Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dana,
ztra Simona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Cesta do íma a Neapole - 4

 

Vatikánská muzea

 

Vchod do muzea je od baziliky, co by kamenem dohodil a Concordem doletl. Ale ne, je opravdu blízko, blizouko. Je ješt stále ráno a fronta na lístky je sice velká, ale malá, nebo postupuje opravdu rychle. Zde se nedá organizovat skupina, a tak jde kadý po svém. Pavla nás pedem upozoruje, abychom nebyli zklamaní Sixtinskou kaplí. Je tmavá a tak plná lidí, e si ji stejn moc neuijete. Spíš si tam zkusit sednout na laviku a nasávat atmosféru. Nelze snad ani ve Vatikánských muzeích zabloudit, nebo všechny trasy koní v Sixtinské kapli. U jsem si peetl, e prohlídka ve Vatikánu by mla být nkolikadenní, tak jako v Louvru. Ale já vím, co chci vidt, a tak vyráím hned a bez váhání. Míjím egyptskou sbírku a všechny ostatní expozice. Chci vidt to, o em jsem minule psal. Chci vidt díla Rafaelova a Michelangelova. Spchám, ale vnímám. Zase jako v bazilice. Spousty fresek a obraz, spousty zlata a já si íkám- a co víra a co pokora? No, nkde tady asi bude. Nkde…. Moná u jsem unavený z té pompéznosti a krásy. Z toho zlata, z té dokonalosti.

 

 

A tak jdu a jdu a fotím a najednou stojím jako pibitý a jdou na mne trochu mdloby a trochu i ty slzy. Jirko vidíš to!!!! Ano, je to ono. Soukromé komnaty Julia II. I jejich vznik má svj lidský píbh. Tyto stance ( ne stanice, jak se minule njak omylem šotkovsky objevilo:o)) byly stvoeny nad pokoji jeho nemilovaného pedchdce z rodu Borgiu, Alexandra VI. Práci na výzdob svil pape tehdy ješt ne zcela slavnému Rafaelovi, a tak Rafael a jeho dílna museli pemalovat i obrazy jeho uitele Perugina. Nkdy je osud krutý a nespravedlivý. Asi zase nebyl ten Rafael takový charakter. A taky urit nemohl odporovat papei. Ani Rafael. Ale genius, to on byl. O tom není pochyb. A jeho dílo je te pede mnou. Bitva u Milvijského mostu, Disputace o Nejsvtjší svátosti, Vyhnání Heliodora z chrámu a hlavn Platon a Sokrates a jeho Pravda filosofická. Pou se stále u po staletí a stále nezvítzila ani pravda idejí, ani pravda pozemská a zemitá, a tak tu na obraze defilují i Michelangelo a Leonardo a všichni ti velcí z dávna, co zstali velkými i dnes. A já tu stojím a jsem tak nekonen malý, maliký a pokorný a dkuji této chvíli, e je, e nastala a já mu být zde a s ní.

 

 

V tch nejlepších muzeích svta je sympatické, e kdy popojdete jen o kousek dál, tak se ocitnete najednou nkde úpln jinde. V jiné dob, v jiné oblasti a v jiné nálad. Mám rád pestrost a pepestrost, a tak vím, e nemu být v niem doopravdy dobrý. Myslím tím tedy jako doopravdy. Skuten. Kdysi jsem byl teba skvlý v pekusování íal. Ale ne, to si vymýšlím. Tak pepestrý zase nejsem a íaly jsou pece uitené a bolelo by je to. Ale pestrý, to jsem. Jako ten šašek pomáraný. Je to mj povahový rys a asi jsem se s tím u narodil. Proto mám nejradji Leonarda z Vinci a Pištu Hufnágla z Budapešti. asnu, e mám stále jen tu jedinou a pravou manelku. To asi nebyl pánbh doma, kdy mi ji osud vybral a já s ním souhlasil. Ale oni si to u s tou mojí enou pohlídali a já si vdy všechny a všechno jen pjoval a vdy i vracel. Aby mi zstala ta jediná, pravá a i po létech milovaná. Peil jsem vkem Rafaela a není po mn ani potopa, ale ani jediná madona nebo dokonce Sixtinská kaple. A to je moc dobe. Ta by chudák vypadala! Te k ní kráím jist, po šipkách, kolem souasného a skoro souasného sakrálního umní. Je to jiný koncert svtla ne v bazilice Svatého Petra, ale ani tady to není nuda. A pak u je poslední šipka, nápis Sixtinská kaple a jsem v ní.

 

 

Taky u jsem o ní nco minule napsal, kdy jsem psal o Michelangelovi. V kapli je doopravdy docela tma. Je mi jasné, e kdy se volí pape, tak se tu svítí o mnoho více. Svtlo škodí starým obrazm a sochám vdycky. A je to jedno, zda je to svtlo umlé, í slunení. A pítmí navíc násobí pokoru, kterou u zde i tak cítíte. Poslední soud není jen výjimená freska. Je to i zpov autora za nás všechny. Tichá a krásná modlitba. Michelangelo moc dobe vdl, co maluje, a taky vdl pro. To se nám všem v ivot stane a stává, e najednou nevíme, jak dál a hlavn pro dál. Vše pestává mít smysl, všechno je zbytené a marné. Zítek je jako obrovská a nestvrná olovná deska, která nás tlaí pod zem, kam patíme, a která nás nenechá nadechnout. I slunce je najednou moc, nikdo nás nechápe a nikdo nás nemá rád. Noci jsou nekonen dlouhé a my si íkáme, zda bychom to všechno nemli zabalit, vzdát to. Jsme malí, hloupí, škaredí, zlí, staí a nemilovaní. I o tom všem je freska Posledního soudu, o tom všem je celá Sixtinská kaple. A já tu pehazuji ISO na fotoaparátu a doufám, e alespo nco z tch snímk bude. Musím se tlait a vyklánt, hledat pijatelnou pozici pro zábr a pak si eknu D O S T! Tak pro tady vlastn jsem. Abych cítil, nebo abych konal? Te jsem tu pece proto, abych cítil, e Michelangelo konal. Tak pece, Jirko, pociuj! A tak si urvu jedno místo na lavice, které jsou po stranách té úzké nudle, a sedím a koukám. Koukám se kolem sebe po lidech a po té nádhee kolem nás smutn a dlouho a pak ode mne ten smutek pomalu odchází a íkám si, e vlastn Michelangelo tím svým dílem snímá ten smutek mj a já mu za to musím alespo za sebe moc podkovat. Obtoval kus své pochybnosti o všem pro nás ostatní. Víte mimochodem, e on byl úasn bohatý lovk i majetkem?! Ale ani si to neuvdomoval. Dneska by asi nemohl existovat. Dneska by ho bulvár roztrhal a uštval.

 

A pak jdu dál. Setrvan a trochu unaven. Vidl jsem vlastn vrchol toho, co jsem vidt chtl. Byl jsem fyzicky v pímém penosu a jsem bohatší o kus vidné krásy a dokonalosti. Ale bohatství i unavuje. Ten pravý poitek pak pijde v klidu monitoru poítae a uleením v ase. A o tom budu psát, a si budu prohlíet fotky. Pak mi budou naskakovat pocity a obrazy jako opozdilí cestující do rozjetého vagonu vlaku a to pak bude jízda i se širokým rozhledem a pohledem. A jak jdu a jdu, najednou jsem v zlatem prokládaném sále sám! e já jsem zašel nkam, kam se nesmí! Opatrn se rozhlíím kolem sebe, kudy na m vybhne ochranka nebo dokonce zásahová jednotka, a nenápadn couvám. Jsem ve zvláštním a dlouhém sále a hlavn úpln S Á M. To pece není moné ve Vatikánu být sám! Pak ješt chvíli setrvan couvám. A co, jdu dál! Pece m za plného provozu muzeí nezastelí. Na zem si z roztaenýma nohama a rukama ješt lehnout dokáu. Opít se o stnu elem taky zvládnu. Pomalu se šourám dál s nejistotou v hlav a pak je tam zatáka a schodišt a já najednou zase vidím nápis Sixtinská kaple a potkávám lidi a další a u je nás zase plno. Byl jsem tedy vyvolený být sám uprosted Vatikánu. Stal se mj soukromý zázrak. Asi m má Bh pece jenom rád.

 

A pak u spchám ped vchod. Scházím nádherné toité schodišt, venku je plno slunce, plno lidí a taky ti lidé naši. Michelangelo, milý miste, dkuji Ti za všechno a tším se, e se ješt snad nkde nkdy potkáme. A pozdravuj Rafaela. A vás opouštím, váení tenái, té. Ješt stále jsme v ím a ješt stále nás eká mnoho neobyejných vcí, lidí a pírody. Tak zase píšt…

 

 

 

 

 

Jií Suchánek

 

Další lánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance asu
Na Bab
Pro píšu
Na Príglu
Podobenství o vtru
Svtlo v oích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hrad
Vrou mi boty
Povode
Jen tak si leím v poli
Za poledního áru
Na Strahov
Osamlost pespolního bce
 
 
Toskánsko
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3
Toskánsko - 4
Toskánsko - 5
Toskánsko - 6
Toskánsko - 7
Toskánsko - 8
 
Cesta do íma a Neapole
Cesta do íma - 1
Cesta do íma - 2
Cesta do íma - 3
 
Stvoitelé asu - 1
Stvoitelé asu - 2
Stvoitelé asu - 3