Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zora,
ztra Ingrid.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snait zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi budeme popisovat djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat. Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.

Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
Jsou to vzpomínky na píhody, které jsem proívala a proívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho douuji eštinu. Já moje vyprávní nazývám "taioviny"…

 

Tai a "dubnové poasí"

 

Je to tak-práce s Taiem zmítaným pubertou pipomíná dubnové poasí. Jak u jsem psala, na zaátku školního roku bylo setrvale zataeno a bouky byly na poadu skoro kadou hodinu. Pak se pomalu, velmi pomalu zaala oblanost protrhávat, výjimen vysvitlo i sluníko, které zahálo mou duši zkormoucenou pocitem, e dva roky mé nelehké práce pišly vnive. Poté pišel prosinec, kdy Tai podlehl poádné chipce, mne ekala spousta jiných povinností, a tak jsme se msíc "pracovn" nevidli. A v lednu jsem tedy mohla jen konstatovat, e "poasí se opt zhoršilo".
Ovšem takovou meteorologickou smrš, jakou dnes Tai pedvedl bhem jediné hodiny, jsem snad ješt nezaila.


Všechno zaalo tím, e Tai pišel pozd skoro o tvrt hodiny, ale na omluvu jsem ekala marn.Kdy jsem ho upozornila, e má dnes mimoádné zpodní, upímn se podivil, ale vysvtlení ml hned poruce. "Já dnes ml dv píiny," zaal zeširoka a neobvykle spisovn a tváil se pitom naštvan. "Jednak já na vás naped zapomnl, ale rychle vzpomnl a šel, jednak jsem dvakrát spadl a potetí vrátil k maminka ... K maminka? Ne, k mamince," skonil a zaal si chystat sešit. Kdy jsem marn ekala na vysvtlení, pro se vrátil k mamince, popíchla jsem ho otázkou: "A to ses vrátil k mamince, aby ti pofoukala naraené.... Co sis vlastn narazil?" "Zadek. Naštstí ne hlava!" pronesl suše. Hned však dodal: "Ale to u m asi jedno." Vzáptí si uvdomil plné znní mého dotazu a ohradil se : "Nééé aby mi pofoukala! Já ml tam zip, a jak já spadl, on mn zakousl do zadku!" Radji jsem se u dál neptala, i kdy mi nebylo moc jasné, co dlá na riflích zip vzadu a jak me svého majitele kousnout do zadku, ale pro jistotu jsem odvedla e jinam: "Tak co, psali jste dnes tu pololetní provrku?" (Minule toti Tai tvrdil, e budou provrku psát v pondlí.) "Ne, ale zítra budeme! A mám napsané, co musím opakovat," sdloval horliv a otvíral pede mnou stránku svého školního sešitu, kde ml vypsané mluvnické jevy, na n se má pipravit. Zaetla jsem se do seznamu a Tai se znovu ponoil do batohu. Vylovil odtud pouzdro odpovídající velikostí školnímu penálu, z nho vyndal "nco", co nazval "písíko", a jal se mn vysvtlovat, co všechno tahle vcika umí. Zjistila jsem, e umí prakticky všechno, co notebook. Tai se zatváil tajupln: "A te vám nco ukáu!" No, ukázal. Na malém monitoru se objevily postaviky ze známého veerníku o krtekovi. Jene zatímco originální krtekovy píbhy jsou pouze podmalovány hudbou a doplnny rznými citoslovci, tyto postaviky mluvily - a navíc pubertálními hlasy. A to, co pronášely, by v psané podob oplývalo vytekovanými výrazy, nebo na zaátku píbhu myška objevila hromádku a s patiným komentáem si šla k moudré sov ovit, zda se jedná o ..... "No, Tai, a te uvidíme, jestli ti pro samé hlouposti v hlav zbylo ješt njaké místo na eštinu," perušila jsem v zárodku "filmové pedstavení "a zaala diktovat vty s vybranými pravopisnými jevy. Tai honem chytrou mašinku schoval a zaal psát.


Uf! První polovina diktátu, to byl tedy horor! e jsou Taiovy myšlenky bhvíkde, o tom svdilo u to, e nebyl schopen si zapamatovat ani vtu o tyech slovech. A ty chyby! Jakoby nkterá slova slyšel poprvé. Bylo jasné, e v jeho mozkovn je v této chvíli zataeno tkými olovnými mraky, zatímco z mých úst budou brzy šlehat blesky a ruce budu muset dret silou mocí v kapsách, aby i neuhodilo. Kdy jsme byli asi v polovin diktátu, moje zoufalství explodovalo: "Proboha, Tai, pro ty ke mn vbec chodíš? Vdy chyby, které dláš te v tercii, jsi nedlal ani v prim!" Tai se po mn provinile podíval, a kdy vidl, e to myslím smrteln ván, v dalších vtách bylo vidt, e pomalu jde do sebe. Chyb bylo stále mén, ale kdy jsme diktát dokonili, byl by jejich poet ješt poád stail na dv dobe vykrmené ptky. "Máš na kontrolu tyi minuty a sna se!" ekla jsem mu a odešla do kuchyn, abych se po tch galejích napila. Tai udlal toté, a kdy jsem se vrátila, hlásil mi, e našel tyi hrubky. "No tak ješt dvakrát tolik a bude to v suchu," odtušila jsem a zchladila tak Taiovo nadšení. Okamik bojoval s chutí prodiskutovat výraz "bude to v suchu", ale pak se znovu pustil do pátrání. Po chvíli sice našel ješt 4 hrubky, ale další 4 v diktát ponechal, a tak to bylo jako obvykle "za ti".


Hrozila jsem se pomyšlení, e nás ješt eká opakování gramatiky. Jestli bude Tai "soustedný" stejn jako na zaátku diktátu, pak a mi pomohou nebesa! Tak chmurn jsem pemítala, zatímco jsem po Taiovi chtla, aby uril slovní druhy u všech slov první vty diktátu. Tai tentokrát vynechal pravidelný rituál ("A co je slovní druhy?...Ahá!Podstatná jména,pídavná jména, zájmena atd.") a zaal rychle a správn urovat. Jediné, co se neme odnauit, je pojmenování slovních druh zásadn v mnoném ísle, a tak slyším: "Ti je íslovky, nové - pídavná jména, domy-podstatná jména" atd. Kdysi ve tetí tíd se nauil vyjmenovat slovní druhy v mnoném ísle a pes to vlak nejede. Uruje naprosto správn, a dokonce "z vlastní píle" pidává i podrobnosti, o nich jsem byla pesvdena, e u je dávno ze své dravé hlavy vytrousil, a tak stále více mraen mizí. A kdy Tai "vystihl" bezchybn i grafický rozbor vtných len, pro svou podobu zvaný "pavouk", svítilo ji na blankytné obloze jasné sluníko.


Zkrátka - kdy se chce, všechno jde. Jene to se musí chtít... Mám pravdu, Tai?

Míla Nová

 

Taioviny - 1
Taioviny - 2
Taioviny - 3
Taioviny - 4
Taioviny - 5
Taioviny - 6
Taioviny - 7
Taioviny - 8
Taioviny - 9
Taioviny - 10
Taioviny - 11
Taioviny - 12
Taioviny - 13
Taioviny - 14
Taioviny - 15
Taioviny - 16
Taioviny - 17
Taioviny - 18
Taioviny - 19
Taioviny - 20
Taioviny - 21
Taioviny - 22
Taioviny - 23
Taioviny - 24
Taioviny - 25
Taioviny - 26
Taioviny - 27
Taioviny - 28
Taioviny - 29
Taioviny - 30
Taioviny - 31
Taioviny - 32
Taioviny - 33
Taioviny - 34
Taioviny - 35
Taioviny - 36
Taioviny - 37
Taioviny - 38
Taioviny - 39
Taioviny - 40
Taioviny - 41
Taioviny - 42
Taioviny - 43
Taioviny - 44
Taioviny - 45