Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Sabina,
ztra Teodor.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (ne bude zprovoznna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Pímo dušikový zaátek tohoto roku zpsobil, e jsem se ani já necítila ve své ki. Hledala jsem proto, ím bych si zlepšila náladu, jene nic kloudného mne nenapadalo... „A pedevírem!...“
 
Já a tíkolka
aneb "Co jsem to vlastn chtla...?"
O všem - pro oi mé a mých pátel.
 
Probírala jsem se rznými svými papíry a najednou mi z nich vypadla malá ernobílá fotografie. Na ní sotva tíletý špunt v apartn naraené tátov rádiovce, která mu dodává vzezení híbku, svírá v náruí hadrovou panenku a kení se do fotoaparátu. Ale to jsem pece já! A jako kdy zmákneš knoflík s nápisem Start, zaaly se mi vybavovat vzpomínky z raného dtství - jedna za druhou... Zkusím se tedy o nkteré  s vámi podlit.
Chtla bych ješt pedeslat, e jsem se narodila a prvních 6 let ivota proila v moravském venkovském mst. Bydleli jsme v klidné ulici na jeho okraji. Shodou okolností se nás tam sešlo nkolik vrstevník, a tak jsem vtšinu svých prvních dobrodruství proívala uprosted "tlupy" na ulici, jsouc proškolována jen o maliko staršími kluky.
Ty první dv vzpomínky budou dkazem, e od nejútlejšího dtství ve mn dímal technický duch.
V té první jsem se ji ve tech letech projevila coby talentovaný, by ponkud svérázný vynálezce - konstruktér. Zaalo to, kdy Ludk z domu naproti nám dostal od Jeíška tíkolku. Kdy ji poprvé vyvezl na ulici, zstali jsme všichni stát v nmém úasu. Tíkolka byla nebesky modrá, chromované blatníky stíbrn záily a na ídítkách trnil ten nejvtší div - velký, inivý zvonek! V tu chvíli jsem byla ztracena. Ludk byl sice gróf a velkomysln kadého z nás nechal na tom boském vozítku svézt, ale co to bylo platné! Neíkalo mi pane... Od toho dne jsem si lámala hlavu jen tím, jak podobnou nádheru získat. e mi ji rodie jen tak nemohou koupit, to jsem tušila, i kdy jsem ješt nechápala, e rodie šastlivce Luka byli podstatn lépe situovaní ne naše kantorská rodina. A tak jsem se rozhodla, e si trojkolku  vyrobím sama. Šla jsem na to "vdecky". Zaala jsem pátrat ve svém okolí po nem, co má aspo njakou ást podobnou nkteré ásti vysnné trojkolky. Dlouho jsem nic nemohla objevit, a jednou jsem otevela bedniku, která stála hned u vchodu do klny stojící na dvoe. A tam jsem TO uvidla!  Co to bylo, to jsem tehdy netušila, ale podstatné bylo, e  u záhadného pedmtu bylo namotováno nco, co pi troše fantazie pipomínalo šlapadlo trojkolky - taky se tím dalo toit a navíc to bylo stejn zahnuté do tvaru písmene "L". Šastn jsem to vynesla na dvr a okamit jsem se zaala snait na to nasednout, abych vyzkoušela, jak se na tom bude šlapat. Ale ouha! Moje pokusy do jednoho konily na zemi. Korpus, na nm bylo domnlé šlapadlo pimontováno, byl maliký a ke stání nebyl uzpsobený.  Kdy jsem ponkolikáté skonila na zemi, pochopila jsem, e si tuto "tíkolku" neosedlám, a mou dtskou dušiku zalil veliký al. Popadla jsem záhadný pedmt a bela jsem si postovat rodim. Maminka si mne posadila na klín, kde jsem se hned cítila lépe, a tatínek, který podezele dlouho smrkal a skrýval obliej do kapesníku, mi potom vysvtlil, e mj objev nikdy jezdit nebude. Byl to toti....starý mlýnek na mák!
Na závr jenom dodám, e tíkolku jsem nakonec dostala skoro po roce k narozeninám, ale byla to tíkolka vyrobená strýkem kováem. Podle toho také váila, i kdy vypadala pkn. Mla však jeden podstatný nedostatek - tyleté dít ji nebylo schopno ušlápnout... Ale já v té dob u mla stejn jiné "starosti"! Narodil se mi toti bratíek.... Ale to je ji jiná kapitola, o tom zase píšt...
Míla Nová