Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ldie,
ztra Radana.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jaroslav Seifert
náš velký básník, který byl prvním eským nositelem Nobelovy ceny. Tohle vysoké ocenní dostal v roce 1984 za literaturu.
 
Jaroslav Seifert se narodil 23. záí 1901 v Praze na ikov. Studoval na nkolika gymnáziích, ale studia nikdy nedokonil pro spoustu neomluvených hodin. Tyto hodiny trávil po praských pivnicích, kde skládal básn. Jeho honorá bylo pivo. V roce 1921 se rozhodl pro práci urnalisty. V tomto roce vstoupil do Komunistické strany eskoslovenska a tak není divu, e psobil v redakci Rudého práva. Od roku 1921 pak zaal pracovat v brnnské Rovnosti. V tomto roce byla také vydaná jeho první sbírka básní. Byla ovlivnna postedím ikova, dlnické tvrti Prahy. Jmenovala se Msto v slzách a vnoval ji S. K. Neumannovi. Jeho další sbírka básní pechází od proletáské poezie k poetismu. Je to sbírka básní Samá láska, která byla vydaná v roce 1923. Jaroslav Seifert byl spoluzakladatelem Devtsilu. Nepsobil jen v Rudém právu a Rovnosti, ale pispíval i do Proletkultu, Tvorby, ReDu a pozdji i do Avantina, Kvartu a List pro umní a kritiku. Prot také byl ve dvacátých letech povaován za hlavního pedstavitele eskoslovenské umlecké avantgardy. Seifert vidl východisko z pováleného zklamání v komunistickém hnutí, ale u v roce 1929 byl jeden ze sedmi spisovatel, kteí podepsali Manifest proti gottwaldovskému vedení KS. Tmi dalšími byli J. Hora, M. Majerová, V. Vanura, I. Olbracht, S.K.Neumann a H. Malíová. Všichni byli tehdy ze strany vyloueni. Nkteí se pozdji do strany vrátili, ale Seifert ne.
 
Seifert nepsal jen básn, on je také pekládal. A. Bloka a G.A pollinaira a další. Také hodn cestoval. V roce 1923 do Francie a Švýcarska. Lákal ho nejen západ, ale i východ. Proto se v roce 1925 vydal do Sovtského svazu. Tady asi byl poprvé konfrontován s tváí komunismu a jeho pochybování se zaalo prohlubovat. Tyto poznatky a úvahy ho dovedly k podepsání Manifestu. V roce 1930 se stal redaktorem msíníku Mladá scéna. Zde vydrel ti roky. Poté pracoval v redakci Pestré kvty, kde vydrel a do okupace. Bhem druhé svtové války pracoval v deníku Národní práce, Práce a nakladatelství Panorama. Po válce se vnoval publicistice, pispíval do msíníku Kytice a do deníku Práce. V padesátých letech se pestal publicistické tvorb vnovat. V druhé polovin padesátých let ho postihla vleklá chorova pohybového ústrojí. Tím skonila i jeho éra prohýených nocí a flám. Tehdy Seifert bydlel v malém domku na Hrad.
 
 
V roce 1966 se stal národním umlcem. Pipojil se k Praskému jaru a z toho mu pozdji vyplynul desetiletý zákaz innosti. Jeho sbírky básní vznikaly jako exilová tvorba. Ale se Seifertem nešlo tehdy nic moc dlat, byl známá osobnost a obdivovaný, take úpln ho umlet reim nemohl. Nemohli ho tehdy uvznit, jako mnohé jiné nebo poslat do ciziny s poznámkou - návrat neádoucí. Postavení si zhoršil i tím, e podepsal Chartu 77. ekalo se, e Seifert udlá njakou chybu, aby se s ním mohlo skoncovat úpln. Ale tuhle chybu Seifert neudlal. V 80 letech se k jeho pohybové chorob pidaly i potíe s dýcháním. V prosinci 1985 musel být pevezen do vinohradské nemocnice. V nemocnici ho nikdo moc nenavštvoval, jen rodina a pár vrných pátel, i kdy se literární veejnost o jeho zdravotní stav zajímala. Na vánoní svátky byl propuštn a mohl je proít doma. V kritickém stavu byl pak pevezen znovu do nemocnice 9. ledna, kde v ranních hodinách 10. ledna zemel.
 
Seifert byl jediný eský literát, který získal Nobelovu cenu. Byl navrhován nkolikrát, ji v 50tých letech, ale návrhy neprošly. Seifert si cenu osobn pevzít nemohl, byl v tu dobu v nemocnici. Cenu v jeho zastoupení pevzala dcera Jana. Byla jí pedána 11. íjna 1984.
  
Jeho díla nebyla oficiáln vydávána, a tak byly vydávány jeho verše v samizdatech. Celá jeho tvorba je rozsáhlá:
Msto v slzách - 1921, Samá láska – 1923, Na vlnách TSF – 1925, Slavík zpívá špatn – 1926, Poštovbí holub – 1929, Jablko z klína  - 1933, Ruce Venušiny – 1936, Jaro, sbohem – 1937, Zhasnte svtla – 1938, Vjí Boeny Nmcové – 1940, Kamenný most – 1944, Svtlem odná, Pilba hlíny – 1945, Dokud nám neprší na rakev – 1947, Ruka a plamen – 1948, Šel malí chud do svta – 1949, Píse o Viktorce – 1950, Maminka – 1950, Koulelo se koulelo – 1955, Chlapec a hvzdy – 1956, Praha – 1964, Koncert na ostrov – 1965, Halleyova kometa – 1967, Odlévání zvon – 1967, Prsten Teboské madon – 1969, Deštník z Picadilly – 1978/79, Morový sloup – 1971, Býti básníkem – 1983, Všechny krásy svta – 1982. A je moné, e jsem na nco zapomla.
Málokdo ví, e Seifert neodpoívá v Praze na Slavín, jak by mu píslušelo, ale je pohben v Kralupech nad Vltavou, odkud pocházela jeho maminka. V kralupském mstském museu je jeho pamtní sí, na Lobeku, tvr Kralup, je jeho pomník. Na jeho poest se v kralupském klubu Kauuku poádají kadoron básníkovy festivaly. Samotný poheb básníka byl hlídán policií a tajnými a ti byli urit pekvapeni, kolik lidí se zde sešlo, aby vzdali poslední poctu básníkovi.
Olga Kotaka
 
A nakonec jedna jeho báse, která se m osobn moc líbí.
Ze sbírky Poštovní holub
 
Bílým šátkem mává,
kdo se louí,
kadého dne se nco koní,
nco pekrásného se koní.
 
Poštovní holub kídly o vzduch bije,
vraceje se dom,
s nadjí i bez nadje
vn vracíme se dom.
 
Seti si slzy
a usmj se uplakanýma oima,
kadého dne se nco poíná,
nco pekrásného se poíná.
 
   
Další lánky autorky: