Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zlata,
ztra Andrea.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pleyben, nejvyšší bretaská "hora",
St-Thégonnec, Dinan
 
Ped druhou hodinou odpolední opouštíme stedovký Locronan a vydáváme  se severovýchodním smrem, kde nás ve stední Bretani ekají proslulé kalvárie. Práv Breta má unikátní kalvárie s kamennými plastikami, je vyprávjí o Kristov utrpení. Cesta vede po nejvýznamnjších farních okrscích (nebo-chcete-li-farních dvorech), které byly na konci stedovku díky vzájemné evnivosti bohatých soukenických mst vyzdobeny jedinenými umleckými díly.
Naší první zastávkou je msteko Pleyben. Hned u kostela, který zaujme výzdobou stropu - ten je vyzdoben jako nebeská klenba, stojí velkolepá kalvárie. Vznikala bhem celého století (1550-1650), obsahuje 200 sošek a pracovalo na ní nkolik generací. Sošky jsou propracovány velmi detailn-rozeznali jsme i slzy en ukládajících Krista do hrobu.
Opouštíme Pleyben a mííme k dalšímu místu, kde eká druhá kalvárie. Ale díve, ne se tam dostaneme, eká nás „horolezecký výstup“. Prvodkyn nás toti informuje, e vystoupíme na druhou nejvyšší horu Bretan. V autobuse to zašumí, lidé se otáejí a marn oima hledají v rovné, jen místy mírn zvlnné krajin nco, co by bylo moné nazvat horou. Kdy ale prvodkyn dodá, e nejvyšší bretaská hora mí  384 m a  kopec, na nj polezeme my, má celých 380 m, senioi si viditeln oddychnou. Zastavujeme u úpatí kopce a ped sebou vidíme v tráv nepravidelné, ne moc udrované schodky vedoucí ke kaplice na vrcholku. Tak to je Mont-Saint-Michel. (Pozor, neplést si se slavným normandským jmenovcem!) Vydávám se sebevdom vzhru, ale od poloviny stoupání zaínám funt a viditeln zpomaluji. Nahoru jsem samozejm vystoupila, ale pestávám se na výšku 380 m dívat pezírav. Pohled, který se nám na vrcholku naskytl, stál za to funní. Ani docela silný vítr nám nevadí. Kam oko dohlédne, rozprostírá se jen nepatrn zvlnná krajina, porušovaná modrými oky rybník i vodních nádrí a nepíliš rozlehlými lesíky. Fotoaparáty cvakají ostošest. Ješt zbn zkontrolujeme starou šedivou kapli z kamen, která neobsahuje prakticky ádné vybavení, a navíc loue na zemi uprosted sdluje, e ani stecha u nebude asi moc v poádku, a sestupujeme zpt k autobusu. Potkáváme hodn turist-samozejm Francouze, ale i Nmce, Ameriany a samozejm nezbytné Japonce.
Saint-Thégonnec, to je další msteko honosící se krásnou kalvárií. I zde jsou sošky vypracovány velmi peliv a zobrazené scény nepostrádají dramatinost-dva vojáci políkují svázaného Jeíše, smutek lidí pi ukládání do hrobu… Plhodina na prohlídku a  u nasedáme do autobusu, který nás veze  na západ, do msta Dinan, kde nás eká nocleh.
Do Dinan pijídíme ji na prahu veera. Autobus zstává stát na námstí, v jeho blízkosti se má „náš“ hotel nacházet, a prvodkyn vybíhá, aby hotel vyhledala. Nás se zatím pozvolna zmocuje obava, nebo v rohu námstí jsme uvidli prastarý patrový hrázdný dm, který, jak se zdá, stojí z posledních sil, ale nese hrdý název Hotel. e by tohle ml být slibovaný tyhvzdikový hotel?! Naštstí nebyl. Prvodkyn se vrací a posílá nás asi o 50 m dál, do boní ulice, kde stojí hotel vypadající o poznání zachovaleji. U recepce vznikne skrumá, protoe dýchaviný výtah pojme jen 2 lidi se zavazadly, a nás je pes 30. A tak se radji chápeme zavazadel a funíme opt. Tentokrát do druhého poschodí. Rychle se ubytujeme a scházíme do jídelny k veei. Dnešní menu bylo zejm speciáln upraveno pro ty, kdo trpí zácpou. Salát bohat politý majonézou vystídalo telecí na paprice s tstovinami.Vše završil zákusek-„nco“ ovocného v pudinkové vanilkové omáce. No a tuto sms jsme samozejm zavlaili erveným vínem-jako kadý veer.
Pocity, je se nás po této veei zmocují, vyvolávají v nás jisté pochybnosti, zda se máme odváit vzdálit se od hotelu. Ale zvdavost rychle vítzí a my vyráíme na obhlídku msta.
Dinan, v nm ije asi 10 tisíc obyvatel, dnes patí k oblíbeným turistickým cílm. Je to jedno z nejkrásnjších stedovkých mst. U jeho poloha je zajímavá-leí na 75 m vysoké náhorní plošin nad ekou Rance. Lemováno je prstencem hradeb dlouhým asi dva a pl kilometru, který je perušován 16 obrannými vemi. Proti jedné z nich stál i náš hotel. V Dinan, v bazilice Sv.Vykupitele, je uloeno srdce slavného rodáka z nedalekého La Motte Broons. Bertrand du Guesclin (1320-1380), synek obyejného sedláka, to dotáhl a na nejvyššího velitele francouzské armády a ve stoleté válce pispl  rozhodující mrou k tomu, e Breta nepadla do rukou Anglian. Breta na nho nezapomíná-jeho jméno nesou ulice, hotely, restaurace. A jeho jezdecký pomník zdobí v Dinan námstí.
Kdy jsme vyšli z hotelu, uslyšeli jsme z dálky dtský kik. Šli jsme po hlase a kik stále sílil. Najednou jsme se ocitli ped mstským nevelkým divadlem. Na schodišti, je k nmu vedlo, sedlo mnoství školák a hlasit a nadšen kielo. Nebylo slyšet vlastního slova. Chodníky okolo byly olepené pihlíejícími. Chvíli jsme se snaili zjistit, co se tady dje, ale po chvíli jsme to vzdali a prchli radji do klidnjších míst. Vypadalo to na njaký svátek dtí spojený snad s njakou soutí. A procházíte v historickém centru kterýmkoli smrem, stále vás hlídá  Tour de l´Horloge (Orloj). V je vysoká 60 m, je prý z ní krásný výhled  a  její umlecké hodiny byly darem pro vévodkyni Annu Bretaskou. Anglickým parkem, který se dnes rozkládá na míst bývalého hbitova, jsme se dostali  na místo s nádhernou vyhlídkou do údolí eky Rance. Údolí je pemostno víceproudým mostem a práv odtud, z okraje parku, je pohled na mohutný viadukt velmi psobivý. U se zaínalo šeit, blíila se 10. hodina veerní, a tak jsme se obrátili na zpátení cestu. Dinanské ulice a uliky jsou velmi malebné a píjemné a dalo by se po nich chodit mnohem déle, ale ekalo nás zase brzké vstávání.
Zítra se rozlouíme s krásnou Bretaní v Saint-Malo a eká nás den v Normandii.
 
Saint-Malo, rozlouení s Bretaní, a Mont-Saint-Michel, první zastavení v Normandii
Saint-Malo, „msto korzár“ – takový byl náš první cíl v úterním ránu, kdy jsme opustili Dinan a smovali na sever.
Saint-Malo leící na severním bretaském pobeí patí mezi nejkrásnjší stedovká msta. Neinformovaného turistu by tedy ani nenapadlo, e ville close, chlouba msta, je velmi umn zrekonstruována a po válce. Msto se toti ke konci druhé svtové války stalo místem, o n se svádly kruté boje, a bylo z velké ásti znieno. Dnes v dob turistické sezóny patí tato ást msta výhradn pším návštvníkm. V Saint-Malo ije asi 51 tisíc obyvatel. Moe dosahuje u msta nejvtšího rozdílu mezi hladinou pílivu a odlivu – a 14 metr.
I toto msto má své slavné rodáky, jejich pomníky jsme potkávali cestou. Nejprve pipomenu svtoznámého „Maloana“ (tak ho hrd nazývají místní obyvatelé) Jacquese Cartiera (1491-1557), objevitele Kanady. Jeho cestu finann podporoval francouzský král v nadji, e Cartier piveze zlato a diamanty. I druhý významný rodák se vydával na moe z píkazu krále, avšak se zcela jiným posláním. Robert Surcouf (1773 – 1827), „postrach Anglian“, na svtová moe vyjídl vybaven kaperskými listy, které ho opravovaly k útokm na lod nepátelských stát. Kdy obchodní lod spatily na moi jeho kiníky, nemly jinou monost ne zaít prchat. Byl to jeden z nejobávanjších pirát své doby. Však i jeho socha na pomníku je bojovn nakroena  a gestem pravice jakoby nesmlouvav íkal:“A všichni, kdo tu nemají co dlat, ven!“A kdy jsem u slavných rodák, nesmím zapomenout ani na slavného politika a nemén slavného básníka - romantika Francoise René de Chateaubrianda, souasníka slavného korzára. (Pokud vám básník tohoto jména nic neíká, zato znáte stejnojmenný pokrm, vzte, e ten má na svdomí básníkv kucha.)
Msto, které by si jist zaslouilo podrobnjší prohlídku, jsme „obhli“ (pochopiteln ne celé!) za necelé pl druhé hodiny a u zase ekal autobus, který se s námi vydal po pobeí na západ. Louili jsme se pohledem s krásnou Bretaní, protoe náš další cíl u leel v Normandii.
Oním dalším cílem nebylo nic jiného ne mystický Mont-Saint-Michel, za jeho píslušnost k Normandii me pohraniní eka Couesnon, která si kdysi kolem skalnatého ostrova vyhloubila nové koryto. První spatení  Hory svatého Michala bylo úasné. Jedeme po pobení silnici a celkem nezáivná krajina nás pomalu uspává. Vtom autobus prudce zastaví a slyšíme prvodkyni: „Tady se sice nesmí zastavovat, ale rychle si vyskote a udlejte snímek!“Popadnu fotoaparát, vystoupím z autobusu a… nevím svým oím! Nepíliš vzdálený se pede mnou tyí tajuplný zámek z pohádky, sídlo mocného kouzelníka, létající ostrov… To všechno jsem si kdysi vysnila pi pohledu na fotografie Svatého Michala nevíc, e ho nkdy uvidím ve skutenosti. A te ho mám ped sebou jako na dlani! Vzpamatovávám se rychle a dlám nkolik snímk. Za ti tyi minuty autobus pokrauje v cest a pohádka se stává realitou. Práv je doba odlivu, a tak se za parkovištm autobus u paty skály rozkládá ohromná plocha mokrého písku se stopami zelen. Neleníme a vydáváme se ke schodm, je nás dovedou k pokladnám. Prvodkyn nám rozdává vstupenky a nahoru u pokrauje kadý sám. Podívám se vzhru a u m zaínají preventivn bolet nohy. Špiatá v kostela s pozlacenou sochou archandla Michaela se zdá být nedostin vysoko. Ale proudy lidí, které se valí pede mnou i za mnou, mi nedovolí moc se rozmýšlet. Nadechnu se tedy a vykroím. Snaím se vybavit si, co jsem si zapamatovala z výkladu o historii Mont-Saint-Michel. Na míst, kde bylo kdysi keltské pohebišt (Mont-Tombe), které se stalo útoištm nkolika kesanských poustevník, zaal v roce 708 biskup sv. Aubert z blízkého Avranches s výstavbou oratoria.Vrchol kopce byl místem svaty tradin vnovaných archandlu Michaelovi. V roce 1017 bendiktini zaali s výstavbou ploché stechy opatství, je je podepena kameny z hndé uly. Svatyn zaala dobe prosperovat díky sbírkám tisíc poutník, štdrým darm anglického krále Jindicha II. i Ludvíka VII. a také díky tomu, e zámoní normandští lordi byli pemluveni, aby vstoupili do ádu a svj majetek vnovali opatství. Ve 13. století byly pidány další klášterní budovy a celý komplex, který byl znám jako Merveille (Zázrak), obklopila prosperující opevnná vesnice. Po úpadku, ješt ped Velkou francouzskou revolucí, bylo opatství rozebráno a ped úplným zniením ho zachránila jen jeho pemna ve státní vznici. Dnes je tento klenot peliv udrován a v roce1979 byl zaazen na listinu svtových kulturních památek UNESCO.
Ne jsem tohle všechno vyhrabala z pamti, doplíila jsem se i k cíli – na horní terasu se širokým výhledem na zátoku. Tam prohlídka, která zahrnuje ti úrovn opatských budov, zaala. V této nejvyšší úrovni jsme prošli kostelem, kde kontrastovala románská jednoduchost s vzdušnjšími gotickými oblouky, klášterem a refektáem. Kíová chodba s temi zasklenými arkýi skýtajícími výhled na moe, podpíraná sloupovím obklopuje malou zahradu s kei rí, a kdyby v ní nebyly desítky turist, jist by vyzývala k tiché meditaci. Pak jsme sestoupili do úrovn druhé. Tam jsou krypty, impozantní rytíský sál a sál pro hosty. Ten slouil k ubytování  prominentních poutník. V nejniší úrovni se nachází místnost nazvaná Panna Maria pod zemí a pedrománská svatyn z 10. století nacházející se asi na míst pvodního oratoria biskupa Auberta. Ve vtšin míst panuje  vtší i menší píšeí, a tak kdy zase vycházíme ven,oslní nás slunce. Je poledne a v Normandii plnou silou vypuklo léto. Scházíme ulikou po schodech dol, a pokud nám to davy lidí kolem nás dovolují, prohlííme si krámky se suvenýry a oberstvením, které schody lemují. Pomalu opouštíme pohádku a vracíme se k autobusu. Ale co to? Kdy jsme ho opouštli, nebylo po vod ani památky, a te se nedaleko vlní vodní hladina! Pipomenu si tvrzení prvodce, e v dob jarní a podzimní  rovnodennosti stoupá voda pi pílivu  rychlostí asi 50 m za minutu a  do vzdálenosti 15 kilometr. Uf! My se však bát nemusíme. Ostrov je u spojen s pevninou hrází s píjezdovou cestou.
as plyne neúprosn rychle. Zamáváme tedy pohádkovému zjevení a autobus nás unáší  k pláím, kde pjdeme po stopách vylodní Spojenc…
Míla Nová
Za perlami Francie - 1
Za perlami Francie - 2
Za perlami Francie - 3
 
 
Pobaltí - 1
Pobaltí - 2
Pobaltí - 3
Pobaltí - 4
Pobaltí - 5
Pobaltí - 6
Pobaltí - 7
 
 
Vtip se musí umt podat!
okoláda
Tlocvina a já
Nad roklí
Všude íhá nebezpeí
Létající kruh
Jak to vlastn zaalo...
Zpívám jen v sebeobran