Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Otmar,
ztra Mahulena.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (ne bude zprovoznna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Pímo dušikový zaátek tohoto roku zpsobil, e jsem se ani já necítila ve své ki. Hledala jsem proto, ím bych si zlepšila náladu, jene nic kloudného mne nenapadalo... „A pedevírem!...“
 
"Co jsem to vlastn chtla...?"
O všem - pro oi mé a mých pátel.
 
Doktorky Bolíto a jejich pacienti
Ale ani kariéra doktorky Bolíto mi nevydrela dlouho. Nedostávalo se toti pacient. Berunka zejm varovala všechny kolegyn v okolí, a tak pokud jsme vbec njaké slunéko s Julinkou spatily, mašírovalo vdy jako o závod a všemi zpsoby dávalo najevo, e jeho fyzická kondika je skvlá. Zamily  jsme tedy svou pozornost na ponkud vtší zvíátka ve svém okolí. Nejprve jsem se snaila navázat kontakt se slepicemi našeho pana domácího, avšak setkala jsem se s naprostým nezájmem. Bu se popelily a víily prach v kout dvorku, nebo na chvíli zmizely v kurníku a vzáptí spustily alarm,e snesly vajíko. Já jsem však "mla íze" hlavn na kohouta - vznosného krasavce s mohutným, ocelov modrým ocasem, zlatav pestrým peím a rudým hebínkem. Vykraoval si po dvoe, tváil se majetnicky a všechno se mu klidilo z cesty. Nikdo nestál o klovanec jeho ostrého zobanu. A práv tento kokrhá si to u mne minulé léto rozlil!Byl nádherný letní den, sluníko prailo od rána, a tak maminka rozhodla, e odpoledne strávíme na dvoe. Mn maminka nalila do dtské vaniky vodu a vysvlékla m na naháka, abych se mohla cábrat. Sama se uloila s kníkou na deku na trávníku ve stínu velké hrušky. Pohoda trvala asi pl hodiny, ne jsem pocítila hlad. Maminka se tedy vydala pro krajíc chleba s máslem a šávu, protoe nám obma vyprahlo. Za chvíli se vrátila, poloila na deku talíek s krajícem , postavila dbánek se šávou a vracela se ješt pro skleniky. Já vylezla z vaniky, usadila se na dece a s chutí se zakousla do chleba. V tu chvíli jsem se ocitla v zorném poli kohouta. Pikráel asi na metr ode mne, natoil hlavu a pozoroval mne jedním okem. Nic zlého netušíc odlomila jsem kousíek chleba a hodila mu ho. Mrštn ho sezobl a koukal dál. Jene najednou si to asi rozmyslel, zamával kídly, a ne jsem se staila vzpamatovat, vyrval mi krajíc z ruky a za doprovodu zbsile kdákajících slepic s ním uhánl na druhý konec dvora. Mj úpnlivý náek pivolal maminku. Ta  kohoutovi vyinila a mn pinesla krajíc nový. Ten u jsem jedla skryta mamince za zády a s oima upenýma na kohouta.
Tak práv tento kohout m nejvíc odrazoval od toho, abych na jeho drukách zkoušela své léitelské umní - i kdy jsem byla hluboce pesvdena, e všechny chraptí...
Další vhodné objekty se nacházely na sousedov dvorku, ale ani tam jsme neusply. Julinin tatínek, vášnivý chovatel králík, nám písn zakázal dávat jeho milákm cokoliv jiného ne provené listy pampelišek. Kocour se zase uloil na pro nás nedosaitelné místo a odtud nás výsmšn pozoroval. A kdy jsme ho pece jen jednou lapily, bránil se odbornému vyšetení všemi drápy, a od té doby, kdy jsme se k nmu blíily, výhrn syel a prskal. Ješt nejdéle a nejtrplivji snášel naši péi stapatý voíšek  Reek. Nechal se ukládat do postýlky pro panenky, mit si teplotu, dovolil dokonce, abychom mu zkontrolovaly mandle, ale kdy došlo na obvazovou techniku, byla i jeho trplivost u konce. To bylo tehdy, kdy jsme mu obvázaly ocásek a zapomnly mu obvaz  posléze sundat. Obvaz se sice uvolnil, rozmotal, ale jeho k ocásku pivázaný konec drel pevn. A tak nebohý Reek, úpln zdivoelý neúspšným soubojem se záludným bílým nepítelem, lítal po dvoe jako torpédo, dlouhý fá za ním vlál  a teprve asi po tvrthodin se zachytil o plot a Reek  byl svobodný. Na nás dv s Julinkou však ješt do veera temn vrel, zavile loupal oima a pro jistotu se ped námi soukal pod nejbliší kus nábytku.
A tímto debaklem skonila i naše lékaská éra...
 
Míla Nová
Další lánky autorky:
Bráškovy vejšplechy
Není nad slušivý sestih...
Nesušte se u sloupu!
Zázrané uzdravení