František Hák, zapomenutý olympionik
Jmenoval se František Hák, narozen 5. 11. 1903 ve Valteøicích, nyní místní èásti Horní Branné. Do Rychnova nad Knì¾nou pøišel po zabrání pohranièí na podzim 1938, oficiálnì se pøihlásil k pobytu 9. 1. 1939 do Bezruèovy ulice, pracoval jako prokurista u textilní firmy Deutschmann v nynìjší budovì soudu na Poláèkovì námìstí a ke 14. 5. 1966 je na matrice záznam o odhlášení jeho pobytu do Vrchlabí.
Malé vysvìtlení: U Lumíra Tùmy z Prahy jsem mìl mo¾nost vidìt a vyfotografovat si zarámovaný diplom jeho dìdeèka z matèiny strany Františka Háka i s podpisem slavného Pierra de Coubertina. Bylo to u nìj doma mezi øeèí o jeho rychnovském otci akademickém malíøi Lumíru Nedvídkovi a pøi zmínce o jeho matce Olze, rozené Hákové, man¾elce onoho Lumíra; man¾elství se rozpadlo a syn nese otcovo jméno, ale má jiné pøíjmení. Nu a co jsem si pak zjistil, dávám do tohoto textu. Na oficiálních webových stránkách Horní Branné o Františku Hákovi není zmínka, tohoto pøíjmení je tam uveden jen biatlonista ze ZOH v Lake Placid Zdenìk Hák.
1. zimních olympijských her na úpatí Mont Blanku ve francouzském Chamomix, které se konaly od 25. ledna do 4. února 1924 pod názvem Týden zimních sportù pod patronací Mezinárodního olympijského výboru jako pøedehra 8. letních olympijských her v Paøí¾i, se zúèastnilo 245 mu¾ù a 13 ¾en z 19 zemí ve 14 disciplinách pìti sportovních odvìtví. Èeskoslovenská výprava mìla 26 sportovcù, tedy víc ne¾ severské zemì Finsko, Norsko a Švédsko; s vìtším poètem byly zastoupeny jen Francie (39), Švýcarsko (27) a Velká Britanie (28). Z našich závodníkù startovali v bìhu na 18 km ètyøi a všichni z Valteøic - Josef Bím, Štìpán Hevák, Václav Jón a František Hák. V tomto závodì zvítìzil Nor Thorleif Haugh èasem 1:14:31,4, z Èechoslovákù byl nejlepší Josef Bím na 14. místì èasem 1:33:08,0, Štefan Hevák na 17. místì, Václav Jón na 23., nu a na 24. místì František Hák èasem 1:39:41,6. Oficiálnì byli klasifikováni pouze závodníci na prvních šesti místech, další jsou v oficiálních výsledcích z olympiády uvedeni jako neklasifikovaní.
Na tìchto 1. zimních olympijských hrách nezískali èeskoslovenští reprezentanti ¾ádnou ze 43 rozdìlených medailí, pøesto si ale nevedli špatnì. Nejblí¾e medaili byl krasobruslaø Josef Slíva, který zøejmì jen díky nepøízni rakouských rozhodèích nezískal bronzovou medaili a
byl odsunut na 4. místo. Ostatnì i jury uznala protest èeskoslovenské výpravy proti výrokùm rozhodèích a toho nejkøiklavìji rozhodujícího, který výbornou volnou jízdu èeskoslovenského reprezentanta ohodnotil jako nejhorší, ze sboru odvolala. Výsledky se však ji¾ nemìnily.
Bìh na 50 km se konal za obtí¾ných podmínek ve zledovatìlé stopì a nìkteré výpravy (USA, Velké Británie) na nìj odmítly postavit své závodníky. Bìhem závodu vzdalo 12 závodníkù, mezi nimi i nìkolik favoritù. Závod skonèil triumfem norských závodníkù a v závodu na 18 km se situace opakovala.
A to je všecko
Roku 1894 se zaèala psát nová éra v historii olympijských her. Na prvém zasedání MOV v èervnu tohoto roku v Paøí¾i bylo schváleno uspoøádání novodobých olympijských her v Aténách roku 1896. Pùvodnì mìl Pierre de Coubertin ve svém seznamu vhodných sportù i krasobruslení, ale Atény nemìly ledovou plochu, a tak se jeho zaøazení na program olympijských her oddálilo a¾ na Letní olympijské hry 1908 v Londýnì. Ani pak se však zimní sporty nestaly pevnou souèástí olympijských her. Krasobruslení a lední hokej se sice objevily na Letních olympijských hrách 1920 v Antverpách, ale všem bylo jasné, ¾e je zapotøebí uspoøádat samostatné zimní olympijské hry v termínu vyhovujícím zimním sportùm.
Nositeli této myšlenky se staly pøedevším Švýcarsko a Kanada s podporou dalších zemí, proti byly pøedevším skandinávské zemì. Ty toti¾ poøádaly od roku 1901 ka¾dé ètyøi roky Severské hry a mìly obavy z jejich zániku. Rozhodující støetnutí pøíznivcù a odpùrcù zimní olympiády se uskuteènilo 2. - 7. èervna 1921 v Lausanne. Ji¾ pøedtím na pøípravné konferenci 26. - 27. kvìtna 1921 se jednalo èistì o zimních sportech. V Lausanne pak bylo rozhodnuto po slo¾itých zákulisních jednáních se zástupci severských zemích, ¾e pokud Franice získá právo uspoøádat VIII. olympijské hry v roce 1924, pøipadne jí také právo zorganizovat v Chamonix pod patronátem MOV „Týden zimních sportù“, který však nebude souèástí olympiády. Po schválení Paøí¾e za poøadatele VIII. letní olympiády se tak pootevøely dveøe i k poøádání zimních olympiád.
Definitivnì bylo rozhodnuto o poøádání zimních olympijských her a¾ na 23. kongresu MOV v praze roku 1925. Po obrovském úspìchu Týdne zimních sportù v Chamonix rok pøedtím tak bylo završeno ètvrtstoleté úsilí o jejich pravidelné poøádání. (V¾dy» u¾ v roce 1899 navrhoval èeský prùkopník sportu Josef Rosler-Oøovský jejich uspoøádání v Krkonoších.) Zároveò také byl zpìtnì na pra¾ském kongresu uznán Týden zimních sportù z roku 1924 za zimní olympiádu a pøijatá Charta zimních olympijských her tak olympiádì v Chamonix pøidìlila poøadové èíslo 1. Formálnì se akt uznání Týdne zimních sportù za 1. zimní olympijské hry završil na 24. zasedání MOV v Lisabonu.