Pamìtníci, vzpomínejte!
Za pár dnù nato pøišel další dopis, tentokrát z Nìmecka, z Wiesbadenu, tentokrát od stejnì jako já starého „bratra“ Björna. Vysvìtlil mi v dopise, ¾e ¾ije v Nìmecku, kam se o¾enil. Èasto prý ale jezdí do Švédska, ale nasmùlu v dobì naší plánované návštìvy u¾ má zaplacenou dovolenou, cestu lodí po norských fjordech a tak ¾e se bohu¾el neuvidíme. Také pøipojil k dopisu èíslo telefonu a tak jsem ho informoval, ¾e mnì tak snadno neunikne, ¾e jedeme navštívit pøátele do malého mìsteèka Merenberg, které le¾í nedaleko Wiesbadenu.
Bengt se ¾enou ne¾ijí pøímo ve mìstì, ale na malé farmì. Pár kilometrù od Karlstadu odboèuje ze silnice úzká lesní cesta, která asi po nìkolika stech metrech ústí do kruhového pozemku, kde má Bengt pohodlný dùm, ustájení pro konì (Bengtovo hobby) a stodolu na jejich krmivo. Pozdìji potom pøijela Bengtova velice pohledná dcera Kristina (tmavovláska?) a její dvì mladší dcerky, typické blonïaté Švédky, které s otevøenými ústy naslouchaly mému (trochu pøehánìjícímu) povídání o klokanech,  koalících, vombatech, ale i o ¾ralocích a krokodýlech.