Sotva někdo se vrací k přečtenému článku a ke svému komentáři k němu a protože i tak by to bylo nevhodně delší, vytvořila jsem tuhle rubriku.
Před lety, ještě v Praze, jsem se přátelila se skupinou výtvarníků a jeden z nich měl nejen pohostinný domek pro nás všechny, ale za zahradní brankou hosty vítala nádherná bohatá vistárie. Jedna malířka byla tou vůní tak okouzlena, že neodolala a do jednoho květu se zakousla - prostě nějak "musela".
Před asi dvěma roky ještě psával do ST jeden autor o svém rodném Valašsku - bohužel už zemřel a jeho články velmi postrádám dodnes - který to celé psal právě v barevném nářečí svého rodného kraje. A tam právě bylo těch "přinďa domů, slyša to povídání" plno a já jsem při čtení byla ve stejném stavu euforie, jako ta, co si prostě musela kousnout do vistárie. Nevěděla jsem ale, že se těm tvarům říká "ustrnulé", takže díky Maro za poučení.
Ta paní korektorka asi opravdu použila toho tvaru - bylo to: "dědeček, seda u kamen....." - ještě že nepoužila spojení mužského přechodníku s ženou - "jsa babičkou" - ale jak říkám, přechodníky už "nefrčí" a ani odborník se chybě nevyhne.