Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Sandra,
ztra Bartolomj.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Rennes, Carnac, Vannes
 
S Chartres jsme se rozlouili po 9. hodin ranní, nebo nás ekal víc jako dvouhodinový pejezd do msta Rennes, je je oznaováno jako brána do Bretan. Autobus nás unášel rovinatou krajinou na západ. Z okna jsem pozorovala šavnaté zelené louky, na nich se popásala menší i vtší stáda skotu. Kraviky nebyly hndobílé, jak je známe z našich pastvin, ale bu ernobílé, nebo plavé – tak svtlé, e z vtší vzdálenosti vypadaly skoro bílé. Psobily tak nesmírn spokojen, a jsem si pomyslela, e by moná nebylo špatné být na as bretaskou krávou… Obas se vynoila vesnice i msteko a vdy vypadaly ist a upraven- radost pohledt. Prmyslové objekty krajinu nehyzdily tém vbec, jen jsme se asi dvakrát setkali s adou vrtulí, je nás informovaly, e Francouzi vyrábjí elektinu i s pomocí vtru.
Bylo poledne, kdy jsme vjídli do pedmstských ulic Rennes. Prmyslové objekty nás upozornily, e vjídíme ji do velkého msta. V Rennes dnes ije skoro 250 000 obyvatel. Msto je administrativním centrem regionu Breta a  kulturním stediskem západní Francie s univerzitou zaloenou v roce 1735. Všichni vládci Bretan, vévodkyni Annu nevyjímaje, byli korunováni ve zdejším chrámu. Satek vévodkyn  Anny  s Karlem VIII. v roce 1491 sice zachránil msto ped vpádem vojska francouzského krále, ale na druhé stran pedznamenal  spojení Bretan s Francií, je bylo dovršeno v roce1532. Rodový znak vévodkyn Anny-norek, je zobrazen na bretaské vlajce. Roku 1720 Rennes zachvátil ohromný poár, který poniil velkou ást starého msta. Pozdji bylo msto obnoveno v moderním duchu pod vedením paíského architekta J.Gabriela, a tak v Rennes najdeme vedle ásti historického jádra s kivolakými ulikami a mnostvím hrázdných dom moderní bulváry s velkolepými budovami, širokými námstími a pravoúhlou sítí ulic – tak, jak ji známe z Paíe. My jsme  dv hodiny, které jsme mli strávit v tomto mst, vnovali té historické ásti. Cesta nás zavedla ke katedrále  St-Pierre. Její klasicistní budova, s výjimkou dvou nápadných, jakoby nedokonených ví, pochází z 19.století. Pvodní chrám byl znan poškozen pi poáru msta. V ulikách a na námstíkách historického centra jsme obdivovali mnoství hrázdných dom, jejich pestré barvy pitahovaly pozornost. Domy jsou pomrn úzké a vysoké-vtšinou dvoupatrové, a akoli mnohé stáí nachýlilo na stranu i dopedu, aktivn ijí. Jsou obydlené a v jejich pízemí vtšinou najdeme hospdky nebo obchdky. Nesmím zapomenout ani na zastávku ped erstv opravenou budovou bretaského Parlamentu. Na trávníku ped budovou našim fotoaparátm ochotn zapózovala parlamentní mourovatá koka s nádhern zelenýma oima.Bylo zejmé, e je na obdivovatele zvyklá.
Po dvou hodinách jsme na rozlouenou aspo z dálky zhlédli renneské „výškáe“, je mají oválný tvar a na rozdíl od tch našich se o nich dá íct, e jsou krásné, a vyjeli jsme – tentokrát na jihozápad, kde nás ekaly menhiry u Carnacu, potom msto Vannes a nocleh v msteku Auray.
K Carnacu jsme se piblíili po pldruhé hodin jízdy. Akoliv jsem o zdejších menhirových polích etla, skutenost pedila veškerá oekávání. Pedstavte si 4 km dlouhý, tém neperušovaný pás pozemk pokrytý menhiry – kameny  rzné velikosti (ty nejmenší dosahovaly výšky asi tíletého dítte, ty nejvtší byly nkolikametrové). Nkteré stály v ad, jiné tvoily skupiny i plkruh, další byly osamocené. Je jich tam na tisíce a jejich stáí se udává mezi 4 a 7 tisíci roky. Nkteí vdci jim pipisují kultovní význam, jiní zastávají spíš astronomickou teorii, podle které uspoádání kamen souviselo s postavením hvzd. Všichni se však shodují v tom, e kameny mají souvislost s dávnými pohebišti. Pohled na pole menhir je úasný. Vtšina z nich toti stojí v koberci syt fialového vesu, který oste kontrastuje s šedí kamene. A protoe kam turistova noha šlápne, tam deset let nic neroste, jsou dnes u pole menhir oplocena. Pokud chcete projít celou trasu a nohy vám neslouí, mete se svézt bílým vlákem. Na mne tohle místo zapsobilo velmi siln, tady jsem se potkala s pradávnou historií tváí v tvá…
Jen plhodina jízdy nás dlila od poslední zastávky dnešního dne-msta Vannes. Pedstavuje se jako Msto umní a historie toto hlavní msto departmentu Morbihan, které ítá necelých 50 tisíc obyvatel.Msto mlo nejvtší význam ve stedovku. Zasedal v nm bretaský parlament a unie mezi Bretaní a Francií byla v roce 1532 podepsána práv tady.  Ped mstskou branou, kterou se vchází do historického centra obklopeného zachovalými hradbami, je kotvišt lun.Kotví jich tam snad stovky. Historické msto je krásné, i ono má svou nádhernou katedrálu, ale co upoutalo nejvíce, to byla pekrásná parková kvtinová výsadba prostor pod hradbami. Stáli jsme a okouzlen shlíeli na sve zelené plochy trávník, na nich byly umle vykroueny pekrásné ornamenty z pestrých kvtin. Msto jsme probhli, protoe  nás na nábeí blízko mstské brány ekala v sedm hodin veee. A co jsme veeeli tentokrát? No, pro mne nco nezapomenutelného! Pedkrm - rybí paštika - byl výborný. Ale pak jsme dostali hovzí špíz s pomfrity… Špíz byl údajn „hodn propeený“. Jak pro koho. Já jsem po tetím soustu dospla k názoru, e bych se stejným úspchem mohla výkat ocelovou pruinu, a penechala maso manelovi, který má výkací aparát lépe vyvinutý. Pomfrity a tetí chod, jím byla „palainka“ z listového tsta se zmrzlinou, mj hlad ukonejšily dostaten.
A pak u následovalo jen nalodní do autobusu a 20 minut jízdy do msteka Auray, na jeho okraji stála úpln stejná „bytelná stodola“ jako vera v Mainviller. Lišila se jen tím, e se dvee neotevíraly kartou, ale poctivým klíem. Dozvdli jsme se, e i další den bude ve znamení brzkého vstávání, a proto dobrou noc!
 
Quiberon, Port Louis, Pont Aven
Tetí den našeho francouzského pobytu byla nedle. Ráno, do nho jsme se probudili, napovídalo, e nás zejm neeká slunený den. Tradin dobrá snídan však zvedla naši náladu o nkolik stup, a tak jsme se stoickým klidem pijímali první dešové kapky, které zaínaly pleskat o asfalt u pi našem naloování do autobusu. Ten den nás ekala krátká projíka po  poloostrov Quiberon a potom cesta kopírující pobeí smrem na západ se zastávkami v Port Louis, Pont Aven,  Concarneau. Dnešním cílem a zárove místem noclehu mlo být msto Quimper.
Na poloostrov Quiberon jsme to mli kousek. Tento úzký poloostrov je dlouhý asi 15 km a v nejuším míst je široký pesn tak, aby po nm mohla vést silnice a eleznice. V horkých letních dnech jsou prý jeho pláe obléhány davy turist. Dnešních sotva 19°C však nikoho na plá nelákalo, a tak jsme záliv, na jeho beh jsme na chvíli vystoupili, pozorovali v klidu. Brzy jsme však poloostrov opustili a vydali se k rybáské obci Port Louis.
Port Louis  je rybáské msteko se zachovalou citadelou, její jádro dodnes slouí vojenským úelm. Prošli jsme kolem hradeb a dostali se a k místu, kde je dnes památník vz deportovaných za války. Do dálky svítí jednoduchý, na bílo natený dvojramenný kí. Prchodem v hradbách jsme se dostali na plá a mli jsme chvíli na to, abychom si vlastnorun našli nezbytné mušliky. Zaal práv odliv, a  plá tedy nevypadala práv vábn. Byla pokryta cáry chaluh, navíc se zase pkn rozpršelo, take postavy chodící v pedklonu po plái pod deštníky vypadaly jist groteskn. Nicmén mušliky jsme nasbírali! A tak jsme oistili boty olepené mokrým jemným pískem a zaujali svá místa v autobuse, abychom se mohli rozjet do msteka Pont Aven.
Do tohoto msteka jsme se tšili z nkolika dvod. Pedevším to bylo místo, které svým pobytem proslavil významný malí Paul Gauguin i další známí malíi. Dále jsme chtli pijít na kloub jeho oznaení „msto 14 dom a 15 mlýn“ a konen:  u od rána se nám sbíhaly sliny. Pont Aven je proslulý svými máslovými sušenkami, které prý voní  po celém msteku, a dokonce nám byla slíbena jejich ochutnávka.Vystoupili jsme na parkovišti nad centrem msteka a peliv vtíce vydali jsme se vstíc slibované lahdce. A skuten! Ani ne po pti minutách chze to ped námi sladce zavonlo a za chvíli jsme stáli ped domem, který v pízemí skrýval pekárnu a obchod se sušenkami, v prvním pate prodejnu rzných potravinových a alkoholických výrobk pro tento kraj typických a ve druhém pate prodejnu rzných typických suvenýr-hlavn keramiky a textilních výrobk, asto s umnými výšivkami.  Protoe byla nedle, pišli jsme o pohled na to, jak se sušenky peou, ale ochutnávat jsme mohli do sytosti. Na policích s krabikami a dózami plnými sušenek leely misky plné nejroztodivnjších vzork. A jeden byl chutnjší ne druhý. Ale to nebylo všechno. Kdy jsme pišli do 2. poschodí, kadý dostal ochutnat skleniku cidre, co je mírn alkoholický jablený mošt (prý 4-7% alkoholu), a skleniku zvláštního tyrkysov  zbarveného nasládlého likéru, který se vyrábí z moských as a prý posiluje enskou potenci. No, nevím… Jist se nikdo nepodiví, e po takové propaganí akci neodcházel z tohoto domu nikdo s prázdnou. A vsadím se, e dárky tady zakoupené udlaly obdarovaným nemalou radost. Z voavého teplého prostedí prodejny se nikomu ven do dešt nechtlo, ale museli jsme pece najít tch 15 mlýn! A skuten! Koryto eky Aven je lemováno historickými  kamennými domky a domy, které evidentn díve byly mlýny. Dnes jsou v nich zízeny útulné hospdky a creperie (co jsou, zjednodušen eeno, „palainkárny“). S trochou závisti jsme se podívali na jejich hodující hosty a vydali se zase zpt k autobusu. A abych nezapomnla – obec z pobytu Paula Gauguina pkn profituje. Gauguin se na nás kouká z plakát, pouta, motivy z jeho obraz najdeme na suvenýrech…
V msteku bylo píjemn a vydreli bychom tam jist déle, ale eká Concarneau. Jene o tom a zase píšt.
Text a foto:Míla Nová
 
Za perlami Francie - 1
 
Pobaltí - 1
Pobaltí - 2
Pobaltí - 3
Pobaltí - 4
Pobaltí - 5
Pobaltí - 6
Pobaltí - 7
 
 
Vtip se musí umt podat!
okoláda
Tlocvina a já
Nad roklí
Všude íhá nebezpeí
Létající kruh
Jak to vlastn zaalo...
Zpívám jen v sebeobran