V pelhřimovském Muzeu rekordů máme otevřeno každý den. Návštěvníci se mohou pokochat miniaturní kraslicí z vajíčka jiřičky a andulky, kraslicí pštrosí nebo největším vejcem keramickým a dokonce i kraslicí vyrobenou ze sirek a zápalkových hlaviček! K naprostým unikátům patří obří kraslice z javorového dřeva - je 104 cm vysoká a po dozdobení dosáhla hmotnosti přes 60 kg. Vystavujeme obří pomlázku z 8 prutů (měří 583 centimetrů), ale i pomlázky upletené z vlasů a dokonce i z kočičích a vydřích vousků! Velikonočních i dalších exponátů u nás objevíte několik stovek, podrobnosti k návštěvě najdete na www.muzeumrekordu.cz

zajímavé

Dušane, zdravím a děkuji za pěknou nostalgickou vzpomínku na naši abecedu i za abecedu našich vnoučat. Poslední fotka mě rozesmála :-)))

Přidávám pár zajímavostí a zdravím D.

Prohlídky pěstebních skleníků v Zoo Ostrava začínají tuto sobotu
V Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava se návštěvníkům po delší přestávce opět otevírají pěstební skleníky. Nachází se v nich bohatá kolekce tropických a subtropických rostlin z různých koutů světa. V sobotu 10. června budou zahájeny tradiční komentované prohlídky s průvodcem. Kvůli omezené kapacitě je nutné se předem nahlásit a během prohlídky dodržet aktuální opatření.

V pěstebních sklenících v ostravské zoo v současnosti plodí i rozkvétají a nádherně voní různé druhy tropických a subtropických rostlin. Například vůni rostliny muraje latnaté (Murraya paniculata), nazývané též oranžový nebo pomerančový jasmín, si návštěvníci skleníků často pletou s vůní nedaleko rostoucích citrusů. Je jí totiž velmi podobná, ale navíc je obohacena o jasmínovou složku. Je to druh keře nebo malého stromu z čeledi routovité (Rutaceae) pocházející z jižní a jihovýchodní Asie a Austrálie. Její mladé listy jsou velmi aromatické a používají se jako koření a také v tradiční čínské medicíně. Sušené plody jsou součástí kari koření. Černé i zelené čaje se parfémují květy této rostliny. Je to také oblíbená hrnková rostlina, která se dá pěstovat i jako bonsaj.

Zajímavou rostlinou, která přiláká pohledy návštěvníků, je také takara javanská (Dianella javanica). Rostlina pochází z jihovýchodní Asie a jihozápadního Tichomoří, kde roste ve vlhkých tropických lesích a křovinách, v lesních lemech i na suti sopečných svahů, kolem skal i na březích vodních toků. Pozornost přitahuje svými lesknoucími se fialovými až černými bobulemi. Pěstuje se jako ozdobná rostlina, její kořen má pak využití i v tradiční medicíně.

Prohlídky skleníků probíhají o víkendech, vždy v 11:00 a ve 14:00 hod. Sraz zájemců je vždy u vstupu do zoo, kde si skupinu vyzvedne průvodce. Prohlídky jsou zahrnuty v ceně vstupenky do zoo. Z důvodu omezené kapacity je nutná rezervace předem na tel. čísle 596 241 269 nebo osobně na vrátnici zoo. Do tropů s průvodcem se mohou návštěvníci vydat už tuto sobotu.

Něco názorů :-)

Evo máš pravdu, mne to zajímá. A vzhledem k tomu, že už dost zapomínám, tak je dobré si vědomosti pořád doplňovat:-)

Evi, máš plnou pravdu, jedním uchem i okem dovnitř, druhým ven.
Ale je to jen přemíra informací, člověk těká, občas něco zůstane:-)))

Květo, trefila jsi hřebíček na hlavičku! :-)

Evi, snad i na stará kolena se člověk může dozvídat skutečnosti, které třeba nezná. Horší je s jejich uchováním v paměti.

Když jsem se před dvěma týdny s Velikonocemi rozloučila, myslela jsem, že tenhle velikonoční maraton mám za sebou. Bylo to i tak trochu sobecké, protože já sama jsem o tom moc nic nevěděla a tak jsem si říkala, že se na stará kolena jako ateista poučím a třeba i jiné, mně podobné.
No a dnes jsem zjistila, že to byl s tím koncem omyl. Ono to všechno končí až dnes - na BÍLOU NEDĚLI.
A tak ještě přidám ten skutečný konec.

BÍLÁ NEDĚLE

je neděle následující po - Velikonocích. Nazývá se tak proto, že ti, kteří byli pokřtěni při velikonoční - vigilii a kteří po osm dní oblékali bílé roucho, symbol - vzkříšení a neposkvrněnosti hříchem, je v tento den odkládali.
Je to 2. neděle velikonoční a jedná se samozřejmě o liturgický svátek. Tento den nosí nově pokřtění naposledy bílé roucho – symbol světla, které si oblékli v den svého křtu. Jakmile toto roucho odložili, jejich úkolem bylo světlo vnášet do každodenního života.
A to je tedy ten tradiční liturgický svátek.
Je tu ještě jeden. Novodobý a vztahuje se k Božímu milosrdenství. Co to znamená?

Tento svátek se slaví od roku 2000. V tom roce papež Jan Pavel II. 30. dubna svatořečil polskou řeholnici Faustynu Kowalskou, která byla šiřitelkou Milosrdenství.
Papežem bylo zamýšleno vykoupení prostřednictvím milosrdenství. Jde o akt odpuštění a smíření. Nastolení míru mezi lidmi, národy, kulturami a náboženstvími.

Určitě i pro člověka, který není zrovna věřící, je srozumitelné, že odpuštění je velkou hybnou silou k uzdravení duše i těla. Nejen odpuštění druhým, ale i sobě. Smíření s druhými, se sebou samým či některou situací přináší ulehčení, jiný úhel pohledu a ukazuje světlo na konci tunelu.

Tak tedy může být Bílá neděle nejen svátkem věřících, ale i těch ostatních. Chvilka pro zastavení se v tom životním běhu, zamyšlení a ponoření do vlastní duše.
A kdo ví? Možná najdete něco, co už dlouho hledáte a ještě jste to nikdy a nikde nenašli.

PAŠIJOVÝ TÝDEN - barevné dny po Květné neděli

Svatý týden či Pašijový týden, příp. též Velký týden, je významné období křesťanského liturgického roku, ve kterém si křesťané téměř všech vyznání připomínají poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení.
Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonocemi nedělí
VZKŘÍŠENÍ.


Pomlázka

Pomlázka je jedním ze symbolů Velikonoc (dříve svátků jara).
Jde o spletený svazek proutků, který bývá na tenčím konci ozdoben barevnými pentlemi. Je to nástroj, se kterým chlapci na Velikonoční pondělí, též na mrskaný ponděle chodí na koledu a osobně symbolicky šlehají pozadí zvolených děvčat z okolí a i vůbec všech žen na potkání.
Ke šlehání se používá pomlázka z proutí nebo čerstvých rašících výhonků listnatých dřevin, typicky měkkých vrbových. Při šlehání se recitují nebo zpívají koledy.

Pomlázkou je přeneseně nazývána i sama koleda - výslužka za vyšlehání. Zpravidla to bývají malovaná velikonoční vejce, ale také pentle na pomlázku, dále dětem sladkosti a pánům panáčky alkoholu. Pomlázka a vůbec šlehání býval krajový zvyk:
V jiných krajích měli s pomlázkou spojeny jiné zvyky, anebo dokonce i koledovali úplně bez pomlázky, červená vajíčka.

Slovanské zvyky

Proutek a práskání jím jsou prý také symboly jarního blesku a hřmění: Práskáním se prý vyháněly zlé mocnosti, jako prý jarní hřmění zapudí zlé duchy.

Koledování
Podobně jako koledování obecně, i o Velikonocích bývalo někde dalším účelem získávání potravin při obcházení statků chudými koledníky, jako způsob předcházení hladu při prázdných spížích po zimě.

Námluvy
Podstatným býval význam Velikonoc pro námluvy mladých: Tedy chození za nezadanými děvčaty, více než samo koledování. Vzájemná náklonnost se vyjadřovala dlouhodobě a i celými řetězci různých způsobů:
Od pentlí na pomlázku, žádostí o vajíčko až významu žádosti o ruku, dalším pokračováním v navazování vztahů o muzikách a jarmarcích po konci postního období.

Pomlázka po koledě
Po celodopoledním šlehání už pomlázka může být různě polámaná, výhonky opadané, ale i tak v proutí stále zbývá nějaká síla: Proutí na pomlázku je typicky čerstvé, natrhané a pletené třeba i jen den předem, možná dokonce i máčené… Ideální kondice pro vsazení pomlázky do země.
Takto lze i dnes stále potkat "pomlázkové vrby" na mezích, v mokřadech a vedle původních stromů, kam je koledník vrátil, dnes dokonce i na zahradách, jak mají mladé stromky kmínky viditelně spletené z několika přeživších prutů.


ČESKÉ TRADICE, WIKIPEDIE, INTERNET

----------------------------------------------------------
Čtenářům děkuji za pozornost.

Ráda jsem si pročetla tvé příspěvky vázající se k Velikonocím:-)
Zajímavé a poučné:-)

Šestá postní neděle - KVĚTNÁ / jinde zvaná Květnice, Květnica, Beránková nebo Palmová /

Tento den je poslední postní nedělí doby přípravy na Velikonoce, začátek Svatého týdne. Na Květnou neděli si připomínáme příchod Ježíše Nazaretského a jeho učedníků do Jeruzaléma, kdy je lidé vítali máváním palmovými a olivovými ratolestmi a házeli květy a palmové ratolesti příchozím pod nohy.

V našich končinách je symbolicky nahrazují kočičky – nakvetlé větvičky vrby jívy, ale někde také břízy nebo lísky, které se vysvětí v kostele.

Když se nové posvěcené větvičky přinesly domů, staré se spálily.

Na Květnou neděli se nesmělo nic péct, protože by se zapekl květ na stromech a proto by se neurodilo žádné ovoce.

Také se oblékaly nové šaty, aby v nich člověk kvetl.

Posvěcené kočičky měly do stavení přinést štěstí, ochránit dům i jeho obyvatele před zlými temnými mocnostmi. Podle pověr měly léčivou sílu, a tak se rozdrcené posvěcené kočičky dávaly pít s vodou nemocným lidem i dobytku.

Další léčivou moc měla samotná posvěcená kočička, kdo ji celou spolkl, byl celý příští rok ochráněn před bolestmi v krku.

Domy se vymétaly zelenými ratolestmi, které měly vymést všechnu špínu a nemravnost.

A stále platilo, co kraj, to jiné zvyky a tradice.

Pranostiky říkají, že Týden před a týden po Květné neděli rády padají pašije - (tedy sněží) a Nečas na Květnou neděli není pro rok dobré znamení.

ČESKÉ TRADICE - knižní archiv, internet

Pátá postní neděle - SMRTNÁ

Pátou postní nedělí je neděle zvaná - SMRTNÁ - nebo také SMRTELNÁ.

V ten den lidé, většinou jen mladí, vynášeli - vynášejí ze vsi slaměnou smrt - Mařenu, Mořenu, Mařanu, smrtholku, loutku oděnou do ženských šatů. Šlo vlastně o slaměnou figurínu, ověnčenou hadříky a stužkami a nastrčenou na tyč.

Neděle má temný název, ale je plná veselí a radostí, jedná se o loučení se zimou.

Za vsí mladí figurínu buď hodili do vody, zapálili nebo zahrabali do země a zpět do vsi se vraceli se zeleným stromkem - malým ozdobeným smrčkem / lítem / -, chodili dům od domu k domu, u toho si hlasitě prozpěvovali a baravným lítem vítali jaro a léto.

S vynášením smrti se mnohde prolínalo chození s lítem, i když je to zvyk mnohem mladší. Většinou se odbývalo jeden den, někde až na Květnou neděli. Líto, lítečko, létečko či máječek jsou živé vrbové proutky či vršky mladých smrčků ozdobené barevnými (obvykle zelenými a červenými) vyfouklými vajíčky, papírovými holubičkami, ptáčky z těsta, papírovými řetězy, mašlemi a pentlemi, odstřižky látek a malou panenkou na vršku, která symbolizovala plodnost. Někde se vyrábělo přímo na místě, kde byla vyhozena smrt, jinde už předem.
Barevné líto symbolizovalo pravý opak smrti – nový život, příchod jara a nadějÍ.

Vynášení smrti je zvykem, který prochází z dob pohanských. Na Moravě se udržel do dnešních dnů a věří se tomu, že chlapec, který se tohoto obřadu nezúčastnil má na svědomí nemoc nebo smrt v domě.
V Čechách tento zvyk téměř zanikl / vlivem církevních zákazů proti pohanským zvykům /.

České tradice - knižní archiv, internet