Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Martina,
ztra Drahomra.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Concarneau, Quimper
 
Asi hodinu po nedlním poledni jsme tedy opustili pohostinný Pont Aven a smovali do pístavního msta Concarneau. Nejpitalivjší ástí tohoto msta, v nm ije asi 19 000 obyvatel, je ville close na ostrov, který mí rovných 300 m. Malé mstské centrum je obehnáno hradbami s prchody, jimi se mete podívat na záliv a v nm malebn kotvící plachetnice. Lze však také spatit i zaoceánské trajlery, je údajn jezdí a na Seychely. Opevnní je krásn zachovalé. Pší ulice, do ní z nábeí vcházíte bránou s padacím mostem, je z obou stran lemována obchody a obchdky s neodmyslitelnými námonicky pruhovanými triky a mikinami a spoustou suvenýr. (Neodolala jsem, a tak mi maliký jasn ervený rybáský škuner Breta pipomíná.) A pokud vás nezve k nákupu obchdek, urit stojíte ped hospdkou i creperií. Ve vtšin hospdek vás lákají na rzn pipravené plody moe (vdy msto je druhým nejvtším rybáským pístavem ve Francii) a hlavn na mušle. Naše podnikavá prvodkyn zjistila ji po cest, kdo má o ochutnávku mušlí zájem, a telefonicky rezervovala potebný poet míst v jedné hospdce. Protoe já jsem si sama sebe coby pojídae mušlí nedokázala ani vzdálen pedstavit a mj mu se tváil, e se mnou bude „dret basu“, byla jsem klidná a nezajímala se o to, kam „mušlorouti“ zapadnou. Jene! Mému mui asi zapracovala v hlav njaká výhybka, nebo náhle zvolal:“Tak já jdu na ty mušle!“a ne jsem se staila vzpamatovat, zmizel kdesi za skupinkou mušlíchtivých  turist. Pochopiteln m to naštvalo, ale vzhledem k tomu, e jsem mohla tak leda tiše zuit, rozhodla jsem se radji, e si aspo v klidu prolezu všechny obchdky, v kteréto bohulibé innosti by mi mj cho zajisté dost pekáel. Usoudila jsem také, e pece nebudou mušle baštit déle jako hodinku. Jene-podruhé! Od té chvíle se na mne zaala lepit smla. Nejprve mi ve fotoaparátu došly baterky,  které mly být nabité a po okraj.Tenhle fakt m docela zdrtil. (Proto také fotky ve fotodoprovodu jsou kradené z muových zásob.) Aby ani toho nebylo dost, vyvinul se z mrholení hustý déš a ukázalo se, e obchdky lze projít tam i zpt za pomrn krátkou dobu. I pojala jsem úmysl, e se nkam posadím a vypiji si kávu. Jene-potetí! Zapracoval mj blok, který mi nedovolí v zemi, její e aspo nelámu, vlézt kamkoli a poadovat cokoli. A tak jsem nešastn bloudila po asi 200m dlouhé ulici (nebo spíš ulice), ohívala se a schovávala ped deštm - nejastji v jednom butiku, jeho majitelka asi nabyla dojmu, e si její obchdek vytipovávám k pozdjšímu vyloupení. Hodina u dávno uplynula a mj hluchý mobil ve mn vzbuzoval podezení, e mj mu dlí asi nkde v hladomorn, kde není signál… Skoro po dvou hodinách se mušlojedi vynoili - napapkaní, spokojení, záící. A kdyby pohledy dovedly vradit, byla bych byla v tu chvíli vlastní vdovou… Nu nic! Vnovali jsme poslední obdivný pohled opevnnému starobylému mstu a nastoupili opt do autobusu. Oekávalo nás šedesátitisícové msto Quimper, je bylo také místem nedlního noclehu.
Msto dostalo své jméno podle soutoku (bretonsky kemper) ek Steir a Odet, které jsou splavné od svého ústí a po Quimper. Tato správní metropole départementu Finistere je kulturním centrem západní Bretan. Leí uprosted krajiny Cornouaille, co je peklad anglického Cornwall. Je tedy zejmé, e se ocitáme v místech, kam asi ped 1500 lety uprchli z Velké Británie Keltové. Toto území bylo pipojeno k vévodství bretaskému a pozdji. Povst tvrdí, e msto zaloil král Gradlon potom, co bylo bájné msto Ys pohlceno vlnami Atlantiku. Prvním biskupem Quimperu byl irský mnich Corentinus, jen se prý ivil stále jedinou rybou, je poád dorstala. Jemu je také zasvcena velkolepá mstská katedrála. Velmi pkné msto bývá djištm rzných festival a hudebních podnik. Msto proslulo výrobou nezamnitelné fajánse, na ni jsem si brousila zuby. Le marn! Do msta jsme dojeli a po 6.hodin veerní, kdy jsou ji prodejny zaveny. A tak jen katedrála a pak v zahrádce kavárny na námstí konen kýená dobrá a silná káva.
Po procházce mstem, je zase okouzlovalo mnostvím kvtin, jsme po chvíli jízdy dorazili na okraj msta, k místu dnešního noclehu. A ejhle! Tentokrát ádná „bytelná stodola“, ale moderní, pepychov zaízený hotel B&B.  Veei jsme dostali – k našemu nemalému pobavení - v další kopii „salonu“ z Divokého západu s ist francouzským názvem Bufallo Grill, ped jeho vchodem nás vítal bizon „jako ivý“. Nicmén kuecí stejky na roštu s chutnými omákami a s pomfrity, zeleninový salát i dezert obnášející talíek nefalšovaných francouzských sýr vetn toho kozího nás maximáln uspokojily a v krásných pokojích se pak spalo nádhern…
 
Pointe du Raz, Locronan
Po uplakané nedli nás vítalo ráno, které slibovalo krásný den. Kdy jsme nasedli do autobusu a vyjeli smrem na západ, bylo stále zejmjší, e sliby nebyly plané. A krásné poasí jsme dnes skuten potebovali! ekalo nás toti drsné západní pobeí a potom trasa vedoucí pes Locronan, Pleyben, druhou nejvyšší bretaskou „horu“ Mont-Saint-Michele, pes Saint-Thégonnec a do msta Dinan.
To drsné bretaské pobeí jsme mli poznat na Pointe du Raz, výbku, který je oznaován jako druhý nejzápadnjší bretaský výbek. Po pravd eeno jsem oekávala toto místo s troškou obav. Znala jsem je z etby Šmídových Obrázk z Bretan jako místo ne práv hostinné, svým zpsobem a ponkud nebezpené. Ale to bylo jist proto, e pan Šmíd navštívil Pointe du Raz v dob podzimního nevlídného poasí.  Kdy jsme na parkovišti, u nho zaínala cesta ke špici výbku, vystoupili, pivítalo nás poasí jako z obrázku. Záící slunce na blankytn modré obloze, její jednotvárnost zpestoval jen tu a tam njaký nadýchaný obláek a kdesi ve výšce bílé linky po tryskáích, a nádherné modré moe  s bílými hebeny docela mírumilovných vln. Foukal sice erstvý vítr, ale ten nás jen  osvoval. Tady asi bezvtí ani neexistuje. ekala nás víc jak kilometrová píjemná procházka tam, kde se v dálce tyil bílý maják. K nmu vedou dv cesty. Ta první je zpevnná pohodlná cesta „vnitrozemím“ (pokud se pi celkem nepatrné šíce výbku o vnitrozemí dá vbec mluvit), ta druhá tsn lemuje pobeí. A tak tam jsme šli vnitrozemím, zpátky po pobeí. Co mne upoutalo jako první, to byly krásné koberce rostlin, které pokrývaly tento skalnatý výbek. Fialové koberce vesu se stídaly s kanárkové lutými porosty jehlice, místy kvetlo ostruiní, jinde se zelenaly nizouké porosty klee a byly tam i další kvtiny, které však pojmenovat neumím. To bylo to vzpomínané vnitrozemí. Pobeí bylo lemováno rozeklanými skalami, v nich si moe vyhloubilo mlí i hlubší zátoinky nebo malé jeskyn. I kdy poasí bylo ideální a vítr na zdejší pomry mírný, doráely vlny na skály urputn, s hlasitým pleskáním a sykotem. Tuto zvukovou kulisu dokresloval kik kormorán, kteí krouili nad hladinou a co chvíli usedali na ostré skály trící tu a tam z moe. Kdy jsme došli k majáku, který je uzaveným vojenským prostorem, uvidli jsme, e se ped ním tyí blostný pomník vnovaný obtem moe. Na vysokém podstavci stojí sousoší v nadivotní velikosti. Zpodobuje stojící Pannu Marii s díttem v náruí. Dít natahuje ruiku ke kleící postav mue, který vztahuje ruku v prosb o pomoc. Pomník na tomto míst nestojí náhodn. Coby kamenem dohodil je odsud špice výbku, je je lemovaná více i mén  pod hladinou skrytými špiatými skalami, o n  se i v tomto mírumilovném poasí tíštily docela vysoké vlny a kropily  balvany obsazené turisty vydatnou sprškou. Pohled na blankytné moe brázdné vlnami s blostnými a stíbrnými hebeny  byl fascinující.  Ve vzdálenosti  nkolika stovek metr od špice výbku jsou dva maliké ostrvky, vlastn spíš skaliska, s malými majáky. A práv mezi nimi a špicí nalézali v minulosti námoníci smrt nejastji, protoe proud je tam prudký, silné vlnobití a pod hladinou se skrývají zrádná skaliska. Necelé dv hodiny strávené na Pointe du Raz se vryly do mé pamti nesmazateln a pinesly mi asi nejsilnjší záitek z celé cesty…
   Ale as byl neúprosný a bylo teba pokraovat v cest. Tentokrát smrem severovýchodním, kde leí msteko Locronan. Kdybyste se chtli vrátit do stedovku, pak vám doporuím pobyt práv v tomto msteku. Dominuje mu - jak také jinak - mohutný kamenný chrám a stavení v msteku jsou z šedého kamene, s tmav šedými bidlicovými stechami. Za to, e msteko nepsobí chladn, ale naopak nám skýtá hejivý pohled, mohou všudypítomné hortenzie a spousty pelargonií, které svými pastelovými barvami msteko prohívají. Locronan v souasnosti asto slouí jako vdná kulisa ve filmech odehrávajících se ve stedovké Francii, ale i v Anglii. Na obdélníkovém námstí lemovaném patrovými i pízemními ulovými domy a domky, v jeho rohu se vypíná chrám se zvonicí, najdete malé krámky s historickými štíty, typickou bretaskou hospdku a samozejm i obchdky se suvenýry - vtšinou rukodlnými, krásnými a vkusnými. A tak mi tohle svérázné msteko pipomíná malá bronzová patinovaná koika, která sedí s elegancí pravé francouzské dámy…
A protoe nás v Locronanu zastihlo poledne, zasedli jsme na zahrádce jedné místní crepperie, kde jsme se s pomocí  „znalosti“ nkolika francouzských slovíek, rukou, nohou, ale hlavn hodné spolustolující propracovali k tomu, e jsme ochutnali, jaké dlají v Locronanu povstné palainky. A mohu íci, e dobré!

Odpoledne nás ekaly ješt proslulé bretaské kalvárie a druhá nejvyšší hora Bretan, ale o tch a píšt…

Text a foto: Míla Nová

Za perlami Francie - 1
Za perlami Francie - 2
 
 
Pobaltí - 1
Pobaltí - 2
Pobaltí - 3
Pobaltí - 4
Pobaltí - 5
Pobaltí - 6
Pobaltí - 7
 
 
Není nad slušivý sestih...
Nesušte se u sloupu!
Zázrané uzdravení
Doktorky Bolíto
asy se mní
No a?
"Zloin" a trest
Vtip se musí umt podat!
okoláda
Tlocvina a já
Nad roklí
Všude íhá nebezpeí
Létající kruh
Jak to vlastn zaalo...
Zpívám jen v sebeobran