Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zlata,
ztra Andrea.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snait zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi budeme popisovat djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat. Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz   Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 
Taioviny
Duch

Na zaátku prázdnin, mi Tai tajupln sdlil, e „na konec ervenec“ nebude ke mn na hodiny chodit. Kdy jsem se ptala po píin, vykulil oi a nadšen zvstoval: „Letíme za babišká-na i týden!“ Nejprve jsem ho jako správná kantorka donutila, aby své sdlení peloil do eštiny.Po krátkém zápase s koncovkami a sykavkami jsem se dozvdla, e maminka s Taiem a malým Namem letí k rodim do Vietnamu, a to na ti týdny. Tai se nemohl dokat, a tak od toho dne mne obas stálo velkou námahu pitáhnout ho k realit. Poád byl myšlenkami u babiky a ddeka, na které se velmi tšil. Jejich odlet se však oddálil o týden, protoe malý Nam v nejmén vhodné dob onemocnl poádnou letní angínou, ale nakonec pece jen odletli. Já jsem mezitím taky trochu cestovala, a tak jsme se s Taiem setkali a po msíci.

Tai mi z Vietnamu pivezl krásný obrázek na dev - leštný a vykládaný perletí. Ale to bylo také to jediné hezké, co mi v této hodin poskytl. Jeho myšlenky se rozbíhaly na všechny strany, místo aby myslel na diktát, zaínal mi kadou chvíli sdlovat njaký záitek, dlal chyby i tam, kde se mu to nikdy jindy nepovedlo….No co vám mám povídat! V jednom kuse jsem mu musela vytýkat, e je zase duchem nepítomen. Kdy hodina skonila, teštila mi hlava a byla jsem od stálého usmrování ochraptlá. A  tak, kdy se Tai louil, zmohla jsem se jedin na :“Na shledanou ve tvrtek a nezapome prosím zase doma hlavu!“ Nato se Tai na okamik zamyslel a pak vítzn vypálil: „ Hlavu mám v poádku na krk! Já zapomnl doma jen duch!“


Bílý šátek

S Taiem si uiji hodn zábavy, tebae mi tu a tam i zvedne hladinu adrenalinu, ale obas se  díky nmu i o nem pouím.
Bylo to brzy potom, co se Tai vrátil z pobytu u vietnamské babiky. Napsali a opravili jsme tradiní diktát a Tai u se rozhlíel, kde je kníka, z ní teme na pokraování.

Kdy jsem toti zjistila, e Tai te velmi rychle „pro sebe“, rámcov obsah teného pochopí, ale horší u je, kdy má obsah interpretovat svými slovy, rozhodla jsem se, e budeme kadou hodinu íst nahlas a Tai mi bude o peteném úryvku vyprávt. Pemítala jsem, co bych mu mla pedloit, aby ho to zaujalo. Na klasické pohádky u je trochu velký,rzné „krváky“,které mu doporuují kamarádi, jsem rázn zamítla, Harry Potterra a podobná módní díla zná z filmu, navíc by to mlo být z eského prostedí a taky nco,co mám doma… Tak jsem pemýšlela stojíc ped svou knihovnou, kdy vtom mj zrak padl na útlou kníku. „Jak vytrhnout velryb stoliku“ stálo na obalu, z nho na mne koukala šibalská tvá malého Vaška. „To by mohlo být ono!“ ekla jsem si a hned další hodinu kníku Taiovi pedhodila. Netváil se zrovna nadšen a s první stránkou docela bojoval. Zjistila jsem toti, e sice te velmi rychle, ale polyká koncovky, nkterá slova komolí a jiná zase odhadne podle první slabiky, a tak jsem ho kadou chvíli stopla, musel se vracet a vyslovovat poádn. Jeho hlasité tení se však hodinu od hodiny lepšilo a u od druhého pokraování ho kníka vtáhla do dje. Tai si malého Vaška velmi oblíbil a nepokryt mu fandí, zatímco nepokryt nesnáší Jindicha, který je pítelem Vaškovy maminky Anny. Nejprve se mne Tai snail „ukecat“, abych mu prozradila, jestli si Anna Jindicha vezme. Kdy nepochodil, chce te íst stále delší úryvky, aby dív zjistil, jak to s Jindichem dopadne. „A ty bys nechtl, aby si Anna Jindicha vzala? A pro?“ zeptala jsem se Taie jednou. „Protoe nemá Vaška rád!“ vypálil zamraen. „Však Vašek ho taky nechce, copak to neslyšíte?“ Nezbylo mi ne souhlasit.

Nu a v té hodin, na ni vzpomínám, jsme etli o tom, jak Jindich veze Annu dom z pedstavení a vedou rozhovor o svém vztahu. „Anna si pitáhla úeji kabát a víc se zahalila do bílého šátku…“ peetl Tai a zaraen zmlkl. Bylo vidt, e o nem usilovn pemýšlí.“A pro do bílého šátku?“ obrátil na mne  po chvilce tázav oi. Nechápala jsem, v em je problém, a tak jsem jen ekla:“No pece venku foukalo a snilo, tak aby jí nebylo zima.“ „Ale pro do BÍLÉHO?“ ješt jednou a s drazem opakoval Tai. „Asi jí bílá barva slušela,“ ješt poád jsem nechápala, kam Tai míí.  „Ale u nás ve Vietnam se nosí bílý šátek, kdy nkdo ume!“ namítl Tai. V tu chvíli jsem si uvdomila, e jsem nkde etla, e v zemích jihovýchodní Asie je bílá barvou smutku.  „Aha! Ano, máš pravdu-u vás je bílá barva barvou smutení. Ale to je u nás barva erná.“ „erná taky,“ vysvtloval Tai, „ale kdy nkdo ume, jeho máminká nebo bábišká nosí bílý šátek. Ten znamená,e duch umelého vítají v nový domov!“ Oddechl si a dodal:“To mi te ve Vietnam íkala bábišká.“ Pochopila jsem, e se Tai pi zmínce o Annin bílém šátku polekal, e ve Vaškov rodin nkdo umel.

Vida, co se lovk pi hodin eštiny všechno nedoví…

Míla Nová
 
 
Taioviny - 1