav stejně, jako spousta jiných světových jazyků.
zdroj:www.individualita.com

20. listopad - Světový den dětí

Dne 20. listopadu 1989 Valné shromáždění OSN jednomyslně přijalo Úmluvu o právech dítěte. Ratifikovalo ji téměř 200 států. Česká republika se připojila v roce 1992. Úmluva obsahuje 54 článků, ve kterých se píše například o tom, že dítě nemá být zneužíváno, týráno, že každé dítě má právo na život, dítě nesmí být odděleno od svých rodičů nejsou-li pro to velmi závažné důvody.

Na stejný den připadá i Světový den dětí. Již roku 1954 se objevil nápad slavit Den dětí. O pět let později (1959) byla 20. listopadu schválena Deklarace práv dítěte. Na světě jsou ještě desetitisíce dětí, které trpí podvýživou, nemohou chodit do školy, sužují je nemoci... I toto má mimo jiné tento den připomínat.

19.11. - Světový den prevence týrání a zneužívání dětí.

Světový den prevence týrání a zneužívání dětí si připomínáme v ČR od roku 2001. Tento den nás má upozornit na důležitost prevence a problematiku týrání dětí a snažit se jej eliminovat. V České republice se v tento den konají různé akce s různými tématy, například jak předcházet tyranii a zneužívání a hlavně jak pomoci.

17.11. - Mezinárodní den studentstva

Mezinárodní den studenstva je stanoven na 17. listopadu a to z důvodu památky na české studenty, kteří roku 1939 uspořádali demonstraci proti němcům a byli při ni 2 studenti zastřeleni. Poté, na Hitlerův pokyn, následovalo uzavření českých vysokých škol, studenty ve školách nahradily německé úřady. Studenti se postupně začali zatýkat a byli deportováni do koncentračních táborů.
17. listopadu si připomínáme i v naší novodobé historii a to demonstrací studentů na Národní třídě, která odstartovala roku 1989 Sametovou revoluci.

16. listopad - Mezinárodní den tolerance

Vyhlásilo jej OSN roku 1995. Den tolerance by měl pomoci k respektu, spolupráci mezi různými kulturami.
Tento den má podpořit respekt a porozumění různým kulturám a způsobům života. Abychom tady spolu mohli fungovat a pohodově žít, je důležité pracovat s hranicí naší tolerance. Připomínejme si, že respekt si zaslouží ostatní lidí kolem nás.

15. listopad - Den vězněných spisovatelů

PEN klub, jakožto organizace zasazující se o lidská práva, roku 1993 vyhlásil další významný den, a to Den vězněných spisovatelů. V České republice je to doba naštěstí již minulá, ale stále ještě jsou země, které potlačují svobodu slova. PEN klub v rámci tohoto dne např. zveřejňuje některé případy.

14. 11. - Světový den diabetiků

Světový den diabetiků připadl na den narození kanadského lékaře roku 1891 Frederika Bantinga, který se zasloužil vynalezením léku proti cukrovce - inzulínu. Cukrovka či Diabetes je vážné onemocnění, při kterém se musí dodržovat správná životospráva a samozřejmě myslet na pravidelné dávky inzulínu. V nejhorších případech při této nemoci může dojít ke ztrátě zraku popř. k amputaci končetiny. Cukrovka je v některých případech dědičná, ovšem velká část populace, která trpí tímto onemocněním, jej má způsobené svým životním stylem a hlavně obezitou a v tomto případě se i s cukrovou dá poměrně úspěšně bojovat.

13. listopad - Mezinárodní den nevidomých

Připadá na výročí narození muže jménem Valentin Haüy (1745-1822). Haüy byl odborníkem na stará písma, což ho přivedlo k myšlence umožnit četbu i nevidomým pomocí reliéfního písma. Založil také první školu pro nevidomé, kde studoval i nevidomý Louis Braille.

11. 11. - Den válečných veteránů

Připomínáme si jej na výročí uzavření příměří mezi Spojenci a Německem ze dne 11. listipadu 1918 kdy kapitulací Německa skončila 1. světová válka. Myšlenka na připomínání tohoto dne se začala rodit již rok po skončení války v dohodových státech. Americký prezident Wilson téhož roku vyhlásil Den příměří. Oficiálním svátkem se ale stal až o sedm let později, tedy roku 1926.

Roku 1954 byl tento den přejmenován na Den veteránů. Od roku 2001 patří i k českým, oficiálně uznaným významným dnům.

10. listopad - Světový den vědy pro mír a rozvoj

Vyhlásilo jej UNESCO v roce 2001. Smyslem tohoto dne je informování veřejnosti o významu vědy pro mírovou společnost, využití vědy ku prospěchu společnosti, upozornění na problémy, kterým věda čelí, například při získávání prostředků pro vědecké bádání.